Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
8 C 278/2022-17
Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Kokožkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 50 447 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 50 000 Kč s 8,5% zákonným úrokem z prodlení od 9.2.2022 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 593,84 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně kapitalizovaných úroků ve výši 11 692 Kč a částky 775 Kč, zamítá.
III. Žalobce je povinen zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 505 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu Plzeň – sever.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9 007 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 50 000 Kč s 8,5% zákonným úrokem z prodlení od 9.2.2022 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 593,84 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně kapitalizovaných úroků ve výši 11 692 Kč a částky 775 Kč, zamítá. III. Žalobce je povinen zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 505 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu Plzeň – sever. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9 007 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne datum domáhala zaplacení částky 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 50 000 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,5 %, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 593,84 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 11 692 Kč a částky 328 Kč coby nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřela žalovaná se spol. právnická osoba, IČO, dále jen („ původní věřitel“), Smlouvu o úvěru číslo ze dne datum, jejíž nedílnou součástí byly ulice podmínky. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli částku 1040990,76 Kč do datum. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, tím jí vznikla povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a zároveň povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Jelikož žalovaná nehradila splátky úvěru řádně a včas, původní věřitel zaslal žalované výzvu k okamžité úhradě dluhu a informoval žalovanou, že úvěr byl ke dni datum zesplatněn. Následně byla pohledávka, která je předmětem této žaloby, postoupena žalobkyni, a to na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, resp. dílčí smlouvy o postoupení, k čemuž žalobkyně poukázala na společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek. Celková hodnota pohledávky za žalovanou činila ke dni postoupení 62 139 Kč, skládala se z nesplacené jistiny ve výši 50 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 11 542 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 447 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů za upomínání ve výši 150 Kč. Částka paušální náhrady na upomínání představuje výši poplatků za odeslání písemných upomínek v důsledku prodlení žalované. Sjednaná výše úhrady za jednotlivou upomínku je 50 Kč. Ve smlouvě, která je právním základem žalovaného nároku, je příslušenství pohledávky specifikováno pevnou částkou. Žalobkyni tak nezbylo nic jiného, než příslušenství pohledávky v žalobě uvést do pole, které je ve formuláři vyhrazeno kapitalizovanému úroku. Kapitalizovaný úrok se tak skládá z nesplaceného úroku ve výši 11 542 Kč a neuhrazených paušálních náhrad nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, celkem tedy 11 692 Kč. Žalobkyně rovněž požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 593,84 Kč, po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od datum do datum, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 50 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem splatnosti pohledávky od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od datum, z jistiny ve výši 50 000 Kč a dále náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 328 Kč. Ode dne postoupení pohledávky neuhradila žalovaná na svůj dluh ničeho. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná porušila svou povinnost platit částku sjednanou ve smlouvě řádně a včas, vznikla jí povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny. Po revizním přepočtu smluvní pokuty žalobkyně po žalované požaduje smluvní pokutu ve výši 447 Kč, počítáno ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky, tj. datum, z dlužné jistiny pohledávky ve výši 50 000 Kč, do datum.
2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.
3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Společného prohlášení postupitele právnická osoba, IČO a postupníka příjmení jméno a právnická osoba, IČO ze dne datum bylo zjištěno, že předmětná pohledávka vymáhaná touto žalobou (identifikovaná pod č. smlouvy číslo) byla postoupena žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, resp. Dodatku číslo k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek. Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem původního věřitele jako postupitele ze dne datum ve smyslu ust. § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), který byl předán k poštovní přepravě dne datum, jak je patrné z podacího archu.
4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze Smlouvy o úvěru číslo ze dne datum (dále též jen„ smlouva“) bylo zjištěno, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla distančním způsobem ve smyslu čl. 10 obchodních podmínek původního věřitele (IL 2019 číslo), (dále též jen„ podmínky“)) uzavřena smlouva o úvěru na celkovou částku jistiny úvěru 50 000 Kč s termínem splatnosti do 36 měsíců ode dne poskytnutí finančních prostředků. Na základě smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované částku 50 000 Kč, což učinil dne datum platbou ve výši 50 000 Kč, a to ve prospěch účtu č. bankovní účet, jak plyne z výpisů z účtu příjmení příjmení str. 1. Z výpisu z účtu příjmení příjmení str. 2 bylo zjištěno, že žalovaná provedla z účtu č. bankovní účet platbu ve výši 1 Kč ve prospěch účtu původního věřitele dne datum. Žalovaná se zavázala celkem zaplatit původnímu věřiteli částku 104 990,76 Kč Zápůjční úroková sazba činila 56,72 % ročně a RPSN 74,10 %. Upomínkou ze dne datum, opakovanou výzvou k úhradě ze dne datum a předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne datum bylo zjištěno, že původní věřitel opakovaně upomínal žalovanou k úhradě dluhu plynoucího ze smlouvy číslo. Výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne datum bylo prokázáno, že ve fázi mimosoudního vymáhání pohledávky za žalovanou byly učiněny tři úkony, a to odchozí telefonický hovor ze dne datum, obyčejný dopis ze dne datum a cesta pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka dne datum. Žalobkyně prokázala, že dopisem ze dne datum byla žalované zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, kterážto byla předána k poštovní přepravě dne datum, jak plyne z podacího archu.
5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.
6. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
7. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny.
9. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále například sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“.
10. Z veřejně dostupné databáze na webu obec národní banky (dále jen„ ČNB“), databáze časových řad příjmení, tabulky B1 číslo je zřejmé, že průměrnou úrokovou sazbou korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v ČR na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně (kategorie UK4) v srpnu 2021 byla sazba ve výši 7,48 % ročně.
11. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, jakož i vyjádření účastníků. Soud tak učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi žalovanou a původním věřitelem byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o.z., na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Uzavřenou smlouvu o úvěru soud shledal za absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Smlouva se zjevně příčí dobrým mravům jako celek, soud ji tak shledal absolutně neplatnou dle ust. § 588 věta první o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle ust. § 577 o.z. je vyloučena. Dle shora citované judikatury Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ve spojení s daty z databáze na webu ČNB by bylo možné akceptovat úrok ve výši trojnásobku průměrné úrokové sazby srovnatelných úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, tj. úrok ve výši 22,44 % ročně. V daném případě však RPSN činí 74,10 %. Přestože RPSN není totéž co úrok, když tato sazba vyjadřuje právě celkové náklady úvěru jako roční procento, je zřejmé, že částka, kterou měl žalovaný zaplatit nad rámec půjčené částky, tj. navýšení úvěru ve výši 50 000 Kč o 54 990,76 Kč při délce trvání úvěru 36 měsíců, přesahuje i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednávaného pro úvěry v daných obdobích. Taková výše poplatku se zcela vymyká obvykle sjednávaným poplatkům, které za tuto službu účtují banky. V této souvislosti je třeba zohlednit závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ČR ze dne datum sp. zn. III. ÚS 4084/12 a ze dne datum sp. zn. I. ÚS 199/2011, dle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní. Na smlouvu o úvěru jako celek uzavřenou mezi žalovaným a původním věřitelem dne datum je třeba pohlížet ve světle shora citované judikatury Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 588 o.z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy a současně pro rozpor se zákonem, neboť předmětná smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele (žalovaného) jakožto slabší smluvní strany, když sjednané náklady úvěru svou výší ani zdaleka neodpovídají obvyklým poplatkům, které účtují bankovní subjekty, a jsou spotřebiteli účtovány v částkách nepoměrně vyšších oproti sjednanému úroku z úvěru, čehož účelem je obejít zákon s ohledem na maximální možnou výši sjednaného úroku. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud nárok žalobkyně vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o.z., kdy žalovaný se na úkor právního předchůdce žalobkyně (původního věřitele) plněním, které jí poskytl na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatil, a proto je povinen vydat žalobkyni částku 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 593,84 Kč od datum do datum. Ve zbytku byla žaloba s ohledem na výše uvedené zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou smlouvu o úvěru, neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit smluvní pokuty, poplatky, obchodní úroky.
12. O povinnosti doplatit soudní poplatek bylo rozhodnuto podle § 2 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého je žalobkyně povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 505 Kč, když výše soudního poplatku je stanovena dle Položky 1 bod 1 písm. b), a to na účet Okresního soudu Plzeň sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 007 Kč, přičemž tato částka představuje 60 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80 % a úspěchu žalované v rozsahu 20 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 523 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 447 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 320 Kč ve výši 2 167,20 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.
14. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalovanému částku dle výroku I. tohoto rozsudku i náhradu nákladů řízení zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.