Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

51 A 4/2026 - 55

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kűchlerovou, Ph.D. ve věci

žalobce: V. K.

zastoupen advokátem JUDr. Janem Malým

sídlem Sokolovská 5/49, 186 00 Praha

proti

žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje

sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 5. 2026, č. j. KUKHK-DS-2026-9780-4,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Podanou žalobou napadl žalobce shora označené rozhodnutí žalovaného, kterým tento zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové (dále „magistrát“ či „správní orgán I. stupně“), ze dne 27. 3. 2026, č. j. MMHK/175393/2026/op/Mich (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“).

2. Prvoinstančním rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle bodu 2 , o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „ “). Magistrát uložil žalobci pokutu ve výši 10 000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců ode dne nabytí právní moci uvedeného rozhodnutí a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč.

3. Přestupku se žalobce měl dopustit tím, že dne 12. 7. 2025 v 09:05 hodin řídil na pozemní komunikaci v ulici Kladská v Hradci Králové ve směru jízdy do centra města motorové vozidlo zn. Mazda CX-60, xx, kdy překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci 50 km/hod. Měřícím zařízením RAMER 10C, výr. č. 12/0024 umístěným u domu č. p. 123/77 (GPS souřadnice: GPS délka 015°52'50.975" E GPS šířka 50°13'30.306" N) byla vozidlu naměřena na odjezdu od měřícího zařízení (dosah radaru nastaven na 60 m) hlídkou Policie ČR, Odboru služby dopravní policie, Oddělení silničního dohledu Hradec Králové, rychlost 103 km/hod. Při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve výši +/- 3 % tedy byla vozidlu jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 99 km/h. Řidič tak překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 49 km/hod.

II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě a ve vyjádření žalovaného

4. Žalobce předně namítl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, když z něj není patrno proč žalovaný považoval výslech svědků (prap. J. Ch. a prap. P. M.) za stěžejní důkaz, který měl prokázat vinu žalobce bez důvodných pochybností. Odvolací orgán po zrušení prvního prvostupňového rozhodnutí ve věci považoval vinu žalobce za prokázanou na základě jediného nového důkazu, a to výslechů výše uvedených svědků. Z jejich výpovědí však není možné dovodit závěr, že měření rychlosti bylo provedeno správným způsobem.

5. Též namítl nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný měl dospět k nesprávnému závěru, že v řízení nebyla zjištěna žádná okolnost zpochybňující správnou funkci měřícího zařízení a ani se tam nenacházely předměty, které způsobily reflexi, a měření bylo provedeno v souladu s manuálem. Žalovaným odkazované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2017, č. j. -42, není přiléhavé, neboť v něm stěžovatel namítal nedodržení návodu k obsluze měřícího zařízení RAMER 10C s tím, že ten byl ustaven ve směru jízdy měřeného vozidla pod nižším úhlem, než je stanoveno v návodu. Oproti tomu žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2024, č. j. -38, a má za to, že žalovaným odkazovaná judikatura míří na jiné situace, než je případ žalobce. Pokud dle správních orgánů měření bylo provedeno v souladu s návodem, měly jej jako navrhovaný důkaz provést, popřípadě řádně odůvodnit žalobcem namítané chyby při měření.

6. Dle žalobce nebyl v řízení zjištěn skutkový stav bez důvodných pochybností, když se správní orgány nikterak nevypořádaly s tím, že v případě žalobce mohlo dojít k reflexím.

7. Dále rozporoval i závěr žalovaného, že se místo měření nenacházelo na soukromém pozemku, ale na pozemku označeném jako silnice v majetku Královéhradeckého kraje. Dle plánku založeného ve správním spise místo měření nekoresponduje s GPS souřadnicemi uvedenými ve výroku prvoinstančního rozhodnutí. Žalobce uvedl, že GPS souřadnice měřícího zařízení se nacházejí v přední části služebního vozidla a dle katastrální mapy jsou přímo na hraně chodníku (soukromého pozemku), zadní část vozidla se tak musela nacházet z logiky věci přímo na něm. Bez souhlasu jeho vlastníka je tak provedené měření nezákonné.

8. Navrhl napadené i prvoinstanční rozhodnutí zrušit.

9. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 22. 6. 2026 shrnul předcházející správní řízení a konstatoval, že v rámci řízení bylo žalobci prokázáno, že ten překročil nejvyšší dovolenou rychlosti jízdy v obci o 49 km/hod. Vozidlo řízené žalobcem bylo zastaveno hlídkou policie po provedeném měření a žalobce byl ztotožněn. Snímek pořízený měřícím zařízením je dostatečně kvalitní, v průběhu řízení nevyvstala pochybnost o tom, že by měření bylo prováděno v rozporu s návodem k obsluze či zařízení vykazovalo jiné nestandardní chování. Rovněž nevyvstala žádná další okolnost zpochybňující správnou funkci měřícího zařízení a rovněž se v okolí nenacházely předměty, které by způsobily případnou reflexi. Též bylo prokázáno, že vozidlo policie se v době měření nenacházelo na soukromém pozemku, ale na silnici v majetku Královéhradeckého kraje.

10. Žalovaný napadené rozhodnutí považoval za věcně správné, odpovídající zjištěným (a ničím nevyvráceným) skutečnostem. Navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

III. Jednání

11. Krajský soud ve věci nařídil ústní jednání, které se uskutečnilo dne 21. 8. 2026. Z jeho konání se omluvil žalovaný. Žalobce a jeho zástupce se dostavili osobně.

12. Zástupce žalobce v rámci svého přednesu rekapituloval obsah žaloby. K dotazu krajského soudu navrhl provedení důkazu u – návodem k obsluze měřícího zařízení RAMER 10C. Důkazní návrh žalobce krajský soud pro nadbytečnost zamítl, jak je v podrobnostech uvedeno níže.

IV. Posouzení věci krajským soudem

13. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti kterému je žaloba přípustná.

14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního , (dále jen „ “). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného, přičemž rozsah jeho přezkumu byl vymezen žalobními body.

15. Po prostudování předloženého správního spisu krajský soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům, přičemž žalobu důvodnou neshledal.

16. Žalobce brojil proti napadenému i prvostupňovému rozhodnutí, včetně postupu správních orgánů, který jejich vydání předcházel, z více důvodů. Namítl, že obě správní rozhodnutí byla vydána v rozporu se zákonem a jsou věcně nesprávná. V neposlední řadě žalobce shledává napadené rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelným, jelikož závěr o správnosti měření nemohl vyplynout (pouze z doplněné) z výpovědí policistů. V kontextu vznesené žalobní argumentace se proto zdejší soud v první řadě zabýval tím, zda napadené rozhodnutí z hlediska přezkoumatelnosti obstojí, neboť se jedná o předpoklad jeho věcného přezkumu. Jinak řečeno, nepřezkoumatelné rozhodnutí již neposkytuje žádný prostor k úvahám o námitkách věcného charakteru směřujících proti zjišťování skutkového stavu a hodnocení provedených důkazů.

17. K povaze institutu nepřezkoumatelnosti pak krajský soud podotýká, že rušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno pouze těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kvůli kterým skutečně nelze rozhodnutí věcně přezkoumat (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. ; veškerá rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Za nepřezkoumatelné lze považovat správní rozhodnutí zejména tehdy, nelze-li z jeho odůvodnění spolehlivě seznat, jakými úvahami se správní orgán řídil, resp. proč považoval námitky účastníka řízení za liché, mylné nebo vyvrácené. Nepřezkoumatelnost může nicméně spočívat i v tom, že argumentace účastníka řízení je odmítnuta jako nesprávná, aniž by bylo v kontextu individuálních okolností řádně zdůvodněno, v čem tato nesprávnost spočívá (viz k tomu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. -44). Správní orgán však nemusí reagovat na každou dílčí námitku, představí-li vlastní argumentaci, v jejíž konkurenci námitky účastníka neobstojí (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2017, č. j. -48). Nepřezkoumatelnost rozhodnutí má tak místo zejména tam, kdy správní orgán opomene na podstatnou námitku účastníka zcela (i implicitně) reagovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 8. 2023, č. j. ).

18. Ve světle argumentace žalobce je namístě rovněž připomenout, že podle ustálené rozhodovací praxe správních soudů i doktríny tvoří řízení před správním orgánem I. stupně a správním orgánem odvolacím jeden celek (tzv. zásada jednotnosti správního řízení). To ve výsledku znamená jak to, že odvolací orgán může odstranit vady odůvodnění správního orgánu I. stupně tím, že prvoinstanční rozhodnutí doplní či koriguje svým odůvodněním, tak rovněž i skutečnost, že není nezbytné, aby se odvolací správní orgán podrobně vypořádával s otázkami, jež již byly zodpovězeny správním orgánem I. stupně, pokud se s jejich posouzením ztotožňuje. Za takové situace postačí, pokud na konkrétní pasáže prvostupňového rozhodnutí s osvojující poznámkou odkáže (viz k tomu např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2013, č. j. -47, ze dne 31. 10. 2014, č. j. -25, či ze dne 20. 2. 2020, č. j. -43).

19. Uplatnil-li krajský soud shora předestřený náhled na nyní projednávanou věc, dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí lze ve výsledku hodnotit jako přezkoumatelné. Z odůvodnění obou správních rozhodnutí lze implicitně dovodit, proč dokazování týkající se skutkového děje postačilo doplnit o výpovědi policistů, z nich vyplynulo, že během měření k ničemu zvláštnímu nedošlo. Ačkoliv jsou výpovědi policistů strohé, lze z nich dovodit, že během měření a následné silniční kontroly nedošlo k neočekávané situaci, když si na situaci podrobně nevzpomínají. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce měl překročit rychlost o celých 49 km/h, jel tedy dvojnásobkem povolené rychlost, policisté jako profesionálové by mohli sami chybu měření odhalit a detekovat, že reálná rychlost vozidla nepřekročila stanovený limit, tak jak od počátku řízení tvrdí žalobce. Skutkový stav tak mohl být provedeným dokazováním zjištěn v dostatečném rozsahu tak, aby mohl být žalobce bez důvodných pochybností uznán vinným ze spáchání předmětného přestupku. Ostatně s jednotlivým vypořádáním argumentů žalobce v žalobě polemizuje.

20. K místu měření správní orgán I. stupně doplnil (dle závazného právního názoru nadřízeného orgánu) plánek měření, ze kterého je patrno, že před domem č. p. 123/77 se nachází volně přístupná asfaltová plocha bezprostředně navazující na pozemní komunikaci a pozemek patřící k výše uvedenému domu začíná až za hranou přilehlého chodníku. Tedy bylo možné vyloučit, že by se hlídka policie nacházela na soukromém pozemku, tak jak uváděl žalobce.

21. Soud se pak zabýval meritem uplatněné žalobní argumentace, kterým byly námitky zpochybňující výstup z rychloměru RAMER 10C resp. správnost naměřené rychlosti vozidla řízeného žalobcem, neboť dané měření rychlosti bylo dle žalobce provedeno neplatně – tj. v rozporu s návodem použitého měřícího zařízení, který ani nebyl součástí správního spisu a nebyl ani proveden jako důkaz ve správním řízení.

22. Podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona o silničním provozu se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 40 km.h-1 a více nebo mimo obec o 50 km.h-1 a více.

23. Dle § 18 odst. 4 téhož zákona smí jet řidič v obci rychlostí nejvýše 50 km/h, a jde-li o dálnici nebo silnici pro motorová vozidla, nejvýše 80 km/h.

24. V návaznosti na výše uvedené zdejší soud připomíná, že jednání, z něhož byl přestupce obviněn, mu muselo být spolehlivě prokázáno. To v nejobecnější rovině plyne už ze základních zásad správního řízení [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)], přičemž je to zvláště zdůrazněno ve věcech správního trestání [ , o odpovědnosti za přestupky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)]. Přísné standardy přestupkového řízení, jejichž základy jsou formulovány i na ústavněprávní a mezinárodní úrovni, však zároveň nemají vést k výkladu, který by fakticky znemožnil jakýkoliv účinný postih přestupce za jeho protiprávní jednání (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 5. 2009, č. j. , nebo ze dne 19. 1. 2024, č. j. -27).

25. Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že k prokázání přestupku spočívajícího v tom, že řidič automobilu překročil nejvyšší dovolenou rychlost, zpravidla stačí oznámení o přestupku, záznam o přestupku obsahující jeho dostatečné zdokumentování (fotografiemi či videozáznamem z rychloměru obsahujícími údaje o provedeném měření) a ověřovací list rychloměru. V obecné rovině lze tedy říci, že uvedená kombinace podkladů často poskytuje dostatečné množství informací pro to, aby správní orgán dostál požadavkům , tj. aby zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2015, č. j. -56, ze dne 6. 1. 2016, č. j. -47, a ze dne 29. 9. 2020, č. j. -39, nebo usnesení téhož soudu ze dne 29. 11. 2024, č. j. -37, a ze dne 4. 4. 2025, č. j. -50). Také v rozsudku ze dne 3. 3. 2011, č. j. -54, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že takové důkazní prostředky jsou v zásadě dostatečné k objasnění skutkového stavu, a to zvláště za situace, kdy přestupce nepopírá, že to byl on, kdo byl změřen při jízdě, a toliko tvrdí, že nesouhlasí s naměřenou rychlostí.

26. V nyní projednávaném případě je též vhodné poukázat na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2024, č. j. -30, v němž bylo vysloveno, že „přestupek spočívající v překročení nejvyšší povolené rychlosti přitom spolehlivě prokazuje průkazná fotodokumentace ve spojení s údaji o provedeném měření, spolu s oznámením o přestupku a ověřovacím listem rychloměru, případně též v kombinaci se svědeckými výpověďmi zasahujících příslušníků Policie ČR nebo záznamem z průběhu měření (viz např. již citovaný rozsudek ze dne 22. 7. 2020, č. j. -33, rozsudky ze dne 15. 8. 2019, č. j. -33, ze dne 23. 10. 2019, č. j. -53, a ze dne 26. 11. 2019, č. j. -29, nebo usnesení ze dne 2. 3. 2022, č. j. -36). (…) Jak Nejvyšší správní soud vyslovil např. v rozsudku ze dne 18. 1. 2022, č. j. -38, „ke zpochybnění výsledků měření nepostačují jen obecná a ničím nepodložení tvrzení stěžovatele. Ke zpochybnění výsledku měření musejí existovat konkrétní skutkové důvody vyvolávající rozumnou pochybnost o bezvadnosti výsledku měření (srov. rozsudek NSS ze dne 19. 6. 2015, č. j. -50).“

27. S citovanými názory Nejvyššího správního soudu se zdejší soud plně ztotožňuje, přičemž podotýká, že právě shora zmíněné podklady rozhodnutí – konkrétně oznámení o přestupku ze dne 12. 7. 2025, výpis z evidenční karty řidiče, záznam o přestupku obsahující fotografie měřeného vozidla s údaji o provedeném měření ze dne 12. 7. 2025, ověřovací list silničního rychloměru RAMER 10C ze dne 7. 3. 2025, č. 043/25, záznam o proškolení obsluhy silničního rychloměru RAMER 10C ze dne 2. 9. 2024, kde byl na č. 5 uveden prap. Ch., fotodokumentace z místa zastavení vozidla řízeného žalobcem (konkrétně vozidla registrační značky xx a řidičského a občanského průkazu žalobce), tvořily základ pro zjištěný skutkový stav také v aktuálně posuzovaném případě.

28. Z odkazované judikatury Nejvyššího správního soudu současně vyplývá, jak už bylo ostatně shora naznačeno, že pouze je-li některý z těchto důkazů relevantně zpochybněn, je třeba dokazování doplnit (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2018, č. j. -32, ze dne 30. 7. 2015, č. j. -39, ze dne 8. 10. 2021, č. j. -24, a ze dne 24. 9. 2014, č. j. -60, nebo usnesení téhož soudu ze dne 13. 3. 2024, č. j. ). Toto zpochybnění nicméně musí spočívat v konkrétním tvrzení, na jehož základě je přiměřeně pravděpodobné, že na takovéto důkazy se nelze pro zvláštní okolnosti či důvody spolehnout. Ke zpochybnění výsledků měření tedy nepostačují toliko teoretické úvahy, nepodložené žádnou konkrétní skutečností. Jinak řečeno, pro důvodné zpochybnění je nezbytné, aby bylo dodržení postupu měření skutečně účinně znevěrohodněno (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 8. 2019, č. j. -33, či ze dne 20. 2. 2020, č. j. -38).

29. Takové důvody však dle názoru soudu v řešeném případě nevyvstaly, neboť spáchání předmětného přestupku prokazuje celý komplex důkazů obsažených ve správním spisu.

30. Překročení nejvyšší dovolené rychlosti žalobcem potvrzuje zejména záznam o přestupku ze dne 12. 7. 2025 jako výstup č. 11238 ze silničního rychloměru RAMER 10C, výrobního čísla 12/0024, nastaveného proškoleným operátorem prap. Ch., v němž jsou obsaženy zejména snímek z rychloměru zobrazující vozidlo řízené žalobcem, datum, čas a místo měření, hodnota naměřené rychlosti (103 km/h) a rychlostního limitu v místě měření (50 km/h), vlastní rychlost měřicího (služebního) vozidla (0 km/h), směr měřeného vozidla na odjezdu, informace o tom, že bylo měřeno v automatickém režimu a snímek registrační značky vozidla řízeného žalobcem. Zároveň je součástí spisové dokumentace ověřovací list použitého silničního rychloměru RAMER 10C ze dne 7. 3. 2025, č. 043/25, konkrétního výrobního čísla 12/0024, a to spolu s dokladem o školení operátorů pro obsluhu tohoto silničního rychloměru ze dne 2. 9. 2024 – prap. Ch., který rychloměr nastavil. V souladu s těmito údaji jsou pak informace podávající se z oznámení přestupku ze dne 12. 7. 2025 a úředního záznamu z téhož dne. Správní spis obsahuje také zřetelnou fotodokumentaci místa zastavení vozidla žalobce hlídkou Policie České republiky, resp. vozidla žalobce i s jeho osobou, jakož i lustrace žalobce v evidencích.

31. Podle hodnocení soudu z těchto důkazů ani z dalších podkladů obsažených ve správním spisu neplynou žádné (natož důvodné) pochybnosti o správnosti dotčeného měření. Na základě dříve popsaného proto nelze přisvědčit povšechným žalobním tvrzením stran toho, zda se přestupek vůbec stal. Překročení nejvyšší dovolené rychlosti žalobcem totiž naprosto jasně potvrzuje již shora uvedená sada důkazů nepochybně svědčících pro závěr o tom, že se žalobce předmětného přestupkového jednání dopustil.

32. V této souvislosti soud odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 3. 2026, č. j. -47, v němž soud v bodech 33 a 34 shrnuje i pro nyní posuzovaný případ podstatný obsah návodu k obsluze radarového měřiče rychlosti RAMER 10C:

„V něm jsou popsány tři varianty reflexe – jednoduchá, dvojitá a trojitá, které vedou právě k nesprávnosti výstupu z měření rychlosti. Jednoduchá reflexe vzniká na plochách, které se vyskytují rovnoběžně s jízdní dráhou (např. svodidla, parkující automobily apod.), přičemž se na důkazovém snímku projeví tak, že na něm není zobrazen žádný automobil, nebo se zde nachází automobil v ne zcela běžné poloze. Jednoduchá reflexe se také může projevit tak, že je stabilní potencionální reflexní plocha (např. dopravní značka) zobrazena na snímku a je k ní přiřazena rychlost (rychlost vozidla jedoucího v protilehlém jízdním pruhu). Dvojitá reflexe nastává v situaci, kdy se radarový signál odráží od velkoplošné reflexní plochy měřeného vozidla na velkoplošnou čelní plochu vozidla přijíždějícího v protisměru a od této plochy je dále odražen k měřicímu přístroji. V takovém případě se sčítá rychlost obou vozidel a prokazatelně jsou tyto reflexní jevy patrné na nerealisticky vysoké naměřené rychlosti; vznik této reflexe je nadto dle poukazovaného návodu k obsluze vázán na splnění zcela specifických okolností, a tedy málo pravděpodobný. Trojitá reflexe poté spočívá v odrazu kolmých za sebou stojících odrazových ploch (tzv. koutových odražečů); může se vyskytovat na ocelových konstrukcích jako např. mosty, kovová lešení apod. Typickým projevem je naměření dvojnásobné rychlosti oproti skutečné rychlosti. Vznik této reflexe je velmi málo pravděpodobný, a to pro nutnost splnění celé řady podmínek, navíc ji lze úplně anulovat výběrem místa měření.

Nutno zároveň zmínit, že se z předmětného návodu k obsluze podává, že měřicí jednotka vyhodnocuje, zda přijímaný signál pochází od vozidla, které projíždí oblastí měření (vyzařovacím svazkem radarové hlavy); určuje směr jízdy měřeného vozidla; vybírá úsek měřeného signálu, který je nejvhodnější pro dosažení potřebné přesnosti měření rychlosti; vypočítává hodnotu rychlosti jízdy měřeného vozidla; provádí kontrolu věrohodnosti změřené rychlosti; stanoví okamžik pro expozici digitální kamery tak, aby na snímku byla vždy zobrazena přední nebo zadní část vozidla bez ohledu na jeho délku. Dále je v něm popsáno, že lze činnost jednotky během měření rozdělit do čtyř fází: „1. Během fáze start měření počítač měřicí jednotky vyhodnotí, že do anténního svazku radarové hlavy vjelo vozidlo, zahájí měření a vyhodnotí rychlost a směr jízdy. V dalších fázích měření je pak blokováno měření signálu od vozidel jedoucích opačným směrem. 2. Po přechodu do fáze měření rychlosti vyhledá měřicí jednotka v posloupnosti změřených hodnot takový úsek, kdy jsou vytvořeny podmínky pro maximální přesnost. Po získání dostatečného počtu takových měření je vypočtena průměrná hodnota kmitočtu signálu v tomto úseku a z ní rychlost jízdy vozidla. 3. Následuje fáze ověření výsledku měření. Měřicí jednotka v této fázi kontroluje další průběh signálu po změření rychlosti. Pokud se hodnota kmitočtu během průjezdu měřeného vozidla úsekem stanovené délky neliší od průměrné hodnoty o více než stanovenou chybu měření, je měření považováno za správné. V opačném případě je měření anulováno. 4. Po úspěšném ověření následuje hledání konce vozidla a ukončení měření. Mimo tyto čtyři kroky měřící jednotka též stanoví vhodný okamžik pro expozici digitální kamery tak, aby na získaném snímku bylo zobrazeno měřené vozidlo na příjezdu nebo na odjezdu podle volby měření, přičemž „odjíždějící vozidla jsou snímána až po ukončení celého cyklu měření a po zjištění konce vozidla. Pokud nedojde k ověření výsledků měření, je měření ukončeno ještě před aktivací kamery. Ze zásad pro měření za jízdy RAMER10 C poté plyne, že se „měření za jízdy pomocí radaru neliší od měření z místa. Nastavení parametrů je shodné jako při měření z místa. Měřič RAMER10 C si provádí korekci podle vlastní rychlosti automaticky a vždy zobrazí jen skutečnou rychlost měřeného vozidla. Měřit je možné jak vozidla v protisměru, tak i předjíždějící vozidla. Při měření za jízdy je důležité dodržovat konstantní rychlost měřicího vozidla a neměnit prudce směr jízdy. Měřič při nesprávném způsobu jízdy měřicího vozidla může měření vyhodnotit jako nesprávné a neuloží záznam o přestupku.“

33. S ohledem na výše uvedené dospěl krajský soud k závěru o nadbytečnosti provedení důkazního návrhu žalobce – návod k obsluze měřícího zařízení RAMER 10C a tento důkazní návrh u jednání zamítl. V nyní posuzovaném případě šlo o typově stejný měřící přístroj, krajský soud proto vyšel z výše citovaných závěrů Krajského soudu v Ústí nad Labem, které následně aplikoval na nyní souzenou věc. Problematikou tzv. reflexí se zabýval i žalovaný, k jeho argumentaci tak krajský soud doplňuje své závěry, jak je uvedeno níže.

34. Vycházeje ze všeho dříve popsaného tak zdejší soud dospěl k závěru souladnému s napadeným rozhodnutím, že v projednávaném případě proběhlo měření rychlosti vozidla řízeného žalobcem správně. Předmětné vozidlo totiž není na snímku z rychloměru v neobvyklé poloze, naopak je téměř celé na odjezdu zachyceno. Silniční rychloměr RAMER 10C přitom vygeneroval daný snímek z měření, aniž by jakoukoliv chybu detekoval. Veškeré žalobcem obecně poukazované předměty (sloup pouličního osvětlení s umístěnou dopravní značkou, další automobil nacházející se u tohoto sloupu, sloup elektrického vedení, vysoké křoví za sloupem) zároveň najisto netvořily překážku mezi radarem měřícího vozidla Policie České republiky a měřeným vozidlem řízeným žalobcem, jak se najisto podává ze záznamu o přestupku ze dne 12. 7. 2025. Z daných podkladů je též naprosto zřejmé, že ve věci nenastala situace, kdy by došlo k nesprávnosti měření v důsledku shora definované reflexe (jakéhokoliv typu), neboť měřené vozidlo není v nestandardní poloze a nebyla mu ani naměřena násobně vysoká rychlost. Současně byl proveden výslech svědků – policistů, kteří uvedli, že měření bylo provedeno běžným způsobem.

35. Na základě už shora popsaného postupu měření je přitom zjevné, proč bylo předmětné vozidlo kamerou zachyceno až na konci radarového svazku. Vzhledem k tomu, že byl radar nastaven na snímání odjíždějících vozidel, musel nejprve zjistit konec předmětného vozidla a až pak jej po proběhlém procesu změření zachytit (viz citovaný návod k obsluze radarového měřiče rychlosti RAMER 10C). Proto je logické, že se změřené vozidlo řízené žalobcem (konkrétně jeho zadní část) ve věci nacházelo až na konci radarového svazku. Dle předmětného návodu k obsluze se nadto předepisuje optimální nastavení záběrového úhlu objektivu tak, aby vozidlo na odjezdu bylo zobrazeno právě včetně oblasti, kdy vyjíždí z radarového svazku.

36. V posuzovaném případě tedy radarový měřič zaznamenal platný snímek rychlosti měřeného vozidla, a proto z něj bylo možno vycházet (resp. interní kontrolní mechanizmy rychloměru vyhodnotily naměřenou hodnotu jako správnou, přičemž předmětný rychloměr v době měření rychlosti disponoval platným ověřovacím listem osvědčujícím technickou a funkční způsobilost použitého rychloměru a rovněž bylo ze seznamu proškolených policistů v manipulaci s dotčeným rychloměrem patrné, že nastavení do automatického režimu provedl právě řádně proškolený policista).

37. Správní spis v nyní posuzované věci obsahuje fotografický snímek s vyznačením rychlosti; je tedy zřejmé, že interní testy a verifikace měření proběhla úspěšně a snímek je hodnověrný. Námitky, jež žalobce v průběhu správního řízení i řízení před soudem uplatňoval, nebyly způsobilé zpochybnit skutková zjištění, která byla základem pro rozhodnutí o přestupku. S jeho námitkami se správní orgány zákonným způsobem vypořádaly. Žádné jiné skutečnosti přitom nenasvědčují tomu, že by byl návod k obsluze daného rychloměru porušen, a že by tudíž nebylo lze vycházet z naměřené hodnoty (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 5. 2017, č. j. -32, ze dne 26. 2. 2021, č. j. -21, či ze dne 10. 12. 2021, č. j. -41). V souladu s relevantní judikaturou Nejvyššího správního soudu ve spojení s obsahem návodu k obsluze silničního rychloměru RAMER 10C a učiněnými (relevantními) zjištěními ve věci, proto bylo dle soudu najisto možné z výsledku provedeného měření vycházet.

38. Krajský soud se ztotožnil se závěry žalovaného, že nebylo nezbytně třeba provádět důkazy navržené žalobcem ve správním řízení, tedy důkaz návodem k obsluze měřícího zařízení. Námitky vznesené žalobcem proti podkladům pro rozhodnutí nebyly skutečně natolik konkrétní, aby založily konkrétní pochybnost o správnosti měření vozidla žalobce v situaci měření, které by pak musely být odstraňovány dalším dokazováním ve správním řízení, přičemž i údaje uvedené v záznamu o přestupku odpovídaly situaci, v níž měření mělo podle zjištěných okolností probíhat. Rychloměr RAMER 10C měl v době měření platnou kalibraci a vozidlo žalobce bylo zcela jasně a rozpoznatelně vyfotografováno včetně registrační značky, přičemž mezi objektivem a měřeným vozidlem není viditelná žádná překážka.

39. Nedůvodnou soud shledává i námitku žalobce o nezákonnosti získaného důkazu, když policisté měli měřit rychlost ze soukromého pozemku bez souhlasu jeho vlastníka. Ze správního spisu je patrno, že vozidlo hlídky stálo na asfaltové ploše bezprostředně navazující na pozemní komunikaci ve vlastnictví Královéhradecký kraj.

40. V daném případě se jednalo o volně přístupný pozemek, o část veřejného prostranství, určené k parkování vozidel, které je dle , o pozemních komunikacích, součástí přilehlé pozemní komunikace. Žalobce však argumentoval umístěním vozidla dle GPS souřadnic, kdy se jeho část měla nacházet až za hranou tohoto pozemku. I kdyby tomu tak bylo, jednalo se o veřejné prostranství, kdy není relevantní, kdo je jeho vlastník. Tedy policisté by ani nemuseli vyžadovat žádný souhlas vlastníka, i kdyby na něm stáli a prováděli měření rychlosti vozidel, navíc žalobce neuvedl, že by konkrétní ustanovení nějakého právního předpisu tuto povinnost policistů vyžadovat souhlas vlastníka při měření na soukromém veřejném prostranství výslovně upravovalo.

V. Závěr a náklady řízení

41. S ohledem na výše uvedené soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji dle zamítl.

42. Výroky o nákladech řízení se opírají o ustanovení Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení nenárokoval a ze spisu ani nevyplývá, že by mu v průběhu řízení před krajským soudem nějaké náklady nad běžnou úřední činnost vznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, který o ní také rozhoduje.

Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. ( , , , a 4 ).

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Hradec Králové 21. srpna 2026

JUDr. Martina Kűchlerová, Ph.D. v. r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: R. V.