Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 C 161/2017

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Preislerem Ph.D. ve věci žalobce údaje o účastníkovi advokátem údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 15.093,47 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15.093,47 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14.760,00 Kč od 17.5.2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pokud jde o zaplacení úroku z prodlení ve větším rozsahu, než je uvedeno ve výroku I., v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2.070,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15.093,47 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14.760,00 Kč od 17.5.2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Pokud jde o zaplacení úroku z prodlení ve větším rozsahu, než je uvedeno ve výroku I., v tomto rozsahu se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2.070,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec].

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku 15093,47 Kč s úrokem z prodlení z ní ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení.

2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že právnická osoba (dále označený též jako předchozí věřitel nebo poskytovatel půjčky) na ní postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Předchozí věřitel uzavřel se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) dne datum smlouvu o půjčce číslo Touto smlouvou přenechal předchozí věřitel dlužníku částku 15000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 9600 Kč. Dlužník měl půjčku splácet v pravidelných 40 týdenních splátkách po 615 Kč. Dne číslo uzavřel věřitel s dlužníkem dohodu o uznání dluhu a splátkovém kalendáři, podle které dlužník uznal dluh ze smlouvy o půjčce ve výši 15093,47 Kč a zavázal se jej uhradit ve splátkách. Dlužník však splátkový kalendář neplnil, a proto ho žalobce vyzval ke splacení celého dluhu. Z částky 15093,47 Kč představuje jistina 14760 Kč.

3. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci ( ) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů ( a b) ). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalující strany a jí navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. Přičemž při zjišťování skutkového stavu soud postupuje v součinnosti s účastníky tak, aby sporné skutečnosti byly podle míry procesní účasti účastníků zjištěny ( ) Tomu odpovídá i zásada vyjádřená např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. , že:„ V občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“

4. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání ( ) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky ( ). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání.

5. Z předložené y bylo zjištěno, že předchozí věřitel zaslal dlužníkovi dopis ze dne datum, čímž ho upozornil na to, že pohledávku postoupil žalující straně ( ). Tím nastaly účinky dle Dlužník tuto skutečnost v řízení nijak nezpochybnil.

6. Na základě toho bylo založeno oprávnění žalující strany vymáhat v soudním řízení postoupenou pohledávku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2009 sp. zn. , jehož závěry lze i nadále použít).

7. u zachycující obsah smlouvy o půjčce ze dne datum uzavřenou v režimu mezi předchozím věřitelem a dlužníkem byla prokázána tvrzení žalující strany o sjednání smlouvy o půjčce, její výši a výši souhrnného poplatku, který se dlužník zavázal spolu s jistinou uhradit. Bylo z ní dále zjištěno, že půjčka měla být splácena v pravidelných týdenních splátkách a na rubu smlouvy byly uvedeny obchodní podmínky. u bylo rovněž prokázáno přenechání uvedené částky, což dlužník stvrdil podpisem smlouvy o půjčce.

8. Z y označené jako splátková dohoda bylo zjištěno, že dlužník uznal vůči věřiteli dluh ze smlouvy o půjčce ve výši tvrzené věřitelem.

9. Dopisem ze dne datum věřitel oznámil dlužníkovi zesplatnění dluhu a vyzval ho k vyrovnání veškerých pohledávek ve lhůtě, kterou mu stanovil. Zaslání dopisu dokládá poštovní podací arch s datem datum.

10. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr. Vzhledem k  se věc posuzuje podle , (dále jen příjmení), ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť jde o práva a povinnosti vzniklé před 1. 1. 2014. Uznání dluhu a vztah z postoupení se pak řídí

11. Na žalující stranu byla postoupena vymáhaná pohledávka. Dlužníkovi bylo postoupení pohledávky předchozím věřitelem oznámeno (§ číslo, ). Tím bylo založeno oprávnění žalující strany vymáhat v soudním řízení postoupenou pohledávku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009 sp. zn. ).

12. Mezi dlužníkem a předchozím věřitelem byla uzavřena smlouva o půjčce a dlužníkovi byly přenechány finanční prostředky ( ). Dlužník měl půjčku hradit ve splátkách a zaplatit sjednaný souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky. Zákon připouští, aby smlouva o půjčce byla sjednána jako úplatná ( ), přičemž způsob úročení lze dohodnout, jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.3.2013 sp. zn. , nejen stanovením procentní sazby a časového úseku, za který se úrok počítá (ročně, měsíčně, denně), a za dobu skutečného užívání jistiny dlužníkem (tedy i za dobu jejího užívání po uplynutí sjednané lhůty splatnosti, nebude-li půjčka v této lhůtě vrácena), ale i pevnou částkou stanovenou za dobu od poskytnutí půjčky do její splatnosti, jejíž výše se nemění ani v případě, že dlužník jistinu ve sjednané lhůtě splatnosti věřiteli nevrátí.

13. Dlužník smlouvu nezpochybnil. Bylo na něm, aby prokázal, že k prodlení s vrácením půjčky, jak bylo sjednáno, nedošlo a že půjčku vrátil, popř. že dluh jinak zanikl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.1.2002 sp. zn. a ze dne 24.7.2008 sp. zn. ). Dlužník nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení neprokázal.

14. Dlužník vůči věřiteli dluh ze smlouvy o půjčce uznal (§ 2053 o.z.). Tím přešlo na něj důkazní břemeno ohledně zániku dluhu. Dlužník nic takového v řízení neprokázal, a proto byla žaloba shledána po právu.

15. Dlužník neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, je proto v prodlení a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení ( , 2 ). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.12.2007 sp. zn. ). Úrok z prodlení v zákonné výši dle ke dni okamžiku prodlení.

16. Úrok z prodlení ale soud přiznal až ode dne datum, neboť na základě splátkové dohody věřitel dlužníka vyzval k úhradě celého dluhu a stanovil mu lhůtu k plnění až dopisem ze dne datum, ve kterém mu stanovil lhůtu k plnění do 16.5.2017. Teprve po uplynutí této lhůty se dlužník dostal do prodlení s celým dluhem. Pokud jde o částku, ze které náleží úrok z prodlení, soud jej přiznal z částky 14760 Kč, neboť z vyjádření věřitele vyplývá, že v tomto rozsahu se jedná o částku jistiny. Přirůstání úroku či úroku z prodlení k jistině přitom tvrzeno nebylo a z důkazů ani nevyplývá opak.

17. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách.

18. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle , přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.2.2015 sp. zn. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , neboť žalující strana měla neúspěch v poměrně nepatrné části. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle AT byla určena sazba mimosmluvní odměny dle AT ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby do podání návrhu. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů dle AT ve výši 100 Kč za úkony právní služby poskytnuté do podání návrhu. Zástupce poskytl 2 úkony právní služby dle AT s odměnou v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby) a 1 úkon právní služby dle AT s odměnou v poloviční výši spočívající v předžalobní výzvě k úhradě žalovanému. Soud aplikoval AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalující strana opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o půjčce poskytnutých společností právnická osoba mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalující strana vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní v těchto věcech ustálený. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření, případně jinak konkretizovat pohledávku. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci AT, pak by ustanovení AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. ). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit AT. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce ( ).

Poučení:

Proti tomu tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci prostřednictvím nadepsaného soudu.

Nebude-li uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.