Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 30/2023-16

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Martinem Masárem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 24 412,40 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 079 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 1 250,54 Kč a dále v sazbě 8,5 % ročně z částky 16 079 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v celé zbývající části zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 079 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 1 250,54 Kč a dále v sazbě 8,5 % ročně z částky 16 079 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v celé zbývající části zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 24 412,40 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení z částky 19 042,43 Kč ve výši 8,5 % ročně od 29. 7. 2022 do zaplacení, kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 1 250,54 Kč, kapitalizovaném úroku ve výši 18 137,41 Kč (tvořeným: (i) nesplaceným úrokem ve výši 1 579,29 Kč; (ii) nesplaceným poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 217,27 Kč; (iii) nesplacenými náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 748,06 Kč; (iv) nesplaceným inkasním poplatkem ve výši 3 385,95 Kč a (v ) postoupeným smluvním úrokem za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu za období po konečné splatnosti ve výši 2 206,84 Kč) a dále přiznání smluvní pokuty ve výši 5 369,97 Kč, tj. 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, přičemž v rámci revizního přepočtu žalobkyně požaduje smluvní pokutu z nesplacené jistiny ve výši 19 042,43 Kč, a to od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tedy od 5. 10. 2021 do 14. 7. 2022. Uvedla, že žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně, tj. společností právnická osoba, IČO, dne datum smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ smlouva“), na základě které žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 22 000 Kč, převzal ji v místě svého bydliště, což stvrdil podpisem smlouvy. Spolu s jistinou se žalovaný zavázal uhradit příslušenství ve výši 18 894 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, tj. 40 894 Kč celkem, a to ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Žalobkyně tvrdila, že smlouvu uzavřela na základě žalovaným vyplněné Žádosti o úvěr, v níž uvedl údaje o sobě, své finanční situaci, zaměstnání, finančních závazcích, výši měsíčních příjmů a výdajů, požadovanou výši úvěru. Správnost údajů žalovaný stvrdil podpisem. Právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru. Žalovaný uhradil částku 5 921 Kč. Žalovaný je v prodlení ode dne 5. 10. 2021, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti poslední předepsané splátky. Ke své aktivní legitimaci žalobkyně uvedla, že dne 4. 4. 2022 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena Rámcová smlouva o postupování pohledávek, na základě Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2022 došlo k postoupení pohledávek s účinností ke dni 28. 7. 2022 Ani přes upomínku ze dne 21. 11. 2022 žalovaný neuhradil ničeho dalšího.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet úvěr s dohodnutým úrokem a poplatky dle podmínek ve smlouvě sjednaných ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 15 % ročně a RPSN ve výši 272,44 %.

4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný byl předchůdkyní žalobkyně seznámen s předsmluvními informacemi o poskytnutém úvěru (včetně informací o celkové výši úvěru, době trvání, uvedení výše splátek, úrokové sazbě, RPSN, souvisejících nákladech a následcích prodlení se splátkami).

5. Soudem bylo zjištěno, že v žádosti o úvěr ze dne datum je uvedeno, že ji sepsala obchodní zástupkyně jméno příjmení, že žalovaný je zaměstnán, a to od 1. 7. 2019, tuto skutečnost měl žalovaný doložit pracovní smlouvou, příjmy pak výpisem z bankovního účtu. Dále uvedeno, že měsíční příjem žalovaného činí 18 331 Kč, a výdaje činí 13 520 Kč měsíčně celkem (přičemž náklady na bydlení, energie činí 4 000 Kč; doprava, jídlo a osobní náklady 9 520 Kč). Žalovaný dle žádosti o úvěr ničeho nedlužil ke dni 4. 8. 2020. Dále bylo v žádosti uvedeno, že žalovaný je svobodný, s vyživovací povinností vůči jednomu dítěti a bydlí v nájmu.

6. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 11. 2022 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě žalovaného dluhu. Z podacího archu ze dne 23. 11. 2022 soud zjistil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka.

7. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobkyně, bylo provedenými listinnými důkazy – z rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne datum uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní včetně dodatku číslo k rámcové smlouvě o postupování pohledávek ze dne 3. 6. 2022, z dílčí smlouvy o postoupení Pohledávek ze dne 28. 7. 2022 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 4. 8. 2022 o postoupení pohledávky zaslaného žalovanému, z podacího archu ze dne 8. 8. 2022 a z potvrzení o provedení transakce ze dne 28. 7. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila celou žalovanou pohledávku se všemi právy souvisejícími žalobkyni.

8. Soud má tedy za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 4. 8. 2020 smlouva. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 22 000 Kč v hotovosti. Úvěr se žalovaný zavázal splácet ve 14 měsíčních splátkách á 2 921 Kč měsíčně. RPSN byla sjednána ve výši 272,44 %. Žalovaný přestal řádně a včas platit splátky a žalobkyně úvěr zesplatnila a uplatnila za žalovaným smluvní pokutu za prodlení, poplatky, úroky, které vyjmenovává ve svém tvrzení. Žalovaný při žádosti o úvěr uvedl své příjmy a výdaje.

9. Podle , (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

19. Soud se z moci úřední zabýval předloženou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

20. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné ( y). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru ( ), z jehož dikce odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. a řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C -679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j.  -39) směřují obecné soudy k aplikaci odst. l o. z. a o. z.

21. Žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr ve výši 22 000 Kč s dohodnutým úrokem ve výši 15 % ročně. Žalobkyně v žalobě sice uvedla, že posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to na základě údajů o osobě žalovaného, jeho finanční situaci, požadované výši úvěru apod., tuto skutečnost však řádně neprokazuje. V žádosti o úvěr ze dne 4. 8. 2020 se uvádí, že příjem žadatel byl doložen výpisem z bankovního účtu, pracovní smlouvou, aniž by tyto y žalobkyně soudu předložila, nebyly doloženy ani výdaje žalovaného a žalobkyně se spokojila s tvrzením žalovaného o (podezřele nízkých) výdajích na nájemní bydlení, energie ve výši 4 000 Kč, výdajích na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 9 520 Kč, nadto za situace, kdy je uvedena vyživovací povinnost vůči jednomu dítěti, a to vše při tvrzeném příjmu 18 331 Kč měsíčně. Taková zjištění nemohla postačovat k závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Právě naopak, zejména s přihlédnutím k nezvykle nízkým výdajům žalovaného na životní náklady, vyživovací povinnosti vůči jednomu dítěti měla být žalobkyně obezřetná a vyžádat si prokázání životních výdajů a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení. V případě, že příjem žalovaného činil 18 331 Kč a jeho celkové měsíční výdaje 13 520 Kč, zbývalo by žalovanému po odečtení měsíční splátky ve výši 2 921 Kč pouze 1 890 Kč k plnění vyživovací povinnosti a na další výdaje nezohledněné v žádosti o úvěr ze dne 4. 8. 2020, tj. zejména k úhradě skutečných nákladů na bydlení a energie. Navíc i prohlášení klienta - žalovaného musí žalobkyně prověřovat, nestačí se na něj spolehnout (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , ze dne 25. 7. 2018).

22. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřená smlouva je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015, sp. zn. . Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně včetně smluvní pokuty i úroků zamítl.

23. Svou neúčastí na jednání se žalobkyně zbavila dobrodiní soudu - poučovací povinnosti podle a 3 , žalobkyně si zmařila také možnost být seznámena s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. ).

24. Nad rámec tohoto rozhodnutí soud uvádí, že poučení o neprokázání žalobních tvrzení nemohl soud žalobkyni poskytnout ani v rámci přípravného jednání, které soud nenařídil, neboť s ohledem na to, že žalovaný nepřebíral soudní obsílky, se přípravné jednání ani reálně nemohlo konat, neboť náhradní doručení předvolání zákon vylučuje. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. ), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle , a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

25. Pokud jde o jistinu samotnou, tedy částku poskytnutou žalovanému ve výši 22 000 Kč, dospěl soud k závěru, že žalovaný svůj dluh již částečně uhradil, a to ve výši 5 921 Kč. Ve zbývající výši, tedy 16 079 Kč, se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 o. z. má soud za to, že plnění žalobkyně z neplatné smlouvy je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Žalobkyni proto také podle o. z. náleží úrok z prodlení z částky, v níž se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, tj. kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 250,54 Kč a dále z částky 16 079 Kč ve výši stanovené , a to od 29. 7. 2022 do zaplacení; ve zbývající části požadovaných úroků z prodlení soud žalobu zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle V řízení byl úspěšnější žalovaný, ale žádné náklady mu nevznikly, a proto žádnému z účastníků soud náhradu nákladů nepřiznal. Konkrétně se jedná o úspěch žalobkyně v řízení v rozsahu 40,83 % (tj. 18 404,18 Kč z žalobou požadovaných 45 073,06 Kč) a úspěch žalovaného v rozsahu 59,17 % (tj. 26 668,88 Kč).

27. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.