Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

36 C 106/2026-33

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Brožovou v právní věci

žalobkyně:Jméno žalobkyně,

sídlem Adresa žalobkyně,

zastoupena Anonymizováno

sídlem Jméno advokáta

proti

žalované:Jméno žalované A,

bytem Adresa žalované A,

o zaplacení částky 51 133,94 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 100 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně dále po žalované domáhala zaplacení částky 33 980 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 100 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba, kterou se žalobkyně dále po žalované domáhala zaplacení částky 33 980 Kč s příslušenstvím, se zamítá.III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 51 133,94 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. dne 18.3.2024. Na základě této smlouvy uvedená společnost žalované poskytla úvěr ve výši 25 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem ve smlouvě. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s pevným úrokem za jejich půjčení za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 268 Kč, s odměnou za administrativní činnost ve výši 3 462 Kč, odměnou za poskytnutí úvěru ve výši 12 250 Kč a odměnou za flexibilní a pohodlné splácení ve výši 4 500 Kč. Úvěr měla žalovaná splácet ve 14 měsíčních splátkách po částce 3 320 Kč konče poslední splátkou splatnou dne 18.5.2025. Žalovaná dluh zcela neuhradila ani po splatnosti poslední splátky, na dluh celkem uhradila částku 6 900 Kč a na jistině nadále dluží částku 21 569,37 Kč, na úroku 946,06 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru 10 240 Kč, poplatku za administrativní činnost 2 967,43 Kč a za možnosti splácet splátky v hotovosti částku 3 857,14 Kč. dále požadovala úrok od 19.65.2025 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 12 500 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.12.2025 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná na svůj dluh dále neuhradila nic, ani na základě zaslané předžalobní výzvy.

2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že si vyžádala informace o jejích rodinných, majetkových a pracovních poměrech, měsíčních příjmech a výdajích a vycházela z toho, že žalovaná sdělila, že je starobní důchodkyně s měsíčním příjmem 18 690 Kč, což ověřila z rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení. Výdaje žalované činily 7 000 Kč, což ověřila z účtu, žalovaná dále uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost, je rozvedená a žije u rodičů. Dále provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, BRKI a NRKI a insolvenčním rejstříku a neshledala žádné informace, jež by mohly bránit žalované v zaplacení úvěru.

3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 14.8.2026, se ani bez omluvy nedostavila. K jednání se dostavil zástupce žalobkyně.

4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:

5. Společnost právnická osoba. a žalovaná spolu dne 18.3.2024 uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti téhož dne částka 25 000 Kč (fotokopie občanského průkazu žalované, smlouva o úvěru). Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě včetně poplatků splácet ve 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč. Datum poslední splátky pak vycházel na den 18.5.2025 (smlouva o úvěru, kalendář splátek). Žalovaná uhradila ve dvou splátkách dne 19.3.2024 a dne 23.4.2024 částku 6 900 Kč (tabulka umoření dluhu).

6. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela uvedená společnost při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytla žalovaná; žalovaná byla v době podání žádosti o úvěr ve starobním důchodu s měsíčním příjmem 18 690 Kč (žádost o úvěr). Příjmy si uvedená společnost ověřila z rozhodnutí právnická osoba (rozhodnutí ze dne 19.12.2023). Pravidelné měsíční výdaje žalovaná uvedla ve výši 7 000 Kč (z toho 2 500 Kč na bydlení a 4 500 Kč doprava, jídlo a jiné osobní náklady) (žádost o úvěr). Výdaje měly být ověřeny z účtu žalované, výpis z účtu ani jiné y k prokázání toho předloženy nebyly. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaná dále uváděla, že je rozvedená, nemá vyživovací povinnost ani žádné další úvěry či půjčky a bydlí u rodičů (žádost o úvěr). Jaké informace zjistila z registrů BRKI, NRKI či SOLUS však žalobkyně nesdělila a žádné y k prokázání výsledků této lustrace soudu rovněž nepředložila.

7. Pohledávka z úvěrové smlouvy byla 10.12.2025 postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, seznam), žalovaná o tom byla vyrozuměna dopisem ze dne 6.1.2026 (oznámení o postoupení pohledávky). Žalobkyně pak žalovanou k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne 9.3.2026 a podací lístek).

8. Žalovaná byla v řízení zcela nečinná a netvrdila ani neprokazovala, že by na dluh uhradila více, než uvedla žalobkyně.

9. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalované jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ní vstoupila do smluvního vztahu a dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti její právní předchůdkyní posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Z předložených listin vyplývá, že při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr vycházela převážně z informací poskytnutých samotnou žalovanou v žádosti o úvěr. Bylo sice prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjem žalované z rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, z něhož vyplynul starobní důchod ve výši 18 690 Kč měsíčně, avšak nebylo prokázáno dostatečné ověření dalších okolností významných pro posouzení její úvěruschopnosti. Žalovaná v žádosti uvedla své pravidelné měsíční výdaje ve výši 7 000 Kč a současně deklarovala, že nemá žádné další úvěry ani jiné závazky. Žalobkyně tvrdila, že výdaje byly ověřovány z bankovního účtu žalované, k prokázání tohoto tvrzení však nepředložila žádný výpis z účtu ani jiný podklad, z něhož by bylo možné dovodit rozsah a strukturu skutečných výdajů žalované. Soud tak neměl k dispozici žádný důkaz, který by umožňoval uzavřít, že údaje o výdajích nebyly převzaty pouze z tvrzení žalované, ale byly též objektivně ověřeny. Obdobně žalobkyně neprokázala ani obsah informací získaných z registrů BRKI, NRKI a SOLUS. Přestože tvrdila, že lustrace těchto registrů proběhla, nesdělila, jaké konkrétní údaje byly zjištěny, a nepředložila žádné y zachycující výsledky těchto šetření. Nelze proto ověřit, zda právní předchůdkyně žalobkyně skutečně disponovala relevantními informacemi o případných dalších závazcích žalované a zda tyto informace při hodnocení její úvěruschopnosti zohlednila. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele přitom nemůže spočívat pouze v převzetí údajů sdělených žadatelem o úvěr. Věřitel je povinen vycházet z dostatečných, spolehlivých a ověřených informací o příjmové a výdajové situaci spotřebitele a na jejich základě učinit kvalifikovaný závěr o jeho schopnosti úvěr řádně splácet. V projednávané věci bylo prokázáno toliko ověření příjmů žalované, nikoliv však ověření jí tvrzených výdajů a celkové dluhové situace. Za této situace nelze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované v rozsahu a způsobem odpovídajícím požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru, a soud proto považuje povinnost věřitele jednat při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí za nesplněnou. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle zákona o spotřebitelském úvěru a a o. z.

16. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná obdržela dne 18.3.2024 na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 25 000 Kč, ale dosud vrátila toliko částku 6 900 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 18 100 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.

17. Jelikož ustanovení , o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, C. H. Beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR ). Soud v dané věci určil splatnost dlužné jistiny ve ve splátkách po částce 3 000 Kč, jež se mu jevily jako splátky přiměřené s ohledem na tvrzené poměry žalovanou v době žádosti o úvěr, když ty skutečné v dané době soudu ani žalobkyni známy nejsou.

18. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle , kdy žalovaná byla ve věci úspěšnějším účastníkem, ale žádné náklady jí v něm nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.

Nesplní-li povinný dobrovolně a včas, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávnění domáhat jeho výkonu prostřednictvím exekuce.