Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 105/2026-39
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Vojtěchem Salamánkem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 232 160,68 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 104 673 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 127 487,68 Kč, vyčísleného smluvního úroku 11 306,86 Kč, smluvního úroku ve výši 8,79 % ročně z částky 230 060,68 Kč od 18. 11. 2025 do zaplacení, vyčísleného úroku z prodlení ve výši 5 993,57 Kč za období od 28. 8. 2025 do 17. 11. 2025 a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 232 160,68 Kč od 18. 11. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 104 673 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 127 487,68 Kč, vyčísleného smluvního úroku 11 306,86 Kč, smluvního úroku ve výši 8,79 % ročně z částky 230 060,68 Kč od 18. 11. 2025 do zaplacení, vyčísleného úroku z prodlení ve výši 5 993,57 Kč za období od 28. 8. 2025 do 17. 11. 2025 a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 232 160,68 Kč od 18. 11. 2025 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou soudu dne datum uplatila žalobkyně vůči žalovanému právo na zaplacení částka, kapitalizovaného smluvního úroku částka, smluvního úroku 8,79 % ročně z částka od datum do zaplacení, kapitalizovaného „zákonného“ úroku z prodlení částka za období od datum do datum, a „zákonného“ úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že dne datum uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému dne datum čerpání úvěru ve výši částka, který se žalovaný zavázal splácet v 48 pravidelných měsíčních spláltkách po částka vč. zahrnutých poplatků, úroků a ceny pojištění, s první splátkou splatnou dne datum. Celkem žalovaný žalobkyni na svůj dluh zaplatil částka, což žalobkyně započetla podle smluvních ujednání (splátkového kalendáře, který je součástí úvěrové smlouvy). Žalobkyně úvěr zesplatnila k datum z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátky delšího tří měsíců. Dle žalobkyně žalobou uplatněná částka sestává z neuhrazené jistiny částka (součet dlužné jistiny částka a „zesplatněné jistiny“ částka), smluvně sjednaných nákladů na vymáhání ve výši částka a smluvních pokut ve výši částka (3*částka za prodlení s jednotlivými splátkami). Po zesplatnění úvěru již žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil.
2. Z hlediska posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně v žalobě tvrdila, že k tomu přistoupila zejména kontrolou v několika registrech nebo dostupných databázích (v tom odkázala na přílohu žaloby označenou jako „karta klienta“), dále výpočtem tzv. „MLS“ jakožto částky, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá, a „důsledným zjišťováním kreditního skóre“ žalovaného. Odkázala na k žalobě přiloženou zprávu z Nebankovního registru klientských informací (dále jen „NRKI“). Dále žalobkyně argumentovala, že zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) umožňuje úvěrujícímu ověřovat tvrzení klienta a jejich pravdivost mimo jiné i pomocí tzv. automatizovaných modelů, přičemž tuto možnost využívá i žalobkyně, která pomocí výpočtu tzv. credit scoringu dokáže velmi přesně určit pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Tímto modelem žalobkyně „posuzuje a verifikuje spotřebitelovu příjmovou a výdajovou stránku“. Žalobkyně podotkla, že „statistický model také umožňuje identifikovat pravděpodobnou výši příjmu, které je spotřebitel schopen dlouhodobě dosahovat“. Žalobkyně dále argumentovala ohledně funkčnosti a efektivity jí aplikovaného modelu.
3. Usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, vyzval soud žalobkyni k doplnění žaloby o tvrzení, jakým způsobem vyplatila jaké částky úvěrových prostředků žalovanému (částka, datum, číslo účtu, variabilní symbol), a to včetně případného částečného poskytnutí úvěru formou umoření jiných závazků žalovaného u žalobkyně; zda před uzavřením smlouvy o úvěru č. hodnota skutečně ověřila příjem žalovaného, který uvedl ve své úvěrové žádosti (např. dotazem u žalovaným označeného zaměstnavatele, výplatními páskami, pracovní smlouvou, potvrzením zaměstnavatele o příjmu); jakým způsobem vyhodnotila žalobkyně v procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného konkrétně k žalobě připojenou listin u „úvěrová zpráva“, a to zejména z hlediska z listin y plynoucích skutečností, že žalovaný se s existujícími splátkovými kontrakty opakovaně dostával do prodlení, a že žalovaný v době jednoho roku před uzavřením úvěrové smlouvy č. hodnota opakovaně žádal o poskytnutí úvěrů i v řádech vyšších statisíců Kč, a finančními institucemi byl devětkrát odmítnut.
4. Žalobkyně doplnila žalobu podáním ze dne datum. V něm přiblížila podstatu a způsob výpočtu MLS, při němž vycházela z měsíčního příjmu žalovaného částka a příjmu „ostatních členů domácnosti“ ve výši dalších částka. Doplnila, že k ověření příjmu a výdajů žalovaného si žalobkyně před uzavřením smlouvy opatřil výpis z účtu za období od datum do datum (který soudu současně předložila); z výpisu dle žalobkyně vyplývá přijetí mzdy žalovaným dne datum ve výši částka od Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. Poukázala na skutečnost, že dle úvěrové smlouvy byly zčásti úvěrové prostředky určeny ke konsolidaci dosavadních existujících závazků žalovaného; dle žalobkyně pozitivním následkem konsolidace je skutečnost, že dlužník je ušetřen dalšího nárůstu dlužné částky v podobě dalších sankcí vyplývajících z příslušných konsolidovaných úvěrů a tedy dalšímu je předcházeno dalšímu prohloubení dlužníkovy neschopnosti splácet své závazky, současně se konsolidací sníží měsíční splátkové zatížení, a dlužník se tak posléze nachází ve výhodnější situaci. Rovněž uvedla, že žalovaný byl lustrován v registru SOLUS s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, v registru NRKI s výsledkem „nalezen – pozitivní vyhodnocení“, dále v registru ISIR žalovaný nebyl nalezen, stejně jako v CRIBIS (výsledek „bez exekuce“). Žalobkyně zdůraznila, že o schopnosti žalovaného splácet úvěr svědčí i skutečnost, že žalobkyní poskytnutý úvěr fakticky splácel od července 2022 do května 2025, tedy po dobu téměř tří let. Pro přehled konsolidovaných úvěrů/závazků žalovaného odkázala žalobkyně na přílohu č. hodnota úvěrové smlouvy, v níž figuruje jejich výčet vč. dlužných částek. Z částky částka pak bylo částka užito k vyplacení jiného úvěru žalovaného u žalobkyně, dalších částka bylo vyplaceno žalovanému na účet č. č. účtu za účelem úhrady úvěrových dluhů žalovaného u jiných poskytovatelů, a toliko částka žalovaným čerpáno mimo účel konsolidace, a sice poukázáním na účet žalovaného č. č. účtu.
5. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil a po celé řízení zůstal pasivním.
6. Soud provedl jednání ve věci samé dne datum, a to v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy či žádosti o odročení nedostavil.
7. Soud z provedených listinných důkazů učinil následující dílčí skutková zjištění.
8. Z listin y Karta klienta z datum soud zjistil, že tuto listin u (elektronický dokument) vyhotovila žalobkyně dne datum a zaznamenala v ní, jaké údaje měl žalovaný žalobkyni sdělit při uzavírání kontraktu a do jakých rejstříků a registrů se žalobkyně měla dotazovat na žalovaného před uzavřením smlouvy s žalovaným; žalobkyně dále v této listin ě (sama sobě) potvrzuje, že tato data využila pro ověření bonity žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Dle této listin y klientem byl žalovaný, který sdělil jako svůj příjem částka, jako zdroj příjmu uvedl zaměstnání, počet dětí uvedl „1“; příjem ostatních členů domácnosti uvedl částka, výši měsíčních výdajů domácnosti částka. Podle tabulky ve spodní části str. 1 listin y se mělo žalobkyni dne datum dostat z registru NRKI odpovědi „OK“, téhož dne z registru SOLUS „OK“ a z registru CEE „OK“, stejně jako z registru kontroly dlužnosti produktů Kamali, dále dne datum z registru ISIR odpověď „Klient nenalezen v externim systemu“. Soud k tomuto důkazu uvádí, že tento sám o sobě neprokazuje nic z tam zaznamenaných údajů. Listin Listina sama o sobě prokazuje, že tuto vyhotovila sama žalobkyně, nikoli však že se úkony v ní zaznamenané staly tak, jak je v listin ě zachyceno. Dle soudu se uvedená listin listina v zásadě svou důkazní silou (co do v ní zaznamenaných údajných úkonů při ověřování úvěruschopnosti žalovaného) blíží prostému žalobnímu tvrzení. Soud přitom poznamenává, že je věcí účastníka řízení (zde žalobkyně), aby si opatřila k prokázání svých tvrzení relevantní důkazy, na čemž dle názoru soudu nemůže nic změnit tvrzení žalobkyně, že při negativním výsledku lustrace konkrétní osoby v příslušných registrech (tedy „osoba nenalezena“) o tomto výsledku neobdrží žalobkyně žádný samostatný výstup. Záznam výsledku lustrace „OK“ v interním systému žalobkyně neumožňuje soudu žádným způsobem ověřit, že tato lustrace skutečně proběhla, ani přezkoumat, zda výsledek takové lustrace byl skutečně „OK“. To lze ilustrovat na příkladu, kdy v listin ě zaznamenaná lustrace žalovaného v NRKI rovněž měla uvedený výsledek „OK“, a přesto žalobkyně v řízení předložila výstup z NRKI (tzv. „úvěrovou zprávu“), tzn. že přinejmenším lustrace žalovaného v NRKI nebyla negativní (tedy že by žalovaný v daném registru snad nebyl nalezen), nýbrž že žalovaný nalezen byl, nicméně žalobkyně dle vlastního hodnocení přiřadila výsledku této lustrace hodnotu „OK“.
9. Z listin y úvěrová zpráva soud zjistil, že žalovaný byl neznámého dne lustrován v registru NRKI (Nebankovní registr klientských informací) s výsledkem „NALEZENO“. Dále soud z listin y zjistil, že u žalovaného daný registr evidoval celkem devět recentně odmítnutých žádostí o úvěr a osm existujících kontraktů. Žalovaný se opakovaně dostával do prodlení úhradou existujících kontraktů (například u úvěru Anonymizováno/AnonymizovánoAnonymizováno; Anonymizováno/Anonymizováno; Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno (zde dokonce třikrát); Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno (zde rovněž třikrát); Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno (dvakrát); Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno (třikrát). Celkem ke dni pořízení úvěrové zprávy činily měsíční splátky žalovaného částka, zbývající částka k zaplacení částka a nesplacená částky po splatnosti (v prodlení) částka. Žalovanému byly dle této listin y rovněž odmítnuty žádosti o úvěr (z datum o částka na 120 měsíčních splátek, z datum o částka na 120 měsíčních splátek, z datum o částka na 120 měsíčních splátek, ze datum o částka na 76 splátek; z Anonymizováno. Anonymizováno: Anonymizováno na částka na 120 splátek; z datum o částka na 120 splátek; z datum o částka na 108 splátek; z datum o částka na 72 splátek a z datum o částka na 96 splátek.
10. Z listin y smlouva o účelovém úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota vč. přílohy č. hodnota soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný se dne datum dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr částka, z čehož částka částka bude žalovanému vyplacena na jím sdělený účet k úhradě celkem devíti úvěrových dluhů ze smluv specifikovaných v příloze 1 smlouvy, částka částka bude žalobkyní žalovanému poskytnuta tak, že ji žalobkyně použije na úhradu dluhu žalovaného vůči žalobkyni z úvěrové smlouvy č. hodnota, a zbývající částka částka bude žalovanému vyplacena žalobkyní bezúčelově na žalovaným uvedený účet.
11. Z listin y výpis čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, jaká čerpání a úhrady evidovala žalobkyně ve svém systému k úvěrové smlouvě č. hodnota. Žalobkyně poskytla žalovanému čerpání úvěru částka dne datum, a žalovaný tento úvěr žalobkyni splácel měsíčními splátkami po částka s výjimkami řádně (s občasnými mimořádnými splátkami) až do datum, kdy provedl poslední úhradu. Celkem žalovaný žalobkyni zaplatil na tento úvěr částku částka.
12. Z listin y Vaše konsolidace“ - úvěrové podmínky soud neučinil žádná pro věc relevantní skutková zjištění.
13. Z listin y zpráva Anonymizováno z datum (č. l. 20), vč. přílohy (excel tabulka v ISAS – výpis přijatých plateb od datum do datum – dotisknuto na č. l. Anonymizováno až Anonymizováno spisu) soud zjistil, že účet č. č. účtu je veden pro žalovaného, a to od datum dosud. Z přiložené excel tabulky plateb tohoto účtu soud zjistil, že dne datum byla na tento účet od žalobkyně připsána úhrada částky částka.
14. Z listin y výpis z účtu č. č. účtu za datum až datum (č. l. Anonymizováno) soud zjistil, že žalobkyně disponovala před uzavřením úvěrové smlouvy tímto výpisem z účtu vedeného na jméno žalovaného, a že z této listin y vyplývá přijetí platby částka žalovaným na daný účet dne datum od Hasičského záchranného sboru ústeckého kraje. Z listin y dále vyplývá počáteční zůstatek účtu částka a konečný zůstatek -částka.
15. Soud při jednání zamítl důkazní návrh listinami výzva ke splacení celého úvěru z datum; podací arch právnická osoba z datum str. Anonymizováno/Anonymizováno; předžalobní výzva z datum; podací arch právnická osoba z datum str. AnonymizovánoAnonymizováno.; neboť skutečnosti, které jimi měly být prokázány, se ve světle již provedených důkazů a absence dalších důkazních návrhů žalobkyně k posuzování úvěruschopnosti jevily být nerozhodnými.
16. Na základě provedených důkazů, jež soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k následujícímu závěru o relevantním skutkovém stavu věci. Žalobkyně a žalovaný se dne datum dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr částka, z čehož částka částka bude žalovanému vyplacena na jím sdělený účet k úhradě celkem devíti úvěrových dluhů ze smluv specifikovaných v příloze 1 smlouvy, částka částka bude žalobkyní žalovanému poskytnuta tak, že ji žalobkyně použije na úhradu dluhu žalovaného vůči žalobkyni z úvěrové smlouvy č. hodnota, a zbývající částka částka bude žalovanému vyplacena žalobkyní bezúčelově na žalovaným uvedený účet. Žalovaný sdělil žalobkyni, že dosahuje příjmu částka měsíčně, což žalobkyně řádně ověřila výpisem z účtu žalovaného, tedy že žalovaný pobíral tuto částku jako měsíční výplatu mzdy od Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. Žalobkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného lustrovala žalovaného v druhém kvartálu roku 2022 v Nebankovním registru klientských informací, na základě čehož získala „úvěrovou zprávu“ z tohoto registru, z níž vyplývají dílčí zjištění (pro stručnost soud odkazuje na jejich výčet výše v odst. 9 odůvodnění tohoto rozsudku), která soud hodnotí tak, že žalovaný měl množství existujících finančních závazků s vysokým celkovým objemem dlužných úvěrových prostředků a poměrně vysokým souhrnem měsíčních splátek, s nimiž se opakovaně dostával do prodlení v době předcházející žádosti o úvěr u žalobkyně. Žalovaný rovněž v době blízce předcházející žádosti o úvěr u žalobkyně neúspěšně podal devět žádostí o úvěr s jistinami bezmála částka a splácením po dobu až 10 let, které byly žalovanému finančními institucemi odmítnuty. V řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně skutečně žalovaného lustrovala v evidenci exekucí či v insolvenčním rejstříku nebo registru SOLUS. Žalobkyně zaplatila žalovanému na účet č. č. účtu dne datum částku částka. Soud pak vyšel z tvrzení žalobkyně o tom, že dalších částka užila žalobkyně k předčasnému splacení dluhu žalovaného u žalobkyně ze smlouvy č. č. hodnota. Žalovaný zaplatil žalobkyni na nynější úvěrovou smlouvu celkem částka.
17. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , dále jen „o. z.“) a z. s. ú.
18. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. (ve znění pozdějších předpisů) platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
23. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
24. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
25. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.
26. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, Anonymizováno-právnická osoba., dostupný na: Anonymizováno://Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno/Anonymizováno/AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno?Anonymizováno=Anonymizováno).
27. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ). Nadto již s účinností od 29. 5. 2022 zákon o spotřebitelském úvěru výslovně v § 87 odst. 1 větě druhé stanovuje, že k neplatnosti smlouvy způsobené nedostatečným ověřením úvěruschopnosti soud přihlédne i bez návrhu.
28. V daném případě bylo provedením dokazováním prokázáno, že žalobkyně v rámci prověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného měla z provedené lustrace v dlužnické databázi (NRKI) ještě před uzavřením smlouvy o úvěru z datum k dispozici informace o tom, že žalovaný byl v době nedávně předcházející podání žádosti o úvěr mj. účastníkem množství splátkových kontraktů u finančních institucí (v podrobnostech viz dílčí skutková zjištění v odst. 9 odůvodnění tohoto rozsudku), které sice průběžně splácel, ale dostával se s plněním těchto povinností pravidelně do prodlení; nadto mu v nedlouho předcházející době bylo odmítnuto celkem hodnota žádostí o poskytnutí úvěrů v řádech vyšších statisíců Kč se splatností deseti let. Jeho splátkové zatížení činilo přinejmenším částka měsíčně, což představovalo více než čtvrtinu jeho tvrzeného měsíčního příjmu (tento příjem žalobkyně řádně ověřila výpisem z účtu žalovaného). Soud tato zjištění, která byla dostupná již žalobkyni před uzavřením úvěrové smlouvy, dospěl k závěru, že je lze kvalifikovat jako zjištění zakládací zásadní pochybnosti o schopnosti žalovaného požadovaný úvěr splácet. Soud se neztotožňuje s názorem žalobkyně, že zjištěná opakovaná prodlení žalovaného se splácením dosavadních dluhů lze pominout s ohledem na převážně konsolidační účel předmětného úvěru, neboť takové kritérium pro posuzování úvěruschopnosti zákon nestanovuje. Ostatně by dle soudu bylo absurdní, pokud by zjevné finanční potíže žadatele o úvěr bylo možné argumentačně překlenout tím, že mu bude poskytnut nový zastřešující úvěr, s jehož splácením prozatím nebude (alespoň po nějakou dobu) žadatel v prodlení a tím nedojde k dalšímu navyšování dluhu o sankční částky či úroky z prodlení. Touto logikou by každý konsolidační úvěr, poskytnutý i sebezadluženějšímu a nemajetnému žadateli musel být odpovědně poskytnutý a vlastně vnímán jako „druhá šance“ pro žadatele. To se ovšem dle soudu zcela vymyká logice požadavků odpovědného úvěrování. Soud se proto neztotožňuje se závěrem žalobkyně o tom, že z jí zjištěných údajů nevyvstaly pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Ba naopak. Žalobkyně tak posoudila úvěruschopnost žalovaného nesprávně, v rozporu s § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú.
29. Za těchto okolností žalobkyní a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.).
30. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), a to ve formě poskytnuté (a dosud nevrácené) úvěrové jistiny (§ 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú.). Jelikož žalobkyně poskytla žalovanému z titulu předmětné neplatné úvěrové smlouvy částka, a žalovaný naopak zaplatil žalobkyni na svůj dluh z neplatné úvěrové smlouvy celkem částka, zbývá, aby žalovaný na jistině úvěru vrátil žalobkyni právě částka. Soud proto výrokem I tohoto rozsudku uložil žalovanému zaplatit žalobkyni uvedenou částku. Neuložil však žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, neboť i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021 -262, dovodil, že nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Jelikož doba přiměřená možnostem žalovaného k vrácení zbývající jistiny úvěru nebyla v řízení (pro absolutní procesní pasivitu žalovaného) zjištěna, vyšel soud ze zákonné třídenní pariční lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , a uložil tedy žalovanému zaplatit žalobkyni zbývající jistinu do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V důsledku toho však také platí, že splatnost povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni zbývající jistinu nastane až třetím dnem po právní moci tohoto rozsudku, a tedy v době vyhlášení tohoto rozsudku (před splatností) nemohl být žalovaný v prodlení se splněním této povinnosti, pročež ani žalobkyni nemohlo vzniknou právo na zaplacení úroků z prodlení.
31. Výrokem II tohoto rozsudku proto soud zamítl nejen žalobkyní uplatněné právo na zaplacení úroku z prodlení, ale také na zaplacení smluvního kapitalizovaného úroku a veškerých dalších plateb, které převyšují částku uvedenou ve výroku I jakožto částku zbývajícího (dosud nevydaného) bezdůvodného obohacení. Soud připomíná, že podle závěrů již výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021 -262, je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky. Stejně tak nemá samozřejmě poskytovatel úvěru právo ani sjednanou smluvní pokutu či smluvně sjednané „účelně vynaložené náklady“. Soud proto ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.
32. Jelikož žalovaný byl v řízení co do jeho předmětu převážně procesně zjevně úspěšnější, nežli žalobkyně (což plyne z porovnání plnění přiznaného výrokem I a zamítnutého výrokem II rozsudku), má dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. S ohledem na procesní pasivitu žalovaného však v není zřejmé, že by mu jakékoli náklady řízení vznikly. Soud proto výrokem III rozsudku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.