Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 167/2026 - 55

-56

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D. v právní věci žalobce: B. R. G. D. R., zast. JUDr. Ing. Jiřím Špeldou, advokátem, se sídlem Šafaříkova 666/9, Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 5. 2026, č. j. OAM-1328/ZA-ZA11-P09-2025, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 8. 2026, č. j. -26, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

takto:

Kasační stížnosti žalobce se přiznává odkladný účinek.

Odůvodnění:

[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 5. 2026, č. j. OAM-1328/ZA-ZA11-P09-2025, žalobci neudělil mezinárodní ochranu podle , , a , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Žalobu podanou proti rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 13. 8. 2026, č. j. -26, zamítl jako nedůvodnou.

[2] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, se kterou spojil návrh na přiznání odkladného účinku. V něm stěžovatel uvedl, že dlouhodobě nesouhlasí s režimem Nicoláse Madura, a dokonce se v minulosti účastnil několika demonstrací. Opakovaně v jeho domově byly ze strany služby národní bezpečnosti a dalších bezpečnostních služeb učiněny domovní prohlídky, přičemž v roce 2024 byl dokonce vyslýchán ohledně svého údajného opozičního politického postoje. Nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti by pro stěžovatele znamenalo nucené vycestování z České republiky a navrácení se do Venezuely před tím, než Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodne. Stěžovatel zároveň uvedl, že v červnu 2026 došlo ve Venezuele k silnému zemětřesení, které zničilo jeho obydlí. Návrat stěžovatele do země původu by tak znamenal návrat do prostředí, v němž se obává zásahu bezpečnostních složek, ale i návrat bez zajištěného bydlení v zemi původu. Přiznáním odkladného účinku nevznikne podle stěžovatele žádná srovnatelná újma na veřejném zájmu ani třetím osobám. Stěžovatel po celou dobu pobytu respektoval právní řád České republiky, po půl roce od podání žádosti o mezinárodní ochranu si sehnal práci a nepředstavuje žádné bezpečnostní ani veřejnoprávní riziko.

[3] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že stěžovatel neprokázal podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Tento institut je přitom výjimkou z obecného pravidla a je vyhrazen mimořádným případům. Stěžovatel musí konkrétně tvrdit a doložit újmu, která mu v důsledku výkonu napadeného rozhodnutí hrozí, přičemž musí jít o újmu závažnou a reálnou, nikoli hypotetickou. Stěžovatel v této souvislosti poukázal na obavu z návratu do Venezuely a na obecné zhoršení bezpečnostní a politické situace v zemi původu. Taková tvrzení však sama o sobě bez dalšího neprokazují existenci konkrétní a bezprostředně hrozící újmy, která by odůvodňovala přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Žalovaný proto uzavřel, že nejsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve smyslu , a proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud návrh stěžovatele zamítl.

[4] Nejvyšší správní soud zjistil, že návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti byl podán včas a osobou k tomu oprávněnou. Přistoupil proto k jeho věcnému posouzení podle ve spojení s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

[5] Podle , kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení až 5 se užije přiměřeně.

[6] Podle , soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[7] Z těchto ustanovení vyplývá, že odkladný účinek lze na základě návrhu stěžovatele přiznat, jsou-li splněny tři podmínky: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu; 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám; 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. -58). Uvedené předpoklady musí být naplněny kumulativně. Povinnost tvrdit a osvědčit hrozbu újmy tíží stěžovatele (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, čj. -50, bod 5). Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být proto dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012, čj. -74, bod 9), přičemž stěžovatelem tvrzená a prokazovaná újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická a bagatelní (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2017, čj. -20, bod 10).

[8] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci jsou podmínky pro přiznání odkladného účinku splněny.

[9] Ve vztahu k první podmínce vycházel Nejvyšší správní soud z předpokladu, že nedojde-li k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, bude stěžovatel v důsledku právních účinků pravomocného rozhodnutí žalovaného nucen vycestovat zpět do země původu, přičemž tvrdí, že mu hrozí pronásledování ze strany bezpečnostních složek z důvodu jeho protirežimního postoje a návrat do země původu, ve které v důsledku nedávného zemětřesení přišel o obydlí. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že pozastavení nebo ztráta pobytového statusu žadatele o mezinárodní ochranu vystavuje stěžovatele bezprostřednímu riziku zahájení postupů směřujících k jeho vyhoštění či nutnosti vycestovat z území České republiky, případně k zajištění podle zákona o pobytu cizinců. K tomu Nejvyšší správní soud s poukazem na svou ustálenou judikaturu doplňuje, že pro osvědčení újmy ve smyslu postačuje již samotná reálná hrozba těchto důsledků. Neudělení mezinárodní ochrany (či neprodloužení pobytového oprávnění) sice nepředstavuje přímo rozhodnutí o správním vyhoštění, a proto samo o sobě újmu nezpůsobuje. Jak však Nejvyšší správní soud opakovaně judikoval, již samotná navazující hrozba nuceného opuštění území České republiky představuje natolik zásadní zásah do právní i faktické sféry jednotlivce, že definici nepoměrně větší újmy naplňuje (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. -100, nebo ze dne 19. 11. 2014, č. j. -25). Nejvyšší správní soud se v rámci rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nemůže zabývat posouzením hodnověrnosti ani opodstatněnosti těchto tvrzení stěžovatele, neboť by tím předjímal své rozhodnutí o samotné kasační stížnosti. Z tohoto důvodu musel vzít zdejší soud tato tvrzení při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti v úvahu. Pokud by stěžovatel byl nucen vrátit se do země původu před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, bylo by tím navíc v podstatě znemožněno přezkoumání závěrů napadeného rozsudku Nejvyšším správním soudem, resp. stalo by se tím budoucí rozhodnutí o kasační stížnosti do značné míry akademickým.

[10] Pokud jde o druhou podmínku, z ničeho nevyplývá, že by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti mohlo způsobit újmu jiným osobám. I tato podmínka pro přiznání odkladného účinku je splněna. Dočasné zachování dosavadního právního postavení stěžovatele do doby, než bude o jeho kasační stížnosti věcně rozhodnuto, nijak nezasahuje do subjektivních práv třetích osob. Újma hrozící stěžovateli je tak nepoměrně větší než újma, která by mohla vzniknout jiným osobám.

[11] Nejvyšší správní soud se také zabýval splněním třetí podmínky, tedy zda přiznání odkladného účinku není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. K otázce možného rozporu s důležitým veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud vyjádřil v usnesení ze dne 19. 11. 2014, č. j. -25, č. 3169/2015 Sb. NSS, v němž dospěl k závěru, že „pokud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku, a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného zájmu“. Proti závažné újmě, která stěžovateli v případě návratu do země původu hrozí, stojí v daném případě riziko narušení veřejného zájmu jen nízké nebo nanejvýš mírné intenzity. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je totiž rozhodnutím pouze dočasné povahy, které na omezenou dobu oddaluje povinnost stěžovatele vycestovat z území České republiky.

[12] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnosti přiznal odkladný účinek. Stěžovateli sice již v době řízení před Nejvyšším správním soudem nesvědčí postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany (s nímž mj. souvisí i právo setrvat na území České republiky) a toto postavení na základě přiznání odkladného účinku kasační stížnosti již nelze obnovit, avšak jeho přiznání může vyvolat právní následky stanovené v . Ten upravuje pobytový režim neúspěšných žadatelů o udělení mezinárodní ochrany, kteří podali proti rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost, protože ti v postavení žadatelů nejsou (a ani být nemohou). Jinak řečeno, cizinec v řízení o kasační stížnosti podané ve věci mezinárodní ochrany již nemá postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany, ale je oprávněn setrvat na území České republiky, a to na základě rozhodnutí žalovaného o strpění na území podle (shodně usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 7. 2025, č. j. -35).

[13] Soud připomíná, že může usnesení o přiznání odkladného účinku i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (srov. ve spojení s ). Z usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti rovněž nelze dovozovat jakékoliv závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. -76, č. 1072/2007 Sb. NSS).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. září 2026

JUDr. Jiří Palla

předseda senátu