Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 74/2023-22

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 20.750 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3.250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13.250 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč, a částky 5.000 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3.250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13.250 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč, a částky 5.000 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13.250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 13.250 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, dále částky 2.500 Kč nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a částky 5.000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku, po ověření totožnosti žalované, dne 21. 11. 2020 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které byly žalovanému zaslány dne 21. 11. 2020 na účet č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3.250 Kč Částky jistiny a poplatku byly splatné dne 21. 12. 2020. Žalovaný ničeho neuhradil. Částka 2.500 Kč představuje účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením za písemné výzvy odeslané dne 2 28. 12. 2020, 4. 1. 2021, 11. 1. 2021, 20. 1. 2021, 4. 2. 2021. Částka 5.000 Kč představuje smluvní pokutu sjednanou dle smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné částky 10.000 Kč za každý den prodlení, a to za dobu od 22. 12. 2020 (den po splatnosti zápůjčky) do 20. 10. 2022 (tj. ke dni podání žaloby). Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, žalovaný však na výzvu nereagoval.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Na výzvu soudu dle , (dále jen „ “), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení , tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila v prohlášení učiněném v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.

4. Z potvrzení o přechozí platbě 1 Kč, že účet žalovaného č. bankovní účet je účtem žalovaného.

5. Ze smlouvy o zápůjčce, že žalobkyně a žalovaný sjednali prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku dne 21. 11. 2020 dohodu, v níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bezúčelovou bezhotovostní zápůjčku ve výši 8.000 Kč převodem na bankovní účet č. bankovní účet, a žalovaný se uvedenou částku zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve 2.600 Kč nejpozději 21. 12. 2020. Roční procentní sazba nákladů tak činila 2 969 % a celková částka splatná žalovaným 10.600 Kč. Ve smlouvě strany dále sjednaly, že věřitel je oprávněn požadovat po spotřebiteli náklady ve výši po 500 Kč za písemnou upomínku/výzvu k úhradě. Dále strany sjednaly pro případ prodlení klienta s plněním jeho závazků dle smlouvy smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, a dále zákonný úrok z prodlení ve výši určené

6. Z dodatku ke smlouvě o zápůjčce, že žalobkyně a žalovaný dne 21. 11. 2020 prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku uzavřeli dohodu, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout k částce 8.000 Kč další částku 1.000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za navýšení zápůjčky ve výši 325 Kč, celkem tedy poplatek 2.925 Kč, vše splatné dne 21. 12. 2020.

7. Z dodatku ke smlouvě o zápůjčce, že žalobkyně a žalovaný dne 21. 11. 2020 prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku uzavřeli dohodu, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout k částce 9.000 Kč další částku 1.000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za navýšení zápůjčky ve výši 325 Kč, celkem tedy poplatek 3.250 Kč, vše splatné dne 21. 12. 2020.

8. Ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, že v těchto jsou blíže vymezeny vztahy mezi žalobkyní a klienty vzniklé v souvislosti s uzavřením smlouvy.

9. Z potvrzení o platbě, že z účtu žalobkyně u právnická osoba byla ve prospěch účtu žalovaného shora uvedeného, dne 21. 11. 2020 odepsána částka 8.000 Kč, dne 26. 11. 2020 částka 1.000 Kč a dne 27. 11. 2020 částka 1.000 Kč.

10. Z upomínek, že žalobkyně vyhotovila upomínky datované dnem 28. 12. 2020, 4. 1. 2021, 11. 1. 2021, 20. 1. 2021, 4. 2. 2021. Zda byly odeslány žalovanému prokázáno nebylo.

11. Z výzvy ze dne 31. 1. 2022 a podacího archu, že právní zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradu částky 19.097 Kč, a to do tří dnů. Výzva byla předána k poštovní přepravě dne 1. 2. 2022.

12. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný sjednali prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku dne 21. 11. 2020 dohodu, v níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bezúčelovou bezhotovostní zápůjčku ve výši 8.000 Kč převodem na bankovní účet č. bankovní účet, a žalovaný se uvedenou částku zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2.600 Kč nejpozději 21. 12. 2020. Roční procentní sazba nákladů tak činila 2 969 %. Následně strany sjednaly téhož dne dodatky k uvedené smlouvě, kterými se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout další částku 2x 1.000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit další poplatek ve výši 2x 325 Kč, celkem se tak zavázal vrátit částku 10.000 Kč a poplatek ve výši 3.250 Kč, a to nejpozději 21. 12. 2020. Ve smlouvě strany dále sjednaly, že věřitel je oprávněn požadovat po spotřebiteli náklady ve výši po 500 Kč za písemnou upomínku/výzvu k úhradě. Dále strany sjednaly pro případ prodlení klienta s plněním jeho závazků dle smlouvy smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, a dále zákonný úrok z prodlení ve výši určené Žalobkyně částku 10.000 Kč převedla na účet žalovaného, a to dne 21. 11. 2020 částku 8.000 Kč, dne 26. 11. 2020 částku 1.000 Kč a dne 27. 11. 2020 částku 1.000 Kč. Žalobkyně vyhotovila upomínky k úhradě datované dnem 28. 12. 2020, 4. 1. 2021, 11. 1. 2021, 20. 1. 2021, 4. 2. 2021 Výzvou ze dne 31. 1. 2022, předanou k poštovní přepravě dne 1. 2. 2022, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky, a to do tří dnů. Žalovaný ničeho neuhradil.

13. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle , 2 , (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. :„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

20. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C -679/18:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

21. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

22. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně se žalovaným uzavřela dohodu, která je svým charakterem smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZSÚ. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. Žalobkyně k tomu ničeho netvrdila, ani neoznačila žádný důkaz, k výzvě soudu uvedla, že k prověření úvěruschopnosti nebude doplňovat skutková tvrzení. Soud má tedy za to, že žalobkyně své povinnosti nedostála a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat podle ustanovení § 87 odst. 2 ZSÚ za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla celkem částku 10.000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný nezaplatil ničeho. Žalovaný v řízení nenamítal žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 10.000 Kč. Ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru s ohledem na závěry uvedené ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , soud určuje splatnost bezdůvodného obohacení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaný tedy není dosud v prodlení a nárok žalobkyně na úroky z prodlení je tudíž neoprávněný. Bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

23. Ve zbylé části soud žalobu zamítnul, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku. Naokraj soud uvádí, že pokud žalobkyně požadovala náklady za upomínky v celkové výši 2.500 Kč, odeslání upomínek stejně nebylo prokázáno, když žalobkyně nepředložila doklad o jejich odeslání (příp. doručení).

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a žalovaný měl úspěch jen v poměrně malé části (3,61 %), navíc mu náklady z důvodu jeho procesní pasivity nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.