Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
90 C 56/2023
Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Novotnou Krtoušovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 85 070,87 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 47 323 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 37 747,87 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z 69 206 Kč od 18. 10. 2022 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 670,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 47 323 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 37 747,87 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z 69 206 Kč od 18. 10. 2022 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 670,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 85 070,78 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z 69 206 Kč od 18. 10. 2022 do zaplacení. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že dne datum uzavřela se žalovaným formou prostředků elektronické dálkové komunikace Smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě žalovanému jednorázově poskytla 50 000 Kč bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal poskytnuté finan ční prostředky vrátit a zaplatit smluvní úrok v celkové výši 56 727 Kč a administrativní poplatek ve výši 37 800 Kč, to vše formou 53 měsíčních splátek po 2 677 Kč a 54. splátky ve výši 2 646 Kč, splatnost první splátky byla sjednána na datum. Pro případ prodlení žalovaného účastníci ujednali jednak smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně za každý den prodlení s již splatnou splátkou, nejvýše však 500 Kč na nezaplacenou splátkou a celkem nejvýše 3 000 Kč ročně, a jednak smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení žalovaného s úhradou zesplatnění zápůjčky. Současně účastníci ujednali povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky v paušální výši dle sazebníku z níž žalobkyně požaduje 1 400 Kč. Žalovaný svůj dluh splnil pouze zčásti, neboť uhradil pouze jedinou splátku 2 677 Kč, z níž byla započtena částka 352 Kč na jistinu, 1 625 Kč na úrok a 700 Kč na administrativní poplatek. Žalovaný se dostal do prodlení s hrazením splátek, proto žalobkyně ke dni 30. 5. 2022 celou zápůjčku zesplatnila. Žalobou uplatněný nárok ve výši 85 073,87 Kč dle žalobkyně sestává z nesplacené jistiny zápůjčky 49 648 Kč, nesplaceného smluvního úroku za dobu trvání zápůjčky ve výši 12 558 Kč, nesplaceného administrativního poplatku 5 600 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 69 206 Kč od 31. 5. 2022 do 17. 10. 2022 v částce 2 791,24 Kč, smluvních pokut v celkové výši 13 073,63 Kč a náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 1 400 Kč.
2. Před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě porovnání příjmů a výdajů a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů, a to na základě jím poskytnutých údajů. Žalovaný vyplnil příslušný dotazník, v němž uvedl výši svého měsíčního příjmu a výši svých měsíčních nákladů na živobytí a jiných finančních závazků. Žalobkyně si současně osobu žalovaného prověřila v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, to vše s negativním výsledkem, a dále si od žalovaného vyžádala jeho pracovní smlouvu, výplatní pásky a výpis jeho bankovního účtu. Na základě těchto podkladů byl proveden tzv. scoring žalovaného. Tímto způsobem žalobkyně vyhodnotila obvyklé příjmy žalovaného na částku 33 773,66 Kč a jeho průměrné výdaje na částku 17 854,80 Kč. Rozdíl mezi měsíčními příjmy a výdaji žalovaného tak na základě těchto výpočtů činil 13 918,86, což by dle interních systémů žalobkyně umožnilo poskytnout žalovanému finanční produkt s měsíční splátkou až 3 860 Kč. Žalobkyně si dále od žalovaného vyžádala kopii občanského průkazu a výpisy z jeho bankovního účtu za tři měsíce předcházející uzavření smlouvy. Schopnost žalovaného hradit jím požadovaný finanční produkt tak žalobkyně vyhodnotila jako dostatečnou.
3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný a k žalobě se nevyjádřil.
4. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), když žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno na adrese trvalého pobytu uvedené v záhlaví rozsudku s tím, že písemnost se považuje za doručenou tzv. fikcí. (§ 49 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
5. Z provedených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti: účastníci mezi sjednali smlouvu číslo na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 50 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 39 % ročně, roční procentní sazba nákladů byla stanovena na 78,8 %. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit smluvní úrok formou 54 měsíčních splátek, kdy výše 53 splátek činila 2 677 Kč a výše poslední splátky činila 2 646 Kč. Součástí každé měsíční splátky byl administrativní poplatek 700 Kč. Splatnost jednotlivých splátek byla sjednána vždy na 15. kalendářní den v měsíci počínaje dnem datum a konče dnem datum Celkem měl žalovaný v případě řádného a včasného splácení žalobkyni zaplatit 144 527 Kč (50 000 Kč jistina, 56 727 Kč smluvní úrok a 37 800 Kč měsíční administrativní poplatky). Součástí smlouvy bylo ujednání, na jehož základě byl žalovaný povinen v případě svého prodlení s úhradou jakékoli splátky zaplatit smluvní pokutu ve výši dle sazebníku a dále též náhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s prodlením žalovaného, rovněž ve výši dle sazebníku (prokázáno smlouvou číslo). Ze sazebníku žalobkyně soud zjistil výši smluvních pokut, a to 0,5% denně z aktuální výše dlužné splátky počítaná až do okamžiku, kdy takto vypočtená výše smluvní pokuty dosáhne 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou, nejvýše však 3 000 Kč v každém kalendářním roce, v němž došlo k prodlení je-li Klient v prodlení s více než 1 splátkou, počítaná z aktuální výše dlužné splátky za každý den, který následuje po dni, kdy se žalovaný ocitl v prodlení se splacením splátky nebo její části, a 0,1 % denně z aktuální výše celkové částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení při nesplnění povinnosti uhradit dluh po zesplatnění za každý den, který následuje po dni, v němž došlo k zesplatnění spotřebitelského úvěru. Dále ze sazebníku žalobkyně soud zjistil částky náhrady účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky za 1. měsíc prodlení 350 Kč, za 2. měsíc prodlení 750 Kč, za 3. měsíc prodlení 450 Kč, za 4. měsíc prodlení 1 000 Kč, za 5. měsíc prodlení 1 000 Kč a za 6. měsíc prodlení 450 Kč (prokázáno Sazebníkem). Žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč převodem na bankovní účet č. bankovní účet dne datum (prokázáno částečným výpisem bankovního účtu žalobkyně č. bankovní účet).
6. Pro účely posouzení své úvěruschopnosti žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 27 500 Kč a jeho obvyklé měsíční výdaje představují 3 400 Kč náklady jiné než na bydlení a 7 500 Kč jiné pravidelné finanční závazky, dále žalovaný uvedl, že je svobodný, dosáhl středoškolského vzdělání s maturitou a bydlí u rodičů, náklady na bydlení tedy neuvedl (prokázáno Formulářem příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr). K tvrzeným příjmům žalovaný doložil žalobkyni pracovní smlouvu se právnická osoba s.r.o., u které je od anonymizováno rok zaměstnán jako stavební dělník (prokázáno pracovní smlouvou ze dne datum) a výplatní pásky za měsíce květen a červen 2021, dle který jeho čistý výdělek za květen 2021 činil 30 880 Kč, za červen 2021 činil jeho výdělek 38 710 Kč, kdy byl ovšem výdělek navýšen o pololetní prémie (prokázáno výplatními páskami). Žalobkyně prověřila osobu žalovaného prostřednictvím svého interního informačního systému v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí, v obou případech s negativním výsledkem (prokázáno Elektronickým výpisem informací ze systému uzavírání smluv on-line prostřednictvím Klientského centra). Dále si žalobkyně opatřila informativní výpis bankovního účtu žalovaného č. bankovní účet za období květen až červenec 2021. Celková výše odchozích plateb dosáhla v daných měsících 121 440,44 Kč, přičemž výše příchozích plateb dosahovala pouze 119 933 Kč. V měsíci květen dosáhly celkové příjmy žalovaného částky 34 843 Kč, z toho 31 543 Kč mzda a ve zbytku nárazové platby od fyzických osob, květnové výdaje žalovaného dosáhly částky 36 687,85 Kč, z toho 20 600 Kč připadlo na výběry hotovosti v bankomatu, 7 500 Kč na sportovní sázky a zbylá část představovala běžné výdaje na živobytí. V měsíci červen 2021 dosáhly příjmy žalovaného na účtu 32 880 Kč, z toho 30 880 Kč mzda a ve zbytku příchozí platby od fyzických osob. Červnové výdaje žalovaného na jeho účtu dosáhly 32 860,80 Kč, z toho 26 600 Kč představovaly odchozí platby jiným fyzickým osobám a na další nepojmenované účty, 5 801 Kč připadlo na sportovní sázky, 400 Kč na hotovostní výběry a ve zbytku na běžné úhrady spotřebního zboží a služeb. V měsíci červenec 2021 Kč dosáhly příjmy žalovaného na jeho účtu 52 210 Kč, z toho 38 710 Kč mzda, 10 000 Kč příchozí úhrada ze sportovních sázek a 3 500 Kč od fyzických osob. příjmení výdaje dosáhly výše 49 691,79 Kč, z toho 24 000 Kč připadlo na sportovní sázky, 16 600 na hotovostní výběry, 2 500 Kč na platby na nepojmenovaný účet a ve zbytku na úhrady spotřebního zboží a služeb (prokázáno výpisem účtu žalovaného č. bankovní účet).
7. Na základě provedených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný se žalobkyní uzavřel dne datum smlouvu číslo na jejímž základě žalobkyně jednorázově téhož dne převedla žalovanému celkem 50 000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peníze žalobkyni vrátit a zaplatit smluvní úrok ve fixní částce 56 727 Kč formou 54 měsíčních splátek, jejichž součástí byl též měsíční administrativní poplatek ve výši 700 Kč měsíčně, tj. celkem 37 800 Kč. Na svůj dluh žalovaný ovšem zaplatil pouze 2 677 Kč. Před uzavřením smlouvy číslo žalovaný pro účely posouzení své úvěruschopnosti žalobkyni sdělil výši svého obvyklého měsíčního výdělku i svých měsíčních výdajů včetně jiných finančních závazků a doložil svoji pracovní smlouvu a výplatní pásky za měsíce květen a červen 2021. Žalobkyně si vyžádala výpis bankovního účtu žalovaného, na který měly být peníze vyplaceny, za období květen až červenec 2021, a dále si prověřila osobu žalovaného v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí, v obou případech s negativním výsledkem. Z výpisů bankovního účtu žalovaného ovšem jednoznačně plyne, že konečný disponibilní měsíční zůstatek jeho bankovního účtu v měsících květen až červenec 2021 se pohyboval kolem nuly či v záporných hodnotách, kladná hodnota v červenci 2021 byl zapříčiněna toliko zaměstnaneckou prémií a příchozí platbou ze sportovních sázek.
8. Soud při dokazování provedl výhradně listinné důkazy, neboť jiné důkazy nebyly stranami navrženy. Provedené důkazy spolu obsahově korespondují, vzájemně na sebe navazují a poskytují ucelený základ pro závěr o skutkovém stavu věci tak, jak je popsán výše, a současně v řízení nevyplynuly najevo žádné skutečnosti, které by věrohodnost těchto důkazů snižovaly. Pokud jde o zbývající žalobkyní navržené listinné důkazy, tyto se týkaly podmínek zápůjčky, které soud dostatečně zjistil z k důkazu provedené smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyúčtování jednotlivých splátek zápůjčky a upomínání žalovaného k úhradě dlužných částek. Soud provedení těchto důkazů pro nadbytečnost zamítl, neboť zjištěný skutkový stav ve vztahu k předsmluvním povinnostem žalobkyně, vzniku a obsahu závazku považoval za dostatečný podklad pro právní posouzení věci. Jiné důkazy nebyly žalobkyní označeny.
9. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:
10. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník u (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
11. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ z. s. ú.“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 75 odst. 1 z. s. ú. je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
14. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
18. Podle § 87 odst. 3 zákona spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
19. Účastníci uzavřeli smlouvu číslo kterou soud vzhledem k jejímu obsahu právně posoudil jako smlouvu o peněžité úročené zápůjčce ve smyslu § 2390 a § 2392 odst. 1 o. z., neboť se žalobkyně na jejím základě zavázala žalovanému v roli spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. poskytnout peněžní prostředky, které se žalovaný zavázal sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok, přičemž účastníci spotřebitelský úvěr ve smlouvě jako zápůjčku výslovně označili. K předání peněz došlo bezhotovostním způsobem na účet žalovaného. Peněžitá zápůjčka je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú.
20. Předmětem podnikání žalobkyně je nebankovní poskytování spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 9 z. s. ú. Vzhledem k tomu je žalobkyně podle § 75 odst. 1 z. s. ú. povinna při posuzování úvěruschopnosti konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Z uvedeného plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli.
21. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalovaný v projednávané věci v rámci postupu před uzavřením smlouvy číslo sdělil údaje o svém výdělku a svých životních nákladech a dluzích, k čemuž doložil svoji pracovní smlouvu a výplatní pásky. Žalobkyně si zcela správně vyžádala výpis z bankovního účtu žalovaného za tři předcházející měsíce a prověřila osobu žalovaného v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí. Přesto však žalobkyně v daném případě nejednala s odbornou péčí, neboť při prověřování majetkových a výdělkových poměrů žalovaného postupovala zjevně formalisticky, neboť z jí předložených důkazů není zřejmé, na základě jakých skutečností dospěla k dopočteným obvyklým měsíčním příjmům a výdajům žalovaného, z nichž dopočetla, že žalovanému každý měsíc zbývá více 13 000 Kč. Z doložených listinných důkazů, zejména pak z výpisu bankovního účtu žalovaného, který byl prakticky jediným důkazem o nakládání žalovaného s jeho finančními prostředky, plynul zcela opačný závěr, neboť žalovanému na jeho bankovním účtu ve třech sledovaných měsících od května do července v roce 2021 žádný zůstatek nezbýval, když v jednom měsíci odchozí platby převýšily platby příchozí, v dalším měsíci kladný zůstatek dosáhl pouze několika desítek korun českých a v posledním měsíci byl kladný zůstatek zapříčiněn toliko pololetními prémiemi ke mzdě a výhrou ze sázek, bez kterých by byl i v měsíci červnu zůstatek účtu záporný. Současně vyplynulo, že žalovaný je hráčem, který sází na sportovní zápasy. Dle výpisu účtu ovšem prosází násobně více, než kolik se mu vrátí. Dále žalovaný občasně provádí větší hotovostní výběry, u nichž není zřejmé, za jakým účelem tak činí. Poslední velkou část jeho odchozích plateb na účtu tvořily převody jiným fyzickým osobám, u nichž rovněž nebylo zřejmé, za jakým účelem jsou prováděny. Bylo tedy na žalobkyni, aby se povahou a ekonomickými důvody těchto z účtu žalovaného odchozích plateb podrobněji zabývala. Teprve po případném zodpovězení těchto otázek mohla žalobkyně dospět ke kvalifikovanému závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Úvaha žalobkyně o měsíčních zůstatcích žalovaného přesahujících 13 000 Kč je pak ve světle zjištěných skutečností izolovaná od nashromážděných podkladů pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného a jeví se zcela nelogickou. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného se tedy v daném případě jeví jako mechanický a formální mezikrok mezi žádostí žalovaného o poskytnutí peněz a uzavřením smlouvy. Na základě stávajícího stavu by žalobkyně musela při posuzování předložených listin s odbornou péčí dospět k závěru, že úvěruschopnost žalovaného není dána, a jeho žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru odmítnout. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí.
22. Protože žalobkyně v rámci předsmluvních povinností nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 z. s. ú., je třeba smlouvu číslo podle § 87 odst. 1 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou. Soud k této neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18 ).
23. Plyne z rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3675/2021 -262 ze dne 20. 4. 2022, že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (dle § 87 odst. 1 z. s. ú.). Splatným stává se takto založený dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, který (dle § 87 odst. 2 z. s. ú.) určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Následkem neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú., je tedy pouze povinnost žalovaného vrátit žalobkyni peníze, které mu byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnuty, a to v době přiměřené jeho možnostem. To, že žalovaný má peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost dluhu žalovaného tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nelze žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.). K určení přiměřené doby soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě na určení doby plnění, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se věřitel domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru.
24. Žalovanému bylo na základě smlouvy o zápůjčce žalobkyní poskytnuto 50 000 Kč, kdy žalovaný vrátil toliko 2 677 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni dluh splnila zcela, že mu povinnost ke splnění dluhu nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalovanému uložil povinnost žalobkyni zaplatit 47 323 Kč. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. o. s. ř. s přihlédnutím k § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokazoval. Následkem neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. a skutečnosti, že povinnost vydlužitele – žalovaného vrátit peníze z takové smlouvy není vázána na výzvu zapůjčitele – žalobkyně, není žalovaný v prodlení s plněním dluhu 47 323 Kč (§ 1968 o. z.), a žalobkyně proto nemá nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. z této přiznané částky. Proto soud žalobu zamítl co do uplatněného nároku na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky 47 323 Kč.
25. Konečně vzhledem k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském žalobkyni nenáleží ani nárok na zaplacení smluvního úroku za dobu trvání smlouvy ve výši 12 558 Kč, administrativních poplatků za dobu trvání smlouvy v částce 5 600 Kč a na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 1 400 Kč, neboť ty byly sjednány v rámci neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Proto není žalovaný v prodlení ani s plněním těchto nároků (§ 1968 o. z.), a žalobkyně tudíž nemá nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. z této částky. Stejně tak z důvodu neplatnosti smlouvy o zápůjčce žalobkyni nenáleží ani nárok na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 13 073,63 Kč.
26. O nákladech řízení ve vztahu mezi jeho účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 52,8 %, což po odečtení rozsahu úspěchu žalovaného 47,2 % činí 5,6 %, a v tomto rozsahu má žalobkyně právo na náhradu nákladů účelně vynaložených k bránění svého práva proti žalovanému. Při určení rozsahu úspěchu soud vycházel z celkového předmětu řízení včetně příslušenství vyčísleného ke dni vyhlášení rozsudku, tj. částky 89 660,27 Kč sestávající z žalobou uplatněného nároku 85 070,87 Kč a kapitalizovaného zákonného úrok z prodlení z částky 69 206 Kč ke dni vyhlášení rozsudku 4 589,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 403 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 85 070,87 Kč sestávající z částky 4 540 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 2 480,59 Kč za 220 ujetých km v částce 1 580,59 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,5 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. , ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 9 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 840,59 Kč ve výši 4 586,52 Kč, tj. celkem částka 29 830,11 Kč, z níž 5,6 % činí 1 670,50 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení za úkon spočívající v doplnění žaloby, který žalobkyně učinila na výzvu soudu, a kterým doplňovala svá skutková tvrzení a označovala nezbytné důkazy, neboť je procesní povinností žalující strany podat žalobu v takovém stavu, aby byla bezvadná a obsahovala veškerá skutková tvrzení rozhodná pro náležité zjištění skutkového stavu věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci.
Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím, lze nařídit soudní výkon rozhodnutí či exekuci.