Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
22 C 440/2022
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 10 115,67 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje co do návrhu, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 344,13 Kč jakožto část kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení.
II. Žaloba s návrhem, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7 000 Kč od 5. 5. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 711,99 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 016,65 Kč a částku 3 115,67 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje co do návrhu, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 344,13 Kč jakožto část kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. II. Žaloba s návrhem, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7 000 Kč od 5. 5. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 711,99 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 016,65 Kč a částku 3 115,67 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 115,67 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Svou aktivní legitimaci odvozuje od smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 5. 2022, na jejímž základě nabyla pohledávku za žalovaným od původního věřitele, společnosti právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“). Žalobkyně tvrdila, že původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 11. 12. 2020 smlouvu o úvěru anonymizováno Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek webová adresa, kde žalovaný požádal o bezhotovostní formu poskytnutí úvěru a zvolil počet dnů splácení. Po zobrazení parametrů úvěru žalovaný potvrdil svůj zájem uzavřít smlouvu a vyplnil registrační formulář, včetně identifikačních údajů, údajů o zaměstnání, typu příjmu a zdroji výdělku. V registračním formuláři žalovaný potvrzoval, že se seznámil s obsahem smlouvy a souvisejících dokumentů. Žalovanému pak byla na mobilní telefon odeslána sms zpráva s unikátním kódem, který žalovaný následně opsal do internetového formuláře a tím odeslal žádost o poskytnutí úvěru. Veškerá smluvní dokumentace pak byla žalovanému zaslána na zadaný email. Smlouva o úvěru pak byla žalovaným podepsána pomocí zadání verifikačního sms kódu s omezenou dobou platnosti. Na základě údajů poskytnutých žalovaným v rámci tohoto procesu původní věřitel ověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr. Žádost o poskytnutí úvěru byla následně schválena a žalovanému byla na zadaný bankovní účet poskytnuta požadovaná finanční částka. Na základě této smlouvy obdržel žalovaný bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet částku 7 000 Kč, kterou se spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 932,60 Kč a smluvním úrokem z úvěru, zavázal uhradit do 18. 12. 2020. Žalovaný tuto částku nesplatil, na svůj závazek uhradil pouze 1 500 Kč. Tato částka byla alokována na poplatek za poskytnutí úvěru co do 549,17 Kč, na smluvní pokutu co do 384,33 Kč, na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení co do 89,50 Kč a na náklady na vymožení pohledávky co do 477 Kč. Vzhledem k tomu, že ve smlouvě, která je právním základem žalovaného nároku, je příslušenství pohledávky specifikováno pevnou částkou, představuje v žalobním návrhu kapitalizovaný úrok. Výše kapitalizovaného úroku činí 5 016,65 Kč, a je tvořena součtem nedoplatků poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 383,43 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 1 264,22 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 369 Kč. Vzhledem k tomu, že zákonný úrok z prodlení byl žalobci postoupen kapitalizovanou částkou, představuje tento v žalobním návrhu kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši po revizním přepočtu. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení byl vypočten z dlužné jistiny úvěru v sazbě dle platných právních předpisů od 19. 12. 2020, tj. od prvního dne prodlení se splacením úvěru do 14. 3. 2022 Smluvní úroky za poskytnutí úvěru představují roční úroky ve sjednané sazbě z nesplacené jistiny pohledávky za dobu od poskytnutí úvěru, tj. 7. 12. 2020 do 20. 5. 2021 Náklady na vymožení pohledávky představují smluvně sjednané příslušenství pohledávky pro případ prodlení žalovaného se splacením úvěru (náklady na výzvy, dopisy, SMS, e-maily a telefonické hovory). Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem prvního dne prodlení se splacením úvěru, tj. 19. 12. 2020, a to od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 5. 5. 2022 z jistiny ve výši 7 000 Kč do zaplacení. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Žalobkyně v řízení uplatňuje též nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 115,67 Kč. V tomto směru tvrdila, že v souvislosti s prodlením žalovaného původnímu věřiteli vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle čl. VIII. smlouvy o úvěru, a to ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení. Smluvní pokuta byla původně naúčtována ve výši 3 500 Kč (do výše 50 % jistiny úvěru v souladu s § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Tato částka byla následně snížena o částečnou úhradu žalovaného ve výši 384,33 Kč. Po revizním přepočtu postoupené výše smluvní pokuty žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 3 115,67 Kč, kdy její výše odpovídá výpočtu za období od 19. 12. 2020 do 15. 10. 2021.
2. Podáním ze dne 14. 11. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 344,13 Kč představující nesprávně vypočítanou část kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení s tím, že nadále na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení požaduje částku 711,99 Kč, a to při zákonné sazbě úroku z dlužné jistiny za dlužné období od 19. 12. 2020 do 14. 3. 2022.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. Dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. o. s. ř. může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Dle ustanovení § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř. o. s. ř. dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nemusí soud zjišťovat stanovisko ostatních účastníků ke zpětvzetí návrhu.
5. V projednávané věci žalobkyně vzala svůj návrh na zahájení řízení zpět v částečném rozsahu co do částky 344,13 Kč původně požadované v rámci kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Jelikož ve věci dosud nedošlo k prvnímu jednání, nebylo zjišťováno stanovisko žalovaného a soud řízení dle § 96 o. s. ř. o. s. ř. v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby ve výroku I. tohoto rozsudku zastavil.
6. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s takovým postupem soudu souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, nevyjádřil, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. na základě doposud předložených listinných důkazů.
7. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005 . Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyní předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným. Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu.
8. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:
9. Zástupce původního věřitele podepsal dokument označený jako Smlouva o úvěru č. anonymizováno ze dne 11. 12. 2020 (dále jen„ Smlouva“). Žalovaný je označen jako klient a původní věřitel je označen jako úvěrující. Namísto podpisu žalovaného obsahuje smlouva SMS kód anonymizováno. Žalovaný je v záhlaví smlouvy označen jménem, příjmením, datem narození, rodným číslem, trvalým bydlištěm, doručovací adresou, číslem občanského průkazu, emailovou adresou a číslem bankovního účtu bankovní účet Smlouva předpokládá poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 7 000 Kč, na 11 dnů, s roční úrokovou sazbou 40 % p. a. a s formou poskytnutí úvěru„ refinancování půjčky“. Úvěr měl být splacen jednou splátkou ve výši 8 601,98 Kč (po slevě), 11 016,98 Kč (před slevou) ke dni 18. 12. 2020. Celkový poplatek za poskytnutí úvěru činí 1 517,60 Kč (po slevě), 3 932,60 Kč (před slevou), RPSN činí 94 944,70 %. Dle Preambule smlouvy byla mezi stranami uzavřena dne 1. 12. 2020 smlouva o úvěru č. anonymizováno, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr 7 000 Kč. Žalovaný na tento úvěr uhradil všechna plnění kromě jistiny ve výši 7 000 Kč. Novou smlouvou se tedy smluvní strany dohodly na refinancování původního úvěru, a to tak, že započítávají pohledávku žalovaného na vyplacení jistiny úvěru ve výši 7 000 Kč oproti pohledávce původního věřitele na uhrazení pohledávky ve výši předmětu financování dle původní smlouvy. Smlouva předpokládá, že bude uzavřena prostřednictvím webových stránek původního věřitele, a to po předchozí registraci klienta. Dle čl. V.I. Smlouvy je klient povinen vrátit úvěrujícímu úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a úrokem jednorázově, nejpozději do 11 kalendářních dnů od poskytnutí úvěru. Dle čl. VIII.1. Smlouvy je v případě prodlení klienta úvěrující oprávněn požadovat po klientovi, aby zaplatil poskytnutou jistinu, účelně vynaložené náklady vzniklé s prodlením (zejména náklady na výzvy, dopisy, SMS, emaily a telefonické hovory), úrok, úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení. /smlouva na čl. 45-53 spisu/
10. Dne 11. 12. 2020 původní věřitel vystavil pro žalovaného dokument označený jako Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, v němž jsou uvedeny základní parametry úvěru na částku 7 000 Kč, splatného do 11 kalendářních dnů v částce 8 602 Kč. Dokument je v závěru označen podpisovým kódem anonymizováno /formulář na čl. 54-55 spisu/
11. právnická osoba realizovala dne 12. 11. 2020 transakci, kdy z účtu číslo byla ve prospěch účtu č. bankovní účet odepsána částka 7 000 Kč označená jako zápůjčka anonymizováno /historie transakcí na čl. 22 spisu/
12. Zástupci původního věřitele a žalobkyně podepsali Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 26. 4. 2022, jejímž předmětem je dohoda o postoupení pohledávek původního věřitele ze smluv o spotřebitelském úvěru specifikovaných v seznamu pohledávek na žalobkyni. /smlouva o postoupení pohledávek na čl. 30 a násl. spisu/
13. Žalobkyně eviduje pohledávku za žalovaným jako pohledávku postoupenou od původní věřitelky. /profil pohledávky označený anonymizováno číslo na čl. 44 spisu/
14. Původní věřitel adresoval žalovanému dopis ze dne 27. 6. 2022 označený jako Oznámení o postoupení pohledávky. Dopisem bylo žalovanému oznámeno, že došlo k postoupení pohledávky původního věřitele ze smlouvy č. anonymizováno na žalobkyni. /oznámení o postoupení pohledávky na čl. 24 spisu/
15. Žalobkyně podala k poštovní přepravě dne 29. 6. 2022 zásilku adresovanou žalovanému. /podací arch na čl. 42 spisu/
16. Zástupce žalobkyně adresoval žalovanému dopis ze dne 2. 9. 2022, v němž vyzval žalovaného, aby žalobkyni uhradil dluh ve výši 15 639,49 Kč s příslušenstvím vzniklý ze smlouvy č. anonymizováno, a to nejpozději do 13. 9. 2022 /výzva na čl. 25 spisu/
17. Zástupce žalobkyně podal k poštovní přepravě dne 5. 9. 2022 zásilku adresovanou žalovanému, která je označena poznámkou s kódem shodným jako v předžalobní výzvě. /podací arch na čl. 43 spisu/
18. právnická osoba vystavila sdělení ze dne 9. 1. 2023, ve kterém potvrdila, že majitelem a jediným disponentem účtu č. bankovní účet byl ke dni 12. 11. 2020 žalovaný. Dne 12. 11. 2020 byla na tento účet připsána částka 7 000 Kč z účtu č. bankovní účet /potvrzení banky na čl. 60 /
19. Od 1. 12. 2020 do 31. 12. 2020 nebyla na účet žalovaného připsána částka 7 000 Kč z účtu č. bankovní účet /sdělení banky na čl. 66 spisu/
20. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti nad rámec shora uvedených.
21. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
22. Původní věřitel vedl se žalovaným prostřednictvím komunikace na dálku jednání o uzavření Smlouvy o úvěru č. anonymizováno ze dne 11. 12. 2020. Byla sjednávána prostřednictvím internetových stránek, na kterých se žalovaný registroval a zde požádal o úvěr. Výstupem kontraktačních jednání byla Smlouva, dle které měl být žalovanému poskytnut ze strany původního věřitele úvěr ve výši 7 000 Kč. Úvěr měl být splacen do 18. 12. 2020 jednou splátkou ve výši 8 601,98 Kč (po slevě), 11 016,98 Kč (před slevou). Za poskytnutí úvěru byl ve Smlouvě sjednán poplatek ve výši 1 517,60 Kč (po slevě), 3 932,60 Kč (před slevou). Roční úroková sazba úvěru činila 40 % p. a., RPSN 94 944,70 % Smlouva byla uzavřena za účelem refinancování úvěru ze smlouvy č. anonymizováno uzavřené dne 1. 12. 2020, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr 7 000 Kč, přičemž z této původní smlouvy žalovaný uhradil všechna plnění kromě jistiny 7 000 Kč. Bylo ujednáno, že pohledávka žalovaného na vyplacení úvěru ve výši 7 000 Kč bude započtena oproti pohledávce původního věřitele na pohledávku stejné výše z první smlouvy. Dle Smlouvy má původní věřitel při prodlení žalovaného právo na zaplacení poskytnuté jistiny, účelně vynaložených nákladů spojených s prodlením, úroku, úroku z prodlení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž, je žalovaný v prodlení. Spolu se Smlouvou původní věřitelka poskytla žalovanému standardní informace o parametrech poskytovaného spotřebitelského úvěru. Dne 12. 11. 2020 byla na účet žalovaného vedený u právnická osoba připsána částka 7 000 Kč označená jako zápůjčka č. anonymizováno. Od 1. 12. 2020 nebyla připsána žádná další platba ve výši 7 000 Kč. Původní věřitelka následně uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek ze smluv o spotřebitelském úvěru na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 27. 6. 2022. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy č. anonymizováno předžalobní výzvou, přičemž k plnění poskytl lhůtu do 13. 9. 2022.
23. Shora uvedené bylo zjištěno u listinných důkazů předložených žalobkyní, kdy z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly důvodnost úvahy o nedůvěryhodnosti těchto důkazů. Žalovaný žádným způsobem tvrzení žalobkyně nesporoval, žádné důkazy nepředložil.
24. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v platném a účinném znění (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
25. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
26. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
27. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z., postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.
28. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostala žalovaná do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
29. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
30. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
31. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
32. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
33. Soud konstatuje, že v případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc„ zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.
34. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalobkyně se domáhá plnění z titulu, jímž mělo být sjednáno, že bude rezervována finanční částka, tedy„ zastupitelná", druhově určená, věc, s tím, že za poskytnutí finančních prostředků bude poskytnuta úhrada, kdy takto měla být uhrazena jak poskytnutá jistina, tak sjednaná úhrada za poskytnutí finanční částky. V dané věci lze uzavřít, že právním titulem má být smlouva o úvěru, když finanční prostředky měly být převedeny bezhotovostní formou v návaznosti na splnění podmínek uvedených ve smlouvě, právní předchůdce žalobkyně se tedy zavázal tyto rezervovat a následně převést na označený účet.
35. Soud má za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu.
36. V řešené věci je nutno konstatovat, že původní věřitel nedostál své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , neboť neprovedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. neposoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Z obsahu spisu se podává, což koresponduje plně se skutkovými tvrzeními žalobkyně, že kontraktační proces byl veden elektronickým způsobem za využití prostředků komunikace na dálku, přičemž tento způsob uzavření smlouvy vylučuje, aby žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Odborná péče je v kontextu zákona č. 257/2016 Sb. korektiv jednání věřitele, které se zakládá jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívající v pečlivosti konkrétního věřitele. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , který je dle názoru soudu použitelný i při výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. ,„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidovaný v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. BECK, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Pro úplnost lze rovněž odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 , v němž soud vyslovil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí i sama společnost jako taková.
37. Z obsahu spisu se podává, což koresponduje plně se skutkovými tvrzeními žalobkyně, že žalobkyně svá zjištění omezila na údaje uvedené žalovaným. Žalobkyně v rámci procesu uzavírání smlouvy komunikovala se žalovaným elektronicky, tedy za užití prostředků na dálku. Při zkoumání úvěruschopnosti tudíž mohla vycházet pouze z údajů uvedených žalovaným, nikoli však ze skutečně ověřených údajů o jeho příjmech, které by byly doloženy například potvrzeními zaměstnavatele či jinými relevantními doklady. Proces komunikace na dálku vylučoval, aby si žalobkyně listin y k ověření údajů vyžádala s předstihem před uzavřením smlouvy, měla dostatečný časový prostor k jejich vyhodnocení, jejich porovnání s příslušnými statistickými údaji. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta je nutno hodnotit jeho příjmy, výdaje, kdy je zároveň nutno tyto porovnávat s příslušnými statistickými údaji a hodnotit, zdali klientem uvedené údaje jsou reálnými v čase a místě, ale také osobní situaci klienta. V řízení bylo prokázáno, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo omezeno na zjištění údajů získaných od žalovaného v rámci automatizovaného a redukovaného procesu, aniž by byly přezkoumány listin y dokládající konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, zjištěna podrobně jeho osobní situace. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že smlouva o úvěru je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná.
38. Soud pak dále odkazuje na právní názor Krajského soudu v Praze, který v rozsudku ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019 -113 dospěl k závěru, že„ výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (výklad teleologický), kontinuitu (výklad historický) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.“ S ohledem na právě citované tak soud smlouvu o úvěru shledal absolutně neplatnou.
39. Soud se následně zabýval otázkou, zda je v důsledku absolutní neplatnosti smlouvy žalovaný povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu v režimu ustanovení §§ 2991, 2993 o. z., a dospěl k negativnímu závěru. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému přišla na účet částka 7 000 Kč ještě před uzavřením Smlouvy č. B0003791231929490-B a ještě před datem sjednání úvěru anonymizováno, který byl refinancován. Je tedy zjevné, že žalovanému bylo plněno ještě před uzavřením obou smluv o úvěru, na kterých je založen nárok uplatňovaný v tomto řízení. Právní poměry účastníků předcházející datu 11. 12. 2020 nebyly předmětem tohoto řízení. Za období, pro které je předmětem sporu, nebyla poukázána žalované od žalobkyně jistina ve výši 7 000 Kč, tedy nelze rozhodnout o důvodnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. Na zbylé žalované nároky nemá žalobkyně nárok s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy.
40. O náhradě nákladů rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalovaný byl sice v tomto řízení zcela úspěšný, dle obsahu spisu mu však žádné náklady řízení dosud nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.