Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 Ad 33/2025 - 56

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci

žalobce: J. S.,

bytem X,

proti

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení,

Křížová 1292/25, Praha 5,

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 11. 2025, č. j. X,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí žalované č. j. X, ze dne 21. 7. 2025, kterým byl žalobci odňat invalidní důchod a které bylo potvrzeno.

2. V žalobě uvedl, že jeho zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý, přičemž jde o trvalý stav. Od úrazu páteře v roce 2018 prodělal několik operací, má trvale šrouby v páteři a je omezen na lehkou práci. Manuální práci, které se vyučil, dělat nemůže. Přestože se jeho stav nezlepšil, stanovili posudkoví lékaři v roce 2025 pokles pracovní schopnosti pouze o 30 %, což je v rozporu s dřívějšími posudky z let 2021 a 2023, ty stanovily pokles 35 %. Po úrazu a první operaci se snažil vrátit k manuální práci, kterou vykonával před úrazem, to však vedlo k dalšímu zhoršení, konkrétně výhřezu ploténky a další operaci. Následkem má žalobce trvale zavedeny šrouby v páteři, zákaz těžké manuální práce, každodenní bolesti, omezení při sezení a stání, je zde nutnost občas používat bederní pás, má také omezení v běžném životě, nezvládá sport. Stav je nezvratný, trvalý a degenerativní. Posudky z roku 2025 jsou v rozporu s realitou. Nezmínily zlepšení stavu, vycházely z toho, že žalobce pracuje a není v pracovní neschopnosti. Toto není dle žalobce důvod ke snížení invalidity. Je živitelem rodiny, má dvě děti, třetí se má narodit v srpnu 2026. I administrativní práce mu způsobuje potíže, musí měnit polohy, může občasně pracovat z domova. Žalobce by svůj stav označil za pokles o 40 %. Posudky z roku 2025 jsou dle něj nepřezkoumatelné. Rozhodnutí nemá oporu v lékařských nálezech.

3. V doplnění žaloby žalobce sdělil, že dne 19. 3. 2026 absolvoval naplánovanou kontrolu na spondylochirurgii pro zhoršení obtíží. Je objednán na magnetickou rezonanci na 13. 4. 2026. Lékař žalobci sdělil, že se nelze vrátit k manuální práci.

4. Žalobce dále doložil lékařskou zprávu ze dne 7. 5. 2026 z FN Motol. Uvedl, že ze zprávy a výsledků MRI vyplývá pokračující degenerativní postižení páteře nad i pod fixací a dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Ve zprávě bylo také uvedeno, že dlouhá fixace bude do budoucna více přetěžovat další segmenty páteře.

5. K posudku vyhotovenému v soudním řízení zaslal žalobce vyjádření, ve kterém uvedl, že se závěry tohoto posudku nesouhlasí. Komise dospěla k závěru, že pokles pracovní schopnosti je pouze 20 % a že žalobce neměl být posouzen jako invalidní ani v minulosti. Dle žalobce posudek nedostatečně zohledňuje skutečné funkční dopady jeho zdravotního stavu na pracovní i běžný život. V minulosti prodělal čtyři operace páteře po úrazu a následných komplikacích, včetně stabilizace páteře instrumentáriem. Nadále trpí chronickými bolestmi páteře a výrazným omezením pohybového aparátu. Obtíže se zhoršují při delším stání, delším sezení, fyzické zátěži, manipulaci s břemeny i při běžných denních činnostech. Z posudku vyplývá, že má dlouhodobě dodržovat režim vertebropata, nepřetěžovat páteř, nemanipulovat s těžšími předměty, nosit bederní pás a pravidelně uvolňovat ztuhlé svaly. Posudek zároveň potvrzuje pokračující degenerativní změny nad i pod fixací páteře. Tyto skutečnosti dle žalobce neodpovídají lehkému funkčnímu postižení. Za zásadní považuje závěr komise, že je schopen vykonávat stávající zaměstnání. Tento závěr ukazuje, že byl hodnocen pro administrativní práci, kterou vykonává, aby uživil rodinu. Vykonává ji přes bolesti a pouze díky možnosti měnit během práce polohy. Je vyučený truhlář, většinu života pracoval v manuálních profesích, to již kvůli zdravotnímu stavu vykonávat nemůže a dle odborného posudku z Motola nesmí. Ve vztahu k manuálním profesím, pro které má kvalifikaci a dlouholetou praxi, je výrazně omezen a dlouhodobě neschopen vykonávat fyzicky náročnou práci. není schopen dlouhodobého předklonu, manipulace s těžkými břemeny ani jiné fyzicky náročné práce. Po návratu k manuální práci po prvních operacích došlo k dalším komplikacím páteře a následné operaci bederní páteře. Bylo mu sděleno odborným pracovištěm v Motole, že návrat k těžké manuální práci není možný. Invalidita dle žalobce znamená i zásadní omezení možnosti vykonávat profesi odpovídající zdravotnímu stavu, kvalifikaci a dosavadní pracovní praxi. Nesouhlasí se závěrem, že jde o lehké funkční postižení. Posudková komise přikládala význam také tomu, že nebyl pravidelně sledován neurologem. To však byl, a to ván specializovaným pracovištěm v Motole (konkrétně spondylochirurgie). Další časté kontroly nebyly indikovány, protože stav byl vyhodnocen jako trvalý. Skutečnost, že nechodí často k lékaři, neznamená, že je bez obtíží nebo že došlo ke zlepšení. Dle lékařů nejsou bez akutních obtížích kontroly nutné. Komise hodnotila především absenci závažného neurologického nálezu, avšak nedostatečně zohlednila dlouhodobé funkční omezení páteře, chronickou bolestivost a reálný dopad zdravotního stavu na možnost vykonávat kvalifikovanou manuální práci. Při jednání komise byl nervózní a některé skutečnosti nemusel uvést zcela přesně nebo úplně. Závěr posudku je podle žalobce rozporný, posudek konstatuje závažné potíže, ale zároveň konstatuje závěr o lehkém postižení.

6. Žalovaná sdělila, že se seznámila s obsahem posudku ze soudního řízení a že ponechává rozhodnutí na úvaze soudu.

7. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti.

8. Dle posudku o invaliditě ze dne 19. 8. 2021 šlo o rozhodné postižení dle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1b) přílohy k , o posuzování invalidity, (dále jen „ “). Míra poklesu pracovní schopnosti 20 %.

9. Dle posudku z námitkového řízení ze dne 7. 12. 2021 šlo o rozhodné postižení dle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti 35 %. Den vzniku invalidity 19. 8. 2021.

10. Dle posudku o invaliditě ze dne 7. 6. 2023 šlo o rozhodné postižení dle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti 35 %. Den vzniku invalidity 19. 8. 2021 – trvá.

11. Dle posudku o invaliditě ze dne 15. 7. 2025 šlo o rozhodné postižení srovnatelné se zdravotním postižením dle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti 30 %. Zánik invalidity ke dni 15. 7. 2025.

12. Dle posudku z námitkového řízení ze dne 3. 11. 2025 šlo o zdravotní postižení dle XII, oddílu E, položky 1c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti 30 %. Zánik invalidity ke dni 21. 7. 2025.

13. Městský soud v Praze přezkoumal dle , , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ “) napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích žalobkyní uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

14. Podle , o důchodovém pojištění, (dále též „ZDP“) pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

15. Podle § 39 odst. 2 ZDP jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

16. Podle § 39 odst. 3 ZDP pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

17. Podle § 39 odst. 4 ZDP při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

18. Podle o organizaci a provádění sociálního zabezpečení Ministerstvo posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v , avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna.

19. Za účelem posouzení zdravotního stavu žalobce si soud vyžádal u Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze odborný lékařský posudek. Posudková komise v posudku ze dne 13. 5. 2026 shledala, že žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyl invalidní.

20. V daném případě posudková komise zasedající v řádném složení za přítomnosti odborné lékařky z oboru neurologie jednoznačně vymezila dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce.

21. V rámci subjektivních potíží zmíněno, že žalobce trápí X.

22. Posudková komise poukázala na dosavadní vývoj žalobcových potíží, kdy lze shrnout, že žalobce prodělal úraz X, došlo ke zlomenině X. Proběhla operace, následně opakovaně udávány bolesti, X absolvoval pobyt v Lázních X. Při spondylochirurgické kontrole v dubnu 2024 X. Pro zhoršení potíží proběhla spondylochirurgická kontrola v březnu 2026, na kontrolním rentgenovém snímku popisována X.

23. V diagnostickém souhrnu komise zmínila tato zdravotní postižení žalobce – X.

24. Posudková komise dále shrnula pracovní historii žalobce. Uvedla, že je vyučeným truhlářem, přičemž pracoval u různých zaměstnavatelů v dělnických profesích – kuchař, prodavač, skladník, od roku 2017 jako popelář, od roku 2022 asi půl roku ve výdeji obědů, prodavač, poté od září 2022 začal pracovat u stejného zaměstnavatele na plný úvazek na administrativní pozici, kterou vykonával i ke dni vyhotovení posudku. Zmíněno, že práci zvládá s obtížemi, vyhovuje mu, že pokud má potíže, může se na chvíli postavit či projít. Pracuje z ekonomických důvodů, aby uživil rodinu. Byl posuzován jako administrativní pracovník, k dělnickým profesím.

25. Komise dále uvedla, že žalobce pobíral invalidní důchod od roku 2021 (datum vzniku 19. 8. 2021). Dle posouzení z námitkového řízení ze dne 7. 12. 2021 bylo jeho rozhodné zdravotní postižení kategorizováno pod kapitolu XIII, oddíl E, položku 1c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti 35 %.

26. V tuto dobu byl po operaci bederní páteře, kterou podstoupil X, s následnou rekonvalescencí, včetně lázeňské léčby X, stav byl stabilizovaný. Ze zprávy z lázeňské léčby X vyplynulo, že v té době udával bolesti v oblasti bederní páteře, dynamika páteře byla omezená – Thomayer do poloviny bérců. Objektivně došlo za pobytu v lázních ke zlepšení X

27. Spondylochirurgický nález z 15. 9. 2021 X

28. Z doložených odborných nálezů vyplynulo, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce odpovídal kapitole XIII, oddílu E, položce 1b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, tj. bolestivý syndrom páteře, stavy po operacích nebo úrazech páteře, degenerativní změny páteře, lehké funkční postižení, kde je uvedena míra poklesu pracovní schopnosti procentním rozmezím 10 – 20 %. V tuto dobu šlo o poruchu dynamiky páteře, svalové dysbalance, bez jasného kořenového dráždění, bez známek poškození nervu. S ohledem na vykonávanou profesi by míra poklesu pracovní schopnosti odpovídala horní hranici procentního rozmezí, tj. 20 %, jak bylo hodnoceno posudkovým lékařem první instance PSSZ dne 19. 8. 2021, který pro dlouhodobé funkční postižení páteře zvolil kapitolu XIII, oddíl E, položku 1b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a stanovil míru poklesu pracovní schopnosti 20 %. Posudkový závěr z námitkového řízení komise považuje za nadhodnocený.

29. Při kontrole invalidity dne 7. 6. 2023 byla žalobci invalidita prvního stupně ponechána, bylo hodnoceno podle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1b) přílohy k vyhlášce, ačkoli nebylo prokázáno poškození nervu ani kořenové dráždění, na kontrolním rentgenovém snímku bederní páteře byla instrumentace na svém místě, bez známek uvolnění, kdy žalobce pracoval na plný úvazek ve výdeji jídla a administrativě.

30. Při kontrolní lékařské prohlídce na IPZS dne 15. 7. 2025 byl posouzen tak, že není invalidní, datum zániku ke dni posouzení, tedy 15. 7. 2025. Rozhodné zdravotní postižení hodnoceno jako srovnatelné podle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, míra poklesu pracovní schopnosti 30 %, nebyla dále měněna.

31. V námitkovém řízení dne 3. 11. 2025 posouzen tak, že šlo o zdravotní postižení dle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Zánik invalidity kde ni 21. 7. 2025.

32. V posudkovém závěru bylo uvedeno, že dne X utrpěl X zlomeninu X, která byla řešena operacemi (X. Po operaci proběhla X lázeňská léčba. Dne X byla odstraněna instrumentace. Stav byl stabilizovaný. Žalobce se vrátil do práce, kde pracoval na plný úvazek.

33. Pro zjištěný výhřez meziobratlové ploténky mezi čtvrtým a pátým bederním obratlem vyvolávajícím bolesti bederní páteře s propagací do pravé dolní končetiny podstoupil dne X operaci bederní páteře (dekomprese v úrovni čtvrtého a pátého bederního obratle a znehybnění této úrovně páteře), poté absolvoval X lázeňskou léčbu.

34. Při spondylochirurgické kontrole v dubnu 2024 byl stav X. Na kontrolním rentgenovém snímku X.

35. Pro zhoršení obtíží, omezující blokády páteře, proběhla dne X, tedy po datu vydání napadeného rozhodnutí, spondylochirurgická kontrola, při které byla na kontrolním rentgenovém snímku popisována X.

36. Při vyšetření při jednání byl žalobce orientovaný, X.

37. Komise shledala, že k datu vydání napadeného rozhodnutí se u žalobce jednalo o dlouhodobě nepříznivý ustálený zdravotní stav, jehož hlavní příčinou byl chronický bolestivý syndrom bederní páteře. Rozhodné zdravotní postižení z hlediska invalidity bylo podřazeno pod kapitolu XIII, oddíl E, položku 1b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti stanovena 20 % v rámci procentního rozmezí 10 – 20 %. Tato míra nebyla dále měněna.

38. Komise uvedla, že na rozdíl od posouzení lékaře v prvním stupni a v námitkovém řízení zvolila položku bolestivý syndrom páteře s lehkým funkčním postižením, protože u žalobce byla přítomna porucha dynamiky bederní páteře, občasné kořenové dráždění pátého bederního nervového kořene a nebylo možné vyloučit, že i prvního křížového nervového kořene, známky trvalého poškození nervu nebyly prokázány. Některé denní aktivity vykonával žalobce s obtížemi. Dlouhodobě musel udržovat režim vertebropata, tedy zatěžovat páteř pouze ve vzpřímené poloze, nemanipulovat s těžšími předměty, několikrát denně po dobu alespoň 5 minut protahovat ztuhlé svaly, uvolnit strnulou polohu, nepřetěžovat páteř jednostrannou polohou, vyhýbat se vlhku, chladu, nosit bederní pás při zátěži.

39. Volbou horní hranice procentního rozmezí položky byly zohledněny veškeré posudkově významné skutečnosti (funkční postižení páteře, povolání), takže nebyl shledán důvod pro další navýšení.

40. Funkční postižení páteře nebylo možné hodnotit podle položky 1c), tedy jako bolestivý páteřní syndrom se středně těžkým funkčním postižením, protože nešlo o často recidivující projevy kořenového dráždění, nebyl prokázán funkčně významný neurologický nález s poškozením nervu, nešlo o závažné snížení celkové výkonnosti při běžném zatížení.

41. Jiné dlouhodobé zdravotní postižení omezující pracovní schopnost nebylo dokladováno.

42. K datu vydání napadeného rozhodnutí žalobce nebyl invalidní. Byl schopen vykonávat stávající zaměstnání. Z dokumentace vyplývá, že od 19. 8. 2021 neměl být invalidní, invalidita prvního stupně neměla být uznána.

43. K námitkám žalobce, které se týkají posudků ze správního řízení, soud uvádí, že pro soudní řízení jsou relevantní závěry vyplývající z posudku, který byl vyhotoven posudkovou komisí v soudním řízení. Tento závěr komise byl co do podstaty věci – že žalobce není invalidní - totožný jako závěry posudkových lékařů IPZS z roku 2025, které tak byly potvrzeny.

44. Žalobce v žalobě také uvedl, že nesouhlasí se závěrem, že jde o lehké funkční postižení. Domnívá se, že komise hodnotila především absenci závažného neurologického nálezu a že naopak nedostatečně hodnotila dlouhodobé funkční omezení páteře, chronickou bolestivost a reálný dopad stavu na schopnost vykonávat práci.

45. Soud dává žalobci za pravdu, že jeho stav je zcela nepochybně trvalý, kdy po úrazu páteře je zjevné, že došlo k četným omezením žalobce, pokud jde o jeho pohybový potenciál, kdy zároveň také trpí četnými opakovanými bolestmi, jakož i dalšími potížemi. Z hlediska hodnocení invalidity nicméně soud vychází ze závěrů posudkové komise, která potíže žalobce nepopřela, avšak neshledala jejich závažnost na takové úrovni, aby se jednalo o invaliditu, kdy podle komise naopak žalobce neměl být posouzen jako invalidní ani v roce 2021.

46. Soud má za to, že posudková komise v posudku dostatečně popsala a vysvětlila, k jakým skutečnostem při posuzování stavu žalobce přihlížela. Lze potvrdit, že byl vzat v úvahu neurologický nález, který komisí nebyl považován za významný, nicméně tento závěr odpovídá analýze lékařské dokumentace provedené komisí – např. lze zmínit nález ze spondylochirurgie ze dne 24. 4. 2024, kde bylo uvedeno, že žalobce má dodržovat režim vertebropata a pokračovat v konzervativních postupech. Komise zároveň popsala vývoj žalobcova postižení, jakož i zmínila další relevantní skutečnosti, např. přítomnost kořenového dráždění. Není tedy pravdou, že by odhlédla od konkrétních projevů žalobcova postižení, neshledala však, že by jejich závažnost přesáhla lehké funkční postižení. Přihlédnuto bylo i k výsledku vyšetření provedeného při komisionálním jednání – závěr, že jde o chronický vertebrogenní algický syndrom hrudní a bederní páteře s v. s. občasným kořenovým drážděním L5 a S1 vlevo, bez oslabení síly a reflexologického nálezu.

47. Posudková komise podřadila rozhodné žalobcovo zdravotní postižení pod kapitolu XIII, oddíl E, položku 1b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, přičemž stanovila míru poklesu pracovní schopnosti 20 %.

48. Žalobce v žalobě namítl, že závažnost svého stavu by sám kategorizoval jako závažnější s poklesem 40 %. K tomu soud uvádí, že pod položku 1 uvedené kapitoly a oddílu spadá

bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének.

49. Dle položky 1b) jde o lehké funkční postižení, míra poklesu 10 – 20 %. Jedná se o postižení zpravidla více úseků páteře, polytopní blokády s omezením pohyblivosti, svalové dysbalance, porucha statiky a dynamiky páteře s občasnými projevy kořenového dráždění, s recidivujícím lehkým neurologickým nálezem, bez známek poškození nervu, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi.

50. Dle položky 1c) jde o středně těžké funkční postižení, míra poklesu 30 – 40 %. Jde o závažné postižení jednoho nebo více úseků páteře, se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, insuficiencí svalového korzetu, s často recidivujícími projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým nálezem, s poškozením nervu, popř. symptomatologie neurogenního močového měchýře, se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení, některé denní aktivity omezeny.

51. Soud má za to, že kategorizace posudkovou komisí odpovídá jejímu slovnímu popisu uvedenému v posudkovém závěru. Toto dle soudu je souladné s hodnocením podle položky 1b). Jakkoli žalobce může nepochybně subjektivně vnímat stav závažněji, kdy soud v žádném případě nesporuje zejména uváděné bolesti a nutnost změn poloh v práci, z popisu komise nevyplynulo, že by u žalobce mělo jít o funkčně významný neurologický nález. Projevy kořenového dráždění zjištěny byly, avšak šlo o projevy občasné. Položce 1b) odpovídá i uváděné omezení některých denních aktivit.

52. Soud dodává, že pokud se stav žalobce zhoršil po datu vydání napadeného rozhodnutí nebo se bude horšit i dále, může žalobce podat žádost o invalidní důchod znovu, přičemž jeho stav poté bude opětovně posouzen k příslušné době.

53. Pro nynější věc bylo vycházeno ze stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Komise zmínila i zprávy z doby pozdější, ty však pouze podpořily její závěry týkající se stavu ke dni vydání rozhodnutí. Žalobce k žalobě doplnil právě tyto novější zprávy (z března a května 2026), které komise do úvahy zařadila, nicméně šlo již o zprávy z doby po vydání rozhodnutí. Jak soud již uvedl, může žalobce, shledá-li svůj stav horší, opět žádat o invalidní důchod na podkladě lékařských zpráv z příslušné doby.

54. Posudková komise dle žalobce dále přikládala význam také tomu, že nebyl pravidelně sledován neurologem. To však dle jeho názoru byl, a to specializovaným pracovištěm spondylochirurgie. Další časté kontroly nebyly indikovány, protože stav byl vyhodnocen jako trvalý. Skutečnost, že nechodí často k lékaři, neznamená, že je bez obtíží nebo že došlo ke zlepšení. Dle lékařů nejsou bez akutních obtíží kontroly nutné.

55. K této námitce žalobce soud uvádí, že v posudku posudkové komise bylo opakovaně odkazováno na lékařské nálezy ze spondylochirurgie, tedy odborného pracoviště, kde byla uvedena konkrétní zjištění ohledně stavu páteře, hodnocení rentgenových snímků apod. tyto nálezy byly komisí rozvedeny na stranách 3 – 4 posudku. Komise pouze zmínila – v rámci pasáže, která obsahuje popis subjektivního vnímání obtíží žalobcem – že žalobce po dva roky nedocházel na rehabilitace. Byl to sám žalobce, kdo hovořil o četnosti návštěv u neurologa, kdy dle úvodu posudku sám komisi sdělil, že od dubna 2024 do 19. 3. 2026 nebyl vyšetřen neurologem ani spondylochirurgem, takže opětovné vyžádání lékařských nálezů by nemělo smysl. Žalobce tedy nebyl na vyšetření v letech 2024 – 2026, nicméně v roce 2024 i 2026 vyšetřen byl. Lze dodat, že posudková komise vychází z dostupné lékařské dokumentace. Pokud dotyčný nedochází pravidelně na lékařská vyšetření, byť i z důvodu neměnnosti stavu nebo toho, že vyšetření sám neshledá nezbytné, může z tohoto důvod v dokumentaci chybět dostatek lékařských zpráv, které by dokumentovaly stav posuzovaného s určitou periodicitou. Pokud žalobce po dva roky k neurologii ani spondylochirurgii nedocházel, jak sám sdělil komisi, pak musel s tímto výpadkem lékařských zpráv počítat, kdy zároveň to, že lékaře v dané době nevyhledal, podporuje opět do jisté míry závěr o lehkém postižení.

56. Pokud jde o námitku, že žalobce není schopen vykonávat manuální práci, které se vyučil, ale je nucen vykonávat administrativní činnost, soud uvádí, že lze rozumět žalobci, že by se rád vrátil ke své původní profesi truhláře či k podobné manuální práci, což dle jeho tvrzení není možné pro špatný stav. Z posudkového závěru nicméně vyplývá, že žalobce byl schopen dlouhodobě vykonávat práci na plný úvazek na administrativní pozici, kdy měl předtím také pracovat ve výdeji obědů u téhož zaměstnavatele. Jakkoli dle svého sdělení žalobce není ani administrativní práci schopen práci vykonávat zcela bez potíží, má časté bolesti, byl schopen přes uváděné potíže pracovat na pozici dlouhodobě – komisí zmíněn nástup do administrativy v září 2022. Žalobce tedy byl schopen vykonávat plnohodnotně práci, byť nikoli manuální. Soud dodává, že dle posudku soudu žalobce v minulosti vykonával profesi kuchař, skladník, prodavač a popelář, tedy výkon současného zaměstnání v administrativě nepředstavuje pro žalobce nutně zhoršení po finanční stránce, byť soud nerozporuje vůli žalobce k návratu k manuální práci, kterou by si vykonávat přál a dle lékařů tak činit nemůže.

57. Komise se zabývala i popisem stavu postižení v čase od doby, kdy došlo k úrazu, až do roku 2026. Jakkoli žalobce tvrdí, že závažnost stavu se nezměnila a jde dle něj o invaliditu s poklesem pracovní schopnosti 40 %, poukázala komise na to, že stav žalobce by za invalidní neoznačila ani v minulosti.

58. K historii posuzování zdravotního stavu žalobce popsaného komisí soud pro úplnost poznamenává, že komise konstatovala, že při kontrole 7. 6. 2023 byla žalobci invalidita ponechána podle položky 1b), nicméně komise v tomto má pravdu pouze v tom, že invalidita byla ponechána. Daným posudkem bylo podřazeno pod položku 1c). Dané však na závěrech komise nic nemění. Soud dodává rovněž to, že v posudku z námitkového řízení ze dne 3. 11. 2025 šlo zjevně o překlep, kdy bylo v posudku podřazeno pod kapitolu XII, ačkoli zjevně měl lékař na mysli kapitolu XIII, ke které se vztahovala všechna ostatní posouzení žalobce. Kapitola XII se týká postižení kůže. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že bylo tímto posudkem onemocnění podřazeno pod kapitolu XIII, tedy pod správnou kapitolu z logiky věci, nicméně v posudku je uvedena kapitola XII. Soud však neshledal, že by tato vada měla vliv na zákonnost rozhodnutí, neboť je z posudku ze dne 3. 11. 2025 dovoditelné, že lékař měl na mysli kapitolu XIII, nadto především pod tuto kapitolu podřadila onemocnění žalobce i komise v posudku soudu.

59. Soud považuje posudkové závěry uvedené v posudku posudkové komise za úplné, dostatečné a srozumitelné, z posudku proto vyšel. Vzhledem k posudkovým závěrům soud žalobu podle zamítl.

60. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle Žalobce ve věci úspěch neměl, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží. Žalované žádné náklady řízení nad rámec její úřední činnosti nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokud svým významem kasační stížnost podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost ( ).

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 18. 8. 2026

Mgr. Kamil Tojner, v. r.

soudce

Shodu s prvopisem potvrzuje K. T.