Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 328/2022-51
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 108 686,72 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 107.021,66 Kč spolu s úrokem ve výši 10 % z prodlení z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 1.665,06 Kč, pro úrok z prodlení v zákonné výši z částky 108.686,72 Kč od datum do datum a z částky 1.665,06 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení 32.761,22 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta v obec a číslo, ulice a číslo.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 107.021,66 Kč spolu s úrokem ve výši 10 % z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se pro částku 1.665,06 Kč, pro úrok z prodlení v zákonné výši z částky 108.686,72 Kč od [datum] do [datum] a z částky 1.665,06 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení 32.761,22 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta v [obec a číslo], [ulice a číslo].
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení peněžitého plnění ve výši 108.686,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné částky od datum do zaplacení. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že právnická osoba se žalovaným uzavřela Smlouvu o kontokorentním úvěru ze dne datum z jejíhož titulu poskytla žalovanému možnost přečerpat zůstatek na běžném účtu do povoleného limitu 100 000 Kč. Vyčerpané finanční prostředky měl žalovaný vrátit i s úroky vrátit v dohodnutých splátkách. Ke dni datum činil záporný zůstatek na účtu žalovaného 108.686,72 Kč a byl žalobkyní převeden na úvěrový účet a zároveň žalovanému vznikla povinnost úvěr zaplatit. Žalovaný nic neuhradil a dne datum právnická osoba postoupila tuto pohledávku žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Žalobkyně tvrdila, že schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet právnická osoba posuzovala na základě údajů poskytnutých žalovaným, ověřených daňovým přiznáním a nahlédnutím do registru CCB a výdaje ověřovala statistickými daty.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne datum má soud za prokázané, že mezi právnická osoba a žalovaným bylo písemně dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalovanému možnost čerpat finanční prostředky z nekrytého účtu do výše 100.000 Kč s tím, že úvěr splatí do 1 roku od začátku čerpání. Mezi účastníky bylo dohodnuto, že povolený debet bude úročen úrokem ve výši 18,9% ročně.
4. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu má soud za prokázané, že žalovaný dne datum v rámci žádosti o úvěr uvedl, že žije s družkou, je podnikatel a jeho čistý měsíční příjem činí 75.000 Kč, bydlí ve vlastním domě/bytě. Nezbytné měsíční náklady vyčíslil na částku 0 Kč, srážky ze mzdy, výživné, atp. uvedl ve výši 0 Kč, jiné měsíční splátky také uvedl ve výši 0 Kč, počet členů domácnosti 4, vyživovaných osob v domácnosti 2. Z přiznání k dani za rok 2018 soud zjistil, že žalovaný za rok 2018 vykázal příjmy z podnikání 3.252.193 Kč a výdaje 3.276.144 Kč, tedy dílčí základ daně 76.049 Kč. Z listiny„ Posouzení úvěruschopnosti klienta“ soud zjistil, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr další úvěry se splátkami 18.651 Kč měsíčně a 13.682 Kč měsíčně.
5. Výpisem z účtu č. bankovní účet bylo prokázáno, že žalovaný v období od datum do datum postupnými výběry vyčerpal z běžného účtu prostředky v částce 148.273,76 Kč (číslo číslo číslo číslo číslo číslo číslo číslo) a uhradil postupnými platbami částku 41.252,10 Kč (číslo číslo číslo).
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba a a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávek za žalovaným vyplývajících ze smlouvy o úvěru ze dne datum.
7. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému bylo dne datum zasláno anonymizována dvě slova vyrozumění o postoupení pohledávek.
8. Z výzvy právnická osoba ze dne datum a dodejky soud zjistil žalobkyně dne 5. 3. doručila výzvu žalovanému k neprodlenému uhrazení jistiny ve výši 108.686,72 Kč s příslušenstvím.
9. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne datum a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému byla dne datum doručena výzva k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.
10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 588 o z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
17. Podle ust. § 1880 odst. 1 o. z. Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle odst. 2 citovaného ustanovení postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.
18. Aktivní legitimace žalobkyně k žalobě byla prokázána na základě smlouvy o postoupení pohledávky a jejím oznámení v souladu s rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu České republiky z 9. 12. 2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 . Žalobkyně na jejím základě vstoupila do práv právnická osoba dle § 1879 a násl. o. z.
19. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud dále k závěru, že mezi žalovaným jako úvěrovaným a právnická osoba jako úvěrujícím byla uzavřena smlouva o úvěru. Současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda úvěrující řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak mu to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru . Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.
20. V projednávané věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že právnická osoba při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka, když spolehlivě nezjistila, zda žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. poskytnutý úvěr řádně splácet. právnická osoba především vycházela z příjmu žalovaného ve výši 75.000 Kč čistého měsíčně, aniž by takový příjem byl skutečně prokázán daňovým přiznáním za rok 2018. Dále ani nezjistila skutečné výdaje žalovaného, například na jeho základní životní potřeby a vyživované osoby. Zejména ze skutečnosti, že žalovaný má závazky z dalších úvěrů a měsíčně splácí částku cca 32.000 Kč měsíčně, musela žalobkyně získat pochybnosti, zda je žalovaný schopen poskytnutý úvěr uhradit. Na základě toho nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet. S ohledem na uvedené nebylo možné, než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z., neplatná, když právnická osoba poskytla žalovanému úvěr, přestože ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.
21. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalovanému částku 148.273,76 Kč, plnila dle § 2993 o. z. bez právního důvodu a vzniklo jí ve smyslu citovaného ustanovení právo na vrácení toho, co plnila. Jelikož bylo v řízení prokázáno, že žalovaný již právní předchůdkyni žalobkyně hradil v souvislosti s touto neplatnou smlouvou částku 41.252,10 Kč, je žaloba důvodná pouze co do částky 107.021,66 Kč a žalobkyně má v této výši právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení se pak stal splatným dnem datum, neboť žalovaný byl vyzván k neprodlenému zaplacení dne datum. Soud proto žalobě co do požadavku na zaplacení částky 107.021,66 Kč vyhověl a rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od datum, neboť od této doby byl žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 10 % p.a. (výrok I.). Ve zbytku požadovaného peněžitého plnění a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , když žalobkyně měla neúspěch jen v nepatrné části předmětu řízení. Účelně vynaložená náklady žalobkyně sestávají z uhrazeného soudního poplatku 4.348 Kč, odměny za zastoupení advokátem za 4 úkonů právní služby po 5.420 Kč dle § 7 bod 5 , § 11 odst. 1 písm. a) , d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, kvalifikovaná výzva k plnění, účast na 1 jednání soudu), režijních paušálů v částce 300 Kč ke 4 úkonům právní služby dle § 13 odst. 3 AT, cestovné hromadnou dopravou na cestě obec – obec a zpět 202 Kč, náhrada za promeškaný čas za 4 půlhodiny strávené na cestě k jednání po 100 Kč, 21% DPH z částky 28.413,22 Kč v částce číslo, 220 Kč, celkem 32761,22 Kč.
23. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a místo plnění náhrady nákladů podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.