Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 55/2023
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 32 897 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 23 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 26. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplatit žalobkyni 4 063 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 26. 11. 2022
do zaplacení, úrok ve výši 21,55 % ročně z částky 27 063 Kč od 26. 11. 2022 do zaplacení
a částku 5 834 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 369,70 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, Mgr. jméno příjmení, advokáta, a to do tří dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 23 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 26. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplatit žalobkyni 4 063 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 26. 11. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 21,55 % ročně z částky 27 063 Kč od 26. 11. 2022 do zaplacení a částku 5 834 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 369,70 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 32 897 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. a II. rozsudku. Uvedla, že dne 1. 5. 2022 se žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě mu poskytla neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že část poskytnutého úvěru ve výši 27 500 Kč poukázala dne
12. 5. 2022 na účet žalovaného a částku 2 500 Kč z poskytnutého úvěru zaslala na účet zprostředkovatele úvěru. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni úvěr včetně úroků z poskytnutého úvěru, tj. částku ve výši 37 500 Kč ve 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných ke každému 20. dni v měsíci, počínaje 20. 6. 2022. Žalobkyně před uzavřením smlouvy se žalovaným řádně posoudila jeho schopnost úvěr splácet, a to podle informací sdělených žalovaným a dále lustrací v centrální evidencí exekucí, insolvenčním rejstříku, databázi registru CRIF – Registru platebních informací. Informace sdělené žalovaným si žalobkyně telefonicky ověřovala. Uvedla, že žalovaný splácel úvěr právnická osoba částkou ve výši 3 923 Kč, měl vyživovací povinnosti vůči rodičům, jeho průměrný měsíční příjem činil cca 32 000 Kč, měl negativní výpis z centrální evidence exekucí a z insolvenčního rejstříku. Žalobkyně dále vycházela z normativních nákladů na bydlení a životního minima, přičemž dospěla k závěru, že bonita žalovaného
je dostačující. Žalovaný však neplnil řádně a včas svůj závazek, když uhradil pouze částku ve výši 4 500 Kč, žalobkyně proto celý nesplacený úvěr zesplatnila ke dni 25. 11. 2022. K tomuto dni byl žalovaný podle žalobkyně v prodlení s úhradou neuhrazených dlužných splátek ve výši 4 500 Kč a dále s neuhrazenou jistinou ve výši 23 965 Kč. Žalobkyně dále požadovala po žalovaném zaplacení nákladů vynaložených za zaslání tří upomínek vždy po 100 Kč a dále smluvní pokutu naběhlou před zesplatněním úvěru v celkové částce 2 994 Kč, a to za prodlení žalovaného se splacením šesti řádných měsíčních splátek před splatností úvěru, když pokuta za prodlení s úhradou každé jednotlivé splátky činila 499 Kč. Dále žalobkyně uplatnila vůči žalovanému rovněž nárok na smluvní pokutu naběhlou po zesplatnění úvěru ve výši 0,1% denně z neuhrazeného úvěru, tj. z částky 28 465 Kč, kterou kapitalizovala za období od 26. 11. 2022
do 4. 1. 2023 částkou 1 138 Kč. Žalovaný dluh neuhradil ani přes žalobkyní zaslanou předžalobní upomínku ze dne 25. 11. 2022.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v podané žalobě
a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Soud provedl dokazování listinami založenými žalobkyní, z nichž zjistil následující skutkový stav:
5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně ve spojení s úplným výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu má soud za prokázané, že žalobkyně
je subjektem oprávněným poskytovat spotřebitelské úvěry ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. ,
o spotřebitelském úvěru.
6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 1. 5. 2022, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Za žalobkyni byla smlouva podepsána její zástupkyní jméno příjmení, která byla označena jako„ samostatný zprostředkovatel“. Podle smlouvy představoval účel úvěru provizi zprostředkovatele ve výši 2 500 Kč. Celková výše spotřebitelského úvěru činila 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč, počínaje dnem 20. 6. 2022. Celkově měl žalovaný uhradit částku
37 500 Kč, a to s ohledem na to, že mezi stranami byla sjednána zápůjční úroková sazba 21,55 %. Úvěr měl být žalovanému poskytnut na jeho účet. Podle článku II. písm. b) Smlouvy byla částka 2 500 Kč poskytnuta žalovanému na účet zprostředkovatele, a to jako provize sjednaná mezi žalovaným a zprostředkovatelem. Žalovaný se dále ve smlouvě zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou úvěru či jednotlivých splátek smluvní pokutu ve výši 499 Kč a výši 0,1% denně z dlužné částky, zákonný úrok z prodlení a rovněž náhradu účelně vynaložených nákladů. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, má soud za prokázané, že žalovaný obdržel zákonem vymezené předsmluvní informace. Součástí smlouvy byly rovněž údaje o žalovaném, tedy, že je rozvedený, má vyživovací povinnost vůči dvěma osobám, bydlí
u rodičů, je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 32 000 Kč. Další příjem domácnosti byl uveden ve výši 32 000 Kč, výdaje na bydlení ve výši 5 000 Kč a splátky dalších úvěrů ve výši 3 923 Kč.
7. Podle formuláře Výdaje a příjmy spotřebitele, Závazky spotřebitele – čestné prohlášení žalovaného ze dne 1. 5. 2022 o jeho závazcích, výdajích, příjmech, ve spojení s výplatními lístky žalovaného za měsíce únor a březen 2022, Prohlášení rodičů ze dne 1. 5. 2022, je zřejmé, že žalovaný uvedl, že je rozvedený, pobírá mzdu ve výši 32 000 Kč měsíčně, přičemž z této mzdy vynakládá částku 5 000 Kč na bydlení (voda, energie, paliva a nájemné či jiná obdobná platba)
a částku 3 923 Kč na splátky úvěru. Jiné další výdaje uvedeny nebyly. Žalovaný nevyplnil kolonku ohledně počtu jeho dětí a ohledně počtu osob ve společné domácnosti uvedl počet dvě. Z výplatních lístků žalovaného vyplývá, že žalovaný v měsíci únor 2022 pobíral mzdu ve výši 31 949 Kč a v měsíci březen 2022 mzdu ve výši 32 170 Kč. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného a výsledek zaznamenala do formuláře Posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne 11. 5. 2022, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z normativních nákladů na bydlení ve výši 5 626 Kč a životního minima žalovaného 9 630 Kč
a nezabavitelné minima ve výši 9 876 Kč měsíčně (viz životní a existenční minimum, výše normativních nákladů na bydlení, statistika rodinných účtů, výdaje na konečnou spotřebu domácnosti). Podle výstupu z insolvenčního rejstříku, výpisu z Centrální evidence exekucí
a Registru REPI má soud za prokázané, že žalovaný neměl žádný záznam.
8. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že žalobkyně vyplatila žalovanému na jeho účet částku ve výši 27 500 Kč dne 12. 5. 2022. Z potvrzení o provedení transakce rovněž ze dne
12. 5. 2022 vyplývá, že žalobkyně vyplatila na účet zprostředkovatele, paní jméno příjmení, částku 2 500 Kč.
9. Z listin y nazvané Bonita smlouvy a tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný byl v prodlení s úhradou splátek, a že na úvěr uhradil dne 25. 7. 2022 částku 2 100 Kč a dne 13. 9. 2022 částku 2 400 Kč, celkově částku ve výši 4 500 Kč.
10. Z upomínky ze dne 24. 9. 2022 a ze dne 25. 10. 2022 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky.
11. Oznámením o zesplatnění - předžalobní výzvy ze dne 25. 11. 2022 byl žalovaný informován
o zesplatnění úvěru, o důsledcích zesplatnění, výši dlužné částky a zároveň mu byla poskytnuta lhůta v délce 10 dní od odeslání výzvy k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Odeslání výzvy žalovanému žalobkyně doložila poštovním podacím lístkem z téhož dne.
12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky
v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
13. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále také „zákon
o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže
ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže
z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu
na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále podle ustanovení § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku
z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění.
18. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žaloba je uplatněna po právu co do částky 23 000 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy, když soud má za to, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě žalobkyně vycházela z čestného prohlášení týkající se závazků
a výdajů žalovaného, negativních výpisů z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí
a registru REPI, jakož i ze dvou předložených výplatních lístků a prohlášení rodičů žalovaného. Z tiskopisu posouzení úvěruschopnosti ze dne 11. 5. 2022 vyplývá, že příjmy žalovaného měly činit 32 000 Kč. V čestném prohlášení týkající se závazků a výdajů pak žalovaný uvedl částku
5 000 Kč na bydlení a 3 923 Kč na splátky úvěru. Žádné další výdaje v tiskopise uvedeny nebyly, a to ani náklady na mobilní telefon, přičemž z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že žalovaný zřejmě mobilní telefon vlastní. Žalovaný by tak měl k dispozici částku kolem 23 077 Kč, což by v případě splátky žalobkyně ve výši 1 500 Kč postačovalo, ovšem
za předpokladu, že by takto uvedené výdaje byly reálné. Žalobkyně, přestože si ověřovala pravdivost údajů poskytnutých žalovaným nahlédnutím do centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku a registru REPI, dále však již nezjišťovala, zda příjmy žalovaného postačují k uspokojení všech jeho nákladů. Žalobkyně za účelem zjištění jeho skutečných nákladů, které mimochodem nebyly vůbec uvedeny, vyjma blíže nespecifikovaných nákladů na bydlení a splátek úvěru, měla vyzvat žalovaného k předložení výpisu z jeho účtu za období předcházející poskytnutí úvěru, z něhož by bylo možné posoudit obvyklé hospodaření žalovaného s financemi. Již skutečnost, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena dne
1. 5. 2022 a tiskopis posouzení úvěruschopnosti je ze dne 11. 5. 2022 vyvolává pochybnosti
o věrohodnosti posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Navíc v posouzení úvěruschopnosti žalovaného je uveden další příjem domácnosti ve výši 32 000 Kč, který rovněž není blíže specifikován. Údaje poskytnuté žalovaným proto považuje soud za nevěrohodné. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, co konkrétně tvořily výdaje žalovaného, tj. jaké skutečně hradí náklady
na bydlení s ohledem na další případné platby na SIPO, a dále kolik žalovaný vynaloží na stravu, domácnost, dopravu, mobilní telefon apod. Z předložených důkazů proto vyplývá, že žalobkyně řádně neporovnávala příjmy a výdaje žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru.
19. Soud má tak za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je uzavřená smlouva neplatná dle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení
s ustanovením § 588 o. z.
20. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy přihlédl z úřední povinnosti
ve smyslu § 588 o. z., neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2020,
č. j. 27 Co 280/2019 - 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí
č. 2008 EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48 EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele
na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné,
na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice
a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2011 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený
v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13. 11. 1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger,
z 21. 4. 2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16. 11. 2010). Možnost, aby soud sám rozhodl
o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách
o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“
Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.
21. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 12. 5. 2022
na jeho bankovní účet částku ve výši 27 500 Kč, a že žalovaný uhradilo částku 4 500 Kč, jedná se
na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení ve výši 23 000 Kč, které je povinen vydat. Soud tak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 23 000 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl. Zároveň soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z částky 23 000 Kč ode dne 26. 11. 2022, tj. ode dne následujícího po zesplatnění úvěru. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. v délce trvání 3 dnů (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).
22. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy a tím i všech doprovodných ujednání včetně ujednání o výši poplatků za poskytnutí úvěru, o výši nákladů spojených s upomínáním a o smluvní pokutě (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).
23. Výrokem III. soud rozhodl o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch. Náklady celkem představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 260 Kč, odměnu advokáta podle dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), když z činnosti soudu je známo, že žalobkyně v obdobných věcech podává návrhy opakovaně za pomoci ustáleného vzoru, z tarifní hodnoty ve výši 32 897 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů
po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., to vše zvýšené o DPH 21% ve výši 378 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Celkem náklady žalobkyně tak činí 3 438 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla ve věci úspěch částečný, v rozsahu 39,84 %, (tj. úspěch ve výši
69,92 % bez neúspěchu ve výši 30,08 %), rozdělil soud náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu stran ve věci ve vztahu k celému předmětu řízení. Žalovanému, který ve sporu převážně neuspěl, uložil soud zaplatit poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně (z částky 3 438 Kč
39,84 %), tedy částku 1 369,70 Kč, jak je ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).