Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 185/2022-36
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Štěpánkou Brožovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupena advokátkou anonymizováno jméno příjmení jméno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa
o zaplacení částky částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, o zaplacení částky ve výši částka, částky ve výši částka, částky ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši částka ČR – Okresnímu soudu v Benešově, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, o zaplacení částky ve výši [částka], částky ve výši [částka], částky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši [částka] ČR – Okresnímu soudu v Benešově, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu v Příbrami dne datum se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku částka s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši částka. Žalovaný se poskytnutou zápůjčku zavázal splatit spolu s poplatkem za její poskytnutí ve výši částka nejpozději do datum. Vzhledem k tomu, že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a poplatek řádně a včas neuhradil, vznikla mu další povinnost, a to uhradit i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. Žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky upomínala, avšak bezúspěšně, v souvislosti s prodlením žalovaného tak žalobkyni vznikly další náklady, které žalobkyně rovněž v žalobě uplatňuje, a to ve výši částka. Dále žalobkyně po žalovaném požaduje zaplatit i smluvní pokutu ve výši částka, tj. ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši částka od datum do datum.
2. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce si od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného a nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly zaznamenány do zákaznické karty.
3. Usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, vyslovil Okresní soud v Příbrami svou místní nepříslušnost a věc postoupil zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému.
4. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil a k věci se nijak nevyjádřil. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila.
5. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen o. s. ř. “) a zjistil následující skutkový stav. Dne datum žalovaný s žalobkyní (prostřednictvím její webové stránky) podepsaly listin u s názvem smlouva o zápůjčce, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši částka a žalovaný se zavázal poskytnutou peněžní částku žalobkyni vrátit spolu s poplatkem ve výši částka nejpozději do datum. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly dle jejího článku II bodu 2.1 i všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, včetně sazebníku. Podle článku 2.3 smlouvy o zápůjčce si strany pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru sjednaly povinnost žalovaného uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, zákonné úroky z prodlení a účelně vynaložené náklady, které vznikly žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného na zaslání písemné upomínky částkou částka (ze smlouvy o zápůjčce). Žalobkyně dne datum převedla peněžní prostředky ve výši částka na účet žalovaného (z výpisu z účtu). Vzhledem k tomu, že žalovaný zápůjčku ve smluvené lhůtě splatnosti neuhradil, žalobkyně ho k úhradě dlužné částky upomínala písemnými upomínkami ze dne datum, datum, datum, datum, datum, přičemž za každou zaslanou upomínku žalovanému účtovala částku částka (z upomínky ze dne datum, datum, datum, datum, datum). Dále žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu (z předžalobní výzvy ze dne datum, včetně dokladu o odeslání), přesto však žalovaný dlužnou částku neuhradil.
6. Ohledně tvrzeného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně žádné důkazy nepředložila, a to ani uváděnou zákaznickou kartu.
7. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal s žalobkyní dne datum listin u s názvem smlouva o zápůjčce, na jejímž základě mu byly na jeho účet dne datum zaslány peněžní prostředky ve výši částka. Tato listin listina obsahovala ujednání, podle nichž byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti se zápůjčkou též poplatek ve výši částka, celkem tedy částku částka. Do dnešního dne žalovaný žalobkyni ani přes zaslané upomínky nic neuhradil.
8. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 o. z. pak lze při peněžité půjčce ujednat úroky.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
12. Podle § 1968 o. z. věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
14. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelskému úvěru (dále jen„ ZoSÚ“).
15. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce podepsaná mezi žalobkyní a žalovaným dne datum, je neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného zápůjčku včetně poplatku splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala. Žalobkyně sice tvrdila, že úvěruschopnost zkoumala, ke svému tvrzení však nepředložila žádné důkazy, a to ani tvrzenou zákaznickou kartu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k ústnímu jednání, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a o. s. ř. o. s. ř. , tedy v jakém směru má případně doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu se zákonem. Myšlenkový proces, z něhož byla dovozena úvěruschopnost žalovaného, je proto nepřezkoumatelný.
19. K posouzení neplatnosti smlouvy soud uvádí, že povinnost zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele stanovil již zákon č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, platný a účinný do 30. 11. 2016, přičemž následkem nesplnění této povinnosti, byla absolutní neplatnost smlouvy. příjmení jazykovým výkladem ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ by sice bylo možné dovodit, že podle platné úpravy se jedná pouze o neplatnost relativní, smysl a účel zákona a historický vývoj v oblasti spotřebitelských úvěrů směřující ke stále větší ochraně spotřebitele tomu však neodpovídají, o čemž svědčí i vývoj dosavadní judikatury. Soud přitom odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, dle něhož„ v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“ Soud proto neplatnost uvedenou
v § 87 odst. 1 ZoSÚ, k níž v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele dochází, posoudil jako absolutní a při právním posouzení věci k ní přihlédl z úřední povinnosti.
20. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud dále v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
21. V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
22. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o zápůjčce ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. z důvodu neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku částka, přičemž žalovaný tuto částku žalobkyni dosud nevrátil a je tak povinen toto bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta).
23. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny (poplatků a smluvní pokuty) a úroků z prodlení soud žalobu zamítl, neboť jednak mají oporu v neplatné smlouvě a jednak se jedná o úroky z prodlení, které nemohly být z důvodu absence výzvy k plnění splatné.
24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl v řízení z procesního hlediska téměř totožný.
25. Výrokem IV. uložil soud žalobkyni doplatit soudní poplatek ve výši částka, a to dle položky 2 bod 2. ve spojení s položkou 1 bod 1. písm. a) sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, neboť ve věci nebyl vzhledem k výši spotřebitelského úvěru, jeho délce a výši poplatků vydán elektronický platební rozkaz a soud pokračoval v řízení. Soud postupoval dle § 164 o.s.ř. a opravil výrok IV., neboť došlo k chybě v psaní, když v protokolu byla uvedena pouze povinnost žalobkyně zaplatit soudní poplatek Okresnímu soudu oproti správnému Okresnímu soudu v Benešově. Soud postupoval dle § 164 o.s.ř. a zjevnou nesprávnost opravil.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).