Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 322/2022-19

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 23 188,05 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 688,71 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 688,71 Kč od 8. 6. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 1 499,34 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 463,32 Kč od 23. 7. 2018 do 30. 4. 2022, úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 23 188,05 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 188,05 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 854,90 Kč, to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 688,71 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 688,71 Kč od 8. 6. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 1 499,34 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 463,32 Kč od 23. 7. 2018 do 30. 4. 2022, úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 23 188,05 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 188,05 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 854,90 Kč, to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky 23 188,05 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 23. 7. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně (BNP Paribas Personal Finance, dříve též CETELEM, vystupující též pod názvem Hellobank.cz) a žalovanou.

2. Soud usnesením ze dne 4. 1. 2023, č. j. -10, vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení o tom, jakým způsobem a jaké informace byly získány o schopnosti žalované splácet úvěr a aby označila důkazy k prokázání těchto svých tvrzení, jinak může být se svojí žalobou neúspěšná. Na tuto výzvu žalobkyně nijak nereagovala a ve věci proto bylo nařízeno jednání. Z účasti u jednání se žalobkyně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána.

3. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně (BNP Paribas Personal Finance) a žalovanou byla dne 25. 7. 2018 uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byl právní předchůdkyní žalobkyně žalované poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 45 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 % ročně. Celková výše měsíční splátky byla sjednána ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně však ve výši 500 Kč. Měsíční poplatek za rezervaci zdrojů byl sjednán ve výši 69 Kč. Ze specifických podmínek čerpání bylo zjištěno, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 4 490 Kč na mobilní telefon. Úroková sazba byla pro tuto část smlouvy sjednána ve výši 19,48 % ročně. Žalovaná měla uhradit tuto část úvěru v 11 měsíčních splátkách po 449 Kč. Součástí žádosti/smlouvy o úvěru číslo jsou též údaje pro posouzení žádosti, kde žalovaná uvedla, že pracuje pro společnost právnická osoba obec a její čistý příjem činí 17 000 Kč Náklady na bydlení uvedla žalovaná ve výši 2 500 Kč měsíčně a ostatní pravidelné výdaje ve výši 4 500 Kč měsíčně.

4. Dne 23. 7. 2018 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (BNP Paribas Personal Finance) se žalovanou též Rámcovou smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb číslo.

5. Z oznámení ze dne 26. 7. 2018 bylo zjištěno, že žádost žalované o revolvingový úvěr ze dne 23. 7. 2018 byla schválena a z úvěru byla uhrazena kupní cena nákupu na splátky u obchodního partnera. K této části úvěru byly sjednány specifické podmínky.

6. Z přípisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 15. 4. 2019 vyplývá, že žalovaná zaslala platbu s chybným variabilním symbolem. Obdobné sdělení je též obsahem oznámení ze dne 20. 5. 2019.

7. Ze sazebníku pro úvěry Hellobank platného od 12. 6. 2017 byla zjištěna výše jednotlivých poplatků.

8. Z přehledu plateb bylo zjištěno, jaká čerpání revolvingového úvěru žalovaná provedla a jaké splátky uhradila za období od 25. 7. 2018 do 16. 3. 2022.

9. Zy označené jako„ Předdotazy“ vyplývá, že ke dni 23. 7. 2018 nebyla žalovaná v SOLUSu.

10. Dopisem ze dne 25. 3. 2022 odstoupila žalobkyně od smlouvy z důvodu prodlení se splácením úvěru.

11. Dopisem ze dne 23. 5. 2022 odeslaným žalované téhož dne bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni.

12. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 31. 5. 2022 a žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě 7mi dnů od odeslání výzvy.

13. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona číslo (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014. Podle o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

18. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

19. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

20. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

21. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud nemá za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, resp. neprokázala, že by tak učinila. Žalobkyně na výzvu soudu nedoplnila svá tvrzení ohledně úkonů, které učinila její právní předchůdkyně k posouzení úvěruschopnosti žalované. Smlouva o úvěru je proto ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná.

23. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ) a Ústavního soudu ČR (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Byť se uvedená judikatura vztahovala k , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C číslo, OPR- právnická osoba Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Přitom nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

24. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti dle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že žalované poskytla spotřebitelský úvěr, byť s odbornou péčí neposoudila její schopnost jako spotřebitele tento spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalované o výši jejího měsíčního příjmu, který nijak neověřila a z lustrace žalované v databázi SOLUS. Taktéž žádným způsobem neověřila ani výši tvrzených výdajů žalované, případně její platební morálku. Nelustrovala žalovanou ani v rejstříku ISIR, ani v centrální evidenci exekucí. Žalobkyně svá tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované nedoplnila ani přes písemnou výzvu soudu, která jí byla doručena po podání žaloby a k nařízenému jednání se nedostavila. Nemohla tak být opětovně soudem poučena dle ust. , 3 S ohledem na shora uvedené je smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 7. 2018 neplatná.

25. S ohledem na shora uvedené tak má žalobkyně vůči žalované právo na to, aby jí žalovaná zaplatila zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. Ze samotných žalobních tvrzení přitom vyplývá, že žalovaná dosud dluží na jistině úvěru částku 21 688,71 Kč. Ve vztahu k této částce má proto žalobkyně právo na to, aby jí žalovaná zaplatila úroky z prodlení podle o. z. ve spojení s

26. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaná dostala až poté, co byla k zaplacení vyzvána, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o jeho splatnosti. Žalovaná byla prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzvána nejdříve v předžalobní výzvě ze dne 31. 5. 2022, a to ve lhůtě do 7 dní od odeslání. Výzva byla žalované podle podacího lístku odeslána dne 31. 5. 2022. Sedmidenní lhůta pro zaplacení proto uplynula dne 7. 6. 2022. Ode dne 8. 6. 2022 je tedy žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 21 688,71 Kč.

27. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 21 688,71 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 8. 6. 2022 ve výši platné k uvedenému dni dle ust.

28. Ve zbylém rozsahu soud ve výroku II. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

29. Protože žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, přiznal jí soud náhradu nákladů řízení podle Poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci je 70,30%: 29,70% (tedy poměr úspěchu žalobkyně včetně zákonných úroků z prodlení kapitalizovaných do dne 20. 3. 2023 ve výši 23 685,56 Kč k celkové žalované částce včetně smluvních úroků z úvěru i zákonných úroků z prodlení kapitalizovaných k datu vyhlášení rozsudku ve výši 33 694,48 Kč, přičemž neúspěšná byla žalobkyně ohledně částky 10 008,92 Kč). V případě plného úspěchu ve věci by žalobkyni náležela náhrada nákladů řízení vyčíslená jako součet následujících položek:

-) skutečně zaplacený soudní poplatek ve výši 928 Kč,

-) odměna advokáta ve smyslu ustanovení , advokátního tarifu (dále též jen„ AT“), ve výši 3 x 2 060 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby),

-) 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 AT, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 9 494,80 Kč.

30. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.

31. Žalobkyně by tedy měla nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 223 Kč. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu v tomto sporu, přiznal soud žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 854,90 Kč, která po započtení vzájemného úspěchu a neúspěchu (tj. 70,30 % - 29,70 %) představuje 40,60 % shora vyčíslených nákladů řízení žalobkyně.

32. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení ; lhůta k jejich úhradě byla stanovena obecná dle ust.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.