Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
94 Ncp 109/2026-65
Vrchní soud v Praze jako soud nadřízený rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Gabriely Kučerové a soudců Mgr. Jiřího Čurdy a JUDr. Vladislavy Riegrové, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně A., IČO IČO žalobkyně A
sídlem Adresa žalobkyně A
insolvenční správce dlužníka Jméno žalobkyně B., IČO IČO žalobkyně B
sídlem Adresa žalobkyně B
zastoupené Jméno Zástupce, advokátem
sídlem Adresa žalobkyně A
proti
žalovanému: Jméno žalovaného A, narozený dne Datum narození žalovaného A
bytem Adresa žalovaného A
zastoupenému Jméno žalovaného B, advokátem
sídlem adresa
o zaplacení 1 700 000 Kč s příslušenstvím,
vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 61 Cm 111/2024 , o určení věcné příslušnosti
takto:
K projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy.
Odůvodnění:
K projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy.
1. Žalobkyně jako insolvenční správce dlužníka se žalobou doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále jen „předkládající soud“) dne 16. 7. 2024 domáhá po žalovaném zaplacení žalované částky s tvrzením, že jde o nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve prospěch majetkové podstaty dlužníka. Věcnou příslušnost předkládajícího soudu odůvodnila žalobkyně odkazem na § 9 odst. 2 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), neboť jde o spor mezi obchodní korporací (dlužníkem) a jejím aktuálním společníkem (žalovaným), který vznikl v přímé souvislosti s účastí žalovaného ve společnosti dlužníka, tj. žalovaný toto bezdůvodné obohacení nabyl přímo z tohoto svého postavení. Žalovaná částka totiž představuje vyplacenou (6 platbami v únoru a březnu 2020) část podílu žalovaného (ve výši 1/3, tj. 2 000 000 Kč) nerozděleného zisku ve výši 6 000 000 Kč, o jejímž vyplacení rovnoměrně mezi 3 společníky (žalovaného a další dva) bylo rozhodnuto na valné hromadě společnosti dlužníka konané 13. 1. 2020. Žalobkyně je však přesvědčena, že k vyplacení podílů na nerozděleném zisku nebyly splněny předpoklady dle zákona č. 90/2012 Sb. , o obchodních korporacích (dále jen „ZOK “), takže rozhodnutí valné hromady bylo jen zdánlivé a vyplacená částka představuje bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat.
2. Předkládající soud předložil věc Vrchnímu soudu v Praze (dále jen „nadřízený soud“) k rozhodnutí podle § 104a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , s tím, že podle jeho názoru věc do věcné příslušnosti krajských soudů nepatří, neboť předmětem řízení je bezdůvodné obohacení, které mělo vzniknout výběrem hotovosti z pokladny společnosti dlužníka a předáním vybraných prostředků společníkům, což podle nich mělo být jen fiktivní, stejně jako byla fiktivní, resp. jen zcela formální valná hromada, jejímž účelem bylo vyhotovit zdánlivě platné účetní podklady. K vyplacení peněz společníkům však ve skutečnosti nikdy nedošlo, přestože faktické převzetí peněz potvrdili podepsanými pokladními doklady. V další části předkládací zprávy předkládající soud uvádí možné scénáře dalšího vývoje řízení, resp. skutkových okolností a následně uzavírá, že v projednávané věci se jedná o řízení, jehož předmětem je bezdůvodné obohacení, jež mělo vzniknout plněním bez právního důvodu podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , a které tak nevyplývá z práv a povinností souvisejících z právních jednání mezi společníky a společností, jakkoliv by tomu mohly skutkové okolnosti naznačovat. Celé dokazování v řízení bude podle názoru předkládajícího soudu redukováno na prokázání tvrzení, zda, komu a případně v jakém rozsahu došlo k faktickému předání tvrzené finanční hotovosti z pokladny společnosti, aniž by se soud musel zabývat otázkami vyplývajícími z právních vztahů mezi společností a společníky ve smyslu korporátního práva.
3. K příslušné informativní výzvě předkládajícího soudu ve smyslu § 104a odst. 2 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. se vyjádřila žalobkyně, která má za to, že spor náleží do věcné příslušnosti krajských soudů, protože, jak už uvedla v žalobě, je nesporné, že žalovaný byl a nadále je společníkem dlužníka, a důvodem tvrzené výplaty finančních prostředků žalovanému byl podíl na zisku, odpovídající jeho účasti na společnosti, o níž bylo rozhodnuto na valné hromadě této společnosti. Uvedené přitom platí i v případě, že se jednalo o fiktivní operaci, jak uvádí žalovaní. Nebýt toho, že žalovaný byl (a je) společníkem dlužníka, k výplatě předmětných prostředků by se nedostal. Žalobu a celé řízení je třeba vnímat jako snahu o jakési narovnání právních poměrů mezi dlužníkem a žalovaným, které jednoznačně vyplynuly z účasti žalovaného na dlužníkovi. Předmět sporu tedy jednoznačně spadá do režimu právních vztahů mezi obchodní korporací a společníkem ve smyslu § 9 odst. 2 písm. e) o. s. ř. o. s. ř. K tomuto hodnocení žalobkyně odkázala na rozhodnutí nadřízeného soudu v podobné věci sp. zn. Ncp 234/2020 . Navíc v pochybnostech by se s ohledem na to, že žaloba byla podána insolvenčním správcem v rámci konkursního řízení, mělo přihlédnout k zásadě „vis attractiva concursus“ („přitažlivá síla konkursu“), podle níž spory, které se týkají insolvenčního řízení a majetkové podstaty úpadce, mají být řešeny zásadně insolvenčními (tj. krajskými) soudy, kterým je v tomto konkrétním případě předkládající soud, jenž vede insolvenční řízení. Žalovaný se k výše uvedené výzvě předkládajícího soudu k věcné příslušnosti nevyjádřil.
4. Řízení se koná u toho soudu, který je věcně příslušný. Pro určení věcné příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení (§ 11 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení (§ 104a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
5. Ve sporném řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou, platí, že soud je vázán žalobou. Nárok uplatněný žalobou je charakterizován vylíčením skutkových okolností, jimiž žalobce svůj nárok zdůvodňuje, a skutkovým základem vylíčeným v žalobě ve spojitosti se žalobním petitem je pak vymezen základ nároku uplatněného žalobou, který je předmětem řízení. Rozhodujícími skutečnostmi se rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout, a které, budou-li prokázány, umožňují žalobě vyhovět (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3025/2009 ). Jinými slovy řečeno, z uvedeného plyne, že při určení předmětu řízení pro účely zjištění věcné příslušnosti nelze vycházet z toho, jak se k žalobě vyjádřila protistrana.
6. Podle § 9 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy. Věcnou příslušnost krajských soudů jako soudů prvního stupně vymezuje § 9 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Podle § 9 odst. 2 písm. e) o. s. ř. o. s. ř. , krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve věcech vyplývajících z právních poměrů, které souvisejí se zakládáním obchodních korporací, ústavů, nadací a nadačních fondů, a ve sporech mezi obchodními korporacemi, jejich společníky nebo členy, jakož i mezi společníky nebo členy navzájem, vyplývají-li z účasti na obchodní korporaci. Účastí na obchodní korporaci se míní být jejím členem, tj. mít v ní podíl, který představuje majetkovou účast společníka v obchodní korporaci, z něhož plynou práva a povinnosti (§ 31 an. ZOK ), mimo jinými právo podílet se na zisku (§ 34 ZOK ).
7. V projednávané věci žalobkyně uplatnila peněžitý nárok, který v žalobě odůvodnila tím, že předmětnou částku žalovaný obdržel jako podíl na zisku, na základě (zdánlivého) rozhodnutí valné hromady společnosti dlužníka, na který neměl nárok, neboť nebyly splněny předpoklady podle ZOK . Z uvedeného je zřejmé, že předmět tohoto řízení vyplývá z účasti žalovaného v obchodní korporaci dlužníka, takže k jeho projednání jsou věcně příslušné krajské soudy podle § 9 odst. 2 písm. e) o. s. ř. o. s. ř. , jak rozhodnuto ve výroku.
8. Usnesením o věcné příslušnosti jsou účastníci a soudy vázáni (§ 104a odst. 7 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné.