Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 243/2022-27
Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Miroslavou Kramnou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
; zastoupená advokátem Mgr. jméno jméno
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 16 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 000 Kč od 14. 4. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 16 000 Kč od 16. 2. 2021 do 13. 4. 2022.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 000 Kč od 14. 4. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 16 000 Kč od 16. 2. 2021 do 13. 4. 2022. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu z nesplacené části úvěru, který poskytla žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně spol. právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec a číslo (dále taky jen„ původní věřitel“), na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne datum ve výši 16 000 Kč, kteréžto se žalovaný ve smlouvě zavázal vrátit peněžní prostředky do 15. 2. 2021. Žalovaný porušil podmínky smlouvy, neboť úvěr nesplatil řádně a včas a právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikl nárok na úhradu nezaplacené jistiny ve výši 16 000 Kč a žalobkyně současně požadovala úrok z prodlení. Žalobkyně nabyla uvedenou pohledávku od původní věřitelky na základě postupní smlouvy ze dne datum. Žalovaný byl o změně v osobě věřitele písemně uvědomen v písemnosti z 10. 4. 2022 a téhož dne byl žalobkyní vyzván, nechť uvedený dluh uhradí v její prospěch ve lhůtě 3 dnů od doručení této výzvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný na tuto výzvu nereagoval, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou.
2. Platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho.
3. Dále soud postupoval dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Soud proto vycházel z listinných důkazů, které žalobkyně označila v návrhu k důkazu, a vzal za prokázáno, že na základě elektronické žádosti žalovaného poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 16 000 Kč spolu s poplatkem, a to na základě mezi nimi uzavřené úvěrové smlouvy číslo ze dne datum. Ve smlouvě její účastníci sjednali splatnost úvěru do 30 dnů. Uvedené bylo zjištěno jednak z formuláře pro standardní informace o SÚ a jednak z úvěrové smlouvy a dále z výpisu z účtu žalobkyně, ze kterého téhož dne převedla žalobkyně na účet žalovaného částku 16 001 Kč, když předtím žalovaný zaslal žalobkyni ze svého účtu částku 1 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, z přílohy uvedené smlouvy se specifikací postoupených pohledávek, z oznámení původní věřitelky ze dne 10. 4. 2022
a z předžalobní výzvy z téhož dne, kteréžto listin y, jak se podává z poštovního podacího lístku, podané k poštovní přepravě dne 10. 4. 2022, byly zaslané žalovanému. Bylo prokázáno, že žalobkyně nabyla od původní věřitelky z výše specifikované smlouvy dluh za žalovaným v částce 28 947 Kč (včetně nákladů právního zastoupení ve výši 9 292 Kč), tento dluh v uvedené částce žalovanému žalobkyně notifikovala jako nová věřitelka a vyzvala jej k jeho zaplacení do tří dnů od obdržení oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy.
4. Žalobkyně v návrhu neuvedla žádná tvrzení o tom, jak právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného při poskytnutí úvěru tento splácet a zda postupovala podle § 86 odst. 1 ., 2 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebním úvěru. Tyto skutečnosti nebyly dotvrzeny ani po výzvě soudu. Soud tak neměl možnost zjistit, zda měla původní věřitelka povědomí o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalovaného, tzn., zda věděla, jaké má příjmy a výdaje a zda vůbec s ohledem na takto zjištěné skutečnosti je schopen částku úvěru zaplatit. Soud, jak výše uvedl, neměl možnost zjistit a posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně svoji zákonnou povinnost řádně splnila a zda bylo v možnostech žalovaného poskytnuté finanční prostředky vrátit. Z uvedeného důvodu dospěl soud k závěru, že tvrzená úvěrová smlouva je pro absenci splnění zákonné povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím finančních prostředků žalovanému posoudit jeho úvěruschopnost neplatná, přičemž se jedná, jak bylo dovozeno platnou judikaturou, o neplatnost absolutní podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen „o. z.”). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhy jeho neplatnosti. Z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/2018 , tak výslovně vyplývá, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, zejména její články 8 a 23 musí být vykládána v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládá, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, ve vnitrostátním právu. Pro úplnost je třeba doplnit, že je-li hlavní závazek neplatný, je neplatným také ujednání o smluvní pokutě za porušení povinnosti řádně a včas plnit splátky či dluh jako takový, jakožto závazek jeho plnění zajišťující (závazek akcesorický). Závazek k zaplacení dalších sankcí nemůže vzniknout, aniž by platně vznikl a v rozhodné době existoval (potažmo byl porušen) závazek hlavní. Žaloba proto není důvodná ani v části jakýchkoliv poplatků, úroků či úroků z prodlení z částky, která se ani nestala splatnou podle předmětné neplatné úvěrové smlouvy.
5. V daném případě soud proto posoudil nárok žalobkyně podle § 2991 o. z., jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy shledal po právu nárok žalobkyně na zaplacení částky odpovídající vyčerpané a nevrácené částky 16 000 Kč, kterážto výše vyplývá jednak ze smlouvy o postoupení pohledávky, z oznámení osoby věřitele a v neposlední řadě z předžalobní výzvy. V tomto rozsahu soud proto žalobě vyhověl a v rozsahu ostatních uplatněných nároků pak nezbylo, než žalobu zamítnout. Ostatně samotná žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu navrhla, aby soud, pokud neuzná její nárok na zaplacení částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, posoudil její nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení, když žalovanému poskytl částku 16 000 Kč a tento ji ani z části nevrátil.
6. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného v dopise ze dne
10. 4. 2022 k zaplacení dlužné částky a stanovila mu lhůtu splatnosti do 3 dnů od obdržení této listin y. Výzva k plnění byla předána právní předchůdkyní žalobkyně k poštovní přepravě dne 10. 4. 2022, tudíž třetím pracovním dnem od tohoto data nastala podle § 573 o. z., fikce doručení této výzvy. Marným uplynutím stanovené lhůty k plnění se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením dluhu. Soud proto přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení z dlužné částky 16 000 Kč v zákonné výši, a to podle § 1968 a § 1970 o. z., a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, účinného ke dni prodlení žalovaného se zaplacením peněžitého dluhu. Ohledně požadovaného úroku z prodlení již od 16. 2. 2021 do 13. 4. 2022 byla žaloba zamítnuta, když do prodlení se žalovaný dostal až 14. 4. 2022.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci (převzetí věci, sepis žaloby, odeslání výzvy k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně.
8. Aplikace § 14b a. t. je odůvodněna množstvím obdobných tzv.„ formulářových“ žalob téže žalobkyně vůči jiným žalovaným podaných u zdejšího. Žalobkyně je právnickou podnikající osobou v oblasti úplatného nabývání souborů či kmenů pohledávek od původních úvěrujících či zapůjčitelů, kteří evidují nedoplatky svých dlužníků, a kteří řádně a včas vůči nim nezaplatili spotřebitelské úvěry a zápůjčky. Tyto pak žalobkyně vymáhá formou u soudu podaných žalob a žaloby se pak ve svém obsahu liší pouze v označení dlužníka, době splatnosti dluhu, ve výši dlužné částky a v době uzavření postupní smlouvy. V ostatním obsahu se pak jedná o ustálený vzor uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech.
9. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. Splatnost nákladů řízení k rukám advokáta soud stavil podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve trojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.