Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 118/2023
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Turnovskou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 61 133,18 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 37 024 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 024 Kč od datum do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 24 109,18 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 850 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 745,99 Kč odpovídající 21 % celkových nákladů žalobkyně, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 37 024 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 024 Kč od [datum] do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 24 109,18 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 850 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 745,99 Kč odpovídající 21 % celkových nákladů žalobkyně, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se obrátila na zdejší soud žalobou, ve které se domáhá po žalovaném zaplacení 61 133,18 Kč s příslušenstvím. Tento požadavek odůvodnila tím, že žalovaný dne datum uzavřel s žalobkyní smlouvu o zápůjčce číslo. Na základě podepsané smlouvy o zápůjčce byla žalobkyní žalovanému dne datum vyplacena zápůjčka ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou celkovou částku ve výši 71 423 Kč, tedy vrátit zapůjčenou jistinu a zaplatit celkové náklady zápůjčky, tj. obchodní úrok ve výši 18 223 Kč a administrativní poplatek ve výši 13 200 Kč, a to ve 23 měsíčních splátkách po 2 976 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta dnem datum. Když žalovaný nehradil splátky řádně a včas, žalobkyně dluh žalovaného zesplatnila ke dni datum. Žalovaný v rámci splátek uhradil 1 126 Kč na jistinu, 1 300 Kč na úrocích a 550 Kč na administrativním poplatku. Dluh žalovaného činí 61 133,18 Kč, z toho 38 874 Kč na jistině, 8 978 Kč na úrocích a 4 400 Kč na administrativním poplatku. Žalobkyně nárokuje zaplacení smluvní pokuty z neuhrazených splátek ve výši 3 014 Kč a od zesplatnění do datum ve výši 3 417,73 Kč. V rámci příslušenství požaduje žalobkyně také zaplacení úroku z prodlení z části v kapitalizované a z části v běžící výši.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože k tomu byl soudem vyzván.
3. Ve věci bylo nařízeno jednání, ke kterému se dostavila žalobkyně, žalovaný ač řádně a včas předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. ”) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
5. Mezi žalobkyní a žalovanou došlo dne datum k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo na základě níž žalobkyně zapůjčila žalovanému 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 39 % p. a., a to ve 24 měsíčních splátkách, přičemž výše 1. – 23. splátky činí 2 976 Kč a výše poslední 24. splátky činí 2 975 Kč Smluvní strany si dále ujednaly, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni administrativní poplatek, který je započten ve výši každé měsíční splátky. Celkové náklady zápůjčky včetně úroku a administrativního poplatku činí 31 423 Kč Smluvní strany si dále ujednaly, že dostane-li se žalovaný se splacením splátky nebo její části do prodlení je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu, jejíž výše je stanovena v sazebníku. Podle čl. 10 smlouvy o zápůjčce vzniká žalobkyni právo v případě, že se žalovaný dostane do prodlení na zaplacení účelně vynaložených nákladů, zejména na upomínání. Podle smlouvy o zápůjčce je žalobkyně oprávněna v případě, že žalovaný nesplní svou povinnost uhradit splátku prohlásit zbývající neuhrazenou jistinu za splatnou. Žalovaný od okamžiku doručení takového oznámení ztrácí výhodu splátek a nastávají účinky zesplatnění /viz smlouva o zápůjčce na č. l. 15 – 17, splátkový kalendář na č. l. 17 p.v. vyčíslení pohledávky na č. l. 18 spisu, elektronický výpis informací na č. l. 22 a 36 spisu, sazebník úroků, poplatků a smluvních pokut na č. l. 23 spisu, kopie OP žalovaného na č. l. 38 spisu/. Žalobkyně poukázala dne datum na bankovní účet č. bankovní účet, jehož majitelem je žalovaný, částku ve výši 40 000 Kč /viz doklad o odeslání částky 40 000 Kč na č. l. 21 spisu, sdělení ČSOB na č. l. 32 spisu/. Žalovaný uvedl v česném prohlášení, že hradí pravidelné splátky úvěrů ve výši 2 000 Kč, jeho průměrné měsíční výdaje činí 3 000 Kč, bydlí u rodičů, jeho náklady na bydlení činí 2 000 Kč, má základní vzdělání, je svobodný a bezdětný. Ohledně příjmů a výdajů žalovaného žalobkyně zjistila z výpisu z účtu žalovaného za období od datum do datum, že počáteční zůstatek na účtu činil 1 530,90 Kč a konečný zůstatek činil 267,57 Kč. V tomto období byla žalovanému na účet poukázána mzda ve výši 73 142 Kč. Žalovanému byly dále na účet připsány v několika různých platbách peněžní prostředky s poznámkou zápůjčka nebo čerpání úvěru v celkové výši 10 160 Kč. Z bankovního účtu žalovaného byla odeslána částka ve výši 14 000 Kč s poznámkou nájem, v několika platbách částka v celkové výši 12 426,79 Kč s poznámkou splátka úvěru a v několika platbách byla z účtu žalovaného poukázána částka v celkové výši 9 250 Kč ve prospěch právnická osoba. V období od datum do datum, měl žalovaný na svém bankovním účtu počáteční zůstatek ve výši 267,57 Kč a konečný zůstatek ve výši 1 942,21 Kč. V tomto období byla žalovanému na účet poukázána mzda ve výši 27 970 Kč. Žalovanému byly dále na účet připsány v několika různých platbách peněžní prostředky s poznámkou zápůjčka nebo čerpání úvěru v celkové výši 55 716,45 Kč. Z bankovního účtu žalovaného byla odeslána částka ve výši 16 000 Kč s poznámkou nájem a v několika platbách částka v celkové výši 34 955,01 Kč s poznámkou splátka úvěru. V období od datum do datum, měl žalovaný na svém bankovním účtu počáteční zůstatek ve výši 1 942,21 Kč a konečný zůstatek ve výši 2 541,95 Kč. V tomto období byly žalovanému připsány v několika různých platbách peněžní prostředky s poznámkou zápůjčka nebo čerpání úvěru v celkové výši 49 380,49 Kč. Z bankovního účtu žalovaného byla odeslána částka ve výši 16 000 Kč s poznámkou nájemné a v několika platbách částka v celkové výši 34 405,82 Kč s poznámkou splátka úvěru /viz čestné prohlášení o příjmech a výdajích na č. l. 37 spisu, výpis z účtu žalovaného na č. l. 51 – 64 spisu/. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 2 976 Kč. Když žalovaný nehradil splátky řádně a včas, vyzvala ho žalobkyně k uhrazení dlužných splátek dopisem ze dne datum. Když žalovaný po této výzvě splátky nehradil, žalobkyně celý dluh žalovaného dopisem ze dne datum zesplatnila, a to ke dni datum. Žalovaný byl k uhrazení dluhu vyzván naposledy předžalobní výzvou ze dne datum /viz výpis splátkového kalendáře na č. l. 19 – 20 spisu, oznámení o zesplatnění zápůjčky na č. l. 24 spisu, předžalobní upomínku na č. l. 25 spisu, výzvu k uhrazení dlužních splátek na č. l. 26 spisu, podací lístek na č. l. 27 spisu/.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
9. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému
11. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen
13. Podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
14. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Soud dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně sice chtěla s žalovaným, uzavřít smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, na základě níž přenechala žalobkyně žalovanému jistinu ve výši 40 000 Kč, a žalovanému měla vzniknout povinnost půjčené peněžní prostředky spolu s úrokem a administrativním poplatkem vrátit, smlouva o úvěru však nebyla platně sjednána. Žalobkyně se z hlediska zkoumání úvěruschopnosti žalovaného omezila toliko na to, že si nechala od žalovaného předložit výplatní pásku za měsíc listopad 2021 a výpisy z účtu. Za popsané situace soud uzavírá, že při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobkyně s odbornou péčí nepostupovala. Její postup je odborné péči velmi vzdálen, když se rozhodla žalovanému půjčit peněžní prostředky v poměrně vysoké výši (40 000 Kč) i přesto, že měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného za tři měsíce, ze kterých jednoznačně vyplynulo, že žalovaný čerpal velmi často a ve vysoké výši také další úvěry a nemalou část svých příjmů používal na sázky. Soudu zcela uniká, na základě jakých zjištění mohla žalobkyně dospět k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr splatit, když z výpisů z účtu žalovaného jasně vyplývá, že žalovaný měl na konci měsíce na účtu disponibilní zůstatek nižší, než byla sjednaná splátka. V tomto směru soud konstatuje, že žalobkyně břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála, neunesla. Pro absenci důkazů z hlediska zkoumání úvěruschopnosti, nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána. Pokud pak zkoumána byla, nebyla dle soudu vyhodnocena správně.
16. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku podkladů v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo.
17. Podepsaný soud si stojí za tím, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019 , v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
18. Pro úplnost soudu odkazuje i na rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne datum, ve věci C číslo, k předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti, které si vykládá shodně, jak uvedl výše, tj. otázku splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je třeba zkoumat z úřední povinnosti.
19. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z.
20. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy v částce 37 024 Kč, jelikož bylo prokázáno a žalobkyní tvrzeno, že žalovaný z poskytnuté jistiny 40 000 Kč uhradil částku 2 976 Kč (40 000 Kč – 2 976 Kč = 37 024 Kč), žalobkyni dle § 2991 a § 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.
21. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh řádně a včas nehradil, dostal se s plněním své smluvní povinnosti do prodlení, soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , tak jak ho žalobkyně uplatnila.
22. Ve zbývajícím rozsahu, co do uhrazení části jistiny ve výši 1 850 Kč, úroků ve výši 8 978 Kč, administrativního poplatku ve výši 4 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 431,73 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 150 Kč, úroků z prodlení do zesplatnění ve výši 480,13 Kč a úroků z prodlení po zesplatnění ve výši 819,32 Kč, včetně části nepřiznaného úroku z prodlení, soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy, od níž své další nároky žalobkyně odvíjela (výrok II. rozsudku).
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 745,99 Kč, přičemž tato částka představuje 21 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 446 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 61 133,18 Kč sestávající z částky 3 580 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 1 030,02 Kč za 92 ujetých km v částce 630,02 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4 l číslo km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. , ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 550,02 Kč ve výši 3 475,50 Kč
24. Lhůty k plnění ve výrocích I. a III. byly určeny podle ust. 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a platební místo dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze. Odvolání se podává prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.
Žalobkyně má právo v případě, že žalovaný nesplní svou povinnost ve stanovené lhůtě dobrovolně podat návrh na provedení soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na provedení exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.