Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 357/2022-34
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 59.348,27 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 54.805,68 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4.542,59 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 57.998,27 Kč od 9. 11.2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 57.998,27 Kč od 9. 11. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.258,23 Kč od 29. 9. 2022 do 8. 11. 2022.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 12.301,38 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku doplatek soudního poplatku ve výši 594 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 54.805,68 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4.542,59 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 57.998,27 Kč od 9. 11.2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 57.998,27 Kč od 9. 11. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.258,23 Kč od 29. 9. 2022 do 8. 11. 2022. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 12.301,38 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku doplatek soudního poplatku ve výši 594 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 16. 11. 2022 se žalobkyně po žalované domáhala částky 59.348,27 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 57.998,27 Kč od 9. 11.2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 57.998,27 Kč od 9. 11. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.258,23 Kč od 29. 9. 2022 do 8. 11. 2022. V žalobě tvrdila, že na základě Smlouvy o úvěru reg. číslo ze dne 30. 8. 2021 uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, poskytla žalované úvěr ve výši 60.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky se smluveným úrokem ve výši 16,90 % p. a. ze zůstatku jistiny v 60 měsíčních anuitních splátkách ve výši 1.505 Kč splatných vždy k 25. dni v příslušném měsíci. Nedílnou součástí smlouvy byl Sazebník poplatků, Všeobecné obchodní podmínky a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila schopnost žalované splatit poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných především z bankovního registru klientských informací (BRKI), kdy žalovaná neměla v době nahlížení do registru poskytnuty žádné úvěry od jiných poskytovatelů úvěrů, z nebankovního registru klientských informací (NRKI), kdy žalovaná neměla v době nahlížení do registru žádný záznam, zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěrů a dalších služeb (SOLUS), k žalované nezjistil žádné negativní informace, interních databází žalobkyně, nezjistila k ní žádné negativní informace, insolvenčního rejstříku, kdy proti žalované nebylo zahájeno insolvenční řízení, centrální evidence exekuci (CCE), kdy proti žalované nebyla vedena žádné exekuce, databáze neplatných dokladů, kdy předložený doklad totožnosti nebyl evidován v databázi jak neplatný. Dále žalobkyně vycházela z čestného prohlášení obsaženého v žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 30. 8. 2021, v němž žalovaná čestně prohlásila, že její čistý příjem ze závislé činnosti ve výši 9.000 Kč je po zohlednění pravidelných výdajů dostatečný pro splácení měsíční splátky úvěru ve výši 1.505 Kč. Žalovaná v žádosti o úvěr mezi svými pravidelnými měsíčními výdaji uvedla náklady na bydlení 1.000 Kč. Žalobkyně v rámci provedeného posouzení výdajů žalované vycházela z výdajů v celkové výši 4.860 Kč, kdy tato částka se skládá z ostatních výdajů a nákladů na pojištění ve výši 0 Kč (výdaje na spoření nejsou zohledňovány), z výdajů na bydlení ve výši 1.000 Kč a částky představující životní minimum ve výši 3.860 Kč, z výdajů žalované na závazky u jiných poskytovatelů úvěrů ve výši 0 Kč, z výdajů žalované na závazky u žalobkyně ve výši 0 Kč. Sazbu smluvního úroku dohodnutého ve smlouvě ve výši 16,90 % ode dne 27. 4. 2022 žalobkyně snížila na sazbu 11,75 % p.a. (sazba zákonného úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ) a následně dne 1. 7. 2022 zvýšila na sazbu 15,00 % p.a. (sazba zákonného úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ). Žalobkyně tedy požadovala po žalované ode dne 27. 4. 2022 menší smluvní úrok, než na který měla dle smlouvy nárok. Po žalované tak požadovala smluvní úrok z vyčerpané a splátkami ponižované jistiny v sazbě 16,90 % p.a. od 31. 8. 2021 (den čerpání úvěru) do 26. 4. 2022, v sazbě 11,75 % p.a. od 27.04.2022 do 30. 6. 2022 a v sazbě 15,00 % p.a. od 1. 7. 2022 do zaplacení (v případě kapitalizovaného smluvního úroku do dne sepsání žaloby, tj. do 8. 11. 2022). Žalobkyni vznikl nárok na poplatky v celkové výši 1.350 Kč, a to poplatek za zaslání 1. upomínky-oznámení o neprovedení splátky úvěru ve výši 350 Kč a poplatek za zaslání 2. a každé další upomínky při neprovedení splátky úvěru v celkové výši 1.000 Kč (2 x 500 Kč). Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splatných splátek, když tyto nebyly s hrazeny řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni 28. 9. 2022 zesplatnila. O zesplatnění úvěru byla žalovaná informována výzvou k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky. Pohledávka žalobkyně byla vedena na účtu číslo bankovní účet. Dlužná částka k 8. 11. 2022 činila 68.233,87 Kč, a to v členění: jistina 57.998,27 Kč, poplatky 1.350 Kč, smluvní úrok 7.627,37 Kč, úrok z prodlení 1.258,23 Kč. Před podáním žaloby byla žalobkyně výzvou ze dne 20. 10. 2022 vyzvána k zaplacení.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl její souhlas dán. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila prohlášením učiněným v návrhu na zahájení řízení. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.
4. Ze smlouvy o úvěru číslo že žalobkyně a žalovaná dne 30. 8. 2021 uzavřely dohodu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr ve výši 60.000 Kč a žalovaná se zavázala uvedenou částku spolu s úrokem ve výši 16,90 % ročně zaplatit v 60 měsíčních splátkách po 1.505 Kč, splatných vždy k 25. dni v měsíci, s tím, že poslední splátka měla být zaplacena do 25. 8. 2026. Výše roční procentní sazby nákladů (RPSN) činila 18,71 %, celková splatná částka byla 89.902,36 Kč. Do RPSN byl započítán jednorázový poplatek 40 Kč za zpracování a vyhodnocení žádosti o úvěr. Bylo dohodnuto, že úvěr bude čerpán jednorázově na účet bankovní účet a že splátky budou hrazeny převodem z tohoto účtu. Žalovaná souhlasila s automatickými převody splátek. Dále bylo dohodnout, že ode dne zahájení čerpání bude žalovaná splácet pouze úroky z vyčerpané jistiny úvěru, splátku úroků uhradí za období od zahájení čerpání do nejbližšího dne splatnosti úroků ve výši 704,17 Kč, a od 25. 10. 2021 bude splácen vyčerpanou jistinu úvěru s úroky z vyčerpané jistiny úvěru, a to ve splátkách 1.505 Kč. Pro případ prodlení s úhradou pravidelné splátky vyčerpané jistiny úvěru nebo úroků bylo sjednáno právo na úroky z prodlení ve výši stanovené právním předpisem. Bylo dohodnuto, že výpisy budou zasílány měsíčně elektronicky, zásilky v papírové formě budou zasílány na adresu trvalého pobytu. Nedílnou součástí smlouvy byl Sazebník poplatků, Všeobecné obchodní podmínky, Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, Informace sdělené v rámci žádosti o úvěr. Trvalý pobyt žalované byl ve smlouvě uveden adresa žalované, PSČ.
5. Z informací sdělených v rámci žádosti o úvěr, že žalovaná jako svou kontaktní adresu uvedla ulice a číslo, obec, PSČ, dále uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů, má základní vzdělání, dle čestného prohlášení má příjem 9.000 Kč, zdroj příjmů nebyl uveden, pouze uvedeno„ ze závislé činnosti funkčních požitků“, že nemá vyživované dětí do 10 let věku ani nad 10 let věku, výdaje spojené s bydlením že má 1.000 Kč, pojištění 0 Kč, spoření 0 Kč, odstátní výdaje včetně výživného 0 Kč, že nemá u žalobkyně ani u jiných poskytovatelů úvěru spotřebitelské ani hypoteční úvěry.
6. Z návrhu na poskytnutí úvěru a reportu průběhu schválení ze dne 30. 8. 2021, že v tomto žalobkyně zaznamenala úkony učiněné k prověření úvěruschopnosti a jejich vyhodnocení.
7. Z otisku registrů ze dne 30. 8. 2021 – printscreenu obrazovky, že žalobkyně zaznamenala ve svém systému jako odpověď z externích registrů CBCB a příjmení„ clear“.
8. Ze Sazebníku žalobkyně platného od 1. 9. 2020, že poplatek za zpracování a vyhodnocení žádosti o úvěr byl stanoven ve výši 490 Kč, za zaslání 1. upomínky – oznámení o neprovedení splátky 350 Kč, za zaslání 2. a každé další upomínky při neprovedení splátky 500 Kč. Ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, že tyto upravují základní pravidla obchodních vztahů mezi žalobkyní a klienty při poskytování bankovních služeb. Z Úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele žalobkyně účinných od 1. 11. 2020, že tyto obsahují bližší úpravu práv a povinností vyplývajících z uzavřené úvěrové smlouvy pro fyzické osoby nepodnikatele. Jsou v nich uvedeny případy porušení smlouvy, mj. že se klient dostane do prodlení s úhradou jakéhokoli peněžitého dluhu vzniklého na základě smlouvy. Dále jsou v nich uvedeny opatření žalobkyně, pokud nastane případ porušení, a že mezi takové oprávnění patří mj. požadovat okamžité splacení celé nebo části vyčerpané jistiny úvěru a příslušenství a uplatněných smluvních pokut.
9. Z výpisu z účtu žalované č. bankovní účet ze dne 25. 9. 2021 za období od 30. 8. do 25. 9. 2021, že úvěr ve výši 60.000 Kč byl čerpán dne 31. 8. 2021, dne 31. 8. 2021 byl vyměřen poplatek za zpracování a vyhodnocení úvěru 490 Kč.
10. Z historického výpisu z účtu číslo bankovní účet, že žalobkyně eviduje platby ze dne 25. 9. 2021 ve výši 676 Kč, ze dne 25. 10. 2021 ve výši 1.505 Kč, ze dne 15. 12. 2021 ve výši 1.505 Kč, ze dne 15. 12. 2021 ve výši 0,63 Kč, ze dne 16. 12. 2021 ve výši 2,38 Kč, ze dne 15. 12. 2021 ve výši 16,04 Kč, ze dne 27. 12. 2021 ve výši 0,01 Kč, ze dne 28. 12. 2021 ve výši 1.488,95 Kč, ze dne 29. 12. 2021 ve výši 0,31 Kč, celkem tedy 5.194,32 Kč. Dne 7. 2. 2022 vyměřila poplatek za odeslání upomínky ve výši 350 Kč, dne 22. 2. 2022 ve výši 500 Kč, dne 2. 3. 2022 ve výši 500 Kč.
11. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu a poštovní zásilky, že žalobkyně dne 11. 8. 2022 žalované odeslala doporučeně na adresu adresa žalované, výzvu ze dne 10. 8. 2022, ve které ji naposledy vyzvala k okamžitému splacení dlužných částek z uvedené smlouvy, které jsou k 9. 8. 2022 ve výši 12.075,41 Kč. Současně ji upozornila, že pokud nebude uhrazena nejpozději do 28. 9. 2022, žalobkyně přistupuje k opatření dle úvěrových podmínek a vyzývá žalovanou ke splacení celé úvěrové pohledávky, a že splatnost celé pohledávky nastane dne 28. 9. 2022. Zásilka nebyla, při pokusu o doručení dne 12. 8. 2022 doručena, pošta zásilku vrátila žalobkyni s tím, že adresát nemá schránku, sídlí MÚ.
12. Z předžalobní upomínky a potvrzení o podání, že zástupce žalobkyně dne 20. 10. 2022 podal u pošty doporučeně výzvu ze dne 20. 10. 2022 pro žalovanou, adresovanou na adresu adresa žalované, ve které ji vyzval před podáním žaloby k úhradě dlužné částky.
13. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 30. 8. 2021 žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu číslo to po předchozí žádosti žalované o poskytnutí úvěru. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované neúčelový nezajištěný úvěr ve výši 60.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 16,90 % ročně v 60 měsíčních plátkách po 1.505 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci. Nedílnou součástí smlouvy byl Sazebník poplatků, Všeobecné obchodní podmínky a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele. Pro případ, že by se žalovaná dostala do prodlení s úhradou jakéhokoli peněžitého dluhu vzniklého na základě smlouvy, bylo sjednáno mj. právo žalobkyně požadovat okamžité splacení celé nebo části vyčerpané jistiny úvěru a příslušenství a uplatněných smluvních pokut. Dále bylo sjednání právo požadovat úroky z prodlení ve výši dle právního předpisu. Dále byl sjednán poplatek za zpracování a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 490 Kč, poplatek za zaslání 1. upomínky – oznámení o neprovedení splátky ve výši 350 Kč a poplatek za zaslání 2. a každé další upomínky při neprovedení splátky ve výši 500 Kč. Bylo dohodnuto, že výpisy budou zasílány měsíčně elektronicky, zásilky v papírové formě budou zasílány na adresu trvalého pobytu. Adresa trvalého pobytu žalované byla ulice a číslo, PSČ obec, což je adresa městského úřadu (ohlašovny). Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalované splatit poskytnutý úvěr na základě údajů poskytnutých jí žalovanou v žádosti o úvěr, z čestného prohlášení žalované, že nemá vyživovací povinnost, že žije u rodičů, že má příjem ze závislé činnosti ve výši 9.000 Kč a že její náklady na bydlení činí 1.000 Kč. Dále žalobkyně vycházela z výsledků nahlédnutí do databázi bankovních registrů klientských informací, nebankovního registru klientských informací, ve kterých neměla žalovaná negativní záznam. Výdaje žalované pak stanovila v celkové výši 4.860 Kč, tj. z částky 1.000 Kč tvrzené žalovanou a z částky životního minima 3.860 Kč. Žalovaná uhradila dne 25. 9. 2021 částku 676 Kč, dne 25. 10. 2021 1.505 Kč, dne 15. 12. 2021 1.505 Kč, dne 15. 12. 2021 0,63 Kč, dne 16. 12. 2021 2,38 Kč, dne 15. 12. 2021 16,04 Kč, dne 27. 12. 2021 0,01 Kč, dne 28. 12. 2021 1.488,95 Kč, dne 29. 12. 2021 0,31 Kč, celkem tedy 5.194,32 Kč. Sazbu smluvního úroku dohodnutého ve smlouvě ve výši 16,90 % ode dne 27. 4. 2022 žalobkyně snížila na sazbu 11,75 % p.a. (sazba zákonného úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ) a následně dne 1. 7. 2022 zvýšila na sazbu 15,00 % p.a. (sazba zákonného úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ). Pro nedodržení podmínek smlouvy ze strany žalované, tj. prodlení se splácením, žalobkyně úvěr ke dni 28. 9. 2022 zesplatnila, což žalované oznámila dopisem odeslaným dne 11. 8. 2022 na adresu trvalého pobytu, kterým ji současně vyzvala k úhradě. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě výzvou právního zástupce žalobkyně odeslanou dne 20. 10. 2022. Žalovaná již ničeho neuhradila.
14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 :„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.
21. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C -679/18:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.
22. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
23. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně se žalovanou uzavřela dohodu, která je svým charakterem smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZSÚ. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. Žalobkyně vycházela jednak z informací zjištěných z bankovních a nebankovních registrů, kdy žalovaná neměla v době nahlížení do registru poskytnuty žádné úvěry od jiných poskytovatelů úvěrů. Dále vycházela z čestného prohlášení obsaženého v žádosti o poskytnutí úvěru, v němž žalovaná prohlásila, že její vzdělání je základní, že čistý měsíční příjem ze závislé činnosti činí 9.000 Kč, že bydlí u rodičů a že její výdaje činí 1.000 Kč. Zda příjem žalovaná fakticky pobírala, jaký byl jeho zdroj, a jaké byly její skutečné výdaje, a to zvláště za situace, že žalovaná v době poskytnutí úvěru byla krátce zletilá, k trvalému pobytu byla přihlášena na adrese městského úřadu, a tvrdila, že její výdaje činí pouze 1.000 Kč, si žalobkyně nijak neověřila, u výdajů pak vycházela pouze z tvrzených výdajů, ke kterým připočetla částku životního minima. Přitom již samo poskytnutí úvěru osobě s bydlištěm na obecním úřadě je v zásadě mimořádně nezodpovědné a svědčí o nedostatečném prověření schopnosti úvěr splatit. Soud má tedy za to, že žalobkyně své povinnosti nedostála a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat podle ustanovení § 87 odst. 2 ZSÚ za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla celkem částku 60.000 Kč a že žalovaná zaplatila částku 5.194,32 Kč. Žalovaná v řízení nenamítala žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 54.805,68 Kč. Ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru s ohledem na závěry uvedené ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , soud určuje splatnost bezdůvodného obohacení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaná tedy není dosud v prodlení a nárok žalobkyně na úroky z prodlení je tudíž neoprávněný. Bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. Ve zbylé části soud žalobu zamítnul, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 84 % dle úspěchu ve věci (92 % – 8 %). Náklady ve výši 12.301,38 Kč (před snížením v částce 14.644,50 Kč) sestávají z poměrné části soudního poplatku v částce 2.968 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 7 , § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 59.348,27 Kč, sestávající z částky 3.500 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (tj. převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby), dále z částky 1.750 Kč za jeden úkon právní služby realizovaný před podáním žaloby, uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (tj. jednoduchá výzva k plnění), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9.650 Kč ve výši 2.026,50 Kč, když právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH.
25. O povinnosti žalobkyně zaplatit doplatek soudního poplatku bylo rozhodnuto podle § 4 odstavec 1 písmeno j) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, neboť elektronický platební rozkaz nebyl vydán a proto soud doměřil soudní poplatek podle Položky 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků do výše dle Položky 1 bodu 1 písm. b). Soudní poplatek činí z částky 59.348,27 Kč částku 2.968 Kč, na poplatku bylo dosud zaplaceno 2.374 Kč, doplatit proto zbývá 594 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domoci cestou soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).