Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

41 Az 18/2026 - 36

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci

žalobce: V. K.

státní příslušnost X

X

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 - Holešovice

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2026, čj. OAM-1347/ZA-ZA11-VL11-2025,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2026, čj. OAM-1347/ZA-ZA11-VL11-2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Jádro věci

1. Žalobce je X. V Turecku ho stíhají za podvody s fakturami, které podle něj spáchal na jeho jméno jeho strýc. Zůstal mu po nich dluh, který nedokáže splácet. Bojí se proto, že skončí ve vězení. Žalovaný mu mezinárodní ochranu neudělil. K otázkám, co se v Turecku děje s lidmi, kteří nesplácejí dluhy, a jaké poměry panují v tamních věznicích, si ale neopatřil náležité podklady. Čtyři z pěti zpráv pocházejí od zastupitelského úřadu v X. Tři z nich prakticky neuvádějí zdroje, ze kterých vycházejí. Čtvrtá je z roku 2022. A z těch pasáží podkladů, které použitelné jsou, žalovaný na několika místech vyčetl pravý opak toho, co v nich stojí. Soud proto jeho rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, aby tyto vady napravil.

II. Dosavadní průběh řízení

2. Žalobce podal na konci loňského listopadu žádost o udělení mezinárodní ochrany. Soud dále shrnuje jen ty části jeho tvrzení, kvůli kterým žalovaný potřeboval informace o zemi původu.

3. Žalobce se narodil v X, žil v X, později v X a naposledy v X. Je X. Nikdy nebyl členem politické strany ani politicky aktivní. V X pomáhal svému strýci s obchodními záležitostmi. Strýc na jeho jméno založil firmu a vystavoval falešné faktury. Žalobci od roku 2013 strhávají peníze z účtu a v Turecku dluží v přepočtu miliony korun. V roce 2018 si odseděl týden ve vězení. Další větev vyšetřování proti němu podle jeho slov běží dodnes.

4. Žalobce uvedl, že do momentu splacení dluhů lze trest změnit na odnětí svobody. Není-li co zabavit, tak musí člověk do vězení. Žalobce se proto bojí, že půjde do vězení, protože dluhy splácet nemůže, a stát má podle něj systém, kterým přepočítává dlužnou sumu na dny ve vězení. Sám žalovaný na str. 4 svého rozhodnutí shrnul, že „hlavním tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany jmenovaného jsou dluhy v jeho vlasti, které není ochoten splácet, a s tím spojená obava, že by za nesplácení dluhu mohl být uvězněn“.

5. Žalobce dále popsal události ve čtvrti X v X v roce 2015. Armáda tehdy město obklíčila s odůvodněním, že se v něm nacházejí členové X. Jeho rodina zůstala uvězněná ve svém domě a dům nakonec padl. Kvůli kurdskému původu zažil urážky, ignoraci, poškození majetku i potíže při vydání občanského průkazu. Z Turecka odešel nelegálně. Před svým prvním odjezdem, kdy proti němu už běželo trestní stíhání, si žádal o schůzku na konzulátu v X.

6. Na podporu svých tvrzení doložil žalobce 27. 1. 2026 USB disk s 83 snímky obrazovky z tureckého státního systému, které se podle něj týkají jeho trestního stíhání a plateb strhávaných v insolvenčním řízení. Doložil také výpis z rejstříku trestů z 28. 12. 2025 včetně archivního záznamu o rozsudku ze 17. 7. 2017. Dne 3. 3. 2026 dodal tytéž dokumenty v listinné podobě, k tomu články k událostem v Suru a průvodní dopis. Snímky obrazovky ani články žalovaný mezi podklady rozhodnutí nezařadil, protože je označil za irelevantní.

7. Jako informace o zemi původu založil žalovaný do spisu pět dokumentů:

· Informaci OAMP, Turecko – Bezpečnostní a politická situace v zemi. Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 28. 5. 2025 (Informace OAMP 2025);

· Informaci MZV ČR ze dne 16. 3. 2022, čj. 106032-6/2022-LPTP (Informace MZV 2022);

· Informaci MZV ČR ze dne 16. 1. 2024, čj. 131150-6/2024-MZV/LPTP (Informace MZV 2024/1);

· Informaci MZV ČR ze dne 26. 9. 2024, čj. 121952-6/2024-MZV/LPTP (Informace MZV 2024/2); a

· Informaci MZV ČR ze dne 13. 3. 2025, čj. 106637-6/2025-MZV/LPTP (Informace MZV 2025).

8. S podklady se žalobce seznámil 3. 3. 2026. Namítl, že zprávy by vypadaly jinak, kdyby odrážely situaci přímo v části Turecka, odkud pochází, tedy X. Život na jihozápadním pobřeží je podle něj od střední a východní části země diametrálně odlišný. Rozhodnutím ze dne 11. 5. 2026, čj. OAM-1347/ZA-ZA11-VL11-2025 (rozhodnutí žalovaného), však žalovaný žalobci neudělil mezinárodní ochranu.

III. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

9. Těžištěm žaloby je námitka, že žalovaný nezjistil skutkový stav, protože si neopatřil dostatečné informace o zemi původu. Informace MZV nesplňují kritéria Agentury EU pro otázky azylu (EUAA) ani Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) pro zpracování informací o zemích původu. Neobsahují prakticky žádné odkazy na zdroje, ze kterých vycházejí, ani konkrétního autora. Žalobce k tomu cituje právní větu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2026, čj. -30, a dovozuje, že žalovaný porušil § 23c písm. c) zákona o azylu, ve znění do 11. 6. 2026 (zákon o azylu), a čl. 10 odst. 3 písm. b) procedurální směrnice, která je ještě použitelná pro tuto věc.

10. Jediným zbylým podkladem je podle žalobce Informace OAMP 2025. Ta je ale stručná. Bez úvodní strany a seznamu zdrojů má prakticky jen tři strany. Žalovaný se navíc vůbec nevěnoval tomu, zda v Turecku hrozí dlužníkům vězení a za jakých podmínek dochází k „přepočtu“ neuhrazeného dluhu na dny odnětí svobody. K obavám z uvěznění a k poměrům v tureckých věznicích se nevyjádřil vůbec. Nepoužil přitom ani vlastní Informaci OAMP, Turecko – aktuální situace ve vězeňství ze dne 7. 2. 2025 (Informace OAMP z února 2025), ze které plynou znepokojivé skutečnosti. Žalobce navrhuje, aby soud tuto zprávu zohlednil. Podklady, které žalovaný má, podle žalobce navíc účelově dezinterpretuje.

11. Zbylé žalobní body míří na hmotněprávní posouzení. Žalobce tvrdí, že má odůvodněný strach z pronásledování pro kurdskou národnost a připisovaný politický názor podle § 12 písm. b) zákona o azylu. Při návratu mu také hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy podle § 14a odst. 1 a 2 písm. b) zákona o azylu kvůli nedostatkům turecké justice a vězeňství.

12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě k námitce mířící na podklady uvedl, že si je vědom zásadního významu informací o zemi původu. Nevycházel podle svého názoru z jednotlivých izolovaných informací, ale posuzoval dostupné podklady ve vzájemných souvislostech a s přihlédnutím k jejich aktuálnosti, relevanci a vypovídací hodnotě. Vycházel podle svých slov „z více vzájemně se doplňujících informačních zdrojů, které zachycovaly jak obecnou politickou a bezpečnostní situaci v Turecké republice, tak postavení kurdské menšiny, fungování soudního systému i podmínky výkonu trestu odnětí svobody“. Neomezil se na jediný informační zdroj. Rozsudek podle něj na věc bez dalšího nedopadá, protože závěry soudů je vždy nutné posuzovat ve skutkovém kontextu konkrétního případu a judikatura nepřipouští automatický závěr, že každé trestní stíhání osoby kurdského původu v Turecku představuje pronásledování. Dokazování nemusel doplňovat jen proto, že žalobce se shromážděnými informacemi nesouhlasil.

13. Ke zbytku žaloby žalovaný namítl, že provedl individuální posouzení, že obecné nedostatky v ochraně lidských práv v zemi původu samy o sobě nezakládají nárok na mezinárodní ochranu a že žalobce sám svou žádost na kurdské národnosti nezaložil.

IV. Posouzení věci

14. Žaloba je důvodná.

15. Soud se zaměřil na žalobní bod, který míří na podklady rozhodnutí. Je důvodný a sám o sobě stačí ke zrušení napadeného rozhodnutí. Ostatními žalobními body se proto soud pro předčasnost nezabýval. Bez náležitých informací o zemi původu totiž nelze posoudit ani odůvodněnost strachu z pronásledování, ani hrozbu vážné újmy. Kdyby je soud hodnotil nyní, předjímal by výsledek dokazování, které žalovaný teprve musí provést.

IV. 1. Co měly informace o zemi původu splňovat

16. Podle § 23c písm. c) zákona o azylu je podkladem pro vydání rozhodnutí zejména přesná a aktuální informace z různých zdrojů o státu, jehož je žadatel o udělení mezinárodní ochrany státním občanem. Toto ustanovení přejímá čl. 10 odst. 3 písm. b) procedurální směrnice. Ten členským státům ukládá, aby získávaly přesné a aktuální informace z různých zdrojů, například od EUAA, UNHCR a příslušných mezinárodních organizací pro lidská práva, a aby tyto informace měli k dispozici pracovníci odpovědní za posuzování žádostí. Podle čl. 4 odst. 3 písm. a) kvalifikační směrnice, která je také ještě pro tuto věc použitelná, se posouzení žádosti provádí s přihlédnutím ke všem významným skutečnostem týkajícím se země původu v době rozhodování.

17. Žalovaný si proto musí v každém případě zajistit relevantní, tedy adresné, a zároveň důvěryhodné, objektivní a aktuální informace o zemi původu. Adresné znamená, že se musí vztahovat k tomu, co žadatel tvrdí. Obecná zpráva o poměrech v zemi nestačí, pokud mlčí k otázce, na které věc stojí.

18. Nejvyšší správní soud nedávno upřesnil, co z toho plyne pro zprávy, které pro žalovaného zpracovávají zastupitelské úřady. V rozsudku ze dne 30. 1. 2026, čj. -30, vyslovil: „Pokud pro správní orgán obstarávají informace o zemích původu zastupitelské úřady České republiky, je třeba, aby tak v souladu s § 23c písm. c) zákona (…) o azylu, činily prostřednictvím k tomu proškolených pracovníků tak, aby výsledné zprávy svou kvalitou odpovídaly mezinárodně uznávaným standardům pro zpracování informací o zemích původu, tedy aby byly mj. dostatečně konkrétní, podrobné a důvěryhodné též z toho hlediska, že budou obsahovat řádné odkazy na zdroje těchto informací.“

19. V bodě 35 tohoto rozsudku vytkl pátý senát žalovanému přesně to, co se stalo i zde. Zprávy zastupitelského úřadu „poskytují pouze strohé odpovědi pracovníka (či pracovníků) daného zastupitelského úřadu na otázky položené žalovaným“, „vůbec (…) neobsahují odkazy na zdroje, z nichž vycházejí“ a „ani v dalších ohledech neodpovídá standardům EUAA či UNHCR pro zpracování informací o zemích původu (které se sám žalovaný v jím zpracovaných informacích o zemi původu snaží dodržovat)“. Takové informace označil za „neúplné a neověřené“ a uzavřel, že nestačí k tomu, aby žalovaný unesl důkazní břemeno (bod 36 citovaného rozsudku).

20. Pátý senát zároveň řekl, co tento závěr neznamená: „nejde o to, že by zastupitelské úřady nebyly apriori způsobilé takové informace zpracovávat, ale o to, jakým způsobem a v jaké kvalitě tak činí.“ (bod 36 citovaného rozsudku). Soud proto níže hodnotí konkrétní zprávy v tomto spise, nikoliv informace MZV obecně jako druh podkladu.

21. Závěry pátého senátu na tuto věc dopadají, i když rozhodoval o prodloužení doplňkové ochrany. V bodě 29 svého rozsudku totiž vyšel právě z toho, že povinnost zajistit relevantní, adresné, důvěryhodné, objektivní a aktuální informace o zemi původu platí i v řízení o udělení mezinárodní ochrany, kde je důkazní břemeno sdílené mezi žalovaným a žadatelem. V řízení o prodloužení doplňkové ochrany podle něj tato povinnost žalovaného, který tu nese výlučné důkazní břemeno, stíhá jen „tím spíše“. Námitka žalovaného, že citovaný rozsudek na tuto věc bez dalšího nedopadá, proto neobstojí.

22. Ke stejným požadavkům dospěl zdejší soud v rozsudku ze dne 19. 1. 2026, čj. -27. Nemůže-li soud předkládané informace zkontrolovat, nemůže z povahy věci dospět ani k tomu, že jde o informace přesné a aktuální. Kontrolovatelným a ověřitelným zdrojem je např. konkrétní hypertextový odkaz, řádně označený snímek obrazovky nebo jiné obdobně přesné určení podkladu (například nadpis v textu s odkazem na konkrétní odstavec či číslo strany). Obecné označení instituce, webové stránky nebo nespecifikovaná konzultace s nejmenovanými kontakty proto nestačí.

IV. 2. Informace MZV v tomto spise popsaným požadavkům neodpovídají a Informace OAMP 2025 není dostatečným podkladem pro rozhodné otázky v této věci

23. Informace MZV 2024/1, Informace MZV 2024/2 i Informace MZV 2025 neobsahují odkazy na zdroje, z nichž jejich tvrzení vycházejí (jedinou výjimkou je odkaz na portál turecké agentury İŞKUR v odpovědi k nezaměstnanosti v Informaci MZV 2024/1). Každá z nich končí slovy „Zdroj: ZÚ X“. Jde přesně o ten typ podkladu, který pátý senát popsal ve výše citovaném bodě 35 – strohé odpovědi na otázky žalovaného, u nichž soud (a před ním žalovaný) nemá, jak zkontrolovat, odkud plynou.

24. U dvou z nich je problém ještě hlubší. Informace MZV 2024/2 neobsahuje k pěti ze sedmi otázek vlastně žádnou odpověď. Zastupitelský úřad k nim sděluje pouze to, že informace z roku 2022 „je stále aktuální“, že „oproti roku 2022 v příslušných otázkách nedošlo k žádné podstatné změně situace“ a že poskytnuté odpovědi „jsou stále plně relevantní a aktuální“. Informace MZV 2025 dělá o rok později totéž ve vztahu k Informaci MZV 2024/1. Takové sdělení není informací o zemi původu. Je to tvrzení o informaci o zemi původu, které nelze ověřit a které neříká, na základě čeho zastupitelský úřad k závěru o neměnnosti situace dospěl.

25. Informace MZV 2022 je na tom lépe – poznámky pod čarou s odkazy obsahuje. Jenže žalovaný vydal napadené rozhodnutí 11. 5. 2026, tedy více než čtyři roky poté, co tato zpráva vznikla. Její aktuálnost stojí výhradně na neozdrojovaném sdělení z Informace MZV 2024/2, popsaném v předchozím odstavci. I to je ovšem ze září 2024, tedy rok a půl před vydáním napadeného rozhodnutí. Požadavek aktuálnosti podle § 23c písm. c) zákona o azylu proto Informace MZV 2022 nesplňuje.

26. Zbývá Informace OAMP 2025. Ta standardům odpovídá. Vznikla podle metodiky EUAA, má poznámkový aparát i seznam použitých zdrojů. Sama o sobě ale nestačí, protože mlčí k poměrům ve věznicích a k odnětí svobody v souvislosti s dluhy. Ostatně sama v úvodu uvádí, že „obecně popisuje určitou situaci nebo problematiku a není vyčerpávající ve vztahu k žádnému konkrétnímu případu cizince“.

27. Žalobce se bojí vězení. Žalovaný proto musel zjistit dvě věci. Zaprvé, zda a za jakých podmínek hrozí v Turecku odnětí svobody v souvislosti s nesplacenými dluhy. Zadruhé, jaké poměry panují v tureckých věznicích a vazebních věznicích. Bez odpovědi na ně nemohl posoudit, zda žalobci hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy podle § 14a odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. Ani k jedné z nich přitom nemá ve spise jediný podklad.

28. K vězení za dluh se nevyjadřuje žádná z pěti zpráv. Žalovaný si tuto otázku nepoložil a v odůvodnění na ni neodpovídá. Místo toho opakuje, že řízení o udělení mezinárodní ochrany není a nemůže být prostředkem pro ochranu pachatelů trestných činů, kteří se útěkem do zahraničí pokoušejí vyhnout následku svých činů. To je ale odpověď na jinou otázku. Žalobce netvrdí, že by ho Turecko nesmělo stíhat. Tvrdí, že mu za dluh hrozí vězení a že turecké vězení může znamenat zacházení v rozporu s čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Zda ho Turecko stíhá po právu, je z tohoto pohledu nepodstatné.

29. K poměrům v tureckých věznicích spis rovněž nic neobsahuje. Informace OAMP 2025 kapitolu o vězeňství vůbec nemá. Věnuje se politickému systému a volbám, postoji vlády k porušování lidských práv ze strany ozbrojených složek, ratifikaci lidskoprávních smluv, mučení a trestu smrti, možnosti vycestování a návratu, spolupráci s UNHCR a ozbrojeným konfliktům. Informace MZV – i kdyby kvalitativně postačovaly, což nepostačují – se týkají státního zastupitelství, dohledu nad prací policie, ochrany svědků, vyšetřování trestných činů spojených s PKK, postavení Kurdů na trhu práce, vnitřní migrace, cestovních dokladů a vojenské služby. O vězeňství v nich nic nenajdeme. Přitom právě toto téma bylo třeba posoudit.

30. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2018, čj. -50, č. 3801/2018 Sb. NSS, navíc platí: „Prokáže-li se v řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany (…), že v žadatelově zemi původu existují natolik závažné nedostatky v systému vězeňství a justice, které se týkají obecně všech trestně stíhaných či vězněných osob a které ve svém důsledku představují hrozbu skutečného nebezpečí vážné újmy, nemusí žadatel (který je v zemi původu trestně stíhán) za účelem udělení doplňkové ochrany (§ 14a téhož zákona) prokazovat, že vážná újma bude způsobena právě jemu.“ Žalobce v Turecku trestně stíhaný je a jeden trest odnětí svobody si tam už odpykal. Otázka, jak to v tureckých věznicích vypadá, se tedy nabízela sama.

31. Žalovaný ve vyjádření k žalobě tvrdí opak. Uvádí, že vycházel z více zdrojů, které zachycovaly mimo jiné „podmínky výkonu trestu odnětí svobody“. Toto tvrzení ale nemá ve spise oporu.

32. Žalobce navíc v žalobě označuje konkrétní dokument, který podle něj chybí – Informace OAMP z února 2025. Jde o materiál, který zpracoval sám žalovaný. Ať už žalovaný použije tuto zprávu, nebo jinou, srovnatelně kvalitní a aktuální, otázku poměrů v tureckém vězeňství bude muset v dalším řízení zodpovědět.

IV. 3. Tam, kde podklady jsou, z nich žalovaný vyčetl opak

33. Vada napadeného rozhodnutí není jen v tom, co ve spise chybí. Ve třech bodech se závěry žalovaného rozcházejí s obsahem zpráv, ze kterých mají čerpat.

34. Pokud jde o diskriminaci X, tak na str. 8 napadeného rozhodnutí žalovaný odkazuje na Informaci MZV 2024/1 a Informaci MZV 2025 a uvádí, že „k diskriminaci v Turecku“ tyto zprávy uvádějí „následující“. Pak cituje jedinou věc – preambuli turecké y z roku 1982 a zákaz diskriminace v ní. Odpověď Informace MZV 2024/1 na dotaz Ministerstva vnitra ovšem bezprostředně pokračuje: „Jak je toto ustanovení prováděno v praxi, o tom neexistují spolehlivé údaje, k diskriminaci X na pracovním trhu může ale docházet zejména v soukromém sektoru ze strany nacionalisticky orientovaných zaměstnavatelů nebo nadřízených – účinná obecná protidiskriminační legislativa na rozdíl od ČR v Turecku neexistuje a případná obrana soudní cestou by narážela na vrcholně obtížné dokazování motivu (důkazní břemeno je v takovém případě vždy na straně žalujícího).“ Žalovaný si tedy z podkladu vzal ústavní deklaraci a vypustil skutkové zjištění, které jediné má pro posouzení věci význam.

35. Už z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2007, čj. -129, přitom plyne, že nestačí pouhé shromáždění údajů o právním systému nebo struktuře organizace veřejné moci v konkrétní zemi původu bez související informace o účinnosti aplikace záruk zákonnosti. Zde je situace ještě vyhrocenější. Podklad sám výslovně říká, že spolehlivé údaje o praxi neexistují a že účinná protidiskriminační legislativa v Turecku chybí. Žalovaný z něj přesto dovodil pravý opak.

36. K tomu jedna drobnost, která ale o práci s podklady leccos vypovídá. Informace MZV 2025 odpovídá na jedinou nově vloženou otázku, a to na otázku vojenské služby. Diskriminace se dotýká jen v tomto rámci – uvádí, že kurdská identita se v rámci vojenské služby nezjišťuje a že ani její přiznání by nemělo vést k odlišnému zacházení ze strany velitelského sboru. K diskriminaci X mimo vojenskou službu, natož na trhu práce, se nevyjadřuje. Žalovaný ji přesto cituje jako oporu svého závěru o diskriminaci.

37. Pokud jde o možnost legálního vycestování, tak na str. 7 až 8 a 12 napadeného rozhodnutí žalovaný s odkazem na Informaci OAMP 2025 konstatuje, že „turecká zaručuje svobodu vnitřního pohybu, cestování do zahraničí, svobodu emigrace i repatriace“. Z toho dovozuje, že žalobcovo odůvodnění, proč musel z Turecka odcestovat nelegálně, „se tak evidentně nezakládá na pravdě“, a jeho obavy ze zatčení vnímá „jako naprosto neopodstatněné“. Tatáž pasáž Informace OAMP 2025 ovšem pokračuje: „avšak vláda tato práva omezuje. Vláda pokračovala v omezování zahraničního cestování pro některé občany obviněné z vazeb na X nebo z neúspěšného pokusu o převrat v roce 2016. stanoví, že pouze soudce může omezit svobodu cestovat, a to jen v souvislosti s trestním vyšetřováním nebo stíháním. Protiteroristické zákony však umožňují zavést přísná omezení svobody pohybu, včetně zákazu vstupu do provincií nebo opuštění provincií, až na 15 dní. Svoboda pohybu byla omezována i v částech východu a jihovýchodu země v souvislosti s operacemi proti X.“

38. Informace MZV 2024/1 k tomu pak dodává: „Případy zadržení, odnětí či nevydání cestovního pasu jsou v současném Turecku poměrně časté, avšak vždy v souvislosti s trestním či trestně-správním stíháním jedince pro konkrétní trestný čin či administrativní delikt (např. daňové nedoplatky). (…) pasové opatření zde bývá prostředkem, nikoli cílem (s narativním cílem znemožnit stíhanému jedinci vyhýbat se řízení pobytem v cizině).“

39. Podle podkladů ve spise je tedy žalobce typickým adresátem takového opatření. Je trestně stíhaný a vymáhají po něm dluhy. Žalovaný přitom sám v rozhodnutí uvádí, že žalobce si před svým prvním odjezdem, kdy proti němu už běželo trestní stíhání, žádal o schůzku na konzulátu v X, a uzavírá, že „zjevně nesplnil potřebné podmínky“. Proč je nesplnil, se ale neptá – ačkoliv odpověď má ve spise. Na tomto obráceném čtení podkladů pak staví závěr o nevěrohodnosti žalobce, který se promítá do celého posouzení § 12 i § 14a zákona o azylu.

40. A v neposlední řadě, pokud jde o dostupnost ochrany, tak závěr, že žalobce nevyužil právní prostředky ochrany, protože se mohl obrátit se stížností na Inspekční komisi Generálního ředitelství bezpečnosti (str. 6 a 7 napadeného rozhodnutí), reálně čerpá z Informace MZV 2022 (byť odkazuje na Informaci MZV 2024/2). Táž zpráva ale obsahuje i pasáže, které žalovaný nezmiňuje. Cituje zprávu Ministerstva zahraničí Spojených států amerických o dodržování lidských práv za rok 2020, podle níž jsou příslušníci turecké zpravodajské služby MİT ze zákona chráněni před trestním stíháním s ohledem na to, že se jako příslušníci bezpečnostních složek podílejí na boji proti terorismu, což ztěžuje veřejným žalobcům vyšetřovat mimosoudní popravy a jiná porušování lidských práv, protože před zahájením řízení musí získat svolení vojenského i civilního vedení. Zmiňuje kritiku komisařky Rady Evropy pro lidská práva i Benátské komise. Komisařka měla obavy, že nezávislost tureckého soudnictví byla vážně narušena během výjimečného stavu a po jeho skončení. Benátská komise pak byla zvláště znepokojena tím, že Rada soudců a státních zástupců podnikala okamžité a přímé kroky proti soudcům a státním zástupcům na základě jejich rozhodnutí v řešených případech. Takovou praxi označila za rozpornou se základními principy právního státu.

41. Informace MZV 2024/2 k tomu doplňuje, že při podezření na propojení pachatele s X přebírá vyšetřování ihned právě X, byť se ho nadále účastní i složka, která je zahájila. Žalobce je X z X, jehož rodina prošla operacemi v X v roce 2015. Souvislost se nabízí a žalovaný ji nijak nereflektuje.

42. Nad rámec těchto tří bodů soud dodává, že Informace OAMP 2025 v kapitole o mučení uvádí, že se objevily zprávy o využívání mučení a jiného nelidského zacházení některými členy bezpečnostních složek, a že osoby s údajnou příslušností k X nebo ke X byly takovému zacházení vystaveny častěji. Žalobce je X z X a v žalobě namítá právě obavu z připisovaného politického názoru, tedy z domnělého spojení s X. S touto pasáží vlastního podkladu se žalovaný nijak nevypořádal.

43. Jen pro úplnost soud dodává, že v této části popisuje jen některé zjištěné rozpory s obsahem spisu. Pokud odkazuje na Informace MZV, tak tím nechce říci, že byly pro posouzení věci dostačující. Nebyly, jak vysvětlil v části IV. 2. Žalovaný jen zkrátka nepracoval, jak bylo třeba, i s jinak nepoužitelným textem, který obsahovaly.

IV. 4. Soud nemohl sám popsané chyby žalovaného napravit

44. Použitelnost „staré“ právní úpravy před 12. 6. 2026 má v této věci ten dopad, že soud nemůže popsané vady rozhodnutí žalovaného sám napravit. To by mělo být samozřejmou součástí vyčerpávajícího a aktualizovaného posouzení skutkové i právní stránky ve věci, včetně případného posouzení potřeby mezinárodní ochrany, podle čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice. Soudní dvůr totiž naposledy v rozsudcích ze dne 4. 6. 2026 ve věci C-440/25, Ebilum (body 49 a 50), a ve věci C-198/25, Quotal (body 39 a 40), připomněl, že „by vyřízení žádosti o mezinárodní ochranu bylo značně zpožděno, kdyby (…) soud musel vrátit spis rozhodujícímu orgánu, aby tyto skutečnosti zohlednil při rozhodování o potřebě mezinárodní ochrany žadatele. Pravomoc takového soudu zohlednit nové skutečnosti, k nimž se uvedený orgán nevyjádřil, odpovídá cíli [procedurální směrnice], kterým je zejména, aby žádosti o mezinárodní ochranu byly vyřízeny ‚co možná nejdříve, aniž by tím bylo dotčeno provedení přiměřeného a úplného posouzení‘, jak vyplývá především z bodu 18 jejího odůvodnění.“ (pro přehlednost upravil krajský soud).

45. Jak ale soud již opakovaně upozorňoval, český zákonodárce čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice v jeho úplnosti dosud netransponoval (viz např. rozsudky zdejšího soudu ze dne 16. 10. 2024, čj. -38, body 69, 72-73 a 78, či ze dne 22. 7. 2025, čj. -56, body 50-56 a mnohé další). Neúplně transponovaného ustanovení směrnice se přitom stát nemůže dovolávat v neprospěch jednotlivce. Ustanovení čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice má proto přímý účinek jen ve prospěch žadatele. Soud tedy nemůže hodnocení, které žalovaný vůbec neprovedl, nahradit sám, pokud by jen hypoteticky hrozilo, že výsledek tohoto posouzení bude negativní vůči žalobci.

46. Soud ví o tom, že první senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 9. 10. 2025, čj. -67 (body 12 až 15), posvětil postup Městského soudu v Praze, který podobně vady rozhodnutí žalovaného napravil. Je však třeba podotknout, že se nezabýval otázkou náležité transpozice procedurální směrnice a otázkou, zda je v tomto „nedotaženém“ právním rámci takový postup po všech relevantních stránkách ku prospěchu žadatele.

47. Nejvyšší správní soud přitom o několik měsíců dříve v rozsudku ze dne 30. 5. 2025, čj. -40, vyslovil souhlas s názorem zdejšího soudu vyjádřeným v rozsudku čj. -38, že přímý účinek čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice může jít výlučně ve prospěch žadatele o mezinárodní ochranu. Ustanovení čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice přitom stanoví nejen procesní požadavky úplného a ex nunc přezkumu, ale i procesně-hmotněprávní složku případného posouzení potřeby mezinárodní ochrany. Podle zdejšího soudu ho proto tam, kde se všechny tyto požadavky uplatní (viz následující bod), lze použít jen tehdy, jde-li žadateli ku prospěchu ve všech z nich.

48. Věc řešená prvním senátem se týkala přípustnosti žádosti o mezinárodní ochranu. U té se sice uplatní požadavek na úplné ex nunc posouzení, ale nikoliv i požadavek na posouzení potřeby mezinárodní ochrany, které se uplatní jen ve věcech tzv. úplného – nijak procesně nezjednodušeného – posouzení žádosti (viz bod 115 rozsudku velkého senátu Soudního dvora ze dne 25. 7. 2018 ve věci C585/16, Alheto). Citovaný rozsudek prvního senátu proto na tuto věc nedopadá.

49. Soud proto rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil. S ohledem na výše uvedené se sám nemohl pustit do posuzování žalobcovy žádosti, protože v aspektu posouzení potřeby mezinárodní ochrany žalobce nelze vyloučit výsledek, který by šel v jeho neprospěch. Soud proto samozřejmě nijak výsledek posouzení potřeby mezinárodní ochrany nepředjímá. Bude to nejprve na žalovaném.

IV. 5. Pokyn žalovanému pro další řízení

50. Žalovaný si v dalším řízení musí opatřit informace o zemi původu, které budou aktuální, budou se vztahovat k tomu, co žalobce tvrdí, a budou kontrolovatelné a ověřitelné. Tyto informace se budou muset týkat toho, zda a za jakých podmínek hrozí v Turecku odnětí svobody v souvislosti s nesplacenými dluhy a zda turecké právo umožňuje přeměnu neuhrazeného dluhu na trest odnětí svobody. Bez toho na hlavní důvod žalobcovy žádosti odpovědět nelze.

51. Podobně si žalovaný opatří aktuální a řádně ozdrojované informace o poměrech v tureckých věznicích a vazebních věznicích. Bude se muset zabývat i tím, jak se v nich zachází s vězni X původu a s osobami stíhanými podle protiteroristických předpisů. Do spisu založí vlastní Informaci OAMP k tureckému vězeňství, pokud existuje, případně jiný srovnatelně kvalitní podklad, a vypořádá se s ní.

52. U informací, které pro žalovaného obstarává zastupitelský úřad, si – pokud je bude chtít dále použít – vyžádá doplnění konkrétních zdrojů ke každé odpovědi. Aby byl zdroj v potřebné kvalitě, musí být řádně identifikován a konkretizován tak, aby ho šlo jednoduše ověřit. Může jít například o hypertextový odkaz, řádně označený snímek obrazovky nebo obdobně přesné určení podkladu. Sdělení, že dřívější zpráva „je stále aktuální“, podkladem pro rozhodnutí není. Žalovaný se také vypořádá i s těmi částmi podkladů, které svědčí ve prospěch žalobce.

53. Soud dodává, že tím nijak nepředjímá výsledek posouzení žalobcovy žádosti. Je možné, že žalovaný po doplnění podkladů dospěje ke stejnému závěru. Musí se k němu ale dostat poctivou prací s informacemi o zemi původu.

V. Závěr a náklady řízení

54. Krajský soud zrušil rozhodnutí žalovaného podle . Skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, v podstatné části nemá oporu ve spisech a zčásti je s nimi v rozporu. Věc proto soud vrátil žalovanému k dalšímu řízení, ve kterém ho váže právní názor vyslovený v tomto rozsudku ( a 5 ).

55. Pokud jde o náklady řízení, žalobci jako úspěšnému účastníkovi řízení vzniklo právo na jejich náhradu. Žalobce ale žádné náklady nevyčíslil, proto mu je krajský soud nepřiznal. Žalovanému jako neúspěšnému účastníkovi řízení právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, pokud má stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie.

Brno, 17. srpna 2026

Martin Kopa, v. r.

samosoudce