Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 848/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky SFERIS česká konstrukční, s. r. o., se sídlem Kodaňská 1441/46, Praha 10, zastoupené Mgr. Šimonem Machem, advokátem, se sídlem Na Dědinách 756/14, Praha 4, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2026, sp. zn. 61 To 158/2026, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

I. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2026, sp. zn. , bylo porušeno stěžovatelčino právo na soudní ochranu podle d.II. Toto usnesení se proto ruší.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen " ") s tím, že jím došlo k porušení jejích ústavních práv vyplývajících z d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a spisu městského soudu, sp. zn. , vyplývá, že napadeným rozhodnutím byla zamítnuta stěžovatelčina stížnost proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Vsetín (dále jen "policejní orgán"), ze dne 22. 1. 2026, č. j. KRPZ-9712-8/TČ-2026-151571. Tímto usnesením policejní orgán rozhodl o zajištění finančních prostředků ve výši 1 600 000 Kč na bankovním účtu stěžovatelky. dospěl k závěru, že stížnost byla podána osobou zjevně neoprávněnou. Za stěžovatelku podala stížnost osoba, která se označila jako prokurista, avšak v době podání stížnosti jím podle zápisu v obchodním rejstříku nebyla. Zmocnění v listinné podobě ke stížnosti nepřiložila. Tato osoba byla pouze zapsána jako osoba jednající za jednatele stěžovatelky (jinou společnost s ručením omezeným), avšak pouze do dne 16. 12. 2025 (stížnost byla podána dne 23. 1. 2026).

II.

Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka namítá, že rozhodl v rozporu se zákonnou úpravou prokury. Podle stěžovatelky je zápis prokury do obchodního rejstříku pouze deklaratorní. tedy pochybil, omezil-li se při přezkumu existence prokury toliko na nahlédnutí do obchodního rejstříku. Podle stěžovatelky nelze stížnost zamítnout pouze z důvodu opomenutí přiložení y prokazující prokuru. Stížnost byla navíc podána z datové schránky stěžovatelky. Nedoložení zmocnění je však především odstranitelnou překážkou řízení. Měl-li by např. stěžovatelku zastupovat její zaměstnanec, nemohl by takovou skutečnost ověřit z žádného veřejného seznamu. měl povinnost vyzvat stěžovatelku k předložení y o udělení prokury a stanovit jí k tomu přiměřenou lhůtu.

III.

Vyjádření ostatních účastníků řízení a replika stěžovatele

4. Ústavní soud postupem podle zaslal ústavní stížnost k a Městskému státnímu zastupitelství v Praze.

5. plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

6. Městské státní zastupitelství v Praze se k výzvě nevyjádřilo. Protože bylo ve výzvě poučeno, že nevyjádří-li se, bude to podle a bráno jako vzdání se postavení vedlejšího účastníka řízení, nebylo s ním již dále jednáno.

7. Vyjádření městského soudu zaslal Ústavní soud stěžovatelce na vědomí a k případné replice. V ní stěžovatelka uvedla, že podle jejího názoru je zásadní skutečnost, že stížnost byla poslána z její datové schránky. Je bez významu, jaká osoba byla autorem tohoto podání. K podané stížnosti proto měl přihlížet. Obdobný závěr vyplývá podle stěžovatelky z nálezů

sp. zn.

a

sp. zn.

. Stěžovatelka proto setrvala na své ústavní stížnosti.

IV.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario).

V.

Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud posoudil všechny výše uvedené okolnosti a shledal, že ústavní stížnost je důvodná.

10. Vzhledem k tomu, že napadeným rozhodnutím došlo k zamítnutí podané stížnosti z procesních důvodů [§ 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu], dotýká se napadený zásah především práva na přístup k soudu, které je neodmyslitelnou součástí práva na soudní ochranu podle y (viz např. bod 15 nálezu ze dne 2. 6. 2020,

sp. zn.

).

11. především nevysvětluje, z jakého právního důvodu je nutné podle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu zamítnout stížnost podanou jménem zjevně oprávněné osoby, kterou za ni podala jiná osoba, jež není (podle názoru soudu) oprávněna za ni před soudem jednat. Podle Ústavního soudu v popsané situaci nejde o otázku aktivní legitimace, kterou uvedené ustanovení trestního řádu upravuje, nýbrž o otázku oprávněnosti jednání za právnickou osobu, případně zastoupení, potažmo o otázku obsahových náležitostí podané stížnosti. Sám pod bodem 6 napadeného usnesení dospívá k závěru, že napadené usnesení policejního orgánu se stěžovatelky přímo dotýká.

12. Ústavní soud se obdobnou problematikou zabýval v nedávném nálezu ze dne 1. 4. 2025,

sp. zn.

. V něm posuzoval situaci, kdy stížnost proti usnesení soudu podala jménem odsouzeného jeho manželka, jakožto zástupkyně. usnesením, sp. zn. , tuto stížnost odmítl jako podanou osobou neoprávněnou. Ústavní soud shledal takový postup ústavně nekonformním a uvedl k tomu, že "soud sice správně uvedl, že manželka odsouzeného jej nemůže v trestním řízení zastupovat, to však nemůže vést k závěru, že stížnost jako takovou podala právě stěžovatelova manželka, tedy neoprávněná osoba. Formulace použité v podané stížnosti dostatečně zřetelně vypovídaly o tom, že stížnost podává stěžovatel a jeho manželka jej (neoprávněně) "zastupuje" pouze při podpisu stížnosti. Pokud by i přesto měl pochybnosti o tom, kdo je podatelem stížnosti, měl si to ověřit dotazem na stěžovatele, což však neučinil. (...) Skutečnost, že se stěžovatel nechal neoprávněně při podpisu stížnosti zastupovat manželkou, nemůže mít jiný význam, než že je třeba na podanou stížnost pohlížet jako na nepodepsanou, tedy nesplňující jednu z obecných a obligatorních náležitostí podání vyžadovanou § 59 odst. 3 trestního řádu. Proto měl postupovat způsobem, který předpokládá stejné ustanovení, tj. měl stížnost vrátit stěžovateli k doplnění podpisu, a to s příslušným poučením a určením lhůty pro odstranění tohoto nedostatku." (totožně viz nález ze dne 16. 4. 2025,

sp. zn.

).

13. Podle Ústavního soudu je namístě uvedený závěr tím spíše vztáhnout na stížnost podanou jménem právnické osoby, za kterou musí vždy jednat nějaká fyzická osoba. Soudy musí zásadně procesní pravidla (včetně pravidel o zastupování právnické osoby) vykládat tím způsobem, aby neodepřely nositelům ústavních práv jejich právo na přístup k soudu, resp. na soudní ochranu.

14. však v dané věci takto nejednal. Stížnost byla zjevně psána jménem stěžovatelky (její název je uveden jak v záhlaví, tak v odůvodnění a stížnost je jejím názvem na konci podepsána) a odeslána z její datové schránky. Měl-li pochybnosti o stěžovatelčině vůli podat stížnost, či o oprávnění podatele jednat za stěžovatelku, bylo jeho povinností stěžovatelku vyzvat k odstranění tohoto nedostatku (resp. vyjasnění dané situace). To však neučinil a namísto toho stížnost zamítl bez věcného posouzení jejího obsahu. Takový postup musí Ústavní soud hodnotit jako nepřijatelně příkrý k procesním právům stěžovatelky.

15. Z uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným rozhodnutím porušil stěžovatelčino právo na soudní ochranu podle y. Proto ústavní stížnosti podle vyhověl a podle téhož zákona napadené rozhodnutí zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 10. září 2026

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu