Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 479/2022-25
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Stanislavem Brabcem, LL.M., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o: zaplacení 11 780 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 600 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 23. 4. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V rozsahu povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 8 180 Kč a dále ve výši rozdílu mezi úrokem z prodlení z částky 11 780 Kč ve výši 11,75 % ročně od 20. 1. 2022 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným ve výroku I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 600 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 23. 4. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. V rozsahu povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 8 180 Kč a dále ve výši rozdílu mezi úrokem z prodlení z částky 11 780 Kč ve výši 11,75 % ročně od 20. 1. 2022 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným ve výroku I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že mezi účastnicemi došlo dne datum k uzavření úvěrové smlouvy, na jejímž základě žalobkyně přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se je zavázala spolu se„ souhrnným poplatkem“, který sestával z úroku, poplatku za zpracování a doručení úvěru a z poplatku za hotovostní inkaso splátek, ve výši 8 180 Kč zaplatit v týdenních splátkách ve výši 303 Kč, nicméně žalovaná uhradila na svůj závazek toliko 6 400 Kč, které žalobkyně započetla jednak na jistinu, jednak na poplatek. Žalobou tak uplatnila po žalované zaplacení částky 11 780 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení, která sestává z nesplacené jistiny ve výši 4 657,90 Kč a dále z nesplacené části„ poplatku“ ve výši 7 122,10 Kč.
Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. K nařízenému jednání se žádná ze stran nedostavila.
Z provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovým závěrům shodným s uplatněnými tvrzeními, tedy že dne datum byla uzavřena úvěrová smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se jej zavázala spolu s poplatkem ve výši 8 180 Kč uhradit v 60ti týdenních splátkách po 303 Kč. Ve smlouvě žalovaná současně potvrdila převzetí úvěru v hotovosti.
Z hlediska právní kvalifikace nalézací soud zjištěný skutkový stav posoudil ve smyslu závazných závěrů judikatury odvolacího soudu (př. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 6. 2021, č. j. 25 Co 128/2021 -45), jak předpokládá ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), neboť nosné důvody argumentačních závěrů odvolacího soudu dopadají i na právě řešenou věc. Předmětem zvláštní pozornosti soudu byla v této souvislosti ujednání o tzv. souhrnném poplatku, a to ve vzájemné souvislosti, neboť s částečnou výjimkou poplatku za hotovostní inkaso splátek, se jedná o skrytá ujednání o úhradě za dočasné přenechání peněžních prostředků v extrémně nepřiměřené výši, neboť pouze ve smlouvě uvedená úroková sazba ve výši přes 70 % ročně mnohonásobně přesahuje obvyklou úrokovou sazbu v době uzavírání smlouvy, Kromě toho pak další extrémně vysoký„ poplatek za zpracování a doručení úvěru“ (ve výši 30 % úvěrové sumy) nepředstavuje žádnou specifickou službu, kterou by žalobkyně žalované poskytovala, nýbrž jde o zcela bazální náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru, které se běžně zahrnují do úroku. Jakkoliv ujednání o nepřiměřeně vysokém úroku by bylo možno korigovat s odkazem na ustanovení § 577 občanského zákoníku , zde k této korekci soud přistoupit nemohl, neboť za vadná lze považovat i další smluvní ujednání, když shora uvedené poplatky ve skutečnosti zastírají odměnu za dočasné přenechání peněžních prostředků (úrok), která je jimi dále navyšována z již tak extrémně nepřiměřené (základní) výše. Ujednání smlouvy je tak v souladu se závaznou judikaturou odvolacího soudu nutno posoudit jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoník), přičemž nelze shledat podklad k domněnce, že by úvěrující, která své podnikání zakládá na poskytování takto extrémně nevýhodných úvěrů, přistoupila k jejich poskytování za tzv. úrok obvyklý. Neplatnost ujednání o výši úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků tak zde působí neplatnost celé smlouvy, tudíž soud nároky žalobkyně posoudil dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku , podle něhož žalobkyni náleží pouze právo na vrácení toho, oč se žalovaná obohatila (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku ). K obdobným důsledky by pak vedla aplikace ustanovení § 1813 ve spojení s ustanovením § 1815 občanského zákoníku , kdy ujednání o výši úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků lze hodnotit jako ujednání nepřiměřené ve spotřebitelské smlouvě, jestliže v posuzované věci úvěrující se pokusila prostřednictvím ujednání o nákladech a odměnách shora uvedených zastřít skutečnou výši úroku, tudíž se v tomto případě neuplatní zákaz přezkumu přiměřenosti ujednání o ceně, neboť to nebylo učiněno transparentním, srozumitelným a poctivým způsobem. To konkrétně znamená, že pokud úvěrující poskytla žalované prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná dle žalobních tvrzení na své závazky uhradila celkem 6 400 Kč, náleží žalobkyni na bezdůvodném obohacení žalované částka 3 600 Kč (pouze v této výši se žalovaná reálně obohatila na úkor úvěrující při plnění stejného druhu) spolu s úrokem z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, za kterou lze považovat předžalobní výzvu Ve zbylém požadavku musel soud žalobu zamítnout.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V dané věci byla úspěšnější žalovaná, nicméně na její straně soud žádné náklady řízení neshledal, proto soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení odvolání ke Krajskému soudu v Plzni, a to prostřednictvím Okresního soudu v Chebu.
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze podat návrh na jeho výkon k soudu nebo soudnímu exekutorovi.