Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
15 C 102/2022-21
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ladislavou Olbrechtovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 11 325 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč se úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 000 Kč od 12.8.2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 2 325 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 325 Kč od 28.1.2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 9 000 Kč ve výši 8,25 % od 28.1.2021 do 11.8.2021, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 216 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč se úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 000 Kč od 12.8.2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 2 325 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 325 Kč od 28.1.2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 9 000 Kč ve výši 8,25 % od 28.1.2021 do 11.8.2021, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 216 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 11 325 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále také jen "smlouva"), na jejímž základě poskytla žalovanému dne 28. 12. 2020 úvěr ve výši 9 000 Kč, který měl být splacen v pravidelných měsíčních splátkách, kdy poslední splátka měla být splatná dne 27. 1. 2020. Jak vyplývá z přiloženého výpisu o úspěšném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, úvěr byl poskytnut v souladu se schváleným kreditním rámcem, který odpovídá disponibilnímu příjmu domácnosti žalovaného. Dle čl. III. smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2160 Kč, který obecně pokrývá veškerou administrativní činnost spojenou s poskytováním úvěrů žalobkyní, dále náklady vznikající žalobkyni v související s hromadným nesplácením úvěrů v ČR, dále náklady na získání finančních prostředků pro poskytování koncových úvěrů úvěrovaným osobám a zamýšlenou drobnou marži pro žalobkyni. Žalobkyně má dále nárok na poplatek ve výši 165 Kč za sjednanou volitelnou službu "Presto". Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se pouze z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 9 000 Kč a výše uvedených poplatků v celkové výši 2 325 Kč, která byla splatná nejpozději dne 27. 1. 2021, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po splatnosti pohledávky. Žalobkyně dle článku 3. Všeobecných obchodních podmínek poskytla úvěr skrze své internetové stránky webová adresa, kde žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí úvěru, a to uvedením informací o požadované výše úvěru a doby trvání úvěru. Žalovaný potvrdil souhlas se smlouvou zaškrtnutím příslušného políčka a také tímto úkonem souhlasil s podmínkami, které mu byly předloženy rovněž na výše zmíněných internetových stránkách. Žalobkyně po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru provedla identifikaci žalovaného, s čímž žalovaný souhlasil v žádosti o poskytnutí úvěru. Žalovaný dále potvrdil své identifikační údaje (správnost čísla účtu, vlastníka účtu, jméno a příjmení) prostřednictvím služby právnická osoba anonymizováno (sídlem adresa, země, registrované pod číslo) tím, že výše uvedené společnosti K zpřístupnil svůj bankovního účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Konečný souhlas s uzavřením smlouvy potvrdil žalovaný SMS kódem 28.12.2020 sloužícím jako podpis úvěrové smlouvy. V návaznosti na toto potvrzení smlouvy poskytla žalobkyně ze svého účtu č.ú bankovní účet na účet žalovaného bankovní účet úvěr ve výši 9 000 Kč. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalobkyně (nebo z potvrzení o provedené platbě), ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 30.7.2021. Žalobkyně prokazuje uzavření smluvního vztahu Smlouvou o spotřebitelském úvěru. Poskytnutí úvěru prokazuje výpisem z bankovního účtu či Potvrzením o provedené platbě od právnická osoba anonymizováno zajišťující platební styk na základě licence od ČNB. Ověření identity žalovaného prokazuje kopie průkazu totožnosti a výpis z bankovního účtu žalovaného. Pokud by soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena a žalovaný se takto bezdůvodně na úkor žalobkyně obohatil. Žalobkyně navrhuje, aby soud provedl k důkazu předkládaný výpis z bankovního účtu žalobkyně svědčící o zaslání platby žalovanému a dále učinil dotaz na banku žalovaného právnická osoba, zda byla v měsíci prosinci roku 2020 provedena výše uvedená platba na bankovní účet č. bankovní účet pod variabilním symbolem číslo a zda je tento bankovní účet žalovaného, resp. zda má žalovaný k účtu dispoziční oprávnění. Tyto důkazy prokazují, že žalovanému byla konkrétního dne poskytnuta ze strany žalobkyně uvedená částka, a o tuto částku se žalovaný bezdůvodně obohatil. Ke dni podání žaloby uhradil žalovaný částku 0 Kč, kterou žalobkyně započetla na jistinu.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci výzvou ze dne 9.5.2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Tato výzva byla žalovanému bylo doručena dne 23.5.2022 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním podepsanou elektronickým SMS kódem, všeobecnými obchodními podmínkami, fotokopií občanského průkazu žalovaného, č. číslo obč. průkazu před podáním žaloby ze dne 30.7.2021 spolu s podacím lístkem, výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba, Metodikou posuzování úvěruschopnosti, potvrzením název banky anonymizováno o provedení platby dne 23.11.2020 z účtu č. bankovní účet na účet č. bankovní účet – 1 Kč, a z účtu č. bankovní účet na účet č. bankovní účet – dne 28.12.2020 – 9 000 Kč. Účet č. bankovní účet se shoduje s číslem účtu uvedeným ve smlouvě o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním
5. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním s úvěrovým disponibilním limitem ve výši 9 000 Kč. Úvěr byl poskytnut dne 28.12.2020 v celkové výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit nejpozději do 27.1.2021 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 160 Kč a dále s poplatky za služby„ presto“ 165 Kč, celkem měl žalovaný uhradit částku ve výši 11 325 Kč RPSN činila 1 269,72 %. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje. Žalovaný dosahoval příjmů ve výši 21 000 Kč a výdaje představovaly částku nejméně 7 000 Kč (bez bližší specifikace). Disponibilní příjem žalovaného tak činil 13 100 Kč měsíčně. Žalobkyně ověřila příjmy žalovaného ze třech bankovních výpisů předložených v podobě neoficiálního dokumentu banky žalovaného za 8, 9, 10/ 2020 a měla ověřit v registrech, zda se žalovaný v těchto nenachází.
6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale právní předchůdce žalobkyně si měl rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je-li to nezbytné. Právní předchůdce byl povinen postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. 32 Odo 1726/2006 ).
14. V daném konkrétním případě pak žalobkyně tvrdila, že ověřila celkový počet členů domácnosti hospodařící společně se spotřebitelem - 1, počet členů domácnosti mající příjem - 1, pravidelné měsíční výdaje spotřebitele – 7 000 Kč, ověřila čisté příjmy uvedené spotřebitelem - 21 000 Kč, výše ověřeného příjmu – 22 333 Kč, vypočítané minimální výdaje 7 360 Kč, disponibilní příjem 13 100 Kč. Žalobkyně doložila neoficiální dokumenty název banky příjmení příjmení z 22.11.2020 dokládající příjem žalovaného 23 006 Kč - 10.9.2020 Kč, 20 735 Kč - 12.10.2020, 22 636 Kč - 11.11.2020, vytištěné dne 22.11.2020 celé jméno žalovaného. Dále žalobkyně tvrdila, že ověřila, zda se žalovaný nenachází v registrech dlužníků a odkázala na Metodiku posuzování úvěruschopnosti společnosti právnická osoba Konkrétní výstupy tohoto ověřování však soudu předloženy nebyly.
15. Z těchto důvodů má soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle § 588 o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním žalobkyně porušila svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne 15. 6. 2021 neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18.
16. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy ze dne 28.12.2020 žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Žalovaný dosud ničeho nevrátil, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 9 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 30.7.2021, který mu byl doručován 30.7.2021 prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019 -109), tj. 4.8.2021 a lhůta 7 pracovních dnů k vrácení poskytnutého úvěru (vyplývající z komentářové literatury k ust. 1958 o. z. jako lhůta přiměřená ke splnění dluhu) uplynula 11.8.2021. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 9 000 Kč dne 12.8.2021 a dle § 1970 o. z. je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky v žalobou požadované výši 8,25 % ročně 12.8.2021 do zaplacení, když zákonná výše úroku z prodlení ve smyslu vládního nařízení č. 351/2013 Sb. by byla k danému okamžiku vyšší, avšak soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s § 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. nemohl přiznat žalobkyni úrok vyšší, než požadovala. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).
17. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.
18. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 soud kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku a dospěl k závěru, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem co do jistiny vč. příslušenství 10 308 Kč (9 000 Kč + 1 308 Kč - úrok z prodlení kapitalizovaný k 27.4.2023), tj. úspěch ve výši 77 %, zatímco částka představující zbývající příslušenství, pro kterou byla žaloba zamítnuta činí po kapitalizaci částku 3 155 Kč (2 325 Kč + 431 Kč - úrok z prodlení z částky 2 325 Kč kapitalizovaný ke dni 27.4.2023 Kč + 399 Kč - úrok z prodlení 8,25 % z částky 9 000 od 28.1.2021 do 11.8.2021), tj. neúspěch 23 %. Čistý úspěch žalobkyně (po odečtení neúspěchu od úspěchu) tak představuje 54 %. Žalobkyni proto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. vzniklo právo na náhradu jí účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 54 %.
19. Tyto celkové náklady jsou přitom představovány jednak zaplaceným soudním poplatkem ve 800 Kč a jednak částkou 1 452 Kč za náklady právního zastoupení žalobkyně mající oporu ve vyhl. č. 177/1996 Sb. tvořené částkou 900 Kč jako odměnou dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci do podání žaloby po 300 Kč v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu předžalobní výzvy a sepisu žaloby. Žalobkyni náleží také částka 300 Kč jako tři režijní paušály po 100 Kč za tyto tři žalobkyni poskytnuté úkony právní pomoci dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. , to vše pak včetně 21% DPH (počítáno ze základu 1 200 Kč) ve výši 252 Kč. Žalovaný by byl povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, ale s ohledem na její procesní úspěch ve výši 54 % jí náleží částka 1 216 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalobkyně – vychází z ust. § 149 odst. 1 o. s. ř
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.