Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
8 C 468/2022
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Karolínou Kudláčkovou Řezáčovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 16 565,83 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, v níž se žalobkyně domáhá po žalované uhrazení částky 16 565,83 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 565,83 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, v níž se žalobkyně domáhá po žalované uhrazení částky 16 565,83 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 565,83 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobce se návrhem ze dne datum domáhal po žalované zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. V návrhu uvedl, že mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovanou, byla uzavřena smlouva o úvěru číslo (dále též jen„ smlouva“). Žalovaná tuto smlouvu podepsala dne datum. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 70 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná řádně neplnila závazky vyplývající ze Smlouvy, především závazek řádně splácet poskytnutý úvěr, došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalobce oznámil zesplatnění úvěru žalované oznámením ze dne datum. S ohledem na skutečnost, že žalovaná své závazky i přes výzvy žalobce neplnila, bylo ze strany žalobce zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem byl rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích č.j. číslo jednací, ze dne datum rozhodnutí. Shora uvedený soud mimo jiné rozhodl, že žalovaná je povinna uhradit žalobci částky představující smluvní pokuty, tedy částky ve výši 998 Kč a 17436,17 Kč, jež představují smluvní pokutu dle bodu 6.5. Smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné příjmení jistiny úvěru ve výši 69522,91 Kč do datum. Předmětným rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích bylo žalobě žalobce, co do smluvní pokuty, v plném rozsahu vyhověno. Prodlení žalované s úhradou příjmení jistiny úvěru trvalo i po datu datum. Žalobci tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.5. Smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné příjmení jistiny úvěru i za následující období. Žalobce po žalované požaduje smluvní pokutu za období od datum do datum ve výši 0,1 % denně z částky 69522.91 Kč, tedy 16 565,83 Kč.
2. Žalovaná při jednání k věci sdělila, že si myslela, že již nic platit nemá, neboť jí strhli na exekucích již 150 000 Kč. Strhávají jí 3000 Kč z důchodu, který činí 16 500 Kč, z žalobou nesouhlasila, musela si půjčit peníze po smrti matky, aby měla na nájem. Předložila soudu lékařskou zprávu a sdělila, že je v invalidním důchodu a má psychické potíže.
3. Soud zjistil ze spisu OS obec sp.zn. 21 C 262/2019 , že byla rozsudkem ze dne datum, jenž nabyl právní moci, žalované stanovena povinnost uhradit žalobkyni částku 71120 Kč se zákonným úrokem z prodlení a ze smluvním úrokem ve výši 90 % ročně z částky 67812,92 Kč od datum a dále byla stanovena žalované povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 17436,17 Kč. Závazek žalované vyplývá ze smlouvy o úvěru, číslo ze dne datum, jenž žalovaná uzavřela s žalobkyní. Celková výše úvěru byla sjednána 70 000 Kč s úrokem ve výši 138,18 % ročně. Ve smlouvě je uvedeno, že má žalovaná zaplatit celkově 177810 Kč, výše splátky byla sjednána 5927 Kč měsíčně.
4. Z listin y označené jako Hodnocení klienta je patrno, že žalobce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalované. Z této listin y se podává, že žalovaná měla ke dni návrhu na uzavření smlouvy o úvěru pravidelný čistý měsíční příjem 12888 Kč. Dále je uvedeno, že má žalovaná celkové měsíční výdaje 6410 Kč (z toho bydlení 3000 Kč měsíčně). Žalobce z daného vyhodnotil, že žalovaná má volné zdroje ve výši 500 Kč. Ze spisu bylo ověřeno, že žalovaná v době uzavření smlouvy pobírala invalidní důchod ve výši 12.888 Kč měsíčně.
5. Z dalších důkazů soud ověřil, že žalované bylo oznámeno sesplatnění úvěru pro neplacení a že byla vyzvána předžalobní výzvou k uhrazení smluvní pokuty.
6. Z lékařské zprávy předložené žalovanou soud zjistil, že žalovaná je léčena na psychiatrii pro středně těžkou depresivní poruchu od roku 2016 a pobírá plný invalidní důchod od roku 1991 z důvodu, že trpí epilepsií.
7. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).
8. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele:
11. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
13. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
14. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud přitom uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb. ), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. , a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům číslo směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne datum, v řízení OPR- právnická osoba proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele směřují k aplikaci § 580 odst. 1 , resp. § 588 zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , tj. absolutní neplatnosti právního jednání, k níž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
17. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je proto rozhodující posouzení, zda žalobce své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí skutečně dostála. Soudní judikatura se v tomto směru ustálila tak, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, bez toho, aby údaje poskytnuté dlužníkem ověřil, resp. objektivně podložil, bez ohledu na to, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.
18. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při
posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobce řádně neprovedl kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče, tak jak bylo uvedeno výše. Žalobce vycházel ze situace, že žalovaná má pravidelný čistý měsíční příjem 12888 Kč. Vycházel pak z předpokladu, že žalovaná hradí 3000 Kč za bydlení, dále vycházel z částky 3 410 Kč jako životní minimum, které by mělo žalované stačit na celý měsíc na jídlo, dopravu léky, ošacení a podobně. Podle názoru soudu závěry žalobce, že žalovaná je schopna měsíčně hradit částku 5927 Kč je nesprávný. Obecně částka 3 410 Kč na měsíc na všechny potřeby žalované je nedostačující. Pokud by měla žalovaná náhle vyšší výdaje jako například nákup obuvi oblečení a léky, už by se dostala do problémů s hrazením sjednané splátky. Za této situace má soud za to, že ověřování úvěruschopnosti žalované bylo pouze formální a žalobce nedostál zákonné povinnosti.
20. Žalovaná i vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, navíc byla osobou zranitelnou a nebyla schopna řádně posoudit následky uzavření úvěrové smlouvy.
21. Žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o.z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Za této situace soud žalobu zamítl, neboť k ujednání o smluvní pokutě se nepřihlíží z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy.
22. Soud k tomu konstatuje, že není vázán rozsudkem Okresního soudu sp.zn. 21 C 262/2019 , když od vyhlášení rozsudku došlo k posunu v judikatuře a nahlížení na povinnost soudu zkoumat úvěruschopnost při uzavírání úvěrové smlouvy. Soud v rozsudku č.j. 21 C 262/2019 -52 úvěruschopnost žalované nezkoumal vůbec. Z těchto důvodů k výše uvedenému rozsudku v této věci není možno přihlížet a soud jím není vázán.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal ve věci plně úspěšné žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč za jeden úkon podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.