Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 458/2022
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martincovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovaným: 1. právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalované
2. celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
3. celé jméno žalované, datum narození
bytem adresa
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
4. celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
o určení neexistence zástavního práva
rozsudkem pro uznání
takto:
I. Určuje se, že zástavní právo smluvní zřízené k pozemku parc. č. st. anonymizováno, jehož součástí je stavba adresa adminis., a k pozemkům parc. číslo parc. číslo parc. číslo parc. číslo nacházejících se v obci a v katastrální uzemí, vše zapsáno na list vlastnictví u stát. instituce, stát. instituce, ve prospěch 1. žalované, pro dluhy ve výši 3 000 000 Kč a jejich příslušenství a dluhy existující, budoucí a podmíněné do výše 3 000 000 Kč, které vznikly nebo budou vznikat nejpozději do datum dle čl. I. písm. b), c) a d) Smlouvy číslo, neexistuje.
II. 1. žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 17 342 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.
III. Žádný z účastníků ve vztahu mezi žalobcem, 2. žalovaným a 3. žalovanou nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobci se ve vztahu k 4. žalovanému nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Určuje se, že zástavní právo smluvní zřízené k pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa] adminis., a k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] nacházejících se v obci a v [katastrální uzemí], vše zapsáno na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], ve prospěch 1. žalované, pro dluhy ve výši 3 000 000 Kč a jejich příslušenství a dluhy existující, budoucí a podmíněné do výše 3 000 000 Kč, které vznikly nebo budou vznikat nejpozději do [datum] dle čl. I. písm. b), c) a d) Smlouvy [číslo], neexistuje. II. 1. žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 17 342 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce. III. Žádný z účastníků ve vztahu mezi žalobcem, 2. žalovaným a 3. žalovanou nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobci se ve vztahu k 4. žalovanému nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “).
Předmětem řízení je určení neexistence zástavního práva zřízeného k nemovitým věcem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku ve prospěch 1. žalované, pro dluhy ve výši 3 000 000 Kč a jejich příslušenství a dluhy existující, budoucí a podmíněné do výše 3 000 000 Kč, které vznikly nebo budou vznikat nejpozději do datum dle čl. I. písm. b), c) a d) smlouvy číslo o zřízení zástavního práva uzavřené dne datum původně mezi společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, a žalobce, 2. žalovaným, 3. žalovanou a 4. žalovaným z důvodu jeho zániku v důsledku splnění zástavním právem zajištěného dluhu.
Usnesením ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací soud žalované v souladu s § 114b o.s.ř. o.s.ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení písemně vyjádřili ve věci samé k žalobě, která jim byla doručena spolu s usnesením. Zároveň soud žalované poučil o následcích nesplnění této výzvy. Usnesení bylo 1. žalované doručeno dne datum, 2. žalovanému a 3. žalované dne datum a 4. žalovanému dne datum. Ve stanovené lhůtě se vyjádřili pouze 2. žalovaný a 3. žalovaná tak, že se ztotožňují s žalobou a navrhli, aby jí soud v plném rozsahu vyhověl.
Vzhledem k tomu, že se 1. žalovaná a 4. žalovaný nevyjádřili ve smyslu § 114b o.s.ř. o.s.ř. ve stanovené 30denní lhůtě ode dne doručení usnesení, která 1. žalované marně uběhla dnem datum a 4. žalovanému dnem datum, jsou splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o.s.ř. o.s.ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud má proto za to, že žalovaní nárok uplatněný žalobou uznávají a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. , nárok žalobce uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153a odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních, (dále jen„ z.ř.s.“)), b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. § 13 z.ř.s. ve spojení s §§ 367 , 371 z.ř.s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád , Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C.H.Beck, str. 332, bod 5 a 6).
V posuzované věci se jedná o spor z titulu zástavního práva zřízeného zástavní smlouvou ve smyslu § 1312 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “). Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou absolutní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír (srov. s § 1379 o.z. ).
S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ustanovení § 114b o.s.ř. o.s.ř. za to, že žalovaní uznali nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 1 o.s.ř. o.s.ř.
Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud podle § 153a odst. 4 o.s.ř. o.s.ř. nenařizoval jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 342 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 a § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a.t. ”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 a.t. a podle § 14a odst. 1 a.t. ve spojení s § 137 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 200 Kč ve výši 2 142 Kč, neboť zástupce žalobce doložil, že je jejím plátcem.
Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. o.s.ř. ); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. ).
Náhrada nákladů řízení však byla žalobci přiznána pouze ve vztahu k 1. žalované jako zástavnímu věřiteli, v jehož prospěch bylo zástavní právo zřízeno a zapsáno do katastru nemovitostí, a který měl jako jediný ze všech účastníků ve smyslu § 1379 odst. 1 o.z. bez zbytečného odkladu po zániku zástavního práva zažádat o jeho výmaz z katastru nemovitostí, případně žalobci a zbylým žalovaným jako zástavním dlužníkům poskytnout pro tyto účely součinnost, avšak tak neučinil.
S ohledem na skutečnost, že 2. žalovaný, 3. žalovaná ani 4. žalovaný jako zástavní dlužníci spolu s žalobce nepodali žalobu, avšak k ní byli stejně jako žalobce aktivně legitimováni (srov. s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2020 sp. zn. 21 Cdo 4625/2018 ), rozhodl soud ve vztahu k 4. žalovanému podle § 150 o.s.ř. o.s.ř. tak, že žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť důvod hodný zřetele shledal právě v rozložení věcné legitimace v řízení o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, a ve vztahu k 2. žalovanému a 3. žalované pak soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ti s žalobním návrhem vyjádřili souhlas a žalobce se práva na náhradu nákladů k nim výslovně vzdal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání lze podat jen z důvodu, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí vydal ve věci vyloučený soudce, soud byl nesprávně obsazen. Odvolacím důvodem jsou též skutečnosti a důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání.
Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákonem č. 120/2001 Sb. ) u soudního exekutora.