Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
30 A 37/2026 - 114.pdf
PDF · 0 B
No categories available
30 A 37/2026 - 114
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Martiny Kűchlerové, Ph.D., ve věci
navrhovatele: Spolek přátel dopravy, IČ 17402727
sídlem Urbánkova 3364/61 Modřany, 143 00 Praha 4
zastoupený JUDr. Radkou Macháčkovou, advokátkou
se sídlem Ostrovní 126/30, 110 00 Praha 1
proti
odpůrci: Městský úřad Trutnov
se sídlem Slovanské náměstí 165, 561 01 Trutnov
o návrhu na zrušení opatření obecné povahy ze dne 22. 12. 2025, čj. MUTN 225710/2025, sp. zn. 2025/11525/V/ANT,
takto:
I. Návrh se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
1. Navrhovatel se svým návrhem domáhal zrušení opatření obecné povahy (veřejné vyhlášky), které vydal odpůrce dne 22. 12. 2025 pod čj. MUTN 225710/2025, sp. zn. 2025/11525/V/ANT (dále také jen „napadené opatření obecné povahy“ nebo jen „OOP“), kterým určil místní úpravu provozu na pozemní komunikaci tak, že stanovil „místní úpravu provozu na místních komunikacích v ulici Mládežnická a Tichá, v obci Trutnov, a to v prostoru od křižovatky ulic Pampelišková a Mládežnická v Trutnově, směrem k základní škole a ulice Tichá od křižovatky s ulicí Mládežnická po křižovatku s ulicí Kopretinová v Trutnově, odstraněním stávajícího dopravního značení a umístěním nového svislého a vodorovného dopravního značení, z důvodu rekonstrukce komunikací, vytvoření nových parkovacích míst v ulici Tichá a před Základní školou Mládežnická v Trutnově a úpravy dopravního značení, dle grafického znázornění v příloze“. Grafické znázornění (situace dopravního značení) bylo přílohou tohoto OOP.
2. Dále odpůrce stanovil i podmínky pro samotnou instalaci dopravního značení.
II. Shrnutí obsahu návrhu
3. Navrhovatel předně popsal podstatu návrhu a průběh předcházejícího správního řízení. Má zato, že odpůrce nedostatečně vypořádal jeho připomínky k návrhu OOP, proto je OOP materiálně nepřezkoumatelné, tedy nezákonné.
4. Ke své aktivní procesní legitimaci navrhovatel poukázal na ustanovení § 101a odst. 1 soudního řádu správního s tím, že ve smyslu tohoto ustanovení tvrdí, že byl opatřením obecné povahy zkrácen na svých právech, došlo k zásahu do jeho práva na rovný přístup, na svobodu pohybu, práva na ochranu zdraví a práva na bezpečnou dopravu na pozemních komunikacích. Uvedl, že je spolkem, který se zabývá podporou bezmotorové dopravy, jeho členové chodí pěšky a jezdí na kole přes ulici, které se napadené opatření dotýká (k návrhu přiložil přihlášky některých členů s bydlištěm v Trutnově). S poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2018, čj. 10 As 336/2017 -46, uvedl, že je i aktivně věcně legitimován, když OOP zasáhlo veřejná subjektivní práva jeho členů.
5. K vytýkaným vadám OOP navrhovatel uvedl, že k návrhu na stanovení místní úpravy provozu na místní komunikaci ul. Tichá a Mládežnická podal dne 19. 11. 2025 připomínky a připomněl, co bylo jejich obsahem. Odpůrce k připomínkám pouze konstatoval, že navrhované dopravní značení není v rozporu s bezpečností a plynulostí silničního provozu, odkázal na kladné vyjádření dotčeného orgánu a na skutečnost, že návrh byl zpracován autorizovaným inženýrem a že paralelně k ulici Tichá vede páteřní cyklotrasa. Zcela však opomněl, že uvedená paralelní cyklotrasa podél řeky Úpy nevede okolo vstupu do základní školy, a proto je pro přístup žáků do základní školy nepoužitelná. Za popření smyslu procesu přijímání dopravního značení OOP označil poukaz odpůrce na to, že změnu dopravního značení má navrhovatel řešit s vlastníkem místní komunikace. Dle navrhovatele tak odpůrce jeho připomínky vypořádal nedostatečně, přičemž jejich nezohlednění je zásahem do jeho práv a způsobuje nezákonnost a nepřezkoumatelnost OOP.
6. Dle navrhovatele tak nebyl dostatečně vypořádán zejména jeho odkaz na technické normy, k čemuž poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2024, čj. 5 As 318/2022 -39, z něhož citoval a který se týkal otázky vypořádání připomínek odvíjejících se od konkrétních ustanovení Technických podmínek TP 179 - Navrhování komunikací pro cyklisty schválených Ministerstvem dopravy. Uvedl, že v rámci svých připomínek odkazoval na technické podmínky a české technické normy, ale odpůrce se k nim žádným způsobem nevyjádřil a neodůvodnil vhodnost umístění dopravního značení. Tímto postupem bylo zasaženo do práv uživatelů komunikací, neboť došlo k neodůvodněnému zákazu jízdy cyklistů.
7. Dále navrhovatel namítl, že v napadeném OOP zcela schází jakékoliv posouzení ohledně umístění dopravních značek na bezpečnost a plynulost silničního provozu z pohledu cyklistů. Odpůrce v rámci odůvodnění OOP odkázal na vyjádření Policie a toto nekriticky převzal do OOP. I tímto postupem bylo dle navrhovatele zasaženo do jeho práv a nebylo postupováno v souladu s ustálenou judikaturou. K otázce posouzení vyjádření dotčeného orgánu poukázal na judikaturu, z níž vyplývá, že stanoviska dotčených orgánů nejsou právně závazná a odpůrce se od nich může odchýlit, a nikoliv je bez odůvodnění nekriticky převzít.
8. Uvedený postup odpůrce současně odporuje i požadavkům na odůvodnění OOP, když to musí obsahovat důvody výroku, podklady pro jeho vydání a také úvahy, jimiž se odpůrce řídil (k tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyšší správního soudu ze dne 16. 12. 2008, čj. 1 Ao 3/2008 -136, ze dne 13. 6. 2018, čj. 3 As 112/2016 -37, a ze dne 15. 9. 2010, čj. 4 Ao 5/2010 -48). Splnění podmínky na odůvodnění OOP je nutné zkoumat i z hlediska § 78 odst. 2 zákona o silničním provozu. Dle zmíněných rozhodnutí Nejvyššího správního soudu platí, že jakékoliv OOP musí obsahovat náležité odůvodnění, a především musí být v rámci jeho vydání všechny připomínky dotčených osob vypořádány s náležitou pozorností. Navrhovatel má zato, že odpůrce na tuto povinnost při vydání OOP rezignoval. Tím zatížil napadané OOP zcela zásadní vadou materiálně odpovídající nepřezkoumatelnosti, a proto je napadené OOP nezákonné.
9. Dle navrhovatele je dále zřejmé, že odůvodnění OOP musí umožňovat posouzení, zda umístění dopravních značek plní zákonem stanovený účel. Odpůrce je pak povinen dostatečné vysvětlit důvody přijatého řešení, a to nikoliv pouze odkazem na vyjádření dotčeného orgánu. Napadené OOP neobsahuje vlastní a konkrétní zhodnocení splnění zákonných podmínek a možných kolidujících zájmů, ani přezkoumatelným způsobem neodůvodňuje zvolenou regulaci z hlediska zájmu všech účastníků silničního provozu (v tomto případě cyklistů). Odpůrce nevysvětlil, proč není možné v ulici Tichá zřídit cykloobousměrku.
10. Navrhovatel uzavřel, že postrádá konkrétní odůvodnění nejen samotného OOP a přijaté úpravy, ale rovněž i odůvodnění vypořádání jím uplatněných připomínek. Má zato, že OOP není v souladu s ČSN 73 6110 a TP 179. Zopakoval, že odpůrce byl povinen uvést důvody k přijetí OOP, resp. důvody, které ho vedly k nové úpravě, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení. Navrhovatel současně namítl rozpor s hmotným právem, konkrétně s Listinou základních práv a svobo d (dále také jen „Listina“) a se zákonem o silničním provozu, a to že OOP nadbytečně zasahuje do svobody pohybu členů navrhovatele zaručené čl. 14 Listin y, přičemž pro omezení svobody pohybu je potřeba mít dle odstavce 3 tohoto ustanovení zákonný důvod, který v tomto případě chybí.
11. Navrhovatel závěrem navrhl, aby soud napadené OOP zrušil, eventuelně aby je zrušil v části stanovící místní úpravu provozu provedenou svislými dopravními značkami IP4b na ulici Tichá, B2 na křižovatce ul. Tichá a Mládežnická, B24b na ulici Mládežnická, B1 na ulici Mládežnická, a to uplynutím devadesáti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Současně žádal uložení povinnosti zaplatit mu náhradu nákladů řízení.
III. Vyjádření odpůrce k návrhu
12. Odpůrce ve svém vyjádření k návrhu předně zpochybnil aktivní procesní legitimaci navrhovatele k podání návrhu na zrušení OOP. Dle jeho názoru činnost navrhovatele vykazuje znaky systémového napadání dopravních opatření po celé České republice, přičemž místní vztah k městu Trutnovu by bylo možné chápat jako pouze účelový a uměle vytvořený pro potřeby soudního sporu. Stylizuje se do role ochránce práv svých členů, avšak z jeho rozsáhlé judikatorní historie vyplývá, že se jedná o subjekt, který se systematicky a plošně zaměřuje na napadání OOP stanovujících místní úpravu provozu v obcích bez ohledu na reálnou potřebu ochrany práv konkrétních osob v daném místě. Ve svých návrzích používá identickou argumentační šablonu, odkazuje na stejné technické normy (TP 179, ČSN 73 6110) a domáhá se zřízení tzv. cykloobousměrek bez ohledu na místní specifika bezpečnosti.
13. Odpůrce má za to, že navrhovatel v místě OOP (ulice Tichá a Mládežnická) nechrání žádná reálná veřejná subjektivní práva svých členů. Tvrzení o dotčení na právu na svobodu pohybu je v daném případě zcela liché, neboť ulice Tichá byla před rekonstrukcí slepou komunikací, tedy pro cyklisty neprůjezdnou. Napadeným OOP se tedy prostupnost území nijak nesnížila. Role navrhovatele v tomto sporu je fakticky rolí „soukromého ombudsmana“, který se snaží provádět všeobecnou kontrolu zákonnosti veřejné správy. Členské přihlášky osob s bydlištěm v Trutnově označil odpůrce za účelový procesní krok.
14. Odpůrce má zato, že se s argumentací navrhovatele k aplikaci technických norem (TP 179 a ČSN 73 6110) vypořádal dostatečně. Uvedl, že technické normy a podmínky mají pouze doporučující charakter a v odůvodnění OOP přezkoumatelně vysvětlil, proč s ohledem na bezpečnost u základní školy upřednostnil jiné řešení. V odůvodnění OOP (str. 5 a 6) výslovně uvedl, že myšlenka cykloobousměrek v ulicích Tichá a Mládežnická byla konzultována s projektantem, autorizovaným inženýrem pro dopravní stavby, přičemž od aplikace doporučení v TP 179 bylo upuštěno z racionálních a legitimních důvodů (bezpečnost žáků školy, existence funkční alternativy). Odpůrce připomněl závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 20/2026 (věc Rakovník), kde soud aproboval obdobný postup města, které neumožnilo jízdu v protisměru z důvodu bezpečnosti provozu. Stejně tak i v Trutnově je rozhodující, že zvolené řešení není svévolné, ale vychází z odborného projektu a souhlasného stanoviska Policie ČR, která neměla k návrhu OOP připomínky.
15. Dále odpůrce uvedl, že omezení cyklistů v ulicích Tichá a Mládežnická je minimální a zcela proporcionální, neboť v bezprostředním sousedství existuje plnohodnotná, bezpečná a cyklisty preferovaná alternativní trasa. Tvrzení navrhovatele, že OOP nutí cyklisty využívat delší trasy, je v rozporu se skutečným stavem dopravní sítě v dané lokalitě. Odpůrce v odůvodnění OOP jasně identifikoval, že cyklisté mají k dispozici plnohodnotný funkční koridor, který vede paralelně a souběžně s ulicí Tichá. Alternativní trasa pro cyklisty vede přes ulice Nábřežní, Horská, Kopretinová a jedná se o klidnou a bezpečnou cestu, která vede podél řeky Úpy. Význam této trasy potvrzují i data z provozu sdílených kol, která město Trutnov provozuje v celém městě, mimo jiné i v okolí dotčené lokality. Statistiky výpůjček jednoznačně potvrzují, že cyklostezka z Horního Starého Města směrem k centru je klíčovou dopravní spojnicí města. Stanoviště sdílených kol a logické trasy cyklistů v této oblasti kopírují zmíněný páteřní koridor u řeky, který je z hlediska bezpečnosti i komfortu jízdy nesrovnatelně vhodnější než průjezd úzkou rezidenční ulicí s vysokou koncentrací parkujících vozidel a pohybem dětí. Někteří žáci základní školy navíc mají možnost jezdit po přilehlých chodnících. Toto oprávnění vyplývá z § 58 odst. 2 zákona o silničním provozu ve spojení s § 53 odst. 2 téhož zákona, dle kterých smí dítě mladší 10 let jet na jízdním kole na chodníku. Pro tyto žáky školy tedy existuje nikoliv jedna alternativní trasa, ale dokonce trasy dvě. K tomu poukázal odpůrce na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku sp. zn. 6 As 20/2026 (věc Rakovník), kde soud konstatoval, že pokud město disponuje páteřní cyklostezkou, která vede cyklisty mimo hlavní dopravní uzly, a alternativní trasa existuje, není neumožnění jízdy v protisměru v určité ulici excesem. Stejně jako v Rakovníku, ani v Trutnově napadené OOP nezakazuje cyklistickou dopravu jako takovou, ani neznemožňuje průjezd širším územím.
16. K námitce odkazu na vlastníka komunikace odpůrce uvedl, že tento odkaz nebyl zbavením se odpovědnosti, nýbrž věcným rozlišením mezi místní úpravou provozu na místních komunikacích a koncepčním plánováním cyklistické sítě. Je nezbytné rozlišovat mezi přezkumem konkrétního návrhu místní úpravy v rámci správního řízení a koncepčním rozvojem dopravní infrastruktury (vytvářením ucelené sítě cyklotras), který je z povahy věci otázkou strategického plánování vlastníka komunikace a samosprávy obce. Město Trutnov (v samostatné působnosti) totiž v daném období připravovalo Plán udržitelné městské mobility města Trutnova, jehož výsledná podoba má být projednávána Zastupitelstvem města Trutnova na jeho zasedání dne 15. 6. 2026. Od podzimu 2024 byl zahájen sběr dat a na přelomu zimy a jara 2025 mohla veřejnost zadávat podněty k udržitelné dopravě do tzv. pocitové mapy. Probíhala dotazníková šetření a proběhla 3 veřejná projednání, která byla hojně propagována na sociálních sítích, na vývěsních plochách města a v Radničních listech. Pokud navrhovatel nevyužil těchto možností, aby navrhl možnosti zlepšení cyklistické dopravy v Trutnově, lze jen stěží připustit, že má skutečný vztah k městu Trutnovu nebo že by mu záleželo na kvalitě udržitelné dopravy ve městě Trutnově.
17. Dále odpůrce uvedl, že umístění dopravního značení B1 v ulici Mládežnická je odůvodněno bezpečností žáků. Zákaz vjezdu všech vozidel (B1) v bezprostřední blízkosti vchodu do základní školy je nezbytným opatřením pro ochranu bezpečnosti žáků, přičemž osazení navrhovatelem prosazované značky B11 by v daném místě neplnilo sledovaný účel. Navrhovatel zcela pomíjí specifika daného místa a legitimní cíl, který zvolené značení sleduje. Předmětný úsek v ulici Mládežnická se nachází přímo před vchodem do budovy Základní školy Mládežnická, v prostoru schodů a v uzavřeném areálu, který není dále průjezdný. Z povahy věci se jedná o místo s extrémně vysokou koncentrací dětí, které se zde pohybují v nepravidelných směrech a jsou nejzranitelnějšími účastníky provozu. Nejmladším žákům školy bude 6 let, ale na škole probíhají kroužky, z nichž některé jsou dle informací na webových stránkách školy určeny i pro děti 4leté, tj. pro předškoláky. Odpůrce má zato, že v odůvodnění OOP jasně vysvětlil, že v takto citlivém prostoru je plně smysluplné zakázat pohyb všech dopravních prostředků, není-li takový pohyb potřebný pro zajištění chodu školy. Navrhovatelem navrhovaná úprava B11 by umožnila volný vjezd všem cyklistům přímo do prostoru vchodu a schodů, což by v době příchodu a odchodu dětí vytvářelo nebezpečné kolizní situace.
18. K námitce nerovného přístupu odpůrce uvedl, že osazená dodatková tabulka E13 umožňuje vjezd do prostoru pouze subjektům s povolením školy. O vjezdu jakéhokoliv prostředku (včetně případných cyklistů) tak rozhoduje oprávněný subjekt, kterým je základní škola. Škola přitom odpovídá za bezpečnost žáků. S poukazem na odbornou studii týkající se otázky, kdy se děti zpravidla naučí bezpečně přecházet silnici (nejčastěji ve věku 7–8 let), odpůrce dovozuje, že umožnění pohybu vozidel bezprostředně před budovou školy by představovalo riziko zvláště pro nejmladší děti, které ještě nemusí mít dostatečné schopnosti pro bezpečný pohyb v silničním provozu.
19. Závěrem odpůrce shrnul, že napadené OOP netrpí žádnou procesní vadou, která by mohla mít vliv na jeho zákonnost. Navrhovateli se dostalo věcné odpovědi na všechny jeho body, a to v míře odpovídající jejich relevanci pro dané území. OOP je zákonným a proporcionálním vyjádřením odborné úvahy silničního správního úřadu, která priorizuje bezpečnost dětí před komfortem cyklistické dopravy, přičemž procesní práva navrhovatele byla plně zachována. Dle odpůrce nedošlo při vydání OOP k žádnému excesu, které by mohlo mít za následek jeho zrušení, a proto navrhl zamítnutí návrhu navrhovatele.
IV. Replika navrhovatele
20. Navrhovatel odmítl námitku odpůrce, že mu chybí aktivní procesní legitimace k podání návrhu na zrušení OOP. Jeho aktivní legitimace jako spolku hájícího zájmy svých členů dotčených na svobodě pohybu po území obce je opakovaně potvrzována judikaturou správních soudů, na níž opětovně poukázal.
21. K aplikaci technických norem zopakoval, že se s nimi odpůrce v odůvodnění napadeného OOP vypořádal nedostatečně. I ve vyjádření se soustředil výhradně na TP 179 a ČSN 73 6110, avšak zcela pominul technické podmínky TP 132 (Zásady pro dopravní zklidňování na místních komunikacích), které se pro danou lokalitu (obytnou zónu v bezprostřední blízkosti základní školy) přímo uplatní a které zavedení cykloobousměrek v obdobných ulicích výslovně doporučují. Navrhovatel zopakoval svůj nesouhlas s argumentací odpůrce, že by zavedení cykloobousměrky představovalo bezpečnostní riziko pro žáky školy. Již v připomínkách k návrhu OOP poukázal na to, že jízdní kola ohrožují chodce v řádově nižší míře než motorová vozidla, a to z hlediska omezeného výhledu z auta, vč. mrtvých úhlů, hmotnosti, rychlosti i kinetické energie při případné kolizi. S touto skutečností se odpůrce v odůvodnění OOP nijak nevypořádal.
22. Navrhovatel označil tvrzení odpůrce, že se prostupnost území nijak nesnížila, za zavádějící. Bez ohledu na to, zda šlo o průjezdnou nebo slepou komunikaci, byla ulice Tichá před vydáním OOP průjezdná pro cyklisty obousměrně, neboť cyklista jí mohl projet oběma směry bez jakéhokoli dopravního omezení, když napojení na ulici Mládežnická proběhlo prostřednictvím chodníku. Napadeným OOP byl v ulici Tichá zaveden jednosměrný provoz a prostupnost území pro cyklisty se tedy oproti stavu před vydáním OOP prokazatelně snížila.
23. Tvrzení odpůrce, že cyklisté mají k dispozici plnohodnotnou a bezpečnou alternativní trasu vedoucí ulicemi Nábřežní, Kopretinová a Horská, označil navrhovatel za neodpovídající skutečnosti. Ulice Horská, přes kterou by musel cyklista nutně projet, je hlavní komunikací s intenzivním provozem včetně pravidelné linkové dopravy MHD. Navádět školní děti, aby projížděly hlavní silnicí s provozem autobusů MHD, není v souladu s deklarovaným cílem odpůrce chránit bezpečnost žáků. Děti mladší 10 let sice smí jet na jízdním kole po chodníku, avšak tato výjimka se netýká převážné většiny žáků ZŠ Mládežnická, kteří jsou ve věku i nad 10 let (škola zahrnuje i druhý stupeň). Argument odpůrce o „dvou alternativních trasách“ tak platí jen pro menšinu žáků prvního stupně. Rovněž odpůrcem uváděná vzdálenost pěšího přenesení kola mezi ulicí Tichou a cyklostezkou u řeky ve výši přibližně 90 m je nesprávná. Podle veřejně dostupného mapového podkladu činí nejkratší pěší spojení počátku jednosměrky v ulici Tichá a stezky podél řeky 179 metrů. Navrhovatel odmítl i argumentaci odpůrce, že úsek před vchodem do ZŠ Mládežnická představuje „uzavřený areál“, který není dále průjezdný. Předmětný úsek je veřejně přístupnou pozemní komunikací, nikoli součástí areálu školy, jde o veřejný prostor přístupný komukoli.
24. Navrhovatel shrnul, že i po vyjádření odpůrce má zato, že v rámci vydání OOP nebyla dostatečně posuzována práva cyklistů, když rekonstrukcí ulice Tichá a Mládežnická byla zvýhodněna automobilová doprava, pokud na obou ulicích byla zřízena parkovací místa pro automobily a nebyla zřízena cykloobousměrka v ulici Tichá.
V. Posouzení návrhu krajským soudem
25. Krajský soud přezkoumal napadené opatření obecné povahy v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního (dále jen “s. ř. s. “). Učinil tak bez nařízení jednání postupem za podmínek stanovených dle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Při přezkoumání napadeného opatření obecné povahy vycházel soud ve smyslu § 101b odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání, dle § 101d odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. je při rozhodování vázán rozsahem a důvody návrhu. Dospěl přitom k závěru, že návrh není důvodný.
26. Z předloženého správního spisu (listin předložených odpůrcem) vyplynuly následující pro posouzení věci podstatné skutečnosti. Podnět ke stanovení předmětné úpravy provozu na pozemních komunikacích podalo město Trutnov (odbor rozvoje města) v říjnu 2025. Jako důvod a účel navržené úpravy byla uvedena realizace investiční akce města - rekonstrukce komunikace a parkovacích ploch a přidruženého prostoru v ulicích Mládežnická a Tichá v Trutnově.
27. Podkladem pro stanovení místní úpravy byla pro odpůrce projektová dokumentace zpracovaná autorizovaným inženýrem pro dopravní stavby a kladné vyjádření Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, dopravního inspektorátu Trutnov, ze dne 26. 11. 2025, čj. KRPH-100514/Čj-2025-051006. Oznámení návrhu na stanovení místní úpravy provozu na místní komunikaci vydal odpůrce dne 6. 11. 2025 a téhož dne bylo vyvěšeno na úřední desce města.
28. Ke zveřejněnému návrhu OOP podal navrhovatel své připomínky nazvané Připomínka k návrhu stanovení místní úpravy provozu Trutnov, Mládežnická a Tichá (nedatováno). Ve svých připomínkách uvedl, že OOP zhoršuje bezpečnost chodců a cyklistů, že zavedení jednosměrného provozu bezdůvodně dopadá i na cyklisty (zhoršuje atraktivitu jízdy na kole) a že OOP zhoršuje bezpečnost a plynulost silničního provozu. Navrhoval a žádal o zachování obousměrného provozu v ulici Tichá, a to s odkazem na ČSN 73 6110 a TP 179, když ul. Tichá je širší než 3 m a cykloobousměrka by v daném případě byla pro cyklisty bezpečnější, aby nemuseli jezdit delší trasou, přes více křižovatek, ulicemi s intenzívnějším provozem. Navrhovatel z ČSN 73 6110 citoval některé kapitoly, z nichž vyplývá, že místní komunikace mají vytvářet příznivé podmínky pro cyklisty, a plánováním vytvářet podmínky pro rozvoj této dopravy; pro rozvoj cyklistické dopravy má být v obci vytvořena ucelená sít, která umožní plošnou dopravní obsluhu a kvalitní spojení potenciálních zdrojů a cílů, včetně širších regionálních vazeb.
29. Dále navrhovatel ve svých připomínkách zmínil judikaturu, z níž vyplývá nutnost zkoumat proporcionalitu omezení osob dopravními značkami, a uvedl, že nestanovení obousměrného provozu by pro cyklisty bylo důkazem selektivního přístupu silničního správního úřadu k různým způsobům dopravy (nerovný přístup). Navrhovatel rovněž žádal v ul. Mládežnická v prostoru před základní školou nahradit značku B1 za značku B11, když na ulici Mládežnická mohou před vchod do ZŠ vjíždět motorová vozidla (byť s povolením ZŠ), nedává smysl zde omezovat pohyb cyklistů.
30. Dne 22. 1. 2025 vydal odpůrce OOP čj. MUTN 225710/2025, sp. zn. 2025/11525/V/ANT, kterým stanovil místní úprava provozu v ulicích Mládežnická a Tichá v Trutnově. Proti uvedenému OOP podal navrhovatel návrh na jeho zrušení, a to pro jeho nezákonnost a nepřezkoumatelnost.
31. Krajský soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací navrhovatele. Dle § 101a odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. je návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen.
32. Krajský soud vycházel z judikatury Nejvyššího správního soudu, která rozlišuje na straně jedné aktivní procesní legitimaci k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy, jejíž nedostatek vede k odmítnutí návrhu, a na straně druhé aktivní věcnou legitimaci, jejíž zkoumání je již součástí posouzení důvodnosti návrhu (srov. např. rozsudek ze dne 12. 3. 2015, čj. 9 As 218/2014 -77, nebo usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2013, čj. 1 Aos 2/2013 -116, č. 2943/2014 Sb. NSS, všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
33. Otázkou aktivní procesní legitimace k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy se obsáhle zabýval rozšířený senát NSS ve svém usnesení ze dne 21. 7. 2009, čj. 1 Ao 1/2009 -120, č. 1910/2009 Sb. NSS. V bodě 31 tohoto usnesení uvedl: „Přípustný je tedy ten návrh, který tvrdí zkrácení navrhovatele na jeho právech příslušným opatřením obecné povahy. Navrhovatel tedy musí v první řadě tvrdit, že existují určitá jemu náležející subjektivní práva, která jsou opatřením obecné povahy dotčena. Nestačí tedy, tvrdí-li navrhovatel, že opatření obecné povahy či procedura vedoucího k jeho vydání jsou nezákonné, aniž by současně tvrdil, že se tato nezákonnost dotýká jeho právní sféry.“ V bodě 34 k tomu doplnil: „Splnění podmínek aktivní procesní legitimace bude tedy dáno, bude-li stěžovatel logicky konsekventně a myslitelně tvrdit možnost dotčení jeho právní sféry příslušným opatřením obecné povahy. To, zda je dotčení podle povahy věci vůbec myslitelné, závisí na povaze a předmětu, obsahu a způsobu regulace prováděné konkrétním opatřením obecné povahy, napadeným návrhem na jeho zrušení“.
34. Pro splnění podmínky aktivní procesní legitimace tak dostačuje logické a konsekventní tvrzení o možném dotčení (zkrácení) subjektivních práv navrhovatele, a to aniž je třeba, aby bylo toto tvrzení také doloženo (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2016, čj. 8 As 150/201557 ). Jinými slovy, ve vztahu k aktivní procesní legitimaci se má za to, že splnění podmínek aktivní procesní legitimace bude dáno, bude-li navrhovatel logicky konsekventně a myslitelně tvrdit možnost dotčení jeho právní sféry příslušným opatřením obecné povahy (viz shora citované usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 1 Ao 1/2009 -120).
35. Ze zmíněné i další judikatury Nejvyššího správního soudu tedy plyne, že soud může odmítnout návrh na přezkum opatření obecné povahy pouze za situace, při které je nemožnost dotčení veřejných subjektivních práv zjevná, patrná ze samotného návrhu bez dalšího, to jest bez jakýchkoli složitějších úvah a nutnosti podrobnější reakce soudu na předloženou argumentaci.
36. Lze shrnout, že aktivní procesní legitimace návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je závislá na splnění zvláštních procesních podmínek tohoto návrhu definovaných v ustanovení § 101a odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , a to především ve větě první tohoto ustanovení. Dle citovaného ustanovení tedy musí navrhovatel tvrdit, že byl opatřením obecné povahy zkrácen na svých právech. V nyní projednávané věci krajský soud aktivní procesní i věcnou legitimaci navrhovatele shledal, když ten tvrdí, že napadené OOP zasáhlo veřejná subjektivní práva jeho členů, neboť v místě, kterého se OOP týká, žijí jeho členové a dotčenou komunikaci užívají při dopravě v Trutnově; konkrétně pak, že nadbytečně zasahuje do svobody pohybu členů navrhovatele zaručené čl. 14 Listiny základních práv a svobo d a zhoršuje bezpečnost chodců a cyklistů.
37. Předně se krajský soud rovněž zabýval i namítanou nepřezkoumatelností napadeného OOP, kterou navrhovatel spatřoval v nevypořádání jeho připomínek k návrhu OOP (neodůvodnění neakceptace technických podmínek a českých technických norem) a v nedostatečném odůvodnění OOP.
38. Povahu nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správních orgánů vymezila bohatá a ustálená judikatura správních soudů. Podle této judikatury musí být nepřezkoumatelnost rozhodnutí vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno, u nichž není z odůvodnění zřejmé, jakými úvahami správní orgán řídil při hodnocení skutkových i právních otázek a jakým způsobem se vyrovnal s argumenty účastníků řízení (srov. např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, čj. 7 Afs 212/2006 -76, všechna zde citovaná rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz). Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2019, čj. 8 Afs 267/2017 -38).
39. Krajský soud shledal, že byť je celkově odůvodnění napadeného OOP provedené odpůrcem stručné a v některých ohledech na samé hranici přezkoumatelnosti, jsou ovšem důvody přijetí OOP, reakce na připomínky navrhovatele a úvahy odpůrce vedoucí k přijetí předmětného OOP z odůvodnění patrné a je zřejmé, proč se odpůrce nepřiklonil k řešení navrhovanému navrhovatelem v připomínkách. Bylo by tedy možné představit si podrobnější odůvodnění OOP (a bylo by to jistě i žádoucí), nosné úvahy však z odůvodnění napadeného OOP dovodit lze, a nejedná se tedy o nepřezkoumatelnost v intenzitě předpokládané výše citovanou judikaturou. Navrhovatel navíc částečně spojuje nepřezkoumatelnost napadeného OOP s jeho nezákonností a jeho námitky se v tomto směru často prolínají a v mnoha ohledech jde spíše o jeho nesouhlas se způsobem, jak byly poměry v dané lokalitě vyhodnoceny. Lze dodat, že nelze bez dalšího označit za nepřezkoumatelné rozhodnutí pouze z toho důvodu, že se účastníkovi řízení správním orgánem podaná argumentace nejeví jako dostatečná nebo že s ní nesouhlasí. Nepřezkoumatelnost je totiž objektivní překážkou, která správnímu soudu znemožňuje napadené rozhodnutí přezkoumat. Krajský soud proto napadené OOP nepřezkoumatelným neshledal.
40. Úvodem věcného přezkumu krajský soud připomíná, že podmínky pro vydání opatření obecné povahy jsou upraveny v ustanovení § 171 a násl. zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád správní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád správní řád “), kde je upraven proces zveřejnění návrhu OOP, zakotveny požadavky, které zákonodárce klade na vlastní opatření obecné povahy, které stanoví, že OOP musí obsahovat odůvodnění, musí být oznámeno veřejnou vyhláškou, zveřejněno na úředních deskách obcí, jichž se týká, upravuje jeho účinnost, možnost podání opravného prostředku a exekučního vymáhání (ustanovení § 172 odst. 1 správního řádu ), a uvedeno, že pro řízení o OOP platí obdobně část první a přiměřeně část druhá správního řádu s možností posoudit soulad OOP se zákonem v přezkumném řízení (ustanovení § 174 odst. 1 a 2 správního řádu ).
41. Při samotném posouzení důvodnosti návrhu krajský soud vyšel z ustálené judikatury správních soudů, zejména Nejvyššího správního soudu. Ta původně stanovila pět kritérií pro posouzení opodstatněnosti návrhu (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2005, čj. 1 Ao 1/2005 -98, nebo ze dne 4. 5. 2011, čj. 9 Ao 2/2011 -53). Avšak pravidla, která vyvolala vznik tohoto pětikrokového algoritmu, byla ze s. ř. s. s. ř. s. odstraněna novelizací provedenou zákonem č. 303/2011 Sb. a východiskem se stalo pravidlo opačné. Tuto změnu reflektovala i judikatura Nejvyššího správního soudu, která dovodila, že od této novelizace přestal být pětistupňový algoritmus plně a bez dalšího využitelný a že jeho povinná aplikace byla překonána změnou právní úpravy (viz např. nedávné usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2023, čj. 9 Ao 37/2021 -57). Pětikrokový algoritmus tak zůstává použitelný pouze jako pomůcka, která může, ale nemusí být využita při strukturování argumentace. V nyní projednávané věci s tímto algoritmem navrhovatel nepracoval, proto z něj při přezkumu nevycházel ani soud.
42. V nyní projednávané věci navrhovatel namítal nedostatečné vypořádání jeho připomínek k návrhu OOP, a to zejména jeho odkaz na technické normy a posouzení vlivu umístění dopravních značek na bezpečnost a plynulost silničního provozu z pohledu cyklistů.
43. V reakci na tyto připomínky poukázal odpůrce v odůvodnění OOP (viz strana 5 napadeného OOP), na právní nezávaznost českých technických norem a na jejich charakter doporučující a sjednocující technické požadavky na projektování místních komunikací. Souhlasil s navrhovatelem, že ČSN 736110 v kapitole 10.4.1.2 hovoří o tom, že pro cyklistickou dopravu má být v obci vytvořena ucelená síť, která umožní plošnou dopravní obsluhu a kvalitní spojení potenciálních zdrojů a cílů, včetně širších regionálních vazeb. A v návaznosti na to uvedl, že navrhovatelem v připomínkách navrhované umožnění protisměrného provozu cyklistů v ulici Tichá a Mládežnická bylo konzultováno s projektantem při projektování rekonstrukce komunikace a že se od takového záměru upustilo proto, že „s ulicí Tichá vede paralelně a souběžně cyklostezka a cyklotrasa (ulice Nábřežní, Kopretinová a Horská), kudy mají cyklisté možnost bez omezení projíždět, kdy jde o spojnice centra obce Trutnov a sídliště Horní Staré Město s pokračováním dále na městys Mladé Buky.“ Dodal, že pro cyklodopravu je zřízen plně funkční koridor, přičemž zjednosměrnění ulice Tichá v tomto případě nehraje roli i proto, že doposud se jednalo u ulici slepou, tedy pro cyklisty neprůjezdnou. Za podstatné odpůrce označil to, že úpravou komunikace, stanovením navrženého dopravního značení a vybudováním parkovacích míst se bezpečnost silničního provozu v dané lokalitě zvýší, a to zejména s ohledem na pohybující se školní mládež. Na straně 6 napadeného OOP pak k namítanému nerespektování ČSN 73 6110, TP 103 a TP 179 doplnil, že projekt situace dopravního značení byl vyhotoven autorizovaným inženýrem pro dopravní stavby a že odpůrce jako silniční správní úřad nemá žádného důvodu (a ani mu nepřísluší) zpochybňovat provedení těchto jeho výkresů.
44. Krajský soud považuje zmíněné vypořádání uvedených připomínek navrhovatele za v podstatě dostačující v míře odpovídající jejich významu sledujícího pouze zájem cyklistů. Nutno souhlasit s odpůrcem, že české technické normy (ani technické podmínky) nejsou obecně závazným právním předpisem (viz § 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb. , o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů), a že jejich charakter je doporučující a sjednocující technické požadavky. Navrhovatel sice v připomínkách ke svému požadavku na obousměrný provoz cyklistů v ulici Tichá odkazoval na konkrétní kapitoly ČSN 73 6110 týkající se bezpečnosti všech účastníků dopravy v obcích, vytváření příznivých podmínek jednotlivým účastníkům provozu, zřizování tras pro cyklisty tam, kde to prostorové uspořádání komunikací umožní, a citoval z komentáře k TP 132 (dopravní zklidňování místních komunikaci a podpora cyklistické dopravy), na které mohl odpůrce reagovat podrobněji, a to včetně např. podrobnějšího popisu konzultací s projektantem situace dopravního značení, na které v odůvodnění poukázal. Avšak z odůvodnění OOP je i tak dostatečně zřejmé, že v těchto normách uvedená doporučení nebyla v daném případě aplikována a nebyla zřízena cykloobousměrka v ulici Tichá z tam vysvětlených důvodů, a to z důvodu existence funkční alternativy (páteřní cyklotrasa v ulici Nábřežní, Kopretinová a Horská) a z důvodu zvýšení bezpečnosti v místě s vysokou koncentrací školní mládeže (a s tím bezpochyby souvisejícím pohybem chodců a potřebou parkování vozidel včetně krátkodobého vysazování a vyzvedávání dětí ze školy). Zavedení protisměrného, tedy obousměrného provozu cyklistů na jednosměrné místní komunikaci v takto exponovaném místě přitom bezesporu vždy představuje zvýšené bezpečnostní riziko.
45. Nelze rovněž přehlédnout, že navrhovatelova připomínka týkající se technických norem byla z velké části tvořena jejich citacemi vztahujícími se k cyklistickému provozu. Řádné vypořádání připomínky ale neznamená, že se odpůrce musí jednotlivě vyjádřit ke každému argumentu a k té či oné citaci v připomínce, pokud z odůvodnění napadeného OOP v jeho souhrnu vyplyne, proč připomínce nevyhověl. Jednotlivá odpověď na každý argument ostatně není obecně vyžadována ani při vypořádání institutu námitek k návrhu opatření obecné povahy, jež jsou dokonce silnějším nástrojem ochrany než připomínky (argument a maiori ad minus; ke standardu vypořádání námitek srov. např. rozsudek ze dne 12. 12. 2025, čj. 7 As 173/2024 -53, v němž Nejvyšší správní soud vyšel právě z toho, že zpravidla postačuje, jsou-li vypořádány alespoň základní námitky, případně je za podmínek tomu přiměřeného kontextu akceptovatelná i odpověď implicitní).
46. K namítané absenci posouzení umístění dopravních značek v OOP na bezpečnost a plynulost silničního provozu z pohledu cyklistů krajský soud předně odkazuje na již shora uvedené, neboť bezpečnost a plynulost silničního provozu nelze bezpochyby hodnotit pouze izolovaně ve vztahu k cyklistům, ale komplexně ve vztahu ke všem účastníkům silničního provozu. To, jakým způsobem mohou účastníci silničního provozu, mezi které patří též cyklisté, užívat k jízdě konkrétní pozemní komunikaci, je dáno úpravou provozu, která vychází ze zákona o provozu na pozemních komunikacích a prováděcích norem a bere v potaz podmínky existující v dané lokalitě. Právní regulace, jejímž předmětem je stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích, nemůže být poměřována jen z pohledu cyklistů (tento pohled přitom uplatňuje navrhovatel), ale též z pohledu dalších účastníků provozu na pozemních komunikacích (tj. v tomto případě zejména chodců).
47. Již v úvodu napadeného OOP odpůrce konstatoval důvod stanovení místní úpravy (rekonstrukce komunikací a vytvoření nových parkovacích míst v ulici Tichá a před Základní školou Mládežnická) a dále pak opakovaně poukazoval na pohybující se školní mládež v dané lokalitě. Je tak evidentní, že při stanovení místní úpravy provozu bylo prioritou především zvýšení bezpečnosti žáků základní školy. K dopravnímu značení B1+E13 v ulici Mládežnická před vstupem do základní školy (v návaznosti na požadavek navrhovatele nahradit je za značku B11+E13) odpůrce výslovně uvedl, že jde o místo před vchodem do základní školy, tedy o místo areálu základní školy. A označil za plně smysluplné, že „v tomto prostoru vchodu, schodů a uzavřeného prostoru, který není dále průjezdný, je umístěno dopravní značení zakazující pohyb všech dopravních prostředků, není-li takový pohyb vozidel bezpodmínečně nutný pro zajištění chodu školy. Tedy i cyklisté v takovém prostoru nemají důvod se pohybovat, pokud k tomu nejsou oprávněni souhlasem či jiným povolením Základní školy Mládežnická“.
48. Odpůrce současně uvedl, že neshledal důvod k jinému řešení, než které vyplývalo z podnětu města Trutnov ke stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích, kterou označil za dostatečnou a plně odpovídající dané situaci, a to i s ohledem na bezpečnost chodců či cyklistů. Soud dále k námitce hodnocení bezpečnosti dodává, že opatření obecné povahy tohoto typu má obvykle působit do budoucna preventivně tak, aby v lokalitě se zvýšeným množstvím pohybující se školní mládeže nedocházelo ke kolizním situacím a dopravním nehodám.
49. Nelze přehlédnout, že Policie ČR ve svém vyjádření ze dne 26. 11. 2025 neměla k návrhu místní úpravy provozu na místních komunikacích v ulici Mládežnická a Tichá žádné připomínky, přičemž k posouzení bezpečnosti a plynulosti silničního provozu obecně je Policie ČR jistě subjektem nejpovolanějším.
50. K odkazu odpůrce na souhlasné vyjádření Policie ČR navrhovatel současně namítal, že jej nelze nekriticky převzít do OOP, když v připomínce zmiňoval technické podmínky a české technické normy (k technickým normám viz výše). Ve vztahu k tomu navrhovatelem odkazovaná judikatura však není na nyní posuzovanou věc případná, neboť v jím odkazovaných rozsudcích Nejvyššího správního soudu bylo konstatováno (jak ostatně i sám citoval), že „stanoviska dotčených orgánů při stanovení místní nebo přechodné úpravy nejsou pro správní orgány závazná a že argumentace odpůrce, že se tímto stanoviskem musel řídit, je tak zcela nepřiléhavá“. O takovou situaci však v nyní řešené věci nešlo, neboť odpůrce neargumentoval tím, že se musel řídit stanoviskem Policie ČR, ale pouze na něj poukázal jako na podklad k otázce posouzení bezpečnosti a plynulosti silničního provozu.
51. Dle navrhovatele napadené OOP odporuje i požadavkům na jeho odůvodnění, když musí obsahovat důvody výroku, podklady pro jeho vydání a také úvahy, jimiž se odpůrce řídil, a také proto je dle jeho názoru nepřezkoumatelné.
52. Lze připomenout, že dle ustanovení § 173 odst. 1 věta první správního řádu musí opatření obecné povahy obsahovat odůvodnění. Ustanovení § 174 odst. 1 správního řádu stanoví, že pro řízení podle části šesté upravující opatření obecné povahy platí obdobně ustanovení části první a přiměřeně ustanovení části druhé. Pokud jde o náležitosti odůvodnění tedy platí ustanovení § 68 odst. 3 věta první správního řádu , podle kterého v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků.
53. Jak již uvedl krajský soud shora, shledal odůvodnění napadeného OOP sice na samé hraně přezkoumatelnosti, nicméně důvody a úvahy odpůrce vedoucí k přijetí předmětného OOP a jeho reakce na připomínky navrhovatele z odůvodnění lze vysledovat a dovodit. Přesto soud znovu opakuje a zdůrazňuje, že by obecně bylo žádoucí vypracovávat odůvodnění OOP podrobněji a úvahy správního orgánu vyjadřovat detailněji (samozřejmě i v závislosti na relevanci, rozsahu a detailnosti připomínek k návrhu), a to i z důvodu předcházení případným dalším sporům. Napadené OOP však v zásadě odpovídá požadavkům na jeho racionální zdůvodnění stanovení místní úpravy provozu a krajský soud v něm (potažmo v samotném posuzovaném dopravním značení) neshledal žádné známky samoúčelnosti či dokonce šikanóznosti.
54. Navrhovatelem zmíněné ustanovení § 78 odst. 2 zákona o silničním provozu stanoví, že se dopravní značky, světelné a akustické signály, dopravní zařízení a zařízení pro provozní informace smějí užívat jen v takovém rozsahu a takovým způsobem, jak to nezbytně vyžaduje bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích nebo jiný důležitý veřejný zájem. Nejvyšší správní soud k tomu v rozhodnutí svého rozšířeného senátu ze dne 7. 1. 2009, čj. 2 Ao 3/2008 -100, uvedl, že „smysl umístění dopravních značek nemůže být samoúčelný či dokonce šikanózní, nýbrž že musí být racionální a opodstatněný některým z uvedených legitimních důvodů. Pokud takový důvod neexistuje, jedná se o dopravní značku umístěnou protizákonně”.
55. Smyslem § 78 odst. 2 zákona o silničním provozu tedy je zajistit, aby místní úprava provozu odpovídala konkrétním podmínkám dané komunikace, a to z hlediska bezpečnosti a plynulosti silničního provozu anebo vyžaduje-li to jiný důležitý veřejný zájem. Osazení předmětného dopravního značení v místě s vysokou koncentrací mládeže v blízkosti základní školy za účelem vyloučení všech možných rizikových faktorů je bezpochyby racionálním krokem, který sleduje veřejný zájem na ochraně zdraví a života. Z hlediska dodržení § 78 odst. 2 zákona o silničním provozu přitom lze z odůvodnění napadeného rozhodnutí dovodit, že jde o vysoce exponované místo z hlediska pohybující se školní mládeže v ulicích přiléhajících k základní škole, a že jde především o potřebu eliminace všech rizikových faktorů při dopravě (která bezpochyby zahrnuje i dopravu cyklistickou) vedoucích ke zvýšení bezpečnosti.
56. Navrhovatel dále namítal i to, že odůvodnění OOP neumožňuje posouzení, zda umístění dopravních značek plní zákonem stanovený účel, neobsahuje vlastní a konkrétní zhodnocení splnění zákonných podmínek a možných kolidujících zájmů a přezkoumatelně neodůvodňuje zvolenou regulaci z hlediska zájmu všech účastníků silničního provozu.
57. Krajský soud nepřisvědčil ani těmto námitkám. Některé z nich se v podstatě prolínají s již předešlými námitkami, proto lze odkázat na již shora uvedené. Nutno dodat, že ve vyjádření k návrhu odpůrce poukázal mimo jiné na zprávu o rekonstrukci ulic Tiché a Mládežnické, z níž rovněž vyplývá, že samotným cílem předmětné rekonstrukce bylo zvýšení bezpečnosti, když desítky aut a stovky dětí denně se pohybují před Základní školou Mládežnická, současné uspořádání prostoru je nevyhovující a dochází zde ke kolizním situacím, a zejména v ranní špičce je dopravní situace nebezpečná. Samotný legitimní cíl a účel přijímané úpravy, tj. zvýšení bezpečnosti v dané lokalitě u základní školy (tj. ochrana zdraví a života zejména školní mládeže), je však zřejmý již i ze samotného odůvodnění napadeného OOP.
58. Odpůrci by bylo lze vytknout, že v odůvodnění napadeného opatření neprovedl explicitní test proporcionality. Avšak požadavek na detailnost odůvodnění nelze vykládat izolovaně od procesní aktivity účastníků, přičemž navrhovatel se v tomto směru ve svých připomínkách omezil pouze na výzvu k posouzení přiměřenosti obecným poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 1. 2009, čj. 2 Ao 3/2008100 , podle něhož „je nutno poměřovat v kolizi stojící práva a hodnoty“. Z odůvodnění napadeného OOP však lze dovodit, že veřejný zájem na ochraně zdraví a života mládeže v okolí základní školy byl vyvažován a upřednostněn před cyklistickou obslužností dané lokality s přihlédnutím k existenci nedaleko vedoucí plnohodnotné a cyklisty využívané alternativní trasy.
59. Důraz na bezpečnost provozu z hlediska zajištění života a zdraví školní mládeže (podložený negativním vyjádřením Policie ČR) a upřednostnění tohoto veřejného zájmu před určitým komfortem cyklistické dopravy nelze považovat za exces, který by měl vést ke zrušení napadeného OOP. Prodloužení trasy cyklistů, příp. sesednutí z kola a jeho převedení mezi cyklostezkou u řeky a ulicí Tichou (ať už by šlo o 90 m nebo o 179 m, jak uvádí navrhovatel) představuje sice určité omezení, nejedná se však o zásah, který by byl zjevně nepřiměřený sledovanému cíli, jímž je ochrana účastníků silničního provozu v exponované ulici, a to zejména školní mládeže, když protisměrný provoz cyklistů v kombinaci s poměrně vysokou intenzitou motorové dopravy by zde nebyl zcela bezpečný. Napadené opatření přitom nezakazuje cyklistickou dopravu jako takovou a neznemožňuje průjezd širším územím při existenci alternativní trasy. K připomínce navrhovatele sporující tvrzení odpůrce o nezměněné prostupnosti území v ul. Tichá pro cyklisty nutno podotknout, že sám připustil, že ul. Tichá byla pro cyklisty před její rekonstrukcí sice oboustranně průjezdná a přístupná, avšak způsobem, že na ulici Mládežnická byla napojena chodníkem. Nešlo tedy ani o „plnohodnotnou“ průjezdnost ul. Tiché.
60. Krajský soud dodává, že nemá důvod zpochybňovat, že na ulici Tichá není obousměrný provoz cyklistů nezbytný, ani důvod zpochybňovat vhodnost a nezbytnost dopravního značení v ulici Mládežnická před vstupem do základní školy, a požadovat po odpůrci, aby svá tvrzení více podložil. Úkolem správních soudů v řízení o zrušení opatření obecné povahy týkajícího se dopravního značení rozhodně „není hledat ideální (dopravní) řešení, nýbrž poskytovat ochranu před excesy a nedodržením zákonných mantinelů“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2011, čj. 6 Ao 7/201073 , ze dne 24. 6. 2010, čj. 7 Ao 2/201078 , a ze dne 16. 4. 2026, čj. 6 As 20/2026 -39).
61. Pokud jde o argumentaci navrhovatele, že byla zvýhodněna automobilová doprava, pokud byla zřízena parkovací místa pro automobily a nebyla zřízena cykloobousměrka, krajský soud má zato, že parkovací kapacity ve městech je potřeba řešit komplexně a zejména s ohledem na konkrétní potřebu v té které lokalitě. Tím však nijak nenadřazuje zájem na parkovacích kapacitách nad jiné zájmy (tj. na jiném využití veřejného prostoru) a nepřísluší mu ani vyjadřovat se k tomu, nakolik je parkování v daném místě potřebné. Zásah v jedné oblasti dopravy však bezpochyby vždy následně ovlivní jinou oblast dopravy. To, jakým způsobem mohou účastníci silničního provozu, mezi které patří též cyklisté, užívat k jízdě konkrétní pozemní komunikaci, je dáno úpravou provozu, která vychází ze zákona o provozu na pozemních komunikacích a prováděcích norem a bere v potaz podmínky existující v dané lokalitě. Krajský soud opakuje, že právní regulace, jejímž předmětem je stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích, nemůže být poměřována jen z pohledu cyklistů (tento pohled přitom uplatňuje navrhovatel), ale též z pohledu dalších účastníků provozu na pozemních komunikacích.
62. Dle navrhovatele napadené OOP i nadbytečně zasahuje do svobody pohybu jeho členů zaručené čl. 14 Listin y.
63. Dle názoru krajského soudu nelze z navrhovatelem zmiňovaného čl. 14 Listin y dovodit právo cyklistů na obousměrnou jízdu po pozemní komunikaci, na níž je místní úpravou provozu na pozemních komunikacích stanovena jednosměrka. Nezaručuje ani to, že se navrhovatel (resp. jeho člen) bude moci jako cyklista vždy pohybovat na všech pozemních komunikacích tak, jak by si přál. To, zda je konkrétní pozemní komunikace pro cyklisty průjezdná obousměrně či nikoliv, nemá se svobodou pohybu garantovanou čl. 14 Listin y žádnou souvislost. Požadavek na obousměrný provoz cyklistů totiž není absolutní a vždy je potřeba zhodnotit individuální poměry v území, což odpůrce podle soudu v odpovídající míře učinil. Navíc pohyb cyklistů v daném případě ani není nijak výrazně omezen tím, že se v jednosměrné ulici Tichá nemohou pohybovat na kole v obou směrech, když se nedaleko nachází cyklostezka a cyklotrasa (ulice Nábřežní, Kopretinová a Horská).
64. Krajský soud tedy uzavírá, že napadené opatření obecné povahy obsahuje v zásadě přezkoumatelné zdůvodnění, na základě jakých konkrétních důvodů odpůrce přistoupil k jeho vydání, a rovněž vysvětlení, proč považoval přijatou místní úpravu provozu prostřednictvím dopravního značení za nezbytnou. Omezení obousměrného provozu cyklistů v ulici Tichá a úprava provozu v ul. Mládežnická přitom do práv navrhovatele excesivně nezasáhlo.
65. Již zcela obiter dictum krajský soud dodává, že závěrečná poznámka odpůrce v odůvodnění napadeného OOP, že by měl navrhovatel své návrhy a představy o ucelené síti pro cyklisty v obci Trutnov řešit především a nejprve s vlastníkem komunikací a městem Trutnov, byla dle názoru soudu naprosto na místě a rozhodně ji ani soud nevnímá jako zbavování se odpovědnosti odpůrce a popření smyslu procesu přijímání předmětného OOP. Jestliže byl městem jako vlastníkem komunikací připravován koncepční plán řešící mobilitu ve městě a od roku 2025 mohla veřejnost zadávat podněty k udržitelné dopravě do tzv. pocitové mapy, probíhala dotazníková šetření a proběhla 3 veřejná projednání (jak sdělil odpůrce ve vyjádření), bylo lze očekávat, že se navrhovatel (jako spolek, jehož účelem je zejména podpora a rozvoj dopravní infrastruktury pro udržitelnou dopravu) nejprve zde zapojí do koncepčního řešení dopravní infrastruktury a bude podávat návrhy právě k cyklistické dopravě a k vytváření ucelené sítě cyklotras ve městě. Soud navrhovateli takový postup i do budoucna plně doporučuje, neboť jen takovým svým aktivním přístupem může naplnit účel svého poslání a dozvědět se informace, na které může reagovat již v procesu tvorby samotného koncepčního řešení. Navíc by se v nyní projednávané věci dozvěděl i to (jak následně sdělil odpůrce), že podél ulice Tichá je v současnosti postaven namísto „obyčejného“ chodníku pěší bulvár o šíři 4 m a je uvažováno o jeho transformaci na stezku pro chodce a cyklisty, která bude začleněna do systému cyklostezek města Trutnova.
66. Závěrem lze dodat, že další vyjádření odpůrce zaslané soudu dne 18. 8. 2026 se míjelo s vyhlášením rozsudku ve věci. V tomto svém vyjádření odpůrce opětovně zpochybnil aktivní legitimaci navrhovatele, reagoval na jeho repliku ze dne 30. 7. 2026 a dále rozhojnil argumentaci z hlediska důvodů přijetí předmětného OOP, dokladoval vznik stezky pro chodce a cyklisty („bulvár“) v ulici Tichá a přiložil fotodokumentaci (ze dne 14. 8. 2026) komunikací kolem ZŠ Mládežnická včetně stávající páteřní cyklostezky a prostoru před vstupem do ZŠ Mládežnická. Nutno poznamenat, že toto vyjádření nemělo na rozhodnutí soudu žádný vliv.
VI. Závěr a náklady řízení
67. S ohledem na shora uvedené krajský soud návrh zamítl v souladu s ustanovením § 101d odst. 2 věta druhá s. ř. s. s. ř. s.
68. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 s. ř. s. s. ř. s. Navrhovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Odpůrce náhradu nákladů nenárokoval a ze spisu nevyplývá, že by mu v průběhu řízení před krajským soudem nějaké náklady nad běžnou úřední činnost vznikly.
Poučení:
Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. ).
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, který o ní také rozhoduje.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Hradec Králové 19. srpna 2026
JUDr. Jan Rutsch v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: R. V.