Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 17/2024-159

Potvrdené rozhodnutím 13 Co 32/2026-209
„Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové ve věci žalobce: [[Jméno žalobce]], narozený dne [[Datum narození žalobce]] bytem [[Adresa žalobce]] zastoupený advokátem [[Jméno advokáta]] sídlem [[Adresa advokáta]] proti žalovanému: [[Jméno žalovaného]], narozený dne [[Datum narození žalovaného]] bytem [[Adresa žalovaného]] zastoupený advokátkou [[Jméno advokátky]] sídlem [[Adresa advokátky]] o určení vlastnického práva o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 8. 10. 2025, č. j. 11 C 17/2024-159 takto: Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 8 591 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce."

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Strejcem v právní věci

žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

o určení vlastnického práva

takto:

I. Určuje se, že žalobce je vlastníkem štítové zdi mezi stavbou č.p. 522, jež je součástí pozemku parc. č. hodnota, a stavbou č.p. 545, jež je součástí pozemku parc. č. hodnota, vše nemovité věci v obci a k.ú. adresa, když tato štítová zeď je součástí stavby č.p. 522, jež je součástí pozemku parc. č. hodnota v obci a k.ú. adresa.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů tohoto řízení v částce 103 131 Kč k rukám zástupce žalobce Jméno advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Určuje se, že žalobce je vlastníkem štítové zdi mezi stavbou č.p. 522, jež je součástí pozemku parc. č. , hodnota, , a stavbou č.p. 545, jež je součástí pozemku parc. č. , hodnota, , vše nemovité věci v obci a k.ú. , adresa, , když tato štítová zeď je součástí stavby č.p. 522, jež je součástí pozemku parc. č. , hodnota, v obci a k.ú. , adresa, .II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů tohoto řízení v částce 103 131 Kč k rukám zástupce žalobce , Jméno advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou tomuto soudu dne 9. 7. 2024 se žalobce domáhal určení, že štítová zeď, která odděluje stavbu č.p. 522, jež je součástí pozemku parc. č. hodnota, a stavbu č.p. 545, jež je součástí pozemku parc. č. hodnota, vše nemovité věci v obci a k.ú. adresa, je součástí pozemku parc. č. hodnota v obci a k.ú. adresa. Žalobu odůvodnil žalobce tím, že je vlastníkem pozemku parc. č. hodnota - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. 522 (dále dům žalobce), zapsaného na LV č. hodnota pro obec a k.ú. adresa, na adrese adresa. Žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č.hodnota - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. 545 (dále dům žalovaného), zapsaný LV č. hodnota pro stejné k.ú. a obec, a to na adrese adresa. Žalobce na základě stavebního povolení vydaného Úřadem městského obvodu adresa, Odborem stavebně-správním a investic, sp. zn. Anonymizováno prováděl rekonstrukci střešní konstrukce v domě žalobce, kdy došlo k částečnému odstranění štítové zdi v půdním prostoru z důvodu zjištěného havarijního stavu této zdi, proto byla část štítové zdi z půdního prostoru odstraněna a na jejím místě vyzděna zeď nová. Žalobce požádal stavební úřad o dodatečné povolení stavby- stavební úprava části štítové zdi, řízení je vedeno u stavebního úřadu pod sp. zn. Anonymizováno V průběhu řízení před stavebním úřadem vznikl spor o vlastnictví štítové zdi, která od sebe odděluje dům žalobce a dům žalovaného, a stavební úřad vydal dne 27. 5. 2024 výzvu, kterou uložil žalobci doplnit žádost o vydání stavebního povolení o důkaz, že podal u příslušného soudu žalobu o určení vlastnického práva ke štítové zdi mezi oběma domy. Žalobce se opakovaně pokoušel v průběhu stavebního řízení dohodnout se žalovaným, k dohodě však nedošlo. Jedná se o štítovou zeď, která od sebe odděluje obě stavby domu žalobce a domu žalovaného, zeď je fakticky integrovanou stavební součástí domu žalobce, jak je patrné při pohledu na oba domy z adresa, kdy oba domy jsou zřetelně odděleny stavební spárou, a pohledem na střešní krytiny je viditelná štítová zeď, která se nachází v části střechy domu žalobce. Žalobce je přesvědčen, že je vlastníkem této štítové zdi, neboť ta je integrovanou součástí domu žalobce, dále byla postavena na pozemku parc. č. hodnota, který je ve vlastnictví žalobce a je jeho právní součástí ve smyslu § 501 o.z. Viditelná stavební spára umístěná na vnějším plášti obou budov, oddělující oba domy, se nachází přesně na hranici obou sousedních pozemků, jejichž součástí jsou domy účastníků, což bylo osvědčeno zaměřením společnosti právnická osoba. a její měřičskou zprávou ze dne 13. 7. 2020. V podkroví domu žalobce jsou patrné sloupky, které rovněž nasvědčují tomu, že štítová zeď byla postavena právě jako součást domu žalobce, kdy je zjevné, že cihly a opěrné sloupy byly exponovány do strany budovy domu žalobce. Žalobce nesouhlasí s názorem žalovaného, že štítová zeď je společná, tedy ve spoluvlastnictví se žalovaným, což žalovaný odůvodňuje tím, že se má jednat o rozhradu. Za situace, kdy se stavba nachází výlučně na pozemku jednoho účastníka, nelze v žádném případě ani uvažovat o aplikaci institutu rozhrady (viz usnesení NS ČR ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. ). Z historického archivu objevil jméno FO. jméno FO, tituly za jménem zápis Protokolu z místního ohledání stavby domu žalobce, v rámci kterého předchozí vlastník jako právní předchůdce žalobce v roce 1873 prohlásil, že stavba hraniční zdi (zřejmě štítové zdi) je společným majetkem pro budoucí vlastníky sousedního domu a nečiní se tak nic proti provedení sousední stavby (zřejmě proti provedení stavby domu žalovaného). Takové prohlášení však nemohlo v tehdejších poměrech OZO (zákon č. 946/1811 Sb. zák. soud., Obecný zákoník občanský) ani v současných právních poměrech založit spoluvlastnictví štítové zdi, zejména z toho důvodu, že štítová zeď nebyla v roce 1873 samostatnou věcí v právním smyslu a nemohla být společnou věcí ani optikou institutu rozhrady, když definičním znakem rozhrady bylo a stále je, že se nachází na hranici obou sousedních pozemků, v tomto případě však štítová zeď je na pozemku žalobce. Právní jednání právního předchůdce obsažené v Protokolu o místním ohledání stavby by mělo být vykládáno podle principu skutečné vůle, kde je zapotřebí přihlédnout i k charakteru řízení, v rámci kterého bylo učiněno, kdy se jednalo o řízení před stavebním úřadem, jehož předmětem byl povolovací proces pro stavby v rámci veřejného práva. Evidentně tak mělo jeho prohlášení dopad do stavebního řízení, kdy soused byl v rámci veřejného práva oprávněn takzvaně přilepit svoji stavbu na stavbu právního předchůdce žalobce. Sousední stavba tedy byla postavena tak, že se zřejmě napojila na stavbu právního předchůdce žalobce. Předmětné prohlášení nemohlo mít za právní důsledek vznik spoluvlastnictví, neboť spoluvlastnictví štítové zdi by mohlo být založeno výhradně jako rozhrada v režimu § 854 OZO a jako ideální spoluvlastnictví, aplikace institutu rozhrady však byla v tomto případě vyloučena, jak již bylo uvedeno výše. Ideální spoluvlastnictví by mohlo vzniknout na základě soukromoprávního titulu, kterým by právní předchůdce žalobce převedl na právního předchůdce žalovaného ideální spoluvlastnický podíl na štítové zdi, tento postup však nebyl možný, neboť štítová zeď nebyla nikdy samostatnou věcí v právním smyslu, ale byla součástí pozemku par. č. hodnota v k.ú. adresa, což samo o sobě vylučuje možnost zřídit spoluvlastnictví ke štítové zdi bez současného vzniku spoluvlastnictví pozemků pod ní. Navíc nelze vykládat prohlášení právního předchůdce žalobce z roku 1873 v Protokolu o ohledání stavby jako dvoustranné právní jednání směřující k převodu ideálního spoluvlastnického podílu k věci (štítové zdi), neboť takový soukromoprávní projev vůle by postrádal projev vůle druhé smluvní strany o tom, že se chce stát vlastníkem podílu na štítové zdi. Projev vůle dále trpěl celou řadou dalších podstatných nedostatků, byl učiněn v rámci stavebního povolovacího řízení a jeho následkem evidentně měla být možnost souseda postavit stavbu na sousedním pozemku. V podání ze dne 26. 3. 2025 žalobce navrhl změnu žaloby způsobem, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a tato změna žaloby byla podle připuštěna usnesením tohoto soudu č.j. Anonymizováno ze dne 7. 5. 2025.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, vyjádřil se zejména podáním ze dne 9. 8. 2024, v němž jednak popsal okolnosti stavebního řízení předcházejícího tomuto řízení. Dále uvedl, že byť je možné, že je štítová zeď součástí domu žalobce, tato skutečnost ještě nezakládá výlučné vlastnictví, pokud není jednoznačně určeno, že zeď stojí výhradně na pozemku parc. č. hodnota. V souladu se zásadou superficies solo cedit by pak i taková stavba nemohla být součástí pozemku vzhledem k odlišným vlastníkům pozemku, na kterých stavba stojí, a stavba jako taková by zůstala samostatnou věcí v právním slova smyslu. Z hlediska posouzení vlastnického práva k předmětné zdi není relevantní, jakého objektu byla štítová zeď historicky součástí, ale s ohledem na skutečnost, že štítová zeď stojí na hranici pozemků parc. č. hodnota a 6018 v k.ú. adresa, jedná se podle § 854 OZO o rozhradu, která se pokládá za společné vlastnictví, a to tím spíše, pokud byla o vlastnictví štítové zdi učiněna písemná dohoda mezi vlastníky objektů v době výstavby, zaznamenána v zápisu Protokolu místního ohledání stavby domu ze dne 5. 5. 1873. Žalovaný má za to, že není spolehlivě prokázáno, že štítová zeď se celou svou šířkou nachází na pozemku žalobce parc. č. hodnota, neboť podle vytyčovacího náčrtu jméno FO. adresa může hranice pozemku procházet po vnější hraně štítové zdi, avšak s odchylkou až 40 cm, což při tloušťce zdi 300 mm je odchylkou zásadního významu. Není-li jednoznačně určeno, že štítová zeď stojí na jednom či obou pozemcích, platí vyvratitelná právní domněnka o společném vlastnictví rozhrady. Z citovaného Protokolu je zřejmé, že jej jako správný podepsali jak původní vlastník pozemku parc. č. hodnota pan jméno FO, tak i původní vlastník pozemku parc. č. hodnota pan jméno FO a nemůže být pochyb o tom, že by společné vlastnictví zdi mezi oběma objekty nepřijal a nechtěl se stát jejím spoluvlastníkem. Oba předchůdci vlastníků tak učinili přímo do Protokolu před právnická osoba, mistrem zednickým, jakožto státním úředníkem, což zakládalo dle názoru žalovaného mnohem větší relevanci takového právního jednání. Žalovaný je proto toho názoru, že spoluvlastnictví bylo založeno smlouvou, jejíž obsah byl zaznamenán do citovaného Protokolu o místním ohledání stavby domu z dne 5. 5. 1873. Žalovaný z opatrnosti uplatnil také společné vlastnictví na základě vydržení, neboť štítová zeď je již od počátku výstavby v roce 1873 užívána jako společné vlastnictví obou vlastníků sousedních pozemků, podle žalovaného se jedná o držbu pravou, poctivou a řádnou, když oba vlastníci a jejich předchůdci od roku 1873 pečovali o štítovou zeď společně, každý ze strany, z níž mají ke štítové zdi přístup.

3. Soudem bylo v daném případě zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí právnická osoba pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště adresa - město, pro obec a k.ú. adresa, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. hodnota o výměře 291 m² - zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba - rod. dům č.p. 522 stojící na uvedeném pozemku, a dále vlastní pozemek parc. č. 6590/18 o výměře 125 m² – ostatní plocha, žalobce je vlastníkem těchto nemovitostí od 7. 8. 2017 na základě darovací smlouvy. Z listu vlastnictví č. hodnota pro téže k.ú. bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č. hodnota o výměře 213 m² - zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba - rod. dům č.p. 545 na tomto pozemku, a dále vlastní pozemek parc. č. 6590/19 o výměře 90 m²- ostatní plocha. Jako nabývací tituly vlastnictví pro žalobce jsou ve výpisu z katastru nemovitostí uvedeny rozhodnutí o dědictví D 659/1988, darovací smlouva z roku 1991 a kupní smlouva ze dne 28. 1. 2008. Mezi účastníky bylo nesporné, že uvedený dům žalobce se nachází na adrese adresa a dům žalovaného na adrese adresa a že oba domy spolu bezprostředně sousedí boční štítovou zdí, která je předmětem tohoto řízení.

4. Ze spisu úřadu Městského obvodu adresa, Odbor stavebně správní a investic, sp. zn. Anonymizováno bylo soudem zjištěno, že žalobce podal k tomuto úřadu, jakožto stavebnímu úřadu, žádost datovanou dne 1. 2. 2021 o dodatečné povolení rekonstrukce střešní konstrukce včetně štítové zdi na západní straně objektu č.p. 522, k.ú. adresa. Žalovaný v tomto řízení vznesl námitku, že zeď, které se rekonstrukce má týkat, je zeď jeho domu, respektive že se jedná o zeď společnou (např. v podání žalovaného ze dne 1. 3. 2021). Žalovaný stavebnímu úřadu předložil dokument označený jako Prohlídka budovy na náměstí jméno FO Garrigua adresa/20 vypracovaný v květnu 2021 na základě objednávky žalovaného jméno FO. jméno FO pod kontrolou autorizovaného inženýra pro statiku a dynamiku jméno FO. jméno FO (ve spise stavebního úřadu založeno na č.l. 9), kdy představuje statické posouzení rekonstrukce provedené žalobcem v podkroví jeho domu, a to mimo jiné k trhlinám v objektu č.p. 545/20, které jsou dle tohoto posouzení aktuálně „drobného charakteru a pokud by nedošlo k jejich dalšímu rozvoji, nejedná se o závažný problém“. Stavební úřad následně vyzval dne 27. 5. 2024 žalobce jako stavebníka, aby do 30 dnů od obdržení této výzvy doložil stavebnímu úřadu, že u příslušného soudu byl podán návrh na rozhodnutí ve sporné věci (vyřešení předběžné otázky), týkající se určení vlastnictví štítové zdi mezi objekty adresa s tím, že nebudou-li nedostatky žádosti ve stanovené lhůtě odstraněny, bude řízení podle zastaveno. Tento svůj postup Stavební úřad odůvodnil tím, že v řízení o dodatečném povolení stavby žalovaný opakovaně vznášel námitku, že předmětná štítová zeď v půdním prostoru (ta byla předmětem rekonstrukce a stavby provedené žalobcem) je v jeho vlastnictví a stavebník, tedy žalobce nedoložil přesvědčivé důkazy o tom, že on je vlastníkem této zdi, a mezi účastníky nedošlo ani k dohodě.

5. Z měřické správy vypracované na základě objednávky žalobce dne 13. 7. 2020 společností právnická osoba. pod vedením úředně oprávněného zeměměřického inženýra jméno FO. jméno FO bylo soudem zjištěno, že uvedená společnost provedla vytyčení části hranice stavebního pozemku žalobce č. hodnota v k.ú. adresa dle platné mapy převzaté ze serveru ČÚZK a po provedení vytyčení požadovaných bodů bylo ověřeno, že vlastnická hranice (hranice pozemků z mapy DKM) je totožná se stavebními spárami mezi budovou na tomto pozemku, tedy budovou domu žalobce, a sousedními budovami, zde domem ve vlastnictví žalovaného. Z fotografií připojených k této měřičské zprávě, založených ve spise na č.l. 15, a z fotografie založené v soudním spise na č.l. 18, která je přílohou zprávy o Ověření vlastnictví štítové zdi (založené ve spise na č.l. 48), je přitom zřejmé, že stavební spára mezi domy prochází od samotné paty domu žalobce vzhůru po celé výšce domu až ke střeše, kde následně také na střeše představuje viditelné rozhraní mezi střešní krytinou na domě žalovaného a domě žalobce. Skutečnost, že celá předmětná štítová zeď se nachází na pozemku žalobce č. hodnota potvrdil dle názoru soudu také Vytyčovací náčrt vypracovaný dne 15. 6. 2022 jméno FO. adresa, úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem, který ve vytyčovacím náčrtu uvedl, že zaměřil vlastnickou hranici (rozhraní domů) viditelnou u paty domu, provedl porovnání délky kolmé k vlastnické hranici evidované v Kat. nemovitostí a uzavřel, že měřením nebylo prokázáno narušení vlastnické hranice novou zděnou příčkou mezi domy č.p. 522 a č.p. 545 v Plzni, tedy mezi domy účastníků. Dále jméno FO. jméno FO ve své práci uvedl, že měřením ověřil celkem přesně vlastnickou hranici u paty domu a její průběh mezi pozemky parc. č. hodnota a parc. č. hodnota by neměl být zpochybněn přesností bodů 3. třídy a tudíž 40 cm odchylkou. Rozhodující body číslo hodnota a 4002 zaměřené jméno FO. jméno FO pro porovnání vlastnické hranice u paty domu a paty kolmice na zeď byly vyznačeny v přiložené kopie katastrální mapy. Vytyčovací náčrt byl vypracován na základě objednávky žalovaného. Své závěry potvrdil jméno FO. jméno FO rovněž v rámci svého výslechu, kdy soudem byl vyslechnut z pozice svědka, neboť se nejednalo o soudního znalce. Při tomto výslechu jméno FO. jméno FO potvrdil závěry uvedené ve svém vytyčovacím náčrtu, že hranice mezi uvedenými pozemky se nachází na vnější straně zdi domu žalobce směrem k domu žalovaného. Zeď je přitom dle jeho názoru na původním místě, tedy nebyla přestavěná, a hrana zdi je totožná s vlastnickou hranicí vyznačenou v katastru nemovitostí, má za to, že hranice je takto vytyčena správně. K závěru, že předmětná zeď patří k domu žalobce na pozemku č. hodnota dospěl ve své zprávě, nazvané Ověření vlastnictví štítové zdi, jméno FO, autorizovaný technik pro pozemní stavby.

6. Žalovaný se při jednání soudu dne 6. 11. 2024 vyjádřil tak, že dle jeho názoru se mezi domy nachází pouze jediná zeď od přízemí až po podkroví, a tuto skutečnost potvrdil rovněž žalobce ve svém vyjádření ze dne 2. 12. 2024 tak, že žalobce měl původně za to, že dům žalovaného má svoji vlastní obvodovou zeď, ale poté, co se pokoušel zaměřit tloušťku zdi, má za to, že ta je mezi oběma domy v prvních dvou nadzemních podlažích o šířce 40 cm, což odpovídá 30 cm tloušťce zdiva a 10 cm omítky z obou stran. Soud tak má na základě výše citovaných zaměření hranice mezi pozemky účastníků a rovněž z fotografií, které zachycují stavební spáru mezi oběma domy, včetně fotografií žalobcem rekonstruovaného podkroví, které jsou součástí dokumentu označeného jako Prohlídka budovy na náměstí jméno FO Garrigua adresa/20 (zpracovatel jméno FO. jméno FO), za prokázané, že celá předmětná zeď se celou svojí šířkou nachází výhradně na pozemku parc. č. hodnota v k.ú. a obci adresa, to je na pozemku ve vlastnictví žalobce. Vzhledem k tomu, že zaměření hranice pozemků objednaná žalobcem i žalovaným se v tomto závěru shodují, považoval by soud za nadbytečné ověřovat průběh hranice mezi pozemky ještě prostřednictvím znaleckého posudku (nejspíše z oboru zeměměřičství). Vypracování posudku navrhl žalovaný v závěru jednání dne 4. 12. 2024, kdy však přes výzvu soudu neoznačil obor navrhovaného znalce, a soud proto tento důkazní návrh hodnotil jako nedostatečně určitý.

7. Soud se dále zabýval námitkou žalovaného ohledně společného vlastnictví předmětné zdi z důvodu jednání právních předchůdců účastníků jméno FO a jméno FO zachyceného v Protokolu z místního ohledání stavby (z roku 1873). Soudu byla žalovaným předložena práce jméno FO. jméno FO, tituly za jménem, znalce v oboru geodezie a kartografie, vypracovaná v září 2022, označená jako Zhodnocení dokumentace stavebního archivu, kdy jméno FO. jméno FO vyhledal ve státním archivu Technického úřadu Magistrátu města Plzně – odboru stavebně správního historické y vztahující se k výstavbě obou dotčených domů účastníků a kopie těchto listin učinil součástí této své práce. Skutkové závěry popsané jméno FO. jméno FO na základě historických dokumentů nebyly účastníky sporovány (viz vyjádření žalobce při jednání soudu dne 4. 12. 2024). Soud má tak z těchto listin za zjištěné, že dne 20. dubna 1873 žádal jméno FO o povolení stavby pro stavbu domu nyní ve vlastnictví žalobce č.p. 522, dne 24. dubna 1873 proběhlo místní šetření (místní ohledání) stavebního místa pana jméno FO, jeho žádosti bylo vyhověno Purkmistrovským úřadem, který schválil povolení ke stavbě dne 27. 4. 1873. Ohledně stavby rodinného domu č.p. 545, nyní ve vlastnictví žalovaného, bylo z historických listin zjištěno, že dne 27. dubna adresa jméno FO Magistrátní úřad o povolení stavby a Purkmistrovský úřad schválil povolení ke stavbě dne 6. 5. 1873. Stavba s přiděleným číslem popisným č.p. 522 byla do příslušné knihy zanesena dne 7. 8. 1873 a kolaudačním dekretem ze dne 3. 11. 1873 bylo přiděleno č.p. 545 domu na pozemku č. hodnota. jméno FO. jméno FO vyslovil názor, že z časových posloupností odkupu prostorů z původní nemovitosti či charakteru (typu) zástavby je vysoce pravděpodobné, že výstavba předmětných domů v celém bloku probíhala současně, a v závěru své práce dále uvedl, že ze stavební dokumentace podkroví přiložené k žádosti o povolení stavby je patrné, že štítové zdi byly součástí domu č.p. 522 (nyní dům žalobce). Součástí práce byl také detail půdorysu jednotlivých pater a podkroví. jméno FO. jméno FO navazovala na znalecký posudek, který jméno FO. jméno FO vypracoval v srpnu 2022 a byl předložený v rámci stavebního řízení ohledně posouzení historických zápisů v katastru nemovitostní domu č.p. 545, v něm na straně 12. jméno FO. jméno FO uvedl, že s ohledem na založení pozemkové knihy pro katastrální území adresa až v roce 1873, kdy obě předmětné budovy již byly součástí zápisů knihovních vložek na listech A, není možné podle zápisů v pozemkové knize a dalších součástí její dokumentace stanovit, která z budov byla vystavěna dříve.

8. Součástí historických listin vyhledaných jméno FO. jméno FO byl rovněž Protokol ze dne 5. května 1873 o místním ohledání stavebního místa jméno FO provedeném dne 28. dubna 1873 o udělení povolení k stavbě nového domu na svém pozemku č. hodnota na říšském předměstí (kopie této y založena ve spisu na č.l. 52). Tento protokol v první části obsahuje dobrozdání civilního inženýra adresa, který proti provedení stavby nic nenamítal. Pod tímto textem a podpisem adresa obsahuje ve své spodní části tento text: „Dohlídku na stavbu provede p. právnická osoba mistr zednický. Vedlejší soused p. jméno FO na východní straně prohlašuje, že zeď hraniční je společný majetek pro všechny budoucí časy a nečiní proti provedení této stavby nic k namítání.“. Pod tímto textem je umístěn podpis jméno FO, tj. stavebník domu č.p. 522, dále jsou pod textem umístěny tři křížky a za nimi text: „t.j. jméno FO podepsal“ a za těmito slovy následuje nejspíše podpis, který však není čitelný. Pod tímto textem je umístěn ještě podpis další osoby, rovněž nečitelný.

9. Soud v kontextu ke zjištěním učiněným z ostatních historických listin dodává, že dne 20. dubna 1873 požádal jméno FO o povolení stavby domu č.p. 522, jméno FO požádal o povolení stavby dne 27. dubna 1873, takže v době vyhotovení Protokolu o hledání stavebního místa dne 28. dubna 1873, pouhý jeden týden od vydání povolení stavby domu č.p. 522, nemohl být dům č.p. 522 ani dům č.p. 545 ještě vystaven, a to ani z části, a tím ani předmětná štítová zeď.

10. Podle § 854 zákona č. 946/1811 Sb. zák. soud., Obecný zákoník občanský (dále OZO), brázdy, ploty dělané i samorostlé, ohrady, zdi, soukromé potoky, stoky, místa a jiné podobné rozhrady, jež jsou mezi sousedními pozemky, pokládají se za společné vlastnictví, ač nedokazují-li opak znaky, nápisy nebo jiné známky a pomůcky.

11. Rozhrady ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení představovaly překážky oddělující hranice dvou sousedících pozemků, mohou být jak přírodního původu, tak uměle vytvořené, a výčet uvedený v OZO, stejně jako v nyní platném ustanovení ( ), je demonstrativní. Předmětná zeď i Protokol, z něhož žalovaný dovozuje své spoluvlastnictví k zdi, vznikly v roce 1873, a soud proto otázku dané zdi jako rozhrady posuzoval podle tehdy platné právní úpravy OZO.

12. Podle § 854 OZO platila vyvratitelná právní domněnka o spoluvlastnictví tzv. rozhrady. Ust. § 854 OZO má na mysli jak rozhrady mezi pozemky nezastavěnými, tak i rozhrady mezi stavbami (srovnej Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému autorů tituly před jménem F. Roučka a tituly před jménem J. Sedláčka vydaný nakladatelstvím adresa třetí, str. 658). Nejvyšší soud ČR dospěl k rozsudku ze dne 20. 11. 2006 sp. zn. k závěru, že Obecný zákoník občanský z roku 1811 výslovně počítal s tím, že předmětem spoluvlastnictví vlastníků dvou sousedních staveb může být i zeď tyto stavby oddělující a jednalo by se o spoluvlastnictví nedělené s podíly ideálními (§ 361 OZO); vznik spoluvlastnictví – společenství věci, která náleží nerozděleně několika osobám- upravoval § 825 OZO tak, že se zakládá na nahodilé události, na zákoně, na posledním pořízení nebo na smlouvě. Dle názoru Nejvyššího soudu tak nic nebránilo tomu, aby spoluvlastnictví zdi sousedních staveb bylo založeno dohodou vlastníků sousedních staveb a na trvání tohoto zvláštního spoluvlastnického vztahu by neměla vliv skutečnost, že z roku 1950 a 1964 takový vztah neupravují. K těmto závěrům se Nejvyšší soud přihlásil ve svém pozdějším rozhodnutí, a to v usnesení ze dne 27. 3. 2019 sp. zn. , ve kterém dále uvedl, že ustanovení , , o rozhradách ( a následující o.z.) nelze aplikovat v případě, že prostor ve kterém bylo schodiště umístěno, se zcela nachází na pozemku ve vlastnictví žalovaných, neboť ustanovení o rozhradách se uplatní pouze v tom případě, stojí-li rozhrada na obou sousedních pozemcích, resp. přesně na jejich společné hranici. Nejvyšší soud dále uvádí, že obdobně upravoval rozhradu i OZO, jakožto rozhrady, jež jsou mezi sousedními pozemky. O tomto pojetí rozhrady svědčí dle Nejvyššího soudu rovněž Rakouská rozhodovací praxe, kde ustanovení OZO platí v nezměněné podobě do současnosti a Rakouský Nejvyšší soudní dvůr v rozhodnutí ze dne 23. 5. 2013 sp. zn. 7Ob 27/13s, jakož i v rozhodnutí ze dne 9. 7. 2014 sp. zn. 7Ob 92/14a judikoval, že pojem rozhrada zahrnuje taková rozhraničení, která se nacházejí v hraniční oblasti „mezi dvěma pozemky“, tedy jednou částí na jednom a jednou částí na druhém pozemku. Ve věci posuzované Nejvyšším soudem se předmětná zeď nacházela pouze na pozemku žalobce a dle Nejvyššího soudu se tedy nemůže jednat o rozhradu a nepřipadá tak do úvahy domněnka společného vlastnictví.

13. Soud v této věci reflektoval uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, dále vycházel z toho, že předmětná štítová zeď se celá nachází na pozemku ve vlastnictví žalobce, a nebylo proto možné vycházet z existence domněnky společného vlastnictví takovéto zdi jakožto rozhrady dle § 854 OZO. Současně však soud zohlednil, že z výše citovaného komentáře k § 854 OZO autorů tituly před jménem F. Roučka a tituly před jménem J. Sedláčka se podává, že „rozhradu naproti pozemku sousednímu může si každý zříditi na svém pozemku, v kterémžto případě pak přísluší mu vlastnictví oné rozhrady a může s ní podle libosti nakládati“. Soud má tedy za to, že Obecný nevylučoval, aby se rozhrada nacházela pouze na jednom ze sousedících pozemků a byla tak ve výlučném vlastnictví majitele tohoto pozemku, který s vlastnictvím rozhrady mohl volně nakládat, takže spoluvlastnictví i k takovéto rozhradě mohlo vzniknout na základě smlouvy, jak s takovou možností vzniku spoluvlastnictví počítá výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. . Ke vzniku spoluvlastnictví rozhrady na základě právní domněnky dle OZO by došlo pouze v případě, že by se rozhrada nacházena na obou sousedních pozemcích (srovnej Spáčil, J., a kol.: III. Věcná práva ( –1474). 2. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2021, str. 183–185, marg. č. hodnota: „Toto pravidlo se tak uplatní jen tam, kde rozhrada bude stát střídavě na obou pozemcích, respektive přesně na hranicích“, a usnesení NS ČR v sp. zn. ze dne 10. 12. 2018). Soud tedy má za to, že ve smyslu dobové komentářové literatury autorů tituly před jménem F. Roučka a tituly před jménem J. Sedláčka ani současné judikatury nelze dospět k závěru, že by rozhrada byla vyloučena v situaci, kdy se celá nachází pouze na jediném pozemku a že by takto umístěná rozhrada nemohla být ve spoluvlastnictví více osob, vlastníků sousedních pozemků.

14. Žalovaný za uzavření smlouvy, na základě které vzniklo spoluvlastnictví k předmětné zdi jako rozhradě, považoval text obsažený v Protokolu o ohledání stavebního místa ze dne 28. 4. 1873 a zejména pak prohlášení jméno FO, že zeď hraniční je společný majetek pro všechny budoucí časy. S tímto názorem žalovaného se však soud neztotožnil, a to z následujících důvodům. Předmětná štítová zeď v době prohlášení jméno FO ještě fakticky neexistovala a jméno FO s ní proto v té době ještě nebyl oprávněn nakládat způsobem, který by měl příslušné hmotněprávní následky, nebyl tedy například oprávněn spoluvlastnictví k dosud neexistující rozhradě darovat jméno FO jakožto staviteli budoucího sousedního domu, neboť ustanovení § 938 a násl. OZO o darování neumožňoval darování dosud neexistující věci. Na danou věc nelze aplikovat ust. § 1269 OZO o smlouvách odvážných, jak navrhoval žalovaný v podání ze dne 18. 12. 2024, neboť úprava takových smluv se vztahuje na zcela jiné situace, kdy výsledek smlouvy (tedy zda strana získá prospěch nebo utrpí neprospěch) závisí na budoucí události, která je pro smluvní strany nejistá, takovýto význam a úmysl zúčastněných osob však z předmětného protokolu nevyplývá. Ani jiná ustanovení OZO, na která žalovaný odkazuje ve svém vyjádření ze dne 18. 12. 2024, nelze dle názoru soudu na danou věc použít. Prohlášení jméno FO obsažené v daném protokolu proto soud hodnotí spíše jako určitou proklamaci či příslib učiněný především pro potřeby tehdejšího stavebního řízení, který sám bez dalšího nemůže mít za následek vznik spoluvlastnictví k předmětné štítové zdi ve vztahu k vlastníku domu č.p. 545. Tomu, že prohlášení bylo činěno pro účely stavebního řízení, odpovídá i jeho forma, která nesplňuje náležitosti darovací smlouvy dle právní úpravy OZO, tedy prohlášení dárce o darování a prohlášení obdarovaného o přijetí daru, a nelze přehlédnout ani určité pochybnosti, které panují o způsobu, jakým protokol podepsal v jeho spodní části jméno FO, případně kdo tak učinil za něho a v jakém rozsahu byla případně tato další podepisující osoba oprávněná za jméno FO jednat.

15. Další významná skutečnost vyplývá z listin založených ve znaleckém posudku jméno FO. jméno FO ze srpna 2022, který je součástí spisu Stavebního úřadu, kdy na str. 13 a 14 tohoto posudku jméno FO. jméno FO s poukazem na historické y uvádí, že současná nemovitost parcelní číslo hodnota v k. ú. adresa, tedy pozemek ve vlastnictví žalobce, byla poprvé vymezena v zápisu v knize nájmů Liber elocationum II., folium 222 a 223, kdy v Trhové smlouvě ze dne 17. 6. 1873 je „vyznačena prostora 94,5 čtverečních sáhů“ z původního pozemku parc. č. SK 870, kterou za uvedenou cenu získávají jméno FO a jméno FO; do hlavní knihy ve věci domu č.p. 522 byla stavba s přiděleným číslem popisným zanesená 7. srpna 1873. Současná nemovitost parc. č. hodnota k. ú. adresa, tedy pozemek nyní ve vlastnictví žalovaného, byl poprvé vymezen v zápisu v knize nájmů, kdy v Trhové smlouvě ze dne 13. 5. 1873 je „vyznačena prostora 70,3 čtverečních sáhů“ z původního pozemku parc. č. SK 870, kterou do svého vlastnictví za příslušnou cenu získávají jméno FO a jméno FO Karolusovi, zápis trhové smlouvy byl proveden 8. července 1873 a „tito první majitelé“ prodali trhovou smlouvou ze dne 10. 9. 1873 prostor 70,3 čtverečních sáhů z původního pozemku parc. č. SK 870 za uvedenou cenu jméno FO; zápisem ze dne 10. listopadu 1873 obdržel jméno FO pro vystavěný dům na prostoru 70,3 čtverečních sáhů číslo popisné 545, k čemuž je v posudku přiložena kopie příslušného zápisu, a posledním zápisem týkajícím se předmětných nemovitostí v knize nájmů je dle jméno FO. jméno FO zápis trhové smlouvy za dne 14. prosince 1873, kdy pan jméno FO touto smlouvou prodává dům č.p. 545 na prostoře 70,3 čtverečních sáhů jméno FO a jméno FO. jméno FO. jméno FO k tomu dodává, že ze zápisu kolaudačních dekretů Mistrovského úřadu v Plzni v knize nájmů je možno usuzovat, že kolaudační řízení dokončené stavby proběhlo nejprve pro dům na nynějším pozemku parc. č. hodnota, kterému bylo přiděleno také nižší č.p. 522, a tento zápis byl uzavřen již 7. 8. 1873, pro dům na pozemku parc. č. hodnota bylo kolaudačním dekretem ze dne 3. listopadu 1873 přiděleno č.p. 545 a tento zápis do knihy nájmů byl proveden 10. listopadu 1873. jméno FO. jméno FO i zde uvádí, že je vysoce pravděpodobné, že výstavba předmětných domů v celém bloku probíhala současně s tím, že dům č.p. 522 byl kolaudován dříve než dům č.p. 545.

16. Z těchto zjištění uvedených jméno FO. jméno FO je zřejmé, že v době sepisu Protokolu o ohledání stavebního místa dne 28. 4. 1873 ještě nebyl jméno FO vlastníkem pozemku nyní označeného jako parc. č. hodnota v k.ú. adresa, a přestože v první části protokolu je uvedeno, že se má jednat o stavbu nového domu jméno FO na „svém pozemku“ č. hodnota na Římském předměstí, je ze zjištění jméno FO. jméno FO zřejmé, že jméno FO a jméno FO získali svůj pozemek pro dům č.p. 545 až trhovou smlouvou ze dne 13. 5. 1873, jejíž zápis byl proveden až 8. 7. 1873. Žádný ze stavebníků tedy nebyl v době sepsání Protokolu o ohledání stavebního místa z 28. 4. 1873 vlastníkem pozemku, na kterých se mělo stavět. jméno FO a jméno FO přitom svůj pozemek ještě před kolaudací domu č.p. 545, ke které došlo až 10. 11. 1873, prodali trhovou smlouvou ze dne 10. 9. 1873 jméno FO, jakožto právnímu předchůdci žalobce, čímž došlo ke splynutí osob, vlastníků obou dotčených domů, což ovšem vylučuje, aby předmětná zeď byla dále ve spoluvlastnictví, které se realizuje pouze mezi vícero různými osobami. Dům č.p. 545 byl pak po kolaudaci, to znamená po datu 10. 11. 1873, prodán jméno FO trhovou smlouvou ze dne 14. 12. 1873 novým vlastníkům jméno FO a jméno FO, vůči nim však žádný úkon, který by zakládal spoluvlastnictví předmětné štítové zdi, znám není. Vznik spoluvlastnictví žalovaného k předmětné zdi jako rozhrady na základě smlouvy proto i z těchto důvodů nelze dovodit.

17. Pokud se jedná o námitku žalovaného ohledně vydržení spoluvlastnictví předmětné štítové zdi, uvedl žalovaný v podání ze dne 9. 8. 2024, že štítová zeď byla již od počátku výstavby v roce 1873 užívána jako společné vlastnictví obou vlastníků sousedních objektů. Podle žalovaného se jedná o držbu pravou, poctivou a řádnou, kdy oba vlastníci a jejich předchůdci od roku 1873 pečovali o štítovou zeď společně, každý ze strany, z níž mají ke štítové zdi, potažmo hraniční zdi, přístup. Žalovaný byl soudem výzvou ze dne 9. 5. 2025 vyzván dle , 3 k tomu, aby svá tvrzení doplnil a uvedl konkrétní skutečnosti, ze kterých dovozuje své vydržení spoluvlastnického práva k předmětné zdi a splnění veškerých zákonných podmínek potřebných pro vydržení práva, včetně toho, k jakému okamžiku dle jeho názoru k vydržení z jeho strany došlo, a aby k těmto svým tvrzením označil potřebné důkazy. Na tuto výzvu reagoval žalovaný podáním ze dne 20. 5. 2025, ve kterém uvedl, že již od svého útlého dětství žil v předmětném objektu č.p. 545 v k. ú. adresa se svými rodiči, zejména svým tatínkem jako právní předchůdcem, a v průběhu let ani za života jeho rodičů nikdy nedošlo k pochybnosti o tom, že by štítová zeď nebyla společným majetkem, a naopak by o její vlastnictví usiloval žalobce, po celou dobu života otce žalovaného byla štítová zeď obhospodařována oběma stranami sporu a nemohlo tak dojít ke vzniku pochybnosti o jejím vlastnictví. Žalovaný prostor na půdě, štítovou zeď z jeho strany nevyjímaje, vždy udržoval v adekvátním stavu a ani on, ani jeho rodina nebyly ze strany jakékoliv třetí osoby upozorněni, že by štítová zeď se měla nacházet například na pozemku žalobce. Zápisem v Protokolu chce žalovaný prokázat, že jak předchůdci žalobce, tak žalovaného setrvávali na dohodě v něm ujednané, na možný vznik sporu byl žalovaný upozorněn až v probíhajícím řízení o dodatečném povolení stavby žalobce, a od toho okamžiku žalovaný vynaložil úsilí k tomu zajistit patřičné důkazy, zejména pak zmiňovaný Protokol. Užívání štítové zdi se po celou dobu od výstavby sousedících objektů neměnilo. Žalovaný poukázal na to, že ve vztahu k mimořádnému vydržení byla v OZO stanovena třicetiletá lhůta držby nemovité věci, a při jednání soudu dne 10. 9. 2025 žalovaný upřesnil, že k vydržení jeho spoluvlastnictví k předmětné štítové zdi došlo prostřednictvím jeho právního předchůdce či předchůdců již v roce 1893, když právní předchůdci žalovaného se chopili držby v roce 1873 a k uplynutí dvojnásobné lhůty pro vydržení, tedy lhůty pro mimořádné vydržení, tak došlo minimálně v roce 1893. Žalovaný při tomto jednání také potvrdil, že Protokol o ohledání stavebního místa z dubna 1893 získal až v rámci shromažďování podkladů ve stavebním řízení.

18. K prokázání svých tvrzení týkající se vydržení spoluvlastnictví štítové zdi žalovaný navrhl provedení svého účastnického výslechu, který byl proveden při jednání soudu dne 10. 9. 2025. Žalovaný ve své výpovědi uvedl, že předmětný dům koupil jeho dědeček před 2. světovou válkou, dům byl následně převeden na otce žalovaného a následně jej získal žalovaný, který v domě bydlel do roku 1980, kdy se oženil. Ohledně dispozice či údržby předmětné štítové zdi žalovaný uvedl, že jeho dědeček zemřel v roce 1944 a vlastnictví pak přešlo na otce žalovaného, po válce dostali jeho rodiče přiděleny pouze dvě místnosti v prvním patře domu a v dalších místnostech bylo několik nájemníků, kteří postupně uvolňovali jednotlivá místa, až nakonec dům připadl celý jim (rodině žalovaného). Po roce 1980, kdy se žalovaný z domu odstěhoval, byl tento dále užíván jeho rodiči a jeho sestrou. Zeď spravovala jeho rodina tím, že jeho tatínek ji nahodil a namaloval tam po roce 1945 červenou barvou hvězdu, jiné práce směřující k zachování nebo údržbě zdi si žalovaný nevybavuje, pouze uvedl, že na půdě jeho rodiče věšeli pleny.

19. Vydření je v Obecném z roku 1811 upraveno spolu s promlčením v Hlavě čtvrté, v ustanovení a následující. Předměty, které jde vydržet, upravuje ust. –1459 OZO, náležitosti vydržení jsou upraveny v –1465 OZO a jsou jimi samotné držení a projití času, tedy uplynutí doby pro vydržení. Vydržecí doba je upravena v a OZO nejprve jako řádná a v ustanovení a OZO doba mimořádná.

20. Žalovaný ke své námitce na vydržení spoluvlastnictví k předmětné štítové zdi nesplnil dle názoru soudu dostatečně svoji povinnost tvrzení, ani povinnost důkazní, a to i přes výzvu soudu dle ze dne 9. 5. 2025. Žalovaný pouze obecně uvedl, že k vydržení došlo na základě držby předmětné štítové zdi ze strany jeho právních předchůdců již v roce 1893, blíže však neuvedl, o jaké konkrétní osoby jako jeho právní předchůdce se má jednat ani jakým způsobem byly z jejich strany naplněny zákonné podmínky pro vydržení, a to zejména samotná držba štítové zdi. Soud přitom vychází z toho, že jak Obecný tak i pozdější právní úpravy vydržení v z roku 1964 vycházely z toho, že jednou z nutných podmínek vydržení je samotná držba věci či práva, které má být vydrženo. Držba věci předpokládá jednak držební vůli (animus possidendi) a skutečné, faktické ovládání věci (corpus possessionis), kdy oba prvky musí být splněny současně. Zástupce žalovaného poukázal na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozsudku ze dne 12. 12. 2023 sp. zn. , podle něhož podstata nakládání s věcí jako vlastní není jen v jejím fyzickém držení, ale corpus possessionis má ten, kdo vstupuje ohledně věci do takových společenských vztahů, které jsou obecně považovány za projev právní moci nad věcí, tedy za nakládání s věcí při objektivním společenském posouzení, zda někdo s ohledem na zvyklosti, zkušenosti a obecné názory nakládá s věcí. Žádné takové nakládání s danou zdí však žalovaný neuvedl ani neprokázal. Soud je toho názoru, že naplnění podmínky držby předmětné zdi či spoluvlastnického práva k ní nelze shledat a mít za prokázané pouze obecným odkazem žalovaného na určitou vlastnickou posloupnost, která v případě obou domů účastníků nepochybně existovala, pokud nejsou známy podrobnější skutečnosti o tom, jakým způsobem držba, ať už ve formě držební vůle či faktického ovládání předmětné štítové zdi ze strany jednotlivých osob probíhala. Soud proto neshledal za prokázané, že by k vydržení došlo za doby účinnosti Obecného z roku 1811. Úprava vydržení byla do , a to vrácena s účinností od 1. 1. 1992 v ustanovení , které však upravovala pouze řádné vydržení, nikoliv vydržení mimořádné, obsažené v ustanovení nyní platného , Žalovaný netvrdil splnění podmínek pro řádné vydržení ve smyslu ve znění , a bylo by proto možné uvažovat pouze o mimořádném vydržení dle nyní platného . I zde však soudu dospěl k závěru, že žalovaný dostatečně netvrdil ani neprokázal skutkové okolnosti, ze který bylo možné dovodit, že na jeho straně došlo k vydržení spoluvlastnictví k předmětné štítové zdi. V tomto směru lze souhlasit se stanoviskem žalobce, že žalovaný především netvrdil a neprokázal samotnou držbu spoluvlastnického práva k předmětné štítové zdi, když ze způsobu, jakým žalovaný popsal nakládání s danou štítovou zdí, nelze její držbu dovodit a jednalo se spíše o běžný způsob užívání interiéru domu, jak namítl žalobce. Nebylo zjištěno, že by žalovaný či jeho právní předchůdci měli v držbě celou štítovou zeď, ale tuto spíše užívali pouze jako opěrnou zeď pro dům č.p. 545. Takovým způsobem užívání by však mohlo dojít maximálně k vydržení práva na užívání předmětné zdi jako zdi opěrné např. ve formě věcného břemene, nikoliv však vydržení spoluvlastnického práva k štítové zdi, byť by sloužila jako rozhrada mezi dvěma pozemky. Nelze přehlédnout ani tu skutečnost, že žalovaný o formě spoluvlastnictví předmětné štítové zdi mohl začít uvažovat až na základě historických listin, které shromáždil jméno FO. jméno FO ve svých pracích v rámci probíhajícího stavebního řízení, zejména na základě Protokolu z dubna 1873 o ohledání stavebního místa, který obsahoval výše zmíněné prohlášení jméno FO. Ze stavební dispozice obou domů, i běžným náhledem na vnější plášť domů, kde je zřejmá stavební spára mezi oběma budovami, přitom žalovanému muselo být zřejmé, že předmětná štítová zeď slouží tolik jako zeď opěrná pro dům č.p. 545, ale stavebně je součástí domu č.p. 522 ve vlastnictví žalobce. Stavební propojení předmětné zdi s domem žalobce je kromě uvedené stavební spáry podrobně popsáno ohledně podkroví také v prohlídce budovy při statickém ohledání provedené jméno FO. jméno FO v květnu 2021 a v něm založených fotografií (z fotografií zachycují podkrovní část předmětné zdi rekonstruované žalobcem je například na fotografii na straně tři tohoto dokumentu patrné, že krov v podkroví domu žalovaného nasedá na samostatnou nosnou dřevěnou konstrukci, která není součástí sporné zdi). K dané otázce se stejně vyjádřil také jméno FO v ě Ověření vlastnictví štítové zdi, který poukázal na komínové těleso samostatně stojící na pozemku č. hodnota a také samostatně stojící předmětnou štítovou zeď, z čehož je patrné, že zeď patří k domu na pozemku č. hodnota.

21. Z těchto důvodů soud neshledal důvodnou námitku žalovaného ohledně vydržení či jiného způsobu vzniku spoluvlastnictví účastníků k předmětné štítové zdi a naopak dospěl k závěru, že tato zeď je ve vlastnictví žalobce jako součást domu č.p. 522 a jako součást tohoto domu se i celá nachází na pozemku č. hodnota k.ú. adresa, na kterém je vystaven dům č.p. 522. Naléhavý právní zájem žalobce na určení vlastnického práva k předmětné štítové zdi dle soud dovodil z výzvy Stavebního úřadu adresované žalobci. Z těchto důvodů soud podané žalobě vyhověl.

22. Žalobce, který byl v řízení úspěšný, přiznal soud podle plnou náhradu nákladů tohoto řízení vůči neúspěšnému žalovanému. Jedná se o náhradu za 6 úkonů právní služby po 3 100 Kč dle a (advokátní tarif) ve znění platném do 31. 12. 2024, a to za převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne 11. 9. 2024, 2. 12. 2024, účast u jednání soudu dne 6. 11. 2024 a 4. 12. 2024, dále 6 režijních paušálů po 300 Kč dle advokátního tarifu ve znění platném do 31. 12. 2024, 10 úkonů právní služby po 5 620 Kč dle a nyní platného advokátního tarifu za sepis vyjádření ze dne 15. 1. 2025, 26. 3. 2025, 4. 5. 2025, 26. 6. 2025, 22. 9. 2025, účast u jednání soudu dne 29. 1. 2025, 19. 3. 2025, 7. 5. 2025, 10. 9. 2025, 8. 10. 2025, 10 režijních paušálu po 450 Kč dle platného advokátního tarifu, dále 21 % DPH z těchto položek a zaplacen soudní poplatek 5 000 Kč. Celkem 103 131 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.