Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
42 A 23/2026 - 25.pdf
PDF · 0 B
No categories available
42 A 23/2026 - 25
USNESENÍ
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem ve věci
žalobce:
J. K., narozen X
bytem X
zastoupen advokátem JUDr. Petrem Janem Bakešem
sídlem U Olší 280, 277 31 Velký Borek
proti
žalovanému:
Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství
sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2026, č. j. KUUK/138565/2026/DS/Pla, o žalobcovu návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě
takto:
I. Žalobcův návrh na přiznání odkladného účinku žalobě se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit Krajskému soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1 000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Rozhodnutím Městského úřadu Litoměřice, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 13. 5. 2026 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. a) bodu 1) zákona č. 361/2000 Sb. , o provozu na pozemních komunikacích a změnách některých zákonů, (dále jen „zákon o silničním provozu “), a byla mu uložena pokuta ve výši 5 000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců a povinnost uhradit náhradu nákladů řízení ve výši 2 500 Kč. Rozhodnutím ze dne 28. 7. 2026 žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
2. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce brání žalobou. Spolu s ní podal návrh na přiznání odkladného účinku ve smyslu § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , (dále jen „s. ř. s. “). Zdůraznil, že při rozhodování o přiznání odkladného účinku je třeba poměřovat intenzitu zásahu do jeho práv, zejména práva podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d, s intenzitou dotčení veřejného zájmu na bezpečnosti silničního provozu.
3. K hrozící újmě žalobce uvedl, že je jediným společníkem, jednatelem a zaměstnancem společnosti TRUCK CITY s.r.o., který osobně zajišťuje obchodní, provozní i logistické činnosti společnosti podnikající v oblasti výkupu a prodeje použitých nákladních automobilů, tahačů, přívěsů a návěsů, včetně dovozu techniky na objednávku. Podle žalobce je řidičské oprávnění nezbytným předpokladem výkonu podnikatelské činnosti, neboť veřejná doprava nemůže nahradit prohlídky, převzetí, převoz ani předání nákladní techniky. Současně nemá zaměstnance, na něhož by bylo možné tyto činnosti převést, a okamžité zajištění externího řidiče by znamenalo dodatečné náklady. V této souvislosti odkázal na účetní závěrku, z níž vyplývá existence závazků společnosti. Uvedl, že hrozící újma spočívá v reálném ohrožení jeho zdroje obživy, schopnosti společnosti pokračovat v běžné obchodní činnosti a plnit své závazky. Eventuální zrušení napadeného rozhodnutí by podle něj nemohlo nahradit ztracené obchodní příležitosti ani zpřetrhané vztahy se zákazníky. Na podporu své argumentace odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2016, č. j. 7 As 63/2016 -40, a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2013, č. j. 2 As 57/201322 .
4. Žalobce uvedl, že nezpochybňuje význam bezpečnosti silničního provozu ani ochranný účel uloženého zákazu řízení. Zdůraznil nicméně, že mu nebylo kladeno za vinu řízení pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky, odmítnutí vyšetření, excesivní překročení rychlosti ani způsobení dopravní nehody. Poukázal na skutečnost, že Městský úřad Litoměřice po zohlednění absence škody i zranění uložil zákaz řízení v minimální zákonné délce šesti měsíců. Dále namítl, že napadené rozhodnutí zmiňuje pouze jediný starší záznam v evidenční kartě řidiče z roku 2022 a neobsahuje zjištění o soustavném či opakovaném porušování pravidel silničního provozu. V této souvislosti odlišil svou věc od případů, v nichž nebyl odkladný účinek přiznán s ohledem na mimořádné riziko pro bezpečnost provozu, a odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2016, č. j. 2 As 287/2016 -27. Žalobce uzavřel, že újma, která mu hrozí, nepoměrně převyšuje dočasné dotčení veřejného zájmu na výkonu pravomocných rozhodnutí.
5. Spolu s podáním ze dne 17. 8. 2026 žalobce předložil soudu čestné prohlášení, v němž zopakoval klíčová tvrzení týkající se obchodní činnosti společnosti TRUCK CITY s.r.o., která již předtím uvedl v návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě.
6. Žalovaný ve svém vyjádření s návrhem na přiznání odkladného účinku žalobě nesouhlasil. Zdůraznil, že žalobce si měl být vědom důsledků svého protiprávního jednání i dopadu hrozících sankcí na své osobní a majetkové poměry. Podle žalovaného by pozastavení účinků napadeného rozhodnutí umožnilo nadále řídit motorové vozidlo řidiči, který porušuje povinnosti stanovené právními předpisy.
7. Podle § 73 odst. 1 a 2 s. ř. s. s. ř. s. platí, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
8. Odkladný účinek představuje zcela mimořádný institut, kterým je prolamována vykonatelnost napadeného rozhodnutí před tím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé. Lze jej aplikovat pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě. K přiznání odkladného účinku žalobě je přitom nutno kumulativně splnit tři podmínky, jejichž naplnění má žalobce tvrdit a prokázat k návrhu doloženými důkazy.
9. První podmínkou je existence újmy, která by byla žalobci způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Žalobce tedy musí v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu v důsledku výkonu nebo jiných právních následků napadeného rozhodnutí hrozí újma. Na podporu svých tvrzení pak žalobce musí předložit odpovídající podklady. Povinnost tvrdit a prokázat potenciální vznik újmy tak má výlučně žalobce (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015 -50). Jeho tvrzení musí být dostatečně konkrétní a podrobná, musí zahrnovat vysvětlení, v čem újma spočívá, a vymezení jejího rozsahu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 -32). Dále je povinností žalobce osvědčit, jaké právní účinky má napadené rozhodnutí, a důvodnost svého tvrzení o povaze a intenzitě hrozící újmy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015 -50). Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická či bagatelní (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 Afs 275/2017 -20).
10. Druhá podmínka, která musí být splněna, aby mohl být odkladný účinek žalobě přiznán, spočívá v existenci nepoměrně větší újmy hrozící žalobci, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a to ať už byly, či nebyly účastníky předchozího správního řízení. Při posuzování druhé podmínky provádí soud poměřování vedle sebe stojící újmy konkrétních subjektů. I tato podmínka může být s ohledem na charakter věci splněna již tím, že další osoby nebyly správním řízením dotčeny, neboť účastníkem byl pouze žalobce. O takový případ se jedná zejména u správního řízení trestního, kde je rozhodováno o vině žalobce a s tím spojené sankci. Splnění této podmínky bez dalšího nutného tvrzení žalobce a předložení relevantních důkazů musí být zjevné již z napadeného rozhodnutí.
11. Konečně třetí podmínkou, která musí být splněna, je převaha újmy hrozící žalobci nad veřejným zájmem, kterým je vždy, avšak nejen, zájem na výkonu pravomocných rozhodnutí správních orgánů. U třetí podmínky soud zvažuje, zda žalobci hrozí natolik závažná újma, že veřejný zájem či veřejné zájmy musí dočasně do meritorního rozhodnutí věci soudem ustoupit zájmům žalobce.
12. V nyní řešené věci žalobce tvrdí, že by ztráta řidičského oprávnění znemožnila obchodní činnost společnosti TRUCK CITY, s. r. o., jejímž je jediným společníkem, jednatelem i zaměstnancem, a v konečném důsledku tak ohrozila jediný zdroj jeho příjmů.
13. Jakkoli žalobce uvádí, že není v ekonomických možnostech společnosti zaměstnat dalšího řidiče, soud dospěl k závěru, že tuto skutečnost nelze z žalobcem předložené účetní závěrky bez dalších podkladů dovodit. Účetní závěrka zachycuje stav aktiv a pasiv ke dni 31. 12. 2025, sama o sobě však nevypovídá o vývoji nákladů, výnosů, výsledku hospodaření ani o peněžních tocích společnosti v průběhu účetního období. Přestože společnost vykázala závazky ve výši 8 575 000 Kč, současně vykázala vlastní kapitál ve výši 3 480 000 Kč a oběžná aktiva ve výši 10 220 000 Kč. Tyto údaje samy o sobě neumožňují formulovat závěr o její neschopnosti financovat další pracovní místo. Předložená rozvaha neposkytuje dostatečně podrobné údaje o struktuře oběžných aktiv ani o časové struktuře a splatnosti závazků, a neumožňuje proto spolehlivě posoudit likviditu společnosti a její schopnost hradit splatné závazky. Žalobcovo tvrzení o nemožnosti zajistit dalšího řidiče tak zůstalo nedoloženo.
14. S ohledem na výše uvedené soud konstatuje, že žalobce nedostál požadavkům formulovaným Nejvyšším správním soudem, podle nichž „žádost o přiznání odkladného účinku musí být dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy, protože stěžovatel nese jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní. Stěžovatel tedy musí dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí nepoměrně větší újma, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, v čem tato újma spočívá a jaký je její rozsah“ (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2013, č. j. 8 As 41/2013 -43). Žalobcem tvrzenou újmu spočívající v negativním vlivu na jeho podnikatelskou činnost proto nelze ve světle citované judikatury považovat za dostatečně prokázanou, ale naopak pouze za hypotetickou (obdobně srov. též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 2. 2026, č. j. 8 As 7/2026 -46, či ze dne 24. 10. 2024, č. j. 1 As 176/2024 -34).
15. K žalobcovu odkazu na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2016, č. j. 7 As 63/201640 , a ze dne 26. 9. 2013, č. j. 2 As 57/2013 -22, soud konstatuje, že Nejvyšší správní soud opakovaně judikoval, že ani v případě řidičů z povolání nevede ztráta řidičského oprávnění k přiznání odkladného účinku žalobě sama o sobě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2013, č. j. 8 As 41/2013 -43, či ze dne 11. 1. 2018, č. j. 1 As 377/2017 -40).
16. Soud uzavírá, že žalobce v řízení o návrhu na přiznání odkladného účinku neunesl břemeno důkazní a nedoložil existenci skutečností odůvodňujících přiznání odkladného účinku. Nesplnil tedy již první ze tří podmínek. S ohledem na uvedené soud žalobcův návrh na přiznání odkladného účinku žalobě zamítl.
17. Podání návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě podléhá soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč (položka 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích). Poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o tomto návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§ 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích; bod 21 usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/2023 -21, č. 4616/2024 Sb. NSS]. Soud proto uložil žalobci povinnost příslušný soudní poplatek zaplatit.
18. Soudní poplatek je žalobce povinen uhradit bezhotovostně převodem na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem číslo: 3703-3024411/0710, vedený u České národní banky. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 4249002326.
Poučení:
Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná.
Ústí nad Labem 24. srpna 2026
Mgr. Václav Trajer v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.