Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 20/2023
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o 235.763 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 46.749 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky 189.014 Kč se zákonným úrokem z prodlení 15% ročně z částky 98.300Kč od datum do zaplacení a smluvním úrokem z prodlení 0,1% denně z částky 77.976Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 46.749 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky 189.014 Kč se zákonným úrokem z prodlení 15% ročně z částky 98.300Kč od [datum] do zaplacení a smluvním úrokem z prodlení 0,1% denně z částky 77.976Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne datum domáhal proti žalovanému zaplacení shora uvedeného peněžního plnění a náhrady nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že se žalovaným uzavřel dne datum smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo (dále též Smlouva), na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 65.000Kč Smlouva byla uzavřena elektronicky, prostřednictvím klientské zóny, v souladu s čl. X Smlouvy. Úvěr byl sjednán na dobu určitou 72 měsíců a žalovaný se zavázal za tu dobu zaplatit částku 124.448Kč v 72 měsíčních splátkách po 1.729 Kč měsíčně, se zápůjční úrokovou sazbou 24,46% ročně a RPSN 39,97%. Součástí Smlouvy bylo rovněž ujednání doplňkové služby„ PODPORA“, které umožňovalo žalovanému odložit tři splátky úvěru ročně o 1 kalendářní měsíc, popř. přerušení splácení na dobu až 9 měsíců v případě úrazu, onemocnění, či hospitalizace, v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Součástí Smlouvy byl rovněž splátkový kalendář, který žalovaný nedodržel a dostal se do prodlení se splátkou se splatností datum. Žalovaný nezaplatil splátku v celkové výši 2.812Kč. Do této výše je zahrnuta splátka úvěru 1.729 Kč a splátka za výkon doplňkové služby Podpora, ve výši 1.083Kč měsíčně, která je splatná s měsíční splátkou. Na základě porušení žalovaného povinnosti ze Smlouvy byla zaslána žalovanému první upomínka ze dne datum, na což žalovaný ničeho neuhradil. Žalobce proto zaslal žalovanému druhou písemnou upomínku ze dne datum, žalovaný ani na druhou upomínku nereagoval. Žalobce na základě nesplnění povinnosti ani na základě předchozích dvou upomínek zesplatnil tento úvěr a vyzval žalovaného k úhradě nároku, který je vyčíslen na částku v celkové výši 235.896,09 Kč. V zesplatnění byly uvedeny rovněž finanční náležitosti smluvního vztahu a žalobce nárokoval po žalovaném zaplacení, v žalobě uvedených položek. Žalobce v žalobě vysvětlil účel a způsob vyčíslení výše uvedeného dluhu, vyplývající z dojednané doplňkové služby„ PODPORA“. Jde-li o smluvní pokutu, žalobce poukázal, že zákon o spotřebitelském úvěru připouští a uznává hranici smluvní pokuty ve výši 50% z dosud nezaplacené jistiny a dílčí žalovaná částka smluvní pokuty ve výši 32.500Kč představuje zákonný úrok žalobce v podobě poloviny nezaplacené jistiny poskytnutého úvěru. Zesplatňovací dopis, jako poslední třetí upomínka, byla žalovanému odeslána dne datum. Žalovaný byl znovu vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do datum. Z tohoto důvodu žalobce požaduje v rámci tohoto řízení uplatněné nároky v zesplatňovacím dopisu, tj. částku 235.763Kč, když nenárokuje vyčíslenou smluvní pokutu s úhradou splátky úvěru a zohledňuje platbu žalovaného ve výši 1Kč a dále požaduje jak zákonné úroky z prodlení stanovené dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. , tak i smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1% denně. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu dne datum, aniž by na ni žalovaný reagoval a na dluhu více zaplatil.
2. Žalovaný se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který nebyl vydán a který mu byl doručen spolu s výzvou k vyjádření postupem podle § 49 odst. 2 o.s.ř. , dne datum (čtvrtek, pracovní den), nevyjádřil.
3. Předvolání k ústnímu jednání, které bylo doručováno žalovanému obdobným způsobem, si žalovaný převzal, když mu bylo doručeno do datové schránky dne datum, na předvolání nereagoval, k jednání se bez omluvy nedostavil. K ústnímu jednání se nedostavil žalobce, ani jeho zástupce, z jednání se omluvil, aniž by uvedl konkrétní důvod omluvy, ale souhlasil, aby jednání proběhlo a případně bylo rozhodnuto bez jeho účasti. Soud proto jednal za splnění podmínek § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků řízení, provedl důkazy navržené žalobcem a dále ty, které byly potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývaly z obsahu spisu, § 120 odst. 2 o.s.ř. Soud zcela vyčerpal důkazní návrhy žalobce a provedenými důkazy zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.
4. Z výtisku listin y nazvané Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo (Smlouva) soud konstatuje, že se jedná o smlouvu formulářového typu, evidentně připravenou a používanou žalobcem, jako poskytovatelem spotřebitelského úvěru. Smlouva má 8,5 strany v tištěné podobě na papíře A4 a na její znění navazují přílohy číslo tedy dalších 9 stran, přičemž příloha číslo je označena jako Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a příloha číslo je označena jako Smlouva o zřízení doplňkové služby„ Podpora“, která je závěrem doplněna o žádost o poskytnutí doplňkové služby„ Podpora“, která však není žalovaným podepsána (a to ani elektronicky). Ze Smlouvy soud zjistil, že je opatřena identifikátorem, a to IP adresou – číslo, datem podpisu datum, časem podpisu 14:38:44, SMS kódem číslo, potvrzena z telefonního čísla číslo (toto je zaznamenání formy podpisu). Smlouva byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný je označen jako spotřebitel a kromě jména, příjmení, rodného čísla, adresy, také číslem bankovního účtu pro vyplacení, č. bankovní účet, telefonním číslo emailovou adresou email. V čl. II Smlouvy nazvané„ Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“, v odstavcích 2.6, 2.7, 2.8, 2.9, spotřebitel činí prohlášení ve vztahu ke své osobě a jeho majetkové situaci. V odstavci číslo – číslo činí prohlášení poskytovatel úvěru ohledně posouzení schopnosti spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu splnění dosavadních dluhů. V čl. IV. nazvaného Poskytnutí spotřebitelského úvěru v odstavci 4.3, v podmínkách čerpání úvěru, že se poskytuje spotřebitelský úvěr v celkové výši 65.000Kč a to tak, že částka ve výši 22.751Kč bude vyplacena na účet spotřebitele č. bankovní účet, do pěti pracovních dnů od nabytí účinnosti Smlouvy a pro případ nedodržení tohoto ujednání ze strany poskytovatele úvěru, sjednaly smluvní strany smluvní pokutu ve výši 0,1% denně ve výši spotřebitelského úvěru za každý den prodlení s poskytovatelem. příjmení 29.999Kč bude na základě žádosti spotřebitele poskytovatelem úvěru vyplacena ve prospěch věřitele spotřebitele – žalobce, za účelem úplné úhrady předchozího závazku spotřebitele vůči výše uvedenému věřiteli. Tento závazek spotřebitele vyplývá ze Smlouvy číslo ze dne 2022 číslo, 11:19:54 a činí celkem 29.999Kč. příjmení ve výši 12.250Kč bude započtena na náklady poskytovatele specifikované v odstavci 4.8 Smlouvy s tím, že v čl. IV. odstavci 4.8 spotřebitel souhlasí, aby byly tyto náklady ve výši 12.250Kč odečteny od poskytované jistiny. Zápůjční úroková sazba se uplatňuje jako úroková sazba roční a její výše činí 24,46% ročně a roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN), činí 39,97% ročně. Dle odstavce 4.9, spotřebitel se zavazuje splatit celkový poskytnutý úvěr poskytovateli a současně také úrok v celkové výši 124.488Kč. Dle odstavce 5.1. celková dlužná částka dle Smlouvy bude spotřebitelem poskytovateli úvěru uhrazena formou pravidelných měsíčních splátek, jejichž výše činí 1.729Kč měsíčně, se splatností vždy ke každému 15. dni každého kalendářního měsíce. Případ prodlení se splácením je upraven v odstavci 5.3 a 5.4, ať už se jedná o žalobkyní požadované zpoplatnění upomínání (první upomínka 300 Kč, druhá upomínka 500 Kč), smluvní pokutu 0,1% denně z částky ohledně prodlení spotřebitele, odstavec 5.5 upravuje možnost zesplatnění při prodlení se splácením. V čl. VII Smlouvy se konstatuje, že si strany sjednaly doplňkovou službu„ Podpora“. V čl. X Smlouvy je popsán způsob jejího uzavření. Přílohy volně navazují na text Smlouvy, nejsou samostatně podepsány. Příloha číslo je nazvána Smlouva o zřízení doplňkové služby„ Podpora“, jedná se o nepovinnou hrazenou službu po dobu trvání úvěru v částce 77.976Kč, s měsíční splátkou 1.083Kč. Služba„ Podpora“ zahrnuje možnost odkladu tří splátek úvěru ročně, vždy o 1 kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti (ta je zpoplatněna částkou 104 Kč měsíčně), možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění, nebo hospitalizace (zpoplatněna částkou 211 Kč měsíčně) a možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání (zpoplatněna částkou 211 Kč měsíčně). Žádost o doplňkovou službu„ Podpora“ neobsahuje žádným způsobem projev vůle žalovaného, stejně jako uvedené přílohy (žádný podpis žalovaného, byť zaznamenaný v elektronické podobě). Tyto informace (základní parametry sjednaného úvěru) jsou obsaženy také v dokumentu Předsmluvní informace, zejména podmínky čerpání a tabulka umoření, který není se žádnou ze stran, jakkoliv podepsán.
Z listin y nazvané Potvrzení o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce, ze dne datum, opatřené nečitelným podpisem a firemním razítkem žalobce, že žalovaný je informován, že částka 29.999Kč bude na základě žádosti spotřebitele vyplacena ve prospěch věřitele – žalobce, za účelem úplné úhrady předchozího dluhu a tento závazek spotřebitele vyplývá ze Smlouvy číslo činí celkem 29.999 Kč. příjmení 22.751 Kč bude vyplacena na účet spotřebitele č. bankovní účet a to do 5 pracovních dnů od nabytí účinnosti této smlouvy a zbývající částka z úvěru 12.250 Kč bude započtena na náklady poskytnuté, specifikované v odstavci 4.8 Smlouvy. Žalovaný byl instruován, jakým způsobem a na jaké bankovní číslo a variabilní symbol má vždy do každého 15. dne v měsíci uhradit částku 2.812 Kč, s datem první splátky datum a poslední datum.
Z potvrzení o úhradě dluhu ze dne datum, že žalobce informuje žalovaného a zasílá potvrzení o doplacení úvěru číslo to se splatností datum. Je konstatováno, že žalovaný od tohoto dne vůči žalobci nemá žádné závazky z této Smlouvy.
Dle výpisu detailu platby z internetového bankovnictví ze dne datum, 12:13:17, že byla z účtu bankovní účet banky právnická osoba, zaslána na protiúčet žalobce částka 29.999Kč.
Dle výpisu detailu platby internetového bankovnictví ze dne datum, 12:13:17, že byla z zaslána z účtu žalobce bankovní účet, na číslo protiúčtu bankovní účet, částka 22.751Kč s poznámkou„ celé jméno žalovaného, doplatek úvěru“.
Z výpisu detailu platby z internetového bankovnictví ze dne datum, 09:29:32, že z názvu protiúčtu„ celé jméno žalovaného“ byla odeslána č. protiúčtu bankovní účet, na číslo účtu bankovní účet odeslána částka 1Kč.
Upomínkou číslo dne datum žalobce upomínal žalovaného, že nebyla dosud uhrazena splátka se splatností datum ve výši 2.812 Kč na základě Smlouvy. Žalobkyně k této listin ě doložila podací lístek o odeslání upomínky žalovanému na adresu adresa žalovaného, ze dne datum.
Upomínkou číslo ze dne datum žalobce upomínal žalovaného, že nedošlo k uhrazení splátky se splatností datum, v celkové výši 2.812 Kč. Žalobce doložil podací lístek ze dne datum o odeslání upomínky žalovanému na adresu adresa žalovaného.
Dopisem ze dne datum žalobce prostřednictvím zástupce oznámil žalovanému zesplatnění úvěru ze Smlouvy a byla vyčíslena dlužná částka ve výši 235.896,09Kč s tím, že dlužná částka spolu s náklady řízení činí celkem 259.032Kč, s výzvou, nechť je tato částka uhrazena na uvedený účet ve výzvě do datum a tím bude zcela uhrazen dluh ze Smlouvy. Současně byl žalovaný upozorněn na možnost vymáhání pohledávky soudní cestou. Žalobce doložil podací lístek o odeslání předžalobní výzvy žalovanému na adresu adresa žalovaného, ze dne datum.
Žalobce doložil oboustrannou fotokopii občanského průkazu žalovaného, stejně tak fotokopii přední strany řidičského průkazu žalovaného.
Z emailové zprávy ze dne datum, 14:38:50, že odesílatel – žalobce sděluje příjemci – žalovanému, že mu děkuje za podpis smluvní dokumentace ke Smlouvě, kterou uzavřel prostřednictvím svého klientského účtu. V hlavičce dokumentu jsou uvedeny autorizační identifikátory a časový klíč s tím, že k účinnosti Smlouvy je třeba, aby nastavil žalovaný na svůj bankovní účet souhlas s inkasem a zaslal verifikační platbu ve výši 1Kč. Součástí této listin y jsou v tabulkové podobě uvedeny instrukce pro dokončení žádosti o poskytnutí úvěru.
Žalobce doložil mzdové listy žalovaného, květen, červen, červenec 2022, údaje za měsíc červenec 2022 byl nečitelné, z údajů za měsíc květen 2022 soud zjistil, že jeho čistý měsíční příjem činil 26.155Kč, za měsíc červen 2022 se jednalo o čistý příjem 29.858Kč.
Z výpisu účtu u právnická osoba, s názvem účtu celé jméno žalovaného, č. účtu bankovní účet, že celkové příjmy za měsíc srpen činily 256.719,24 Kč, celkové výdaje 234.265,44Kč.
Z databází systémů příjmení, že datum odeslání požadavku žalobcem byl dne datum na žalovaného, s výsledkem lustrace bez negativního záznamu.
Z REPI – registr platebních informací byl rovněž ohledně žalovaného dne datum zaznamenán výsledek lustrace bez negativního záznamu.
Ze Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo ze dne datum soud konstatuje shodně jako u Smlouvy, že se jedná o smlouvu formulářového typu, evidentně připravenou a používanou žalobcem, jako poskytovatelem spotřebitelského úvěru. Na její obsah volně navazují přílohy číslo číslo, přičemž příloha číslo je označena jako posouzení úvěruschopnosti a příloha číslo je označena jako smlouva o zřízení doplňkové služby„ PODPORA“, která je závěrem doplněna o žádost o poskytnutí doplňkové služby„ PODPORA“, listin y nejsou žalovaným nijak ani elektronicky podepsány. I tato Smlouva obsahuje autorizační doložku – identifikátor a časový klíč a to IP adresu – číslo, s datem podpisu datum, SMS kódem číslo s tím, že SMS kód byl potvrzen z telefonního čísla číslo. Žalovaný označený jako spotřebitel je označen kromě jménem, příjmením a rodného čísla, adresou, také adresa adresa žalovaného, také číslem bankovního účtu bankovní účet, telefonním číslo emailem email (vše je shodné jako u Smlouvy). V tomto případě je žalovanému na jeho žádost poskytován spotřebitelský úvěr ve výši 30.000Kč, přičemž částka 24.000 Kč bude vyplacena na účet spotřebitele č. bankovní účet a částka 6.000 Kč bude započtena na náklady poskytovatele – žalobce, specifikované v odstavci 4.8 smlouvy (doslovně odpovídá znění Smlouvy).
5. Podle ustanovení § 419 o.z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti, nebo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem, nebo s ním jinak jedná.
Podle § 420 odst. 1,2 o.z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským, nebo obdobným způsobem, se záměrem činit tak soustavně, za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
6. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr, nebo obdobná finanční služba poskytována, nebo zprostředkována spotřebiteli.
8. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svoji činnost s odbornou péčí.
9. Podle § 76 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
10. Podle § 78 odst. 1 ,2 písm. b), odst. 4 zák. č. 257/2016 Sb. , poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty, nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
Jedná se zejména o dokumenty, nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.
Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty, nebo záznamy vznikly, nebo jeden rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.
11. Podle § 86 odst. 1 ,2 zák.č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením Smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně, nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle ustanovení § 87 odst. 1,2 o.z., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran, s přihlédnutím k příjmům spotřebitele a celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
13. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 2993 věta první o.z., plnila-li strana, aniž tu byl splatný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
15. Soud na základě zjištěného skutkového stavu tento posoudil podle citované právní úpravy a dospěl k tomuto právnímu závěru.
16. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobce splnil povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem vysloven v nálezu sp.zn. III ÚS 4129/18 , dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu, zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d“. Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku sp.zn. 33Cdo 2178/2018 , mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (vedlejší účastníci), aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytovat jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes své negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná“. Dle bodu 19 odůvodnění:„ …, součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje a schopnost splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)“. Dle bodu 20 odůvodnění:„ podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit). Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury – samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost, jako taková…Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům… subjektu, který nejen, že neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku, realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru – dlužník, ať už z vědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace, nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil“. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C číslo o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoliv pouze k námitce dlužníka). Dle Směrnice Evropského parlamentu Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení Směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly, úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity).
17. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp.zn. 33Cdo 3675/2021 , odstavce 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ust. § 87 odst. 1 ,2 zák. č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě se při absenci § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, nabízelo ust. § číslo věta první, ve spojení s § 2991 odst. 2 o.z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto ustanovení § 87 zák. číslo lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářsky“ úvěrů, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. . Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
18. Soud na základě zjištěného skutkového stavu má za prokázané, že žalobce jako úvěrující a žalovaný jako spotřebitel, uzavřeli dne datum Smlouvu, která obsahuje všechny podstatné náležitosti smlouvy o úvěru, upravené v ust. § 2395 a násl. o.z., na základě, které žalovanému byla poskytnuta částka 29.999 Kč (vyplacením na předchozí úvěr sjednaný s žalobkyní dne datum Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo) a 22.751Kč (vyplacení na běžný bankovní účet žalovaného), celkem 52.750Kč. Nelze přisvědčit tvrzení žalobce, že se jedná o poskytnutí částky 65.000Kč, když částka 12.250Kč byla hned započítána na tvrzené náklady poskytovatele úvěru, fakticky tak tato částka nikdy poskytnuta žalovanému nebyla. Uvedením této částky do celkového poskytnutého úvěru žalobce domněle navyšuje částku poskytnuto žalovanému. Lze konstatovat, že smlouva o úvěru, jak byla uzavřena mezi účastníky tohoto řízení je typickou smlouvou formulářového typu, která je kompletně předpřipravena úvěrujícím, jedná se o velmi podrobnou smlouvou v tištěné podobě, včetně příloh na 8,5+9 stranách o velikosti A4. Jedná se o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejíž předmětem podnikání je poskytování, nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1,2 o.z.), na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 412 o.z.). Jedná se o spotřebitelský úvěr, komerčně nazývaný„ rychlý“, úvěr poskytnutý nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka (úvěrovaného). Již jen samotné plnění povinnosti žalobce, seznámit žalovaného se všemi smluvními ujednáními, včetně příloh Smlouvy (17,5 strany), které obsahují velmi významná ujednání (žalobcem tvrzené sjednání doplňkové služby„ Podpora“), si nelze jako dobře možné představit při tomto rozsahu smluvních ujednání, když se jednalo o smlouvu uzavíranou prostřednictvím prostředku komunikace na dálku a žalobce zaslal žalovanému přístupové údaje do klientského účtu, kde byla smluvní dokumentace k prostudování emailem dne datum v 11:20:07, žalovaný tuto smlouvu podepsal tentýž den, tj. datum ve 14:38:44. Souhlas žalovaného s jednotlivými přílohami není ani zaznamenán a nebylo tak prokázáno, že by s těmito přílohami žalovaný souhlas projevil. Lze mít za prokázané, že souhlas žalovaného byl prokázán toliko ve vztahu ke Smlouvě samotné (bez příloh). Dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , bylo povinností žalobce posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Žalobce mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale způsobu plnění dosavadních dluhů. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení Směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobněji se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp.zn. III ÚS 4129/18 , či také Nejvyšší soud ČR, v rozsudku ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33Cdo 2178/2018 . Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (s ohledem na shora uvedenou judikaturu). V této souvislosti soud dospěl k závěru, že žalobce nedostál své zákonné povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr ve výši 52.750Kč (nikoliv 65.000Kč z důvodů viz. shora), ačkoliv s ohledem na okolnosti sjednání této úvěrové smlouvy – když se jednalo již o druhý úvěr sjednaný žalovaným v rozmezí pouhých 5 dnů, fakticky došlo touto Smlouvou k navýšení úvěru, sjednaného ze dne datum, a s ohledem na způsob čerpání úvěru, kdy z veliké části byly poskytnuty poskytnuté peněžní prostředky použity na splacení předchozího úvěru, ze dne datum (a to v částce 29.999Kč), evidentně se v této věci nejednalo o pro„ žalovaného výhodnější přeúvěrování“, ale spíše nalezení řešení, jak získat od žalobce vyšší úvěr i přes hodnocení jeho osoby (tj. navýšení úvěru číslo ze dne datum), takto soud uvedené hodnotí s ohledem časové souvislosti pěti dnů. Soud má zato, že náklady poskytovatele úvěru ve výši 12.250Kč představují nápadně nevýhodné podmínky Smlouvy. S ohledem na blízkou časovou souvislost úvěru číslo (sjednaného dne datum) a číslo (sjednaného dne datum), soud musí při posuzování této věci hodnotit také samotné uzavření původního úvěru. I v tomto případě se jednalo o smlouvu formulářového typu a platí pro ni stejné závěry, jaké jsou uvedeny ke Smlouvě. Dle smlouvy číslo byla žalovanému fakticky vyplacena částka 24.000Kč, když částka 6.000Kč byla použita na náklady poskytovatele úvěru. Dále má soud za to, že s ohledem na zjištěné informace k osobě žalovaného a doložené listin y, nemohl žalobce dospět k nepochybnému závěru, že se jedná o úvěruschopnou, dostatečně solventní osobu. V samotné Smlouvě je sice velmi podrobně popsáno, jaké informace k doložení žalobce při splnění této zákonné povinnosti vyžaduje, avšak ve skutečnosti činí z poskytnutých informací dostatečné závěry. Porovnáním přílohy číslo obou těchto smluv uzavřených žalobcem se žalovaným, ze dne datum a datum je evidentní, že žalobce provedl prověření úvěruschopnosti pouze jednou pro oba úvěry, a to nepochybně pro blízkou časovou souvislost, tedy v rozmezí 5 dnů a faktické navýšení úvěru, uzavřeného dne datum, úvěrem ze dne datum. Je zřejmé, že náklady na bydlení nebyly ničím doloženy a žalobce tak pracoval s údajem uvedeným žalovaným ve výši 3.000Kč. Žalobce se vůbec nezabýval tím, zda žalovaný, pokud uvedl, že je ženatý, bydlí sám, či s manželkou, kolik má vyživovacích povinností, v jaké výši apod. To svědčí o nedbalém přístupu žalobce k plnění této své zákonné povinnosti. Žalobci je známo, jaký typ klientů vyhledává jeho služby, tj. poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů a v takovém případě je nutné zjišťovat více informací komplexně, svědčících o skutečné majetkové situaci úvěrovaného. Sám žalobce v příloze číslo Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele obou zkoumaných smluv o úvěru uvádí, že jako podklad pro zjištění finanční situace spotřebitele – žalovaného, slouží dokumenty doložené spotřebitelem. Z přístupu žalobce je vysoce pochybné, jakou snahu vyvinul ke skutečnému splnění povinnosti stanovené § 86 zák. č. 257/2016 Sb. Je zřejmé a bylo doloženo, že výsledky lustrací (centrální evidence exekucí, příjmení, REPI, insolvenční rejstřík) sám o sobě svědčil ve prospěch žalovaného, ale to svědčí téměř u všech osob, které se poprvé pokusí získat úvěr v nebankovním sektoru. Soud zdůrazňuje, že nebankovní poskytovatel úvěru musí s ohledem na své postavení a s přihlédnutím k tomu, kterým osobám poskytuje své finanční služby, o to více dbát řádného zjištění informací o žadateli o úvěr a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků, a proto osobní, výdělkové a majetkové poměry popisují ve svůj prospěch. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobci, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti Smlouvy a rovněž tak úvěrové smlouvy předcházející, uzavřené dne datum. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními smluvními ujednáními. Pouze rámcově konstatuje, že nebylo prokázáno, že by byla mezi žalovaným a žalobcem sjednána doplňková služba„ Podpora“ (zcela absentuje podpis žalovaného, či vyjádření souhlasu s tímto), stejně tak nebylo prokázáno, že by žalovaný souhlasil se smluvní pokutou a že by takové ujednání podepsal, nebylo prokázáno, že by na toto ujednání byl žalovaný upozorněn ze strany žalobce (i kdyby se tak soud těmito ujednáními věcně zabýval, ve značném rozsahu by byly tyto nároky zamítnuty, neboť nebylo prokázáno jejich platné sjednání). Porušením § 86 zák. č. 257/2016 Sb. není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Na tomto místě je nutno zdůraznit, že v podstatě o (ne) schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr (úvěry) svědčí i to, že nebylo tvrzeno a žalovaný ani neprokázal, že by na tyto úvěry něco plnil. Na úvěr poskytnutý fakticky ve výši 24.000Kč dne datum zaplatil pouze 1Kč jako verifikační platbu, tedy dluží celkem 23.999Kč. Na tento dluh nemohl ani ničeho dalšího zaplatit, neboť dříve, než nastala splatnost první splátky, byla uzavřena Smlouva dne datum a z titulu Smlouvy byla poskytnuta žalovanému částka 22.751Kč, na kterou zaplatil znovu pouze verifikační platbu ve výši 1Kč, tudíž zůstává mu uhradit 22.750Kč. S ohledem na tyto skutečnosti je zřejmé, že žalovanému zbývá uhradit a v tomto rozsahu je žaloba důvodná, částku 46.749Kč. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33Cdo 3675/2021 , soud žalobci nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatných úvěrů dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem (odst. I. výroku).
Soud s ohledem na zdůvodněný právní názor výše žalobu ve zbývajícím rozsahu, jak je uvedeno v odstavci II výroku zamítl.
19. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , dle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ČR, ze dne datum, sp.zn. I ÚS 2717/08 ). Žalobce byl úspěšný pouze částečně, ve větším rozsahu byl úspěšný žalovaný, a protože tomuto žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. III. výroku).
20. Soud stanovil lhůtu k plnění podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. , když pro stanovení jiné lhůty neshledal zákonné podmínky.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné do 15 dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, ke Krajskému soudu v Brně, ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, může se žalobce domáhat jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí (exekucí).