Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 78/2026-32
Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Petrou Kořínkovou v právní věci
žalobkyně:Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně,
se sídlem Adresa žalobkyně,
právně zastoupená advokátkou Jméno advokátky,
se sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného,
bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 23 865 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do 20. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se co do částky 8 865 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 21 000 Kč od 12. 5. 2025 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 752 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do 20. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba se co do částky 8 865 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 21 000 Kč od 12. 5. 2025 do zaplacení zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 752 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 865 Kč s příslušenstvím představujícím zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucí z částky 21 000 Kč od 12. 5. 2025 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Podanou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 9. 1. 2025 smlouvu o úvěru distančním způsobem na adrese Anonymizováno, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím, úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr každý měsíc (nejpozději k 8. dni příslušného měsíce) úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu úvěru mohl žalovaný splatit kdykoli během trvání smlouvy, a to i z části. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni za poskytnuté finanční prostředky úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky Anonymizováno, kde vyplnil žádost o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na jejichž základě žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost a ověřila identitu. Prostřednictvím ověřovací platby ve výši 0,01 Kč žalobkyně ověřila také totožnost majitele bankovního účtu. Žalobkyně pro ověření úvěruschopnosti využila žalovaným poskytnuté výplatní listy a dále ověřila lustrací, zda žalovaný není evidován v registrech – ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Žalobkyně dospěla k závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet č. č. účtu prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou, když na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho, byl žalobkyní opakovaně upomínán a upomínkou ze dne 18. 11. 2025 byl informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 11. 5. 2025 a vyzván k jeho úhradě. Před podáním žaloby žalobkyně zaslala žalovanému dne 18. 11. 2025 předžalobní výzvu.
2. Soud ve věci nařídil jednání na den 18. 8. 2026. K nařízenému jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, přestože mu předvolání k tomuto jednání bylo řádně doručeno. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila. Soud proto věc projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 9. 1. 2025 ve spojení s kopií občanského a řidičského průkazu žalovaného soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 9. 1. 2025 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 15 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnuté finanční prostředky splatit spolu s příslušenstvím představujícím smluvní úrok ve výši 40 % ročně z dlužné jistiny. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou do doby úplného splacení jistiny.
5. Z přehledu bankovních transakcí na účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně vyplatila na bankovní účet č. č. účtu dne 9. 1. 2025 částku ve výši 15 000 Kč.
6. Ze zesplatnění úvěru ze dne 11. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně ke dni 11. 5. 2025 zesplatnila úvěr žalovaného a vyzvala jej k úhradě dlužné částky ve výši 44 048 Kč.
7. Z výplatních lístků žalovaného za období měsíců září 2024 až listopad 2024 soud zjistil, že žalobkyně ověřovala příjmy žalovaného ze zaměstnání, které byly zjištěny v průměrné měsíční výši 38 557 Kč. Z výplatních lístků je však zřejmé, že žalovaný byl v průběhu měsíce listopad 2024 po celý měsíc v pracovní neschopnosti.
8. Ze sdělení právnická osoba ze dne 26. 5. 2026 soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. č. účtu.
9. Z potvrzení o příchozí platbě ze dne 26. 5. 2026 soud zjistil, že dne 10. 1. 2025 byla na účet č. č. účtu připsána částka 15 000 Kč, jejímž odesilatelem byla žalobkyně.
10. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 16. 11. 2025 včetně potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 18. 11. 2025 soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k plnění.
11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 3. 2025 a jejích příloh soud žádné skutkové závěry neučinil, neboť předmětem řízení nebyla dle žalobních tvrzení a provedeného dokazování pohledávka, která by byla na žalobkyni postoupena.
12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytoval před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazků z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Po právní stránce soud posuzoval žalobou uplatněný nárok nejprve jako nárok z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 9. 1. 2025 za užití prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím osobních dokladů. Na základě uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 15 000 Kč na bankovní účet, jehož majitelem je žalovaný. Žalobkyně soudu uvedla tvrzení a předložila důkazy o tom, jakým způsobem byla ověřována úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobkyně od žalovaného zjišťovala pouze výši příjmů a nahlédla také např. do veřejně dostupných databází. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nedostojí věřitel své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vychází-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. K povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka se vyjádřil také Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde rovněž uvedl, že povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost dlužníka je prostředkem ochrany nejen samotného dlužníka, ale také celé společnosti.
16. Soud v posuzované věci dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, když nebylo prokázáno, že by za tímto účelem zjišťovala informace také o výši měsíčních výdajů žalovaného a jeho dalších závazcích a že by žalovaným uvedené skutečnosti dále ověřovala, s výjimkou ověření příjmu. Při ověřování příjmu žalovaného však žalobkyně nemohla přehlédnout dlouhodobou pracovní neschopnost žalovaného, která trvala po celý měsíc listopad 2024, není zřejmé, zda trvala až do doby žádosti o úvěr či nikoli. Žalobkyně proto nemohla disponovat dostatečnými informacemi pro závěr o úvěruschopnosti či neúvěruschopnosti žalovaného v době uzavření smlouvy o úvěru, když v řízení neprokázala, že měla dostatek informací pro vyhodnocení skutečné výše měsíčních příjmů a zejména pak výdajů žalovaného (zda žalovaný nehradí další splátky úvěrů, jaké jsou jeho měsíční výdaje na bydlení apod.). Popsaný přezkum nemůže splnit zákonné podmínky odborného posouzení, které nemůže vycházet pouze z informací poskytnutých dlužníkem či dokonce pouze ze statistických údajů, které nijak nezohledňují individuální situaci dlužníka a neumožňují učinit komplexní závěry o jeho poměrech. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při uzavírání smlouvy (resp. při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytovaný úvěr) s odbornou péčí, když posouzení úvěruschopnosti v převážné části provedla pouze na základě neúplných informací poskytnutých žalovaným, které neobsahovaly žádnou informaci o jeho měsíčních výdajích a které tedy blíže nezobrazují konkrétní situaci žalovaného a nevedou k závěrům o konkrétních poměrech žalovaného. Zásadním kritériem pro platnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru totiž je dodržení zákonných požadavků na náležitou odbornost při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele, které žalobkyně nedodržela, když náležitě nezjišťovala skutečné výdaje žalovaného a pracovala na výdajové straně pouze s výdaji sdělenými žalovaným v žádosti o spotřebitelský úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že z důvodu nenaplnění podmínek zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s náležitou odbornou péčí je uzavřená smlouva o úvěru neplatná, a žalobou uplatněný nárok posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku ve výši 15 000 Kč, žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Soud proto shledal žalobu důvodnou co do částky 15 000 Kč a v tomto rozsahu žalobě vyhověl. V souladu s ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud uložil žalovanému povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, která se soudu při zohlednění výše poskytnuté jistiny a deklarovaném historickém příjmu žalovaného jeví jako přiměřená při rozložení úhrady do splátek po 1 000 Kč měsíčně. Žalovaný vzhledem ke své nepřítomnosti na nařízeném jednání soudu nemohl být soudem poučen dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti uvést tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání aktuální výše svých příjmů a své celkové sociální a majetkové situaci v případě, že by dle jeho názoru soudem navržená výše splátky neodpovídala jeho možnostem. Soud uložil žalovanému povinnost k plnění pod sankcí ztráty výhody plnění formou splátek, tedy při prodlení žalovaného s úhradou jakékoli ze splátek či její části, je žalobkyně oprávněna domáhat se úhrady celého dluhu. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť ve zbývajícím rozsahu se jednalo o nároky, které měly vyplývat ze smlouvy o úvěru, kterou však soud shledal z výše uvedených důvodů neplatnou. Soud proto žalobu co do těchto nároků zamítl.
17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl na základě § 142 odst. 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu stran v řízení. V řízení byla poměrně úspěšnější žalobkyně, když žalobě bylo při zohlednění žalobou uplatněného příslušenství co do 61 %, a proto žalobkyni náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v poměrné výši představující rozdíl jejího úspěchu a úspěchu žalovaného (61 % - 39 %), tedy v poměrné výši 22 %. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a dále nákladů na zastoupení žalobkyně advokátkou za 4 úkony právní služby (při tarifní hodnotě 17 865 Kč) po 400 Kč za 1 úkon právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby a doplnění žaloby o prověření úvěruschopnosti, které je však v převážné části také formulářovým podáním) v souladu s § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a náhradu hotových výdajů právní zástupkyně žalobkyně ve výši 400 Kč představující 4 náhrady hotových výdajů po 100 Kč/1 úkon právní služby v souladu s § 14b odst. 6 písm. a) ve spojení s § 13 odst. 1 citované vyhlášky a navýšení příslušných položek o 21 % DPH, neboť právní zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je plátcem této daně. Celkem byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 752 Kč (0,22 * 3 420 Kč).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích.
Nebudou-li povinnosti tímto rozsudkem uložené řádně, včas a dobrovolně splněny, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí či exekuce.