Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 375/2022
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 399 584,85 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Návrh, jímž se žalobkyně domáhá vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153b zákona č. 991/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění, se zamítá.
II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 296 522,24 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 18 431,09 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 296 522,24 Kč od 26. 1. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 103 062,61 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 504,87 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 17 862,67 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 103 062,61 Kč od 26. 1. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, úrok 10,9 % ročně z částky 396 884,85 Kč od 27. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá.
IV. Na náhradě nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku 31 369 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Návrh, jímž se žalobkyně domáhá vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153b zákona č. 991/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění, se zamítá. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 296 522,24 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 18 431,09 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 296 522,24 Kč od 26. 1. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 103 062,61 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 504,87 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 17 862,67 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 103 062,61 Kč od 26. 1. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, úrok 10,9 % ročně z částky 396 884,85 Kč od 27. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá. IV. Na náhradě nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku 31 369 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se po žalovaném v tomto řízení domáhá zaplacení částky 399 584,85 Kč z titulu Smlouvy o úvěru, kterou uzavřela se žalovaným její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ Banka“). Svou aktivní legitimaci v této věci dovozuje žalobkyně ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2022, kterou uzavřela s Bankou. Žalobkyně v řízení tvrdila, že Banka uzavřela dne 6. 11. 2018 s žalovaným smlouvu o úvěru, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky spotřebitelského úvěru a sazebník (dále jen v uvedeném pořadí„ Smlouva“,„ všeobecné podmínky“,„ produktové podmínky“„ Sazebník“). Na základě Smlouvy poskytla Banka žalovanému jednorázovým převodem neúčelový úvěr ve výši 225 000 Kč z úvěrového účtu č. bankovní účet. Žalovaný se Bance zavázal hradit úroky ve výši 10,90 % ročně a dále platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu, případně další poplatky, například za upomínání, a to ve výši dle Sazebníku. Žalovaný byl povinen úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, dále byl povinen hradit měsíčně též poplatky. Poplatky byly splatné vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce. Splátky úvěru a poplatky byl žalovaný povinen splácet formou zápočtu peněžních prostředků z běžného účtu, na který bylo provedeno čerpání úvěru. Žalovaný se opakovaně dostal do prodlení s úhradou jednotlivých měsíčních splátek a poplatků. Banka využila svého práva dle čl. 14 produktových podmínek a dopisem ze dne 26. 4. 2021 úvěr k tomuto datu zesplatnila. Dále Banka uplatnila své právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný (čl. III. Smlouvy + Sazebník). Žalobkyně požaduje po žalovaném ze Smlouvy zaplacení částky 396 884,85 Kč, poplatků 2 700 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 17 862,67 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 19 935,96 Kč a dále smluvních úroků z úvěru běžících od 27. 4. 2021 ve výši 10,90 % z částky 396 884,85 Kč do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 399 584,85 Kč (jistina 396 884,85 Kč + poplatky 2 700 Kč) od 26. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaný do dnešního dne dluh neuhradil, a to ani přes výzvu žalobkyně. Ve vztahu k tvrzené částce poskytnutého úvěru byla žalobkyní při jednání soudu učiněna oprava.
2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.
3. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:
4. Zástupce Banky a žalovaný opatřili dne 6. 11. 2018 svými podpisy Smlouvu o úvěru„ Expres půjčka“, jejímž předmětem je ujednání vzájemných práv a povinností při poskytování spotřebitelského splátkového úvěru. Banka se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se je zavazoval vrátit a zaplatit úroky, poplatky a plnit další povinnosti. Bylo ujednáno, že součástí Smlouvy jsou Všeobecné produktové podmínky Banky. Dle čl. II.1. Smlouvy činí výše úvěru 450 000 Kč. Dle čl. II.4. Smlouvy je klient povinen poskytnutý úvěr vrátit Bance formou pravidelných měsíčních anuitních splátek po 6 173,31 Kč v celkovém počtu 120. Dle čl. II.5. Smlouvy činí roční úroková sazba 10,90 % s tím, že úroky jsou účtovány průběžně a zaúčtovány v anuitní splátce. RPSN úvěru činí 11,53 %. Celková částka, kterou má spotřebitel zaplatit, činí 747 685,93 Kč. Dle čl. III.3 Smlouvy bylo ujednáno, že čerpání úvěru bude provedeno na běžný účet č. bankovní účet s tím, že úvěr bude splácen formou zápočtu z běžného účtu. Dle čl. III.4. Smlouvy je klient povinen hradit poplatky: 1 295 Kč za poskytnutí úvěru, 50 Kč za každý výpis z úvěrového účtu, 100 Kč za každou změnu měsíční splátky, 200 Kč za vedení pohledávky Banky v případě ukončení smlouvy o vedení běžného účtu, 600 Kč za zaslání písemné upomínky a 300 Kč za prohlášení úvěru za splatný. Dle čl. III.11 Smlouvy je Banka oprávněna prohlásit dluhy klienta vůči Bance za okamžitě splatné, pokud se klient ocitne v prodlení se splněním jakékoli pohledávky Banky. /smlouva na čl. 26 a násl. spisu/
5. Banka vystavovala pro žalovaného výpisy z úvěrového účtu. Ve výpisu ze dne 26. 11. 2018 je zaevidováno čerpání úvěru ve výši 450 000 Kč. Ve výpisu ze dne 31. 12. 2021 eviduje Banka konečný zůstatek ve výši 396 884,85 Kč, přičemž jistina po splatnosti činí 396 884,85 Kč, splatný smluvní úrok 17 862,67 Kč, splatný úrok z prodlení z jistiny 17 595,72 Kč, splatný úrok z prodlení z úroku činí 1 027,74 Kč, splatné poplatky 2 700 Kč, celkem je tedy splatná částka 436 070,98 Kč. Ve výpisech z účtů za období od 21. 12. 2018 do 23. 12. 2021 byly připsány splátky žalovaného v celkové výši 153 477,67 Kč. Dále byly průběžně odečítány poplatky za několikeré upomínky ve výši á 600 Kč, poplatek za zesplatnění ve výši 300 Kč.
6. Dle žalobkyní předložených výpisů z účtu žalovaný uhradil částku 6 173,31 Kč v prosinci 2018, 6 173,31 Kč lednu 2019, 1 372,05 Kč v únoru 2019, 9 987 Kč v březnu 2019, 4 833,92 Kč v dubnu 2019, 2 756,79 Kč v květnu 2019, 6 526,74 Kč v červnu 2019, 7 157 Kč v červenci 2019, 6 331,42 Kč v srpnu 2019, 12 065,09 Kč v září 2019, 1 142 Kč v říjnu 2019, 12 113,75 Kč v říjnu a listopadu 2019, 6 173,31 Kč v prosinci 2019, 5 882,28 Kč v lednu 2020, 7 065,54 Kč v únoru 2020, 29,46 Kč v březnu 2020, 6 792 Kč za březnu a dubnu 2020, 12 357,37 Kč v květnu 2020, 6 173,31 Kč v červnu 2020, 1 689,92 Kč v červenci 2020, 5 465 Kč v srpnu 2020, 5 792 Kč v září 2020, 11 623 Kč v říjnu 2020, 4 354 Kč v listopadu 2020, 3 448,19 Kč v prosinci 2020 Celkem tak uhradil 153 477,76 Kč /výpisy z účtu na čl. 29 a násl. spisu/
7. Banka adresovala žalovanému dopis ze dne 28. 1. 2022, ve kterém mu oznámila, že pohledávku ze Smlouvy postoupila na žalobkyni. /oznámení o postoupení pohledávky na čl. 23 spisu/
8. Dne 15. 2. 2022 podala žalobkyně k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalovanému. /podací lístek na čl. 24 spisu/
9. Banka adresovala žalovanému dopis ze dne 28. 4. 2021, ve kterém mu sdělila, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlašuje úvěr č. bankovní účet za okamžitě splatný ke dni 26. 4. 2021. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 417 883,48 Kč do 12. 5. 2021 /oznámení o prohlášení úvěru za splatný na čl. 56 spisu/
10. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dopisem ze dne 17. 5. 2022 k úhradě pohledávky ve výši 494 024,30 Kč, která vznikla ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a Bankou dne 3. 5. 2018 Lhůta k úhradě byla stanovena na 1. 6. 2022 /výzva k plnění na čl. 21 spisu/
11. Dne 18. 5. 2022 podala advokátní kancelář právního zástupce žalobkyně k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalovanému. /podací lístek na čl. 25 spisu/
12. Dle čl. 31 písm. d) produktových podmínek je případem porušení, pokud se klient ocitne v prodlení se splněním jakékoli pohledávky Banky. Dle čl. 32 produktových podmínek je v takém případě Banka oprávněna prohlásit svým rozhodnutím kteroukoli pohledávku Banky za ihned splatnou a požádat klienta o její zaplacení. /produktové podmínky, el. systém soudu/
13. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti nad rámec shora uvedených.
14. Uvedený skutkový děj soud zjistil z listinných důkazů předložených žalobkyní, když žalovaný byl ve věci nečinný, na svoji obranu nepředložil soudu žádných důkazů, neučinil ani žádných skutkových tvrzení. Skutečnosti podávající se z listinných důkazů jsou ve vzájemné souvislosti, je dána časová souslednost skutku a logické návaznosti jednotlivých skutečností z listin se podávajících. Z obsahu spisu se nepodává žádná skutečnost, z níž by bylo namístě usuzovat na nedůvěryhodnost důkazů v řízení provedených.
15. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.
16. Banka a žalovaný uzavřeli dne 6. 11. 2018 Smlouvu o úvěru„ Expres půjčka“. Na jejím základě se Banka zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 450 000 Kč a žalovaný se je zavázal zaplatit spolu s úrokem a případnými poplatky. Byla ujednána úroková sazba 10,90 % p. a., RPSN úvěru činila 11,53 %. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 120 splátkách á 6 173,31 Kč. Čerpání úvěru bylo realizováno převodem na běžný účet č. bankovní účet, ze kterého měl být následně úvěr hrazen formou zápočtu. Dle Smlouvy byl žalovaný povinen platit poplatek 1 295 Kč za poskytnutí úvěru, 50 Kč za každý výpis z úvěrového účtu, 100 Kč za každou změnu měsíční splátky, 200 Kč za vedení pohledávky Banky v případě ukončení smlouvy o vedení běžného účtu, 600 Kč za zaslání písemné upomínky a 300 Kč za prohlášení úvěru za splatný. Dne 26. 11. 2018 byl úvěr čerpán na smluvený účet. Žalovaný celkem uhradil k datu 23. 12. 2021 částku 153 477,67 Kč. Průběžně mu byly účtovány poplatky za upomínky po 600 Kč a dále jeden poplatek za zesplatnění ve výši 300 Kč. Ke dni 31. 12. 2021 za žalovaným je evidován konečný zůstatek ve výši 396 884,85 Kč - jistina po splatnosti 396 884,85 Kč, dále splatný smluvní úrok 17 862,67 Kč, splatný úrok z prodlení z jistiny 17 595,72 Kč, splatný úrok z prodlení z úroku 1 027,74 Kč, splatné poplatky 2 700 Kč, celkem tedy částka 436 070,98 Kč. Dále Banka žalovanému odeslala dopis ze dne 28. 4. 2021, kterým k tomuto dni prohlásila úvěr za splatný ke dni 26. 4. 2021. Využila tak svého oprávnění stanoveného ve svých produktových podmínkách. Žalovanému byl odeslán dopis s oznámením Banky o postoupení pohledávky ze Smlouvy na žalobkyn (smlouva o postoupení pohledávek je součástí elektronického spisu) Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 494 024,30 Kč do 1. 6. 2022 právním zástupcem žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 17. 5. 2022.
1. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v platném a účinném znění (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb. “).
2. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě.
3. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
4. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostala žalovaná do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
9. V případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc„ zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.
10. V projednávané věci bylo zjištěno, že právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, jíž bylo sjednáno, že žalovanému bude rezervována finanční částka, tedy„ zastupitelná", druhově určená, věc, přičemž za poskytnutí finančních prostředků žalovaný poskytne úhradu, kdy plnit bude ve splátce, kdy takto následně vrátí jak poskytnutou jistinu, tak sjednanou úhradu za poskytnutí peněžních prostředků. V dané věci lze uzavřít, že byla uzavřena smlouva o úvěru, když žalovanému byly finanční prostředky převedeny bezhotovostní formou v návaznosti na splnění podmínek uvedených ve smlouvě, právní předchůdce žalobkyně se tedy zavázal tyto rezervovat a následně převést na smluvený účet.
11. Dále bylo uzavřeno, že v řízení nelze vzít za prokázané, že žalobkyně dostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Odborná péče je v kontextu zákona č. 257/2016 Sb. korektiv jednání věřitele, které se zakládá jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívající v pečlivosti konkrétního věřitele. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , který je dle názoru soudu použitelný i při výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. ,„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidovaný v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. BECK, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Pro úplnost lze rovněž odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 , v němž soud vyslovil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí i sama společnost jako taková.
12. Pokud bylo shora uvedeno, že ve věci nelze vzít za prokázané, že byl řádně proveden přezkum úvěruschopnosti žalovaného, tak k tomuto žalobkyně v žalobním návrhu netvrdí ničeho, neoznačuje žádných důkazů. Je třeba zdůraznit, že žalobkyně je osobou, která vede velké množství typových sporů o úhradu pohledávek, když uzavírá smlouvy o postoupení pohledávek, které nejsou hrazeny a které následně vymáhá. Nejedená se tedy o účastníka, který by se v problematice zákona č. 257/2016 Sb. neorientoval a nevěděl by, že tvrzení ohledně úvěruschopnosti jsou ve věci podstatnými. Tedy již při podání žaloby mají být tvrzení ohledně přezkumu úvěruschopnosti v návrhu uvedena. Není-li tomu tak, lze tato doplnit při ústním jednání, případně na základě výzvy dle § 118a o. s. ř. o. s. ř. Tato výzva byla žalobkyni dána. Žalobkyně však na ni nebyla stavu vůbec reagovat, bez dalšího pouze uvedla, že žádá o poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení. Tato lhůta však žalobkyni nebyla poskytnuta. Jak již bylo uvedeno, tvrzení, jichž se účastník dovolává, mají být uvedena již v žalobním návrhu, § 79 , odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (k tomuto soud konstatuje, že absence tohoto tvrzení však není takovou vadou, která by zakládala postup dle § 43 o. s. ř. o. s. ř. ). Není-li tomu tak, účastník je případně doplní na výzvu dle § 118a o. s. ř. o. s. ř. s tím, že soud přihlédne pouze k tvrzením a důkazům uplatněným do konce jednání dle § 118b o. s. ř. o. s. ř. , přičemž účastníku může být dána pro doplnění tvrzení a důkazů lhůta. Ve vztahu k ustanovení § 118b o. s. ř. o. s. ř. je třeba zdůraznit, že není koncipováno tak, že účastníku bude vždy poskytnuta lhůta, požádá-li o to, ale tak, že mu může být poskytnuta. V daném případě předpoklad pro poskytnutí lhůty nebyl shledán. Jak již bylo uvedeno, žalobkyně je osobou, která je v problematice vymáhání pohledávek ze smluv o půjčce, zápůjčce, úvěru, velmi dobře orientována, neboť takovýchto sporů vede velké množství, když opakovaně uzavírá smlouvy o postoupení pohledávek, z nichž pohledávky tohoto typu nabývá. O tom, že si žalobkyně této skutečnosti je vědoma, svědčí i vyjádření právního zástupce žalobkyně při jednání soudu, který uvedl, že si při přípravě na jednání všiml, že žaloba tvrzení o přezkumu úvěruschopnosti postrádá. Přesto si právní zástupce žalobkyně v rámci přípravy žádná tvrzení a důkazy k tomuto směru nepřipravil a při jednání soudu žádná neuvedl. Pouze bez dalšího, potažmo alespoň snahy toto učinit, uvedl, že žádá o poskytnutí lhůty pro doplnění tvrzení a důkazů. Zde je třeba zdůraznit znění ustanovení § 114a , odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , které uvádí, že nebylo-li rozhodnuto podle § 114 odst. 2 , připraví předseda senátu jednání tak, aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání. To znamená, že primárně by mělo být vždy rozhodnuto, je-li to možné, při prvém jednání. Žalobkyně si tak musela být vědoma toho, že bude muset doplnit řádně skutková tvrzení. Ve věci se nejedná o situaci, kdy například žalovaný by se k ústnímu jednání dostavil a uplatnil nová tvrzení, předložil důkazy, s nimiž se žalobkyně nemohla dříve seznámit. V souzené věci bylo možné ji připravit tak, aby bylo možno rozhodnout při jednom jednání. Žalobkyni ničeho nebránilo, aby přišla k jednání připravená a tvrzení s důkazy při tomto uvedla a označila. Předpoklad pro poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení a důkazů tak nebyl dán. Jestliže tedy žalobkyně žádným způsobem tvrzení k přezkumu schopnosti plnit na poskytnutý závazek nedoplnila, ani důkazy, nezbývá, nežli uzavřít, nedostála (právní předchůdce žalobkyně) povinnosti řádně přezkoumat úvěruschopnost žalovaného a nelze tak než konstatovat, že smlouva o úvěru je tak ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná.
13. Soud pak dále odkazuje na právní názor Krajského soudu v Praze, který v rozsudku ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019 -113 dospěl k závěru, že„ výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (výklad teleologický), kontinuitu (výklad historický) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.“ S ohledem na právě citované tak soud smlouvu o úvěru dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. shledal absolutně neplatnou, pročež je tak nutno peněžní prostředky, které byly dány žalovanému k dispozici, posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z.
14. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla bezhotovostně převedena částka ve výši 450 000 Kč, přičemž žalovaný plnil 153 477,76 Kč. Žalovaný další úhrady neuplatnil. Platby evidované žalobkyní byly najisto zjištěny z jí předložených důkazů, výpisů z účtu. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni částku 296 522,24 Kč, když se žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně o částku 296 522,24 Kč obohatil a je povinen toto plnění dle § 2993 o. z. vrátit. Žalobkyně se domáhala plnění částky 399 584,85 Kč. Za situace, kdy žalovaný dluží žalobkyni částku 296 522,24 Kč je povinen uhradit tuto částku, ve zbytku je tak žalobní návrh nedůvodným, tedy ve výši 103 062,61 Kč (399 584,85 Kč – 296 522,24 Kč). Žalovaný tak byl zavázán k úhradě částky 296 522,24 Kč, pro částku 103 062,61 Kč byla žaloba zamítnuta. Žalobkyni rovněž náleží dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl tudíž zavázán k úhradě úroku z prodlení z částky 296 522,24 Kč v kapitalizované výši od data následujícího datu zesplatnění 27. 4. 2021 do data vyčíslení kapitalizovaného úroku, tzn. 25. 1. 2022, ve výši 18 431,09 Kč, v částce kapitalizovaného úroku 1 504,87 Kč (19 935,96 Kč – 18 431,09 Kč) byla žaloba zamítnuta. Nadále byl žalobkyni přiznán úrok běžící, a to od 26. 1. 2022 do zaplacení z částky 296 522,24 Kč, úrok běžící od 26. 1. 2022 do zaplacení z částky 103 062,61 Kč byl zamítnut. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. o. s. ř.
15. Ohledně dalších požadovaných plnění byl nárok žalobkyně shledán nedůvodným, proto byl v této části žalobní návrh zamítnut, a to kapitalizovaný úrok ve výši 17 862,67 Kč, úrok 10,9 % ročně z částky 396884,85 KČ od 27. 4. 2021 do zaplacení.
16. Podle § 153b , odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb. , v platném znění, občanský soudní řád zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49 ) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky. Ze shora uvedeného se tak podává, že rozsudek pro zmeškání lze vydat pouze tehdy, jestliže tvrzení v žalobním návrhu jsou úplná tak, aby skutkový děj bylo možné hodnotit za nesporný. Pokud však podstatná část skutkových tvrzení v žalobě obsažena není, není možné vydat rozhodnutí dle § 153b o. s. ř. o. s. ř. Proto byl návrh žalobkyně na vydání rozhodnutí v režimu tohoto ustanovení zamítnut.
17. O náhradě nákladů rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně byla dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci převážně úspěšnou. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky celkem ve výši 399 584,85 Kč (100 %), přičemž úspěšnou byla pro částku ve výši 296 522,24 Kč (74,20 %). Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tak činí 100 % - 74,20 % = 25,80 %; 74,20 % - 25,80 % = 48,40 % (po zaokrouhlení 48 %). Při plném úspěchu ve věci by soud žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 65 352 Kč Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 15 984 Kč, odměny za právní zastoupení ve výši á 9 900 Kč a z náhrady hotových výdajů za čtyři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, podání žalobního návrhu, účast při jednání soudu) dle § 7 , bodu 6, § 13 , odst. 4, § 11 odst. 1 písm. a) , d), g), vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů. K takto určeným nákladům nadále přistupuje dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 8 568 Kč. Jelikož žalobkyně plný úspěch ve věci neměla, přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů ve výši 48 % z částky 65 352 Kč, tedy odměnu ve výši 31 368,96 Kč, tedy 31 369 Kč po zaokrouhlení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze u Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.