Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
223 C 33/2023
Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Adrianou Hasmanovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa, obec
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného, obec
o zaplacení částky 19 814 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 18 814 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do datum a z částky 17 814 Kč od datum do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 18 814 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do [datum] a z částky 17 814 Kč od [datum] do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru s tím, že na základě smlouvy uzavřené dne datum poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 18 814 Kč formou týdenních splátek po 697 Kč se splatností první splátky do datum a následujících splátek vždy do sedmi dnů. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, a to lustracemi v databázi neplatných dokladů a rodných čísel, v insolvenčním rejstříku, ověřila telefonicky zaměstnání, platební historii žalovaného u žalobkyně, vyhodnotila finanční situaci dle údajů získaných od žalovaného a jeho lokality, a na základě předložených dokumentů. Žalovaný uhradil celkem 22 000 Kč, které byly započteny na jednotlivé nároky dle smluvních podmínek. Pro případ prodlení s placením sjednaly strany zesplatnění úvěru ke splatnosti nejbližší splátky, žalovaný splácel nepravidelně, žalobkyně však považovala za datum splatnosti úvěru pozdější datum, a to datum. Zákonný úrok z prodlení tak požadovala z dlužné částky až ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od datum.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, žalobkyně se z jednání omluvila, odročení nežádala, proto soud podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
3. Z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a evidenční karty klienty bylo zjištěno, že žalovaný dne datum uzavřel se žalobkyní písemnou smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky 23 000 Kč představující hotovostní, bezúčelový úvěr, žalovaný se naproti tomu zavázal splatit úvěr včetně souhrnného poplatku 18 814 Kč, který se skládá z úroku 4 554 Kč, poplatku za zpracování a doručení 6 900 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 7 360 Kč, formou 60 týdenních hotovostních splátek po 696,90 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala datum Celkem měl žalovaný uhradit žalobkyni 41 814 Kč. Poskytnutí peněžních prostředků ve sjednané výši v hotovosti stvrdil žalovaný svým podpisem na smlouvě. Pro případ prodlení žalovaného se splácením byly sjednány sankce (účelně vynaložené náklady, smluvní pokuta). Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaný před uzavřením smlouvy ke své osobě uvedl, že je rozvedený, má základní vzdělání, žije v nájmu, vlastní automobil, nevlastní nemovitost, nebyl trestně stíhán, u žalobkyně již měl úvěr. Je v invalidním důchodu a zároveň pracuje na plný úvazek, pobírá měsíčně čistý příjem 11 045 Kč (důchod) a 16 501 Kč (mzda). Výdaje jsou tvořeny náklady na bydlení 4 420 Kč, životním minimem 4 410 Kč a dalšími náklady 1 500 Kč. Jiné pravidelné výdaje domácnosti činí 10 000 Kč, disponibilní zůstatek žalovaného byl tudíž zjištěn ve výši 7 216 Kč. Závazky nebyly specifikovány. K úvěruschopnosti žalobkyně žádné další listin y nepředložila.
5. Z přehledu úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem 22 000 Kč, k zaplacení je vedena částka 19 814 Kč. Klientem žalobkyně je od datum.
6. Z předžalobní upomínky včetně dokladu bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dluhu do 14 dnů od doručení upomínky, tuto mu odeslala datum.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen "o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 ,2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne
5. 3. 2020 ve věci C679/18).
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Právně soud věc hodnotil tak, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru. Žalovaný uzavřel smlouvu jako spotřebitel, což prokazuje zejména identifikace žalovaného osobními údaji nepodnikajícího subjektu, přičemž smlouvu neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti ani v rámci samostatného výkonu svého povolání, je tedy nutno na smlouvu o úvěru pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru (číslo Sb.), a to ve znění účinném v době právního jednání.
13. Co se týká schopnosti úvěr splácet, žalobkyně si od žalovaného sice vyžádala poměrně velké množství informací týkající se jeho osoby, životních poměrů, příjmů a výdajů, avšak soudu neprokázala, že tyto údaje také prostřednictvím předložených listin či nahlížení do příslušných databází ověřila. V takovém případě pak soud nemůže dojít k závěru, že žalobkyně postupovala v souladu se shora citovanými ustanoveními a s odbornou péčí schopnost žalovaného jakožto spotřebitele úvěr splácet ověřila. K tomu soud dodává, že nepochybně nelze vycházet pouze ze spotřebitelem tvrzených údajů, je na úvěrujícím, aby získal spolehlivé a komplexní údaje, z nichž může zodpovědně vyvodit relevantní závěr o schopnosti či neschopnosti klienta úvěr splácet, když tímto postupem chrání také sebe a svůj majetek a předchází soudnímu či exekučnímu vymáhání svých pohledávek. Spolehlivost údajů je pak založena zejména jejich ověřením, které žalobkyně neprokázala a své procesní důkazní břemeno tak neunesla.
14. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 ).
15. Jelikož ze strany žalobkyně došlo k porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 588 o. z.).
16. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.
17. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 23 000 Kč, přičemž žalovaný tuto skutečnost stvrdil svým podpisem. Za situace, kdy žalovaný uhradil žalobkyni celkem 22 000 Kč, tak bylo na jeho straně zjištěno bezdůvodné obohacení ve výši 1 000 Kč představující rozdíl mezi poskytnutými a nevrácenými prostředky. Žalovaný v řízení netvrdil, že by žalobkyni uhradil více, neuplatnil žádnou obranu. Soud proto rozhodl o jeho povinnosti zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení.
18. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007 ). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne datum (v tento den odeslala předžalobní upomínku ze dne datum) s určením dodatečné lhůty k plnění do 14 dnů od doručení, k němuž došlo ve smyslu § 573 o. z. dne datum, splatnost tudíž nastala datum a od následujícího dne je žalovaný v prodlení.
19. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru zamítnuta, a to včetně příslušenství nad rámec přiznaného.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu za situace, kdy žalovanému, který byl ve věci ve větším rozsahu úspěšný, dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí (exekuci).