Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 307/2021

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 59 144,26 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 46 460 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 46 460 Kč od 16. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 9 227,36 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 46 460 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 46 460 Kč od 16. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbytku se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 9 227,36 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 17. 8. 2021 domáhala proti žalované vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 59 144,26 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba postupně dvě smlouvy o zápůjčce.

a. První smlouvu o zápůjčce číslo uzavřeli dne datum. Na základě ní původní věřitel poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 54 139 Kč (jistinu, úrok ve výši 7 352 Kč odpovídající sazbě ve výši 29 % ročně, částku ve výši 10 178 Kč za zpracování a doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 609 Kč), a to formou 18-ti měsíčních splátek ve výši 3008 Kč. Žalovaná nehradila své smluvní závazky řádně a včas, zaplatila jen 15 040 Kč, naposledy zaplatila dne 16. 5. 2019 Poslední splátka byla sjednána na 13. 6. 2020. Dne datum původní věřitel uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila na jistině 22 892,51 Kč a příslušenství v podobě úroku z prodlení a úroku a dále navýšení účtované původním věřitelem, které žalobkyně nepožaduje. V žalobě požaduje žalobkyně přiznání jistiny ve výši 22 892,51 Kč a dále úroky částečně kapitalizované ve výši 3 466,94 Kč a zákonné úroky z prodlení částečně kapitalizované ve výši 3 422,43 Kč. Žalovaná uvedenou částku žalobkyni přes upomínku neuhradila.

b. Druhou smlouvu o zápůjčce číslo uzavřeli dne datum. Na základě ní původní věřitel poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 79 595 Kč (jistinu, úrok ve výši 11 028 Kč odpovídající sazbě ve výši 29 % ročně, částku ve výši 19 940 Kč za zpracování a doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 627 Kč), a to formou 18-ti měsíčních splátek ve výši 4 422 Kč. Žalovaná nehradila své smluvní závazky řádně a včas, zaplatila jen 13 500 Kč, naposledy zaplatila dne 16. 5. 2019 Poslední splátka byla sjednána na 4. 9. 2020. Dne datum původní věřitel uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila na jistině 36 251,75 Kč a příslušenství v podobě úroku z prodlení a úroku a dále navýšení účtované původním věřitelem, které žalobkyně nepožaduje. V žalobě požaduje žalobkyně přiznání jistiny ve výši 36 251,75 Kč a dále úroky částečně kapitalizované ve výši 3 066,29 Kč a zákonné úroky z prodlení částečně kapitalizované ve výši 5 419,64 Kč. Žalovaná uvedenou částku žalobkyni přes upomínku neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala pasivní.

3. V daném případě soud postupoval dle , kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce.

4. Soud předně zjistil, že se ve vztahu mezi účastníky objevuje několik cizích prvků. Žalovaná je občanem země a v době podání žaloby neměla na území ČR obvyklý pobyt, měla ho do 3. 6. 2019 (viz. č.l. 10, 16, 19), ve smlouvách je adresa žalované uvedena ulice a číslo, obec. Soud se tedy musel zabývat nejdříve tím, zda je v dané věci vůbec dána jeho pravomoc a příslušnost o věci rozhodovat.

5. Dle čl. 4 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (nařízení Brusel Ia) je možné osoby, které mají bydliště v některém členském státě bez ohledu na jejich státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu.

6. Dle čl. 5 nařízení Brusel Ia osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly.

7. Dle čl. 7 nařízení Brusel Ia osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována:

1) a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn;

b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku:

- v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo

být dodáno,

- v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo

měly být poskytnuty;

c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a);

2) ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události;

8. Dle již shora citovaných ustanovení Nařízení Brusel I bis ve spojení s č.l. 8 5. obou uzavřených smluv je dána mezinárodní příslušnost, resp. pravomoc českých soudů. Místní příslušnost zdejšího soudu je pak dána posledním známým pobytem žalované na území České republiky dle

9. Podle čl. 3 odstavec 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, známé jako tzv. Nařízení Řím I 1. se smlouva se řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část.

10. Podle čl. 4 odstavec 4 stejného nařízení není-li možné určit rozhodné právo podle odstavce 1 nebo 2, řídí se smlouva právem země, s níž je nejúžeji spojena.

11. Po stránce hmotněprávní pak soud hodnotil věc následovně. Předně je třeba uvést, že soud vyšel z českého hmotného práva s ohledem na volbu práva, kterou účastníci učinili v čl. 10 smluv s tím, že současně by české hmotné právo s ohledem na místo uzavření smluv a místo poskytnutí zápůjčky bylo aplikováno i dle čl. 4 odstavec 4 nařízení Řím I.

12. Soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za prokázané, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba postupně tři smlouvy o zápůjčce. První smlouva číslo byla uzavřena nejen přede dnem datum (neboť na její zaplacení byla částečně použita úhrada poskytnutá ze smlouvy číslo), ale číselná řada této smlouvy předchází i smlouvu číslo. Soud tedy dochází ke skutkovému závěru, že byla ze zmíněných třech smluv podepsána první v řadě. Ohledně poskytnutého plnění a dalších ujednání soud nemá žádných skutkových zjištění, tato smlouva nebyla ani předmětem řízení, pro právní hodnocení je však důležitá (viz níže). Dále byla dne datum podepsána smlouva číslo na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč, ta byla předána v hotovosti. Žalovaná se zavázala zaplatit v 18ti měsíčních splátkách po 3008 Kč celkem 54 139 Kč, přičemž 30 000 Kč představuje dle smlouvy jistinu zápůjčky a 24 139 Kč je ve smlouvě označeno jako poplatek, který je dále rozčleněn na úrok ve výši 7 352 Kč odpovídající sazbě ve výši 29 % ročně, částku ve výši 10 178 Kč za zpracování a doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 609 Kč. První splátka byla splatná do konce kalendářního měsíce po uzavření smlouvy a další pak do posledního dne následujícího kalendářního měsíce. Podle strany 2 smlouvy byl mezi stranami sjednán úrok ve výši 29 % ročně. Pohledávky za žalovanou byly původním věřitelem postoupeny žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a přílohy k postupní smlouvě. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, kterým byla žalovaná vyzvána k vrácení dlužné částky do 10 dnů po obdržení tohoto dopisu. Z podacího lístku je patrné, že oznámení o postoupení pohledávek bylo podáno k poštovní přepravě dne 25. 1. 2021. Předžalobní upomínkou odeslanou dne 28. 6. 2021 byla žalovaná zástupcem žalobce vyzvána k zaplacení dlužné částky. Z tvrzení žalobce vyplynulo, že žalovaná zaplatila částku 15 040 Kč.

13. Dále byla dne datum podepsána smlouva číslo na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 45 000 Kč, ta byla předána v hotovosti ve výši 30 369 Kč a částka ve výši 14 631 Kč byla použita na zaplacení závazku z již uvedené smlouvy číslo ke dni podpisu smlouvy číslo tedy existovaly dva závazky žalované z předchozích smluv vůči předchůdci žalobkyně. Žalovaná se zavázala zaplatit v 18ti měsíčních splátkách po 4422 Kč celkem 79 595 Kč, přičemž 45 000 Kč představuje dle smlouvy jistinu zápůjčky a 34 595 Kč je ve smlouvě označeno jako poplatek, který je dále rozčleněn na úrok ve výši 11 028 Kč odpovídající sazbě ve výši 29 % ročně, částku ve výši 19 940 Kč za zpracování a doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 627 Kč. První splátka byla splatná do konce kalendářního měsíce po uzavření smlouvy a další pak do posledního dne následujícího kalendářního měsíce. Podle strany 2 smlouvy byl mezi stranami sjednán úrok ve výši 29 % ročně. Pohledávky za žalovanou byly původním věřitelem postoupeny žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a přílohy k postupní smlouvě. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, kterým byla žalovaná vyzvána k vrácení dlužné částky do 10 dnů po obdržení tohoto dopisu. Z podacího lístku je patrné, že oznámení o postoupení pohledávek bylo podáno k poštovní přepravě dne 25. 1. 2021. Předžalobní upomínkou odeslanou dne 28. 6. 2021 byla žalovaná zástupcem žalobce vyzvána k zaplacení dlužné částky. Z tvrzení žalobce vyplynulo, že žalovaná zaplatila částku 13 500 Kč.

14. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a společností právnická osoba nevznikl uzavřením shora uvedených smluv o zápůjčce závazek v podobě úročné zápůjčky podle ust. účinného od 1. 1. 2014, dle kterého platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce; a dle , dle kterého lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což soud dovozuje ze zřejmého obsahu smlouvy, a dále z odkazu na ustanovení v úvodních ustanoveních smlouvy.

15. Soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti podepsaných smluv, a to z důvodu spočívajících ve výši ujednaných úroků a dále s ohledem na porušení povinnosti prověřit úvěruschopnost žalované.

16. Pokud se týká závěru o neplatnosti závazků vzniklých ze smluv o zápůjčkách, kterou dovozuje soud z ujednání o výši úroků, které měla žalovaná z půjčených peněz předchůdci žalobkyně zaplatit, vyšel soud z této úvahy. Částka z titulu smlouvy o zápůjčce číslo ve výši 24 139 Kč, kterou měla žalovaná vedle jistiny ve výši 30 000 Kč zaplatit navíc a částka z titulu smlouvy o zápůjčce číslo ve výši 34 595 Kč, kterou měla žalovaná vedle jistiny ve výši 45 000 Kč zaplatit navíc, byť jsou ve smlouvě rozčleněny na různé poplatky a úrok, by v případě platné smlouvy nemohly představovat nic jiného, než zmíněné úroky ve smyslu ust. , tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobce je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako souhrnný poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Na tomto závěru nemůže bez dalšího nic změnit ani fakt, že jednotlivé částky byly ve smlouvě o zápůjčce rozděleny na tři části: na úroky, poplatek za administrativní činnosti a poplatky za vedení účtu a inkaso. Je tomu tak proto, že podle názoru soudu se jedná pouze o formální rozčlenění tohoto poplatku tak, aby vypadal příznivěji, aniž by však toto rozdělení reflektovalo skutečné rozdělení žalobcem (resp. jejím právním předchůdcem) poskytovaných služeb. Je zřejmé, že za zjištěného skutkového stavu nebylo možno učinit jakýkoli jiný závěr, než že celé rozčlenění poplatků je ryze formální a že celá částka souhrnného poplatku nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok tedy zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků, slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zcela zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. V tomto kontextu soud dodává, že vedle úroků lze nepochybně sjednat i poplatky, které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu poplatků a úroku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představují úrok ve výši 80,46 %, resp. 76,8% (přepočteno na 1 rok, tedy 12 měsíců, tedy 53,6 %, resp. 51,25 %), je tedy ujednáním neplatným dle obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvách vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2018 a 2019 nepřesahovala 10 % ročně (viz www.cnb.cz, databáze ARAD). Soud v daném případě nezjistil ani žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku zápůjčky.

17. Soud se dále zabýval tím, zda lze obsah ujednání o úrocích oddělit od ostatního obsahu smlouvy o zápůjčce, neboť v případě zápůjčky, na rozdíl od úvěru, jehož pojmovým znakem je ujednání o úrocích, lze zápůjčku sjednat jako bezúročnou. V daném případě dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti ujednání od ostatního obsahu smlouvy, neboť nelze ujednání o platbách nad rámec poskytnutých jistin oddělit od ostatního obsahu smluv. Předchůdce žalobce by bez jakýchkoli pochybností zmíněné zápůjčky bez takového ujednání jako právnická osoba podnikající v oboru poskytování spotřebitelských úvěru neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu, která nepřipouštěla jakoukoli negociaci ze strany žalované, která měla pouze možnost zápůjčky za stanovených parametrů přijmout nebo odmítnout (smlouva typu„ take it or leave it“). Je-li pak nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání. Pouze pro přehlednost soud poukazuje na to, že tyto závěry jsou aprobovány i Krajským soudem v Plzni, např. v jeho rozsudku ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. .

18. Povinností poskytovatele spotřebitelských zápůjček a úvěrů je dále řádně prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle o spotřebitelském úvěru. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. , Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. Žalobkyně sice předložila dokument nazvaný karta zákazníka, z něhož plyne, že si předchůdkyně žalobkyně informace od žalované vyžadovala, nakolik však byla pravdivost informací ověřována, doloženo není. Současně nelze přehlédnout skutečnost, že obě smlouvy, z nichž dovozuje žalobkyně povinnosti žalované byly uzavřeny v době již existujícího a nesplaceného závazku z předchozí smlouvy číslo že dokonce závazek z této smlouvy byl uspokojován ze smlouvy číslo že smlouvy byly uzavírány s odstupem 4 měsíců, tedy v době, kdy nebyly předchozí smlouvy dosud splaceny, existoval dluh. Soud na straně jedné nepovažoval tvrzení o splnění povinností předchůdkyně žalobkyně o splnění povinností vztahujících se k prověřování úvěruschopnosti žalované za prokázaná, nicméně s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smluv (viz shora) již považoval za nadbytečné se touto otázkou v rámci dalšího dokazování dále zabývat.

19. Žalované tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobkyni z titulu všech smluv o zápůjčce vrátit zapůjčenou jistinu, tzn. v případě smlouvy číslo ve výši 30 000 Kč, v případě smlouvy číslo ve výši 45 000 Kč. Soud současně zohlednil žalobcem tvrzenou platbu ve výši 15 040 Kč na první ze smluv a 13 500 Kč na druhou ze smluv. S ohledem na absolutní neplatnost smluv o zápůjčce jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobce žalované plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se bezdůvodně obohatil o částku 14 960 Kč představující rozdíl poskytnuté částky 30 000 Kč a vráceného plnění ve výši 15 040 Kč u první ze smluv a o částku 31 500 Kč představující rozdíl poskytnuté částky 45 000 Kč a vráceného plnění ve výši 13 500 Kč.

20. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil jí soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. , jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje ust. Pokud jde o počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byla žalovaná vyzvána žalobcem k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, kterým byl vyzván k vrácení dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení. Z přiloženého podacího lístku bylo zjištěno, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 25. 2. 2021. Podle č. , se oznámení dostalo do sféry žalovaného dnem 26. 1. 2021, nicméně prodlení s ohledem na charakter nároku z titulu bezdůvodného obohacení nastalo již první den po poskytnutí plnění předchůdkyní žalobce, pokud pak žalobce žádá o přiznání příslušenství až od 19. 12. 2020, soud tomuto návrhu co do data vyhověl.

21. Obrátil-li se žalobce na soud s nárokem převyšujícím částku bezdůvodného obohacení a příslušenství z ní odvozovaného, neučinil tak po právu, jak vyplývá ze shora uvedeného odůvodnění a soud proto žalobu ve zbytku pod výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

22. Lhůta k plnění byla uložena dle

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 227,36 Kč, přičemž tato částka představuje 57,1 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78,55 % a úspěchu žalované v rozsahu 21,45 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 366 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 59 144,26 Kč sestávající z částky 3 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v  a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 400 Kč ve výši 2 394 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.