Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 92/2023-15
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 45 089,64 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 44 511 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 44 511 Kč od datum do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaného zákonného úroku
z prodlení ve výši 237,8 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 198 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a pohledávky ve výši 578,64 Kč, se zamítá.
II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 44 511 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 44 511 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 237,8 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 198 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a pohledávky ve výši 578,64 Kč, se zamítá. II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne datum domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovaný uznán povinným zaplatit jí částku 45 089,64 Kč s příslušenstvím a nahradit žalobkyni náklady řízení. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba,
IČO, sídlem adresa (dále jen„ Zaplo“) uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr
ve výši 10 000 Kč a dne datum smlouvu o úvěru téhož čísla, která je však technickým dodatkem k první smlouvě, kdy nově jistina úvěru činila částku 47 014,06 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 29 pravidelných měsíčních splátkách po 2 991,62 Kč, žalovaný se zavázal spolu s novou jistinou splatit i smluvní kapitalizovaný úrok ve výši 39 742,92 Kč, celkově se tak žalovaný zavázal právnická osoba uhradit částku 86 756,98 Kč. Žalovaný však splátky úvěru nehradil řádně a včas, a proto právnická osoba úvěr ke dni datum zesplatnila. Žalobkyně uvedla, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobkyně zaslala žalovanému dne datum předžalobní upomínku.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.
Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smluv o úvěru
a z obchodních podmínek bylo prokázáno, že právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne
datum smlouvu o úvěru číslo na základě které se právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se ji zavázal splatit ve 36 měsíčních splátkách po 640,15 Kč, přičemž dne datum mezi sebou uzavřeli smlouvu o úvěru
číslo na základě které se právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému částku 47 014,06 Kč a žalovaný se ji zavázal splatit ve 29 měsíčních splátkách po 2 991,62 Kč. Z verifikační platby a z výpisů z účtu vyplývá, že právnická osoba ověřila bankovní účet žalovaného č. bankovní účet, na který mu dne datum zaslala částku 10 000 Kč, dne
datum částku 37 500 Kč a dne datum částku 5 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že žalobkyně a právnická osoba uzavřely mezi sebou smlouvu
o postoupení pohledávky za žalovaným ve výši 53 538 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky s dokladem o odeslání bylo prokázáno, že právnická osoba zaslala žalovanému dne datum oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní výzvy s dokladem o odeslání vyplývá, že žalobkyně dopisem ze dne datum vyzvala žalovaného ke splacení dluhu před podáním žaloby.
Žalobkyně v žalobě neuvádí žádná tvrzení, zda vůbec a jakým způsobem byla ověřována úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru.
Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon
o spotřebitelském úvěru“).
Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele
na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných
od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud
z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti
o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku
z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
Podle § 1879 a následujících o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouvy o úvěru číslo jsou absolutně neplatné, neboť při jejich uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně v žalobě neuvedla žádná tvrzení ohledně toho, zda a případně jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného.
Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení absolutně neplatnou, podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z.
o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení nebyla uvedena žádná tvrzení, ani předloženy důkazy ohledně toho, kolik žalovaný žalobkyni nebo její právní předchůdkyni uhradil, a proto nelze zjistit výši bezdůvodného obohacení. Soud na základě uvedeného žalobu v plném rozsahu zamítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žalovaný nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.