Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 51/2026-40

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Editou Malou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení 35 900 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 19. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 19. 9. 2024 do zaplacení a dále částky 7 900 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 494,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 19. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba o zaplacení částky 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 19. 9. 2024 do zaplacení a dále částky 7 900 Kč se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 494,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela prostřednictvím internetové stránky Anonymizováno smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované po řádném prověření její úvěruschopnosti dne 16. 5. 2024 úvěr, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované č. č. účtu, a žalovaná se jej zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 40 % p. m. z jistiny, který byl splatný vždy nejpozději k 15. dni v měsíci s tím, že jistina úvěru mohla být splacena zcela nebo z části kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaná se dostala se splácením úvěru do prodlení, pročež žalobkyně úvěr ke dni 18. 9. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalobkyně se mimo jistiny ve výši 20 000 Kč domáhala zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 8 000 Kč a dále částky 7 900 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, a to od prvního dne prodlení žalované, tj. od 19. 9. 2024, do data odeslání předžalobní výzvy, tj. do dne 19. 10. 2025. Žalovaná na svém dluhu ničeho nezaplatila, ačkoli byla i předžalobně upomenuta.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Jelikož žalobkyně v žalobě uvedla, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a žalovaná se k následné výzvě soudu nijak nevyjádřila, soud postupem podle , (dále jen „ “), a ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

4. S ohledem na shora uvedené soud rozhodoval pouze na základě předložených listinných důkazů a učinil následující závěr o skutkovém stavu:

5. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 16. 5. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované bezhotovostním převodem na bankovní účet č. č. účtu úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně tak, že úrok měl být hrazen v pravidelných měsíčních splátkách a jistina měla být splacena nejpozději ke dni ukončení smlouvy (smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 5. 2024, občanský průkaz žalované, potvrzení o provedené platbě ze dne 16. 5. 2024, sdělení banky ze dne 11. 3. 2026). Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované (bankovní transakce žalované, žádost o spotřebitelský úvěr č. hodnota, výplatní pásky žalované). Vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek ze strany žalované žalobkyně úvěr ke dni 15. 9. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky (zesplatňující dopis ze dne 15. 9. 2024). Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána také předžalobní upomínkou (výzva k úhradě ze dne 19. 10. 2025 včetně potvrzení o odeslání).

6. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalované na základě uzavřené smlouvy částku 20 000 Kč, kterou měla žalovaná dle smlouvy vrátit spolu s příslušenstvím, což však porušila, pročež žalobkyně úvěr ke dni 15. 9. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.

7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil podle , (dále jen „o. z.“) a , o spotřebitelském úvěru, neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu a a násl. o. z.

1. Dle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

2. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

3. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

4. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

7. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Z výše provedených listinných důkazů vyplývá, že žalobkyně se žalovanou uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně.

9. Výši sjednaného úroku je nutno posuzovat z hlediska významného pro úsudek o jejím souladu s dobrými mravy. Již ve vztahu k právní úpravě účinné před 1. 1. 2014 vyslovil Nejvyšší soud názor v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , podle něhož v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí – bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník – s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z odůvodnění citovaného rozhodnutí přímo vyplývá, že v projednávané věci soud dospěl k závěru, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smlouvy o půjčce 9 % až 15,5 % ročně. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků ve výši 60 % ročně podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, učinil Nejvyšší soud závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy. Ve světle uvedeného rozhodnutí je přitom potřeba zdůraznit, že Nejvyšší soud zcela jednoznačně konstatoval, že nepřípustné je podstatné převýšení obvyklé sazby, přičemž v dané věci vyhodnotil sazbu, která přesahovala takovou obvyklou sazbu téměř čtyřnásobně, jako rozhodně nepřípustnou.

10. V daném případě obvyklá výše nejvyššího úroku požadovaného bankami při poskytování spotřebitelských úvěrů domácnostem v květnu 2024, kdy došlo k uzavření úvěrové smlouvy, činila 8,86 % ročně, jak soud zjistil z přehledu úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v tuzemsku uveřejněného Českou národní bankou. Jestliže si účastníci ujednali úrok více než 54x vyšší, než v rozhodné době dosahovala obvyklá výše úroku, je zřejmé, že ve světle výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo ujednání o výši úroku v rozporu s dobrými mravy. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je ve smyslu § 588 o. z. neplatná. Rozpor tohoto ujednání je přitom se zřetelem k rozdílu ve výši ujednaného a obvyklého úroku zcela zřejmý, a proto jde o neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Žalobkyně se proto může po žalované domáhat pouze zaplacení částky, která byla prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z.

11. V řízení pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to bez platného právního titulu, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Vzhledem k uvedenému soud shledal, že se žalovaná na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila a dle § 2991 odst. 1 o. z. je povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila, pročež žaloba byla shledána jako důvodná pouze co do částky poskytnutých prostředků, tj. 20 000 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a neuvedla na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by tento nárok žalobkyně jakkoliv zpochybnila. Vzhledem k uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, když s ohledem k prodlení žalované s plněním peněžitého dluhu dle § 1970 o. z. současně rozhodl o příslušenství pohledávky, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení od data, kdy je žalovaná s placením v prodlení, tj. ode dne následujícího po zesplatnění úvěru. Ostatní žalované nároky shledal soud jako nedůvodné z důvodu neplatnosti smlouvy, a proto ve zbytku žalobu výrokem II. zamítl.

12. O nákladech řízení rozhodl soud podle odst. l za použití , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud tak přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná částečně, právo na náhradu nákladů řízení v částce 494,80 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 436 Kč, z odměny za zastoupení advokátem ve výši 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) podle a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „ “), dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč dle advokátního tarifu a také z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle ze součtu shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Úspěch žalobkyně s ohledem na výši žalované částky činí 55,7 %, neúspěch 44,3 %, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně pak činí 11,4 %, tedy z částky 4 340 Kč se jedná o částku 494,80 Kč. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle advokátního tarifu, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení a jedná se o standardizované znění žaloby, jenž právní zástupkyně žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně. Podle je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

13. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena podle věta první

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.