Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
4 Ad 20/2025 - 80.pdf
PDF · 0 B
No categories available
4 Ad 20/2025 - 80
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci
žalobce: J. O., narozený dne X
bytem X
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 7. 2025, č. j. X,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 10. 7. 2025, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb. “) a § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád správní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád správní řád “), rozhodla ve výroku I. tak, že k datu napadeného rozhodnutí se námitky zamítají a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „správní orgán I. stupně“) č.j. X ze dne 17. 3. 2025 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) se potvrzuje, a ve výroku II. tak, že po datu napadeného rozhodnutí v souladu s ustanovením § 56 odst. 1 písm. b) a podle ust. § 39 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 41 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb. “), se přiznává od 5. 3. 2025 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, přičemž invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně činí 8 750 Kč měsíčně.
2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně zamítl žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek stanovených v § 38 zákona č. 155/1995 Sb.
II. Obsah žaloby
3. Žalobce namítal, že zdravotní komplikace má již několik let, není schopen delší dobu pracovat, trpí silnými bolestmi, které mu neumožňují vykonávat manuální práce (ani povolání, kde je třeba zvýšená námaha, ani sedavé povolání), což ztěžuje, až znemožňuje výkon jeho povolání. Žalobce dosud nedosáhl věku pro přiznání starobního důchodu, kdy je tak v současné době prakticky bez příjmů, vše se pro něj postupně stává namáhavější. Popsal své diagnózy, které mají chronický progresivní průběh, projevují se bolestivostí, otoky kloubů, omezením hybnosti a významným dopadem na schopnost práce, poukázal na lékařskou zprávu MUDr. H. ze dne 5. 3. 2025, žalobce trpí psoriatickou artritidou a chronickým vertebrogenním algickým syndromem, dále i vedlejšími diagnózami. Je tak v dlouhodobé pracovní neschopnosti, není schopen vykonávat svou původní profesi stavební a dokončovací práce v oboru stavebnictví. Žalobce se snaží dodržovat léčebné metody od ošetřujících lékařů, ale jeho stav se nelepší a prognózy nejsou příznivé.
4. Podle jeho názoru byl funkční dopad vedlejších diagnóz prokázán, posudkový orgán opomenul synergický účinek diagnóz žalobce a závěr žalovaného odporuje obsahu lékařských zpráv, které popisují, že vedlejší diagnózy přispívají k omezení soběstačnosti a k potřebě dlouhodobé pracovní neschopnosti. Funkční dopad tak nebyl dostatečně zhodnocen, pokud by byly vedlejší diagnózy zohledněny, dosáhl by žalobce invalidity druhého stupně. Měl za to, že jeho zdravotní stav měl být hodnocen i podle kapitoly IX., odd. A, položka 8c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.
5. Namítal, že žalovaná vycházela pouze z posudků, ale nezabývala se skutečným zdravotním stavem žalobce. Posudkoví lékaři jej nikdy řádně nevyšetřili, ani nevyslechli, posudky vycházely pouze z lékařských zpráv. Navrhl proto soudu, aby ustanovil novou posudkovou komisi, která žalobce shlédne a osobně vyšetří. Podle žalobce není správný závěr, dle kterého činí pokles jeho pracovní schopnosti, 45 %, jeho zdravotní stav totiž odpovídá kritériím položky 6c, kapitoly XIII. přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. , a to s ohledem na HAO 1,63 spolu s recidivami, omezením denních aktivit a strukturálními změnami na více kloubech, všechna kritéria této položky jsou splněna. Nebylo odůvodněno, proč žalobce nenaplňuje vyšší položku. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu (č.j. 3 Ads 102/2012 -32) při pochybnostech o míře poklesu pracovní schopnosti je třeba postupovat ve prospěch pojištěnce. Žalobce tak měl být uznán invalidním pro invaliditu druhého nebo třetího stupně, neboť u něj došlo k poklesu pracovní schopnosti nejméně o 50 %. Posudek musí být přesvědčivý, jinak jde o vadu řízení.
6. K důkazu navrhoval posudek o invaliditě, revizní znalecký posudek, lékařské zprávy a výslech žalobce.
7. Napadené rozhodnutí i prvostupňové rozhodnutí žalobce považoval za nezákonná, navrhl jejich zrušení v plném rozsahu a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.
III. Vyjádření žalované
8. Žalovaná uvedla, že shromážděné nálezy ve prospěch invalidity vyššího stupně nehovořily, posudková lékařka v námitkovém posudku dostatečně vysvětlila, proč dominantní postižení hodnotila dle bodu 6b, oddílu A, kapitoly XIII přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. , jeho tíži zdůraznila volbou horní hranice možného rozpětí, podle § 3 odst. 2 vyhlášky přistoupila k navýšení o 10 %, tedy na maximum možného. Komise se vypořádala i s dalšími diagnózami žalobce, zohlednění komorbidit však nelze vykládat jako prostý matematický součet (viz § 2 odst. 3 vyhlášky). Pokud jde o nepříznivou finanční situaci, odkázala na jiné odvětví systému sociálního zabezpečení, nejedná se o posudkové hledisko (stejně tak ani věk pojištěnce). Vyšetření posuzované osoby pak neplatí bezvýjimečně, žalobce svou výtku nijak blíže nekonkretizuje.
9. Měla za to, že žaloba není důvodná.
IV. Obsah správního spisu
10. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce podal dne 17. 2. 2025 žádost o invalidní důchod.
11. Podle posudku ze dne 14. 3. 2025, č. j. LPS/2025/4276-P2_CSSZ (tj. prvostupňový posudek) se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona č. 155/1995 Sb. , žalobce není invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., oddílu E, položce 3c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. , kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška “), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 30 % Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky nemění. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je axiální spondylartritis (M. B.). Jedná se o středně těžké funkční postižení spondylartritiss BASDAI větším než 4, postižením více úseků páteře bez syndesmózy, v terénu limitujících degenerativních změn s poruchou statiky a dynamiky páteře, diskopatií, bez poruchy nervu, průvodními artalgiemi s omezením pohyblivosti se zachováním pohybových schopností, ale limitující některé denní aktivity, pro které stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 30 % z dolní hranice předepsaného rozpětí 30 – 40 %, což uznání invalidity neodpovídá.
12. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 17. 3. 2025 byla žádost žalobce o invalidní důchod zamítnuta pro nesplnění podmínek podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb. Žalobce není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 30 %.
13. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí námitky, ve kterých nesouhlasil s prvostupňovým posudkem, namítal, že nebyly zohledněny jeho další diagnózy. Trpí velkými bolestmi kloubů, které jej zásadním způsobem omezují v běžném i pracovním životě.
14. V námitkovém řízení byl vypracován posudek ze dne 27. 6. 2025, č. j. LPS/2025/1271-NR-STC_CSSZ (tj. námitkový posudek), podle něhož se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je psoriatická artritida s periferním s axiálním postižením při dg. psoriasis vulgaris, HLA B27 pozitivita, na DNZS se dále posudkově významně podílí i další diagnóza, tj. chronický vertebrogenní algický syndrom. Další diagnózy nebyly posudkově významné. v poslední době došlo k přehodnocení diagnózy žalobce, kdy prvostupňový lékař neměl k dispozici zprávu ze dne 5. 3. 2025. Postižení bylo hodnoceno podle kapitoly XIII., oddíl A, položky 6b), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 35 %, která byla podle § 3 odst. 2 vyhlášky navýšena o 10 %, tedy na celkem 45 %. Žalobce je invalidní, jde o invaliditu prvního stupně, den vzniku invalidity je 5. 3. 2025, doba platnosti posudku byla stanovena trvale.
15. Napadeným rozhodnutím ze dne 10. 7. 2025 žalovaná změnila prvostupňové rozhodnutí a přiznala žalobci od 5. 3. 2025 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Odkázala na námitkový posudek, jehož závěry uvedla v napadeném rozhodnutí a ze kterého plně vyšla. Žalovaná dospěla k závěru, že u žalobce jsou splněny podmínky pro vznik invalidity podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. , a to invalidity prvního stupně od 5. 3. 2025. Žalobce splnil i podmínku potřebné doby pojištění. Žalovaná proto shledala námitky důvodné.
V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze
16. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s.ř.s. “), a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s.ř.s. ). Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.
17. K projednání věci soud nařídil ústní jednání, které se konalo dne 7. 8. 2026, žalobce při jednání setrval na svém stanovisku, žalovaná se k jednání, ač řádně předvolána, bez omluvy nedostavila.
18. Podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb. pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29 , popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31 , pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu.
19. Ustanovení § 39 zákona č. 155/1995 Sb. upravuje tři stupně invalidity z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a dále v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně.
20. Podle § 2 odst. 1 vyhlášky pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti je nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.
21. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.
22. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.
23. Podle § 3 odst. 2 vyhlášky v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.
24. Správní orgán není sám oprávněn zkoumat, zda a k jakému datu se žadatel stal invalidním, správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod, případně jeho změně či zániku, je tak závislé především na odborném lékařském posouzení (viz § 8 zákona č. 582/1991 Sb. ). Správní orgán je pouze oprávněn a zároveň též povinen vyhodnotit, zda lékařský posudek, ze kterého při posouzení nároku na invalidní důchod vychází, splňuje požadavky na úplnost a přesvědčivost.
25. Na základě § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. V takovém posudku odborné lékařské komise se pak hodnotí celkový zdravotní stav, dochované pracovní schopnosti pojištěnce a zaujímají se v něm též posudkové závěry o invaliditě a jejím vzniku.
26. V projednávaném případě žalobce zejména zpochybňoval závěry posudkových lékařů ohledně posouzení svého zdravotního stavu, žalovaná pak ze závěrů posudkových lékařů vycházela. S ohledem na to soud nechal vypracovat posudek Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky v Praze. Posudková komise soudu předložila posudek ze dne 15. 5. 2026, ev. č. SZ/2025/1464-PH-14 (dále jen „Posudek MPSV“), který soud provedl při jednání jako důkaz; soud sám není oprávněn zdravotní stav žalobce zkoumat.
27. Posudek MPSV byl vypracován posudkovou komisí ve složení předseda komise MUDr. JUDr. J. Š., Ph.D. a další lékař MUDr. J. M. s odborností ortopedie. Posudková komise vycházela z dokumentace ČSSZ, spisové dokumentace soudu včetně dokumentace a doložených lékařských nálezů. Žalobce byl jednání přítomen, s posudkovým závěrem nebyl seznámen, na jednání byl přešetřen lékařem z oboru ortopedie. Podle výroku byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní, šlo o invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. , nešlo o invaliditu druhého nebo třetího stupně, šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %, platnost posudku byla stanovena trvale, vznik invalidity I. stupně od 5. 3. 2025 lékařským nálezem.
28. Byla shrnuta pracovní anamnéza, subjektivní potíže, diagnostický souhrn a posudkově významné lékařské nálezy včetně zpráv předložených při jednání komise. Dále byly shrnuty výsledky vyšetření žalobce při jednání komise lékařem z oboru ortopedie. Naposledy pracoval jako OSVČ v oboru malování fasády, štuky, obklady, přes 3 roky je nyní nepracující, v pracovní neschopnosti. Dle posudkového zhodnocení komise konstatovala dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byla psoriatická artritida, komise shledala míru poklesu pracovní schopnosti celkově o 35 % hodnoceno podle kapitoly XIII., oddíl A, položky 6b přílohy k vyhlášce, kdy byla zjištěna invalidita I. stupně s datem vzniku 5. 3. 2025, změna dle ust. § 3 odst. 1 či 2 vyhlášky nebyla provedena. Komise konstatovala, že zohledňuje veškeré, i subjektivní údaje posuzované osoby, nicméně vždy je korelováno s objektivním posudkově medicínským korelátem ke kritériím dané položky. Dle komise nebylo možné hodnotit dle kapitoly XIII., oddíl A, položky 6c přílohy k vyhlášce, neboť nebyla dostatečně naplněna její kritéria, nelze hodnotit izolovaně výsledek dotazníkového šetření HAQ, u posuzovaného nebylo ani v dokumentaci zjištěno takové kloubní postižení. I hodnocení dle položky 6b na její horní mezi bylo maximalistické co do kritéria problematiky mimokloubních projevů, dle komise i ohledně ramenních kloubů (jako dominující problematiky) byla pasivní ventrální flexe s výrazně lepším výsledkem, sic s aktivním svalovým odporem oproti aktivní flexi, jak bylo patrno při jednání komise. S ohledem na maximalistické hodnocení v rámci základní položky nebyla uplatněna změna dle § 3 odst. 1 vyhlášky (pro další zdravotní postižení), ani dle odst. 2 (k profesní anamnéze), přičemž ani nejvyšší možné zohlednění těchto položek by nemohlo vést k vyššímu stupni invalidity. Datum vzniku invalidity bylo stanoveno dle lékařské zprávy revmatologie, kdy byl shrnut celkový zdravotní stav i s přetrvávajícím přehodnocením základní diagnózy na psoriatickou artritidu a zahájena byla léčba Salazopyrinem. Stran kloubních postižení, pokud by bylo hodnoceno jako osteoartróza, nebylo by možné jít nad rámec položky 1b kapitoly XIII. přílohy k vyhlášce a bylo by sporné i konstatování prvního stupně invalidity, neboť i v rámci této položky by bylo problematické konstatování horní meze (35 %). Ohledně ramenních kloubů by nebylo možné hodnotit nad rámec položky 3b, kapitoly XV., oddíl B, a ohledně velkých nosných kloubů dolních končetin by nebylo možné hodnotit nad rámec položky 9b, kapitoly XV., oddílu B. přílohy k vyhlášce. Stran postižení kůže by komise nehodnotila nad položku 4a, kapitoly XII. přílohy k vyhlášce.
29. Dle komise by ani volba jiné základní položky pro další postižení nemohla vést k míře poklesu pracovní schopnosti odpovídající vyššímu stupni invalidity, komise podrobně a s přihlédnutím ke kritériím dle přílohy k vyhlášce hodnotila vertebrogenní algický syndrom, gastritidu včetně refluxu, hypertenzi, kdy komise uvedla, že v žalobě namítaná položka 8c, kapitoly IX., oddíl A, neměla v předložené dokumentaci (včetně zprávy ze dne 8. 4. 2026 III. interní kliniky endokrinologie a metabolismu VFN) oporu. Komise se obdobně vyjádřila i k asthma bronchiale uvedenému ve zprávě revmatologie ze dne 30. 4. 2026., dále k ankylozující spondylitidě, k čemuž uvedla, že sakroiliakální skloubení v rozhodném období bylo postiženo jen lehce, byť určité postižení dynamiky páteře bylo jinak zjištěno. Platnost posudku byla stanovena trvale vzhledem k věku a dosavadnímu průběhu.
30. Žalobce Posudek MPSV nepovažoval za objektivní, jeho stav se v posledním roce zhoršil, což uvedl komisi, nesouhlasil s posudkem, měl za to, že splňuje podmínky pro invaliditu druhého nebo třetího stupně. Neuplatnil však návrhy na doplnění dokazování.
31. Požadavky na kvalitativní stránku posudku jsou stanoveny judikaturou Nejvyššího správního soudu, např. v rozsudku ze dne 25. 1. 2019, č. j. 8 Ads 138/2017 -40 k tomu NSS uvedl, že: „Posudek posudkové komise je zpravidla rozhodujícím důkazem při posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. I proto je nezbytné, aby splňoval požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a aby se vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudkový závěr by tedy měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení závisí především. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, jež způsobují jeho nepřesvědčivost či neúplnost, nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to, na rozdíl od posudkové komise, nemá potřebné medicínské znalosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 Ads 19/2009 – 38).“
32. Soud shledal, že Posudek MPSV splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a soud jej považuje za dostatečný. Zdravotní stav žalobce posuzovala posudková komise, která vycházela ze zdravotnické dokumentace a rovněž z vlastního vyšetření žalobce při jednání posudkové komise lékařem z oboru ortopedie, výsledky vyšetření komise v posudku popsala. Posudková komise se shodla s námitkovým posudkem, že žalobce je invalidní v prvním stupni invalidity a datum vzniku invalidity je 5. 3. 2025. Komise se zabývala žalobcem namítanou zprávou z revmatologie ze dne 5. 3. 2025 i pozdějšími zprávami předloženými žalobcem při jednání. Rovněž velmi podrobně vysvětlila, proč nebylo možné hodnotit podle vyšší položky 6c) a proč další zdravotní potíže žalobce nemohou vést ke zvýšení míry poklesu pracovní schopnosti žalobce. Komise též věcně odůvodnila, proč zvolila příslušnou míru poklesu pracovní schopnosti a proč na rozdíl od námitkového posudku nepřistoupila k navýšení dle § 3 odst. 2 (ani odst. 1) vyhlášky. Soud tak neshledal důvod dále doplňovat dokazování dalšími posudky. Soud k důkazu neprováděl výslech žalobce, neboť zdravotní stav žalobce posuzovala posudková komise, kdy jednání komise byl žalobce přítomen, komisi sdělil své subjektivní potíže a byl komisí vyšetřen.
33. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k závěru, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní, datum vzniku invalidity bylo stanoveno na 5. 3. 2025. Napadené rozhodnutí, kterým byl žalobci přiznán od 5. 3. 2025 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, je tak v souladu se zákonem.
34. Pro případ, že po vydání napadeného rozhodnutí došlo ke zhoršení zdravotního stavu žalobce, není vyloučeno podání nové žádosti ve věci invalidního důchodu.
35. Na základě shora uvedeného soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.
36. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalované náklady řízení nenáleží ze zákona.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Praha 7. srpna 2026
Mgr. Kateřina Peroutková v. r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje S. T.