Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

86 A 1/2026 - 24

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Honusovou, ve věci

Navrhovatele a žalobce: K. B.

zastoupený advokátkou Mgr. Lenkou Šrámkovou

sídlem Aloise Jiráska 1367/1, 415 01 Teplice

proti

odpůrci: Ministerstvo dopravy

sídlem Ludvíka Svobody 1222/12, 710 00 Praha 1

a proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje

sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava

ve věci návrhu na zrušení opatření obecné povahy, kterým byla stanovena místní úprava provozu na pozemních komunikacích, spočívajících v omezení nejvyšší dovolené rychlosti na 110 km/h v km 354 Dálnice D1, mimo obec Ostrava, ve směru jízdy

do Polska a ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2025 č. j.

MSK 140393/2025, ve věci dopravních přestupků,

takto:

I. Věc vedená pod sp. zn. se spojuje s věcí vedenou pod sp. zn. . Obě věci budou vedeny pod společnou sp. zn. .

II. Návrh na zrušení opatření obecné povahy, kterým byla stanovena místní úprava provozu

na pozemních komunikacích, spočívajících v nejvyšší povolené rychlosti na 110 km/h v km 354 Dálnice D1, mimo obec Ostrava, ve směru jízdy do Polska, se odmítá.

III. Rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 7. 11. 2025 č. j.

MSK 140393/2025 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

IV. V řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2025 č. j. MSK 140393/2025 je žalovaný povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 21 404 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. Lenky Šrámkové, sídlem Aloise Jiráska 1367/1, 415 01 Teplice.

V. V řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Navrhovateli se vrací z účtu Krajského soudu v Ostravě soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, zaplacený za návrh na zrušení opatření obecné povahy.

Odůvodnění:

Důvody návrhu na zrušení opatření obecné povahy:

1. Návrhem doručeným krajskému soudu dne 20. 1. 2026 se navrhovatel domáhal zrušení opatření obecné povahy, jímž byla stanovena místní úprava provozu na pozemních komunikacích, spočívající v nejvyšší povolené rychlosti na 110 km/h v km 354 Dálnice D1, mimo obec Ostrava, ve směru jízdy do Polska s tím, že jej podává jako podání související s žalobou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2025 č. j. MSK 140393/2025, a to jako incidenční návrh na zrušení opatření obecné povahy.

2. Navrhovatel uvedl, že byl rozhodnutím Magistrátu města Ostravy ze dne 20. 8. 2025 č. j. SMO/511447/25/DSČ/Kov uznán vinným z přestupku spočívajícího v tom, že „dne 23. 5. 2025 ve 21:41 hodin mimo obec Ostrava na dálnici D1, 354 km ve směru jízdy do Polska řídil osobní vozidlo tovární značky Audi A6, registrační značky X a překročil nejvyšší v místě dovolenou rychlost jízdy 110 km/h, stanovenou dopravní značkou B 20a“, nejvyšší dovolená rychlost „na 110 km/h. Silničním rychloměrem Remer 10 C mu byla naměřena rychlost 135 km/h, po odečtení možné odchylky rychloměru ±3 procenta, tedy rychlost minimálně 130 km/h, čímž překročil nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec nejméně o 20 k/h. Místní úprava provozu na D1, kterou byla nejvyšší dovolená rychlost snížena podle zákona č , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů , v platném znění (dále jen „ “), byla tedy navenek deklarována dopravní značkou B 20a s vyobrazenou hodnotou „110“.

3. Navrhovatel uvedl, že nedokáže opatření obecné povahy (dále jen „OOP“) blíže vymezit, ale tvrdí jeho nezákonnost, neboť není řádně odůvodněno. Poukázal na to, že odůvodnění OOP musí konkrétně, srozumitelně a přezkoumatelně vysvětlit, proč je místní úprava provozu v daném místě nutná, proč byla zvolena právě taková forma a proč je zásah přiměřený. Dané OOP zasahuje do práv řidičů, v případě žalobce tím způsobem, že pokud by nebylo vydáno, jednání žalobce by nebylo kvalifikováno jako přestupek. V odůvodnění je přitom nutné uvést skutkové důvody vedoucí ke stanovení místní úpravy, popsat účel a cíl opatření, čárka vysvětlit vztah mezi opatřením a cílem a odůvodnit proporcionalitu zásahu. Navrhovatel v této souvislosti poukázal

na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2021 č. j. –89, z něhož citoval (bod 10 návrhu) a dále na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích

ze dne 16. 4. 2021 č. j. –105, bod 35 a násl.

4. V souzené věci je zřejmé, že pasivní legitimace žalovaného ministerstva dopravy je dána tím, že předmětným OOP byla stanovena místní úprava provozu na dálnici (viz § 77 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu).

5. Žalobce na základě uvedeného navrhl, aby napadené OOP bylo zrušeno.

Vyjádření odpůrce:

6. Odpůrce ve vyjádření, doručeném soudu dne 30. 4. 2026 navrhl zamítnutí návrhu. Odpůrce soudu předložil správní spis MD/69068/2025/940 RD, vedený ve věci OOP ze dne 4. 12. 2025 č. j. MD -9068/2025–940/4, jímž byla stanovena přechodná úprava provozu na dálnici D1, spočívající mimo jiné v umístění svislých dopravních značek B 20 („nejvyšší dovolená rychlost“) 110 km/h v km 353, 35 a 354,72 vpravo (ve směru staničení, tj. ve směru jízdy do Polska) – dále jen „úprava provozu“. Dále odpůrce konstatoval, že tuto úpravu provozu stanovil jako přechodnou na základě podnětu Ředitelství silnic a dálnic s. p. ze dne 25. 11. 2025. Důvodem

pro omezení nejvyšší dovolené rychlosti byl výskyt nerovností vozovky spojených s objemovými změnami podloží, které jsou v současné době předmětem opravy ze strany zhotovitele stavby, kdy jde o letitý spor správce dálnice se společnostmi Eurovia CZ a PKP Cargo Int. Návrh

na úpravu provozu byl v souladu s § 77 odst. 3 a 5 zákona o silničním provozu projednán

s dotčeným orgánem ministerstvem vnitra, návrh OOP se nedoručoval a nevyzýval dotčené osoby k podávání připomínek nebo námitek. Důvodem pro snížení nejvyšší dovolené rychlosti byl havarijní stav, stavební stav dálnice.

7. Krajský soud z předloženého správního spisu zjistil, že pojednává o vydání OOP

účinného od 4. 12. 2025, a proto se nemůže vztahovat k místní úpravě provozu v dotčeném místě dálnice D1 ke dni spáchání přestupku, tj. ke dni 23. 5. 2025. Krajský soud proto Výzvou

ze dne 15. 7. 2026 vyzval odpůrce, nechť předloží OOP (včetně relevantních podkladů pro jeho vydání), které upravuje dopravní situaci na rozhodném úseku dálnice D1 ke dni 23. 5. 2025.

8. Odpůrce sdělením doručeným krajskému soudu dne 3. 8. 2026 informoval soud, že

k rozhodnému datu 23. 5. 2025 neeviduje OOP, kterým by bylo (formou místní úpravy provozu na pozemních komunikacích) stanoveno omezení nejvyšší dovolené rychlosti na dálnici D1 v předmětném místě provedené stálou svislou dopravní značkou č. B 20a nejvyšší dovolená rychlost (110 km). Požadovaným OOP nedisponuje ani ŘSD jako majetkový správce dotčeného úseku dálnice.

Důvody žaloby proti napadenému rozhodnutí:

9. Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 20. 1. 2026 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2025 č. j. MSK 140393/2025, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 20. 8. 2025 č. j. SMO/511447/25/DSČ/Kov, jímž byl žalobce uznán vinným přestupkem podle ustanovení § 125c odst.1 písm. f), bod 4 zákona o silničním provozu a dále přestupkem podle ust.

§ 125c odst. 1 písm. k), ve spojení s § 4 písm. c) zákona o silničním provozu.

10. V odůvodnění žaloby žalobce ve vztahu k prvnímu přestupku poukázal na incidenční návrh

na zrušení OOP podaný spolu s touto žalobou, kdy napadá OOP, jimž byla stanovena místní úprava provozu na pozemních komunikacích, spočívající v omezení nejvyšší povolené rychlosti na 110 km/h v km 354, dálnice D1 mimo obec Ostrava, ve směru jízdy do Polska. Samostatné podání žaloby a návrhu žalobce zdůvodnil odlišnou příslušností soudů, když má za to, že k přezkoumání napadeného OOP je místně příslušným soudem Městský soud v Praze.

11. Podle žalobce je místní úprava provedená formou OOP nezákonná, neboť k omezení nejvyšší dovolené rychlosti v daném úseku komunikace neexistují žádné relevantní důvody. Navrhl proto zrušení OOP, když jeho zákonnost má zásadní vliv na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí.

12. Žalobce nad rámec uvedeného ke skutku 1) dále namítl nedostatečně konkretizované místo protiprávního jednání, kdy místo je vymezeno odkazem na kilometr dálnice, v němž se nachází křižovatka, která ukončuje působnost dopravní značky B 20a. Křižovatka se nachází právě v km 354 a počátek místní úpravy nebyl přesně zjištěn vůbec. Ve výroku skutku 1) není specifikováno území obce, na němž mělo k přestupku dojít. Vozovka se v km 354 poměrně výrazně stáčí vlevo, přičemž měření z vnější strany vozovky je striktně a bezvýjimečně zakázáno. Nedostatek

ve specifikaci místa přestupku měl dopad i na schopnost žalobce se v řízení hájit.

13. Ve vztahu k druhému přestupku žalobce namítl, že dopravní značení zákazu vjezdu nebylo řádné. Z fotografie založené ve správním spise vyplývá, že dopravní značka nebyla umístěna

při pravém okraji pozemní komunikace ani nad vozovkou. Umístění dopravního značení

při levém okraji komunikace vyvolává právní účinky jen tehdy, je-li zároveň umístěno při pravém okraji komunikace. Podle žalobce se nejednalo o platně umístěné dopravní značení.

14. Žalobce dále tvrdil, že se na něj vztahuje výjimka dle dodatkové tabulky k dopravnímu značení, neboť vezl materiál na stavbu, a byl proto vozidlem stavby. Správní orgány toto tvrzení označily za účelové, protože je žalobce nesdělil strážníkům při silniční kontrole. Žalobce poukázal

na , o obecní policii, v platném znění (dále jen „ “), podle kterého je strážník oprávněn požadovat vysvětlení. Podle

§ 11 odst. 6 a § 6 odst. 2 zákona o obecní policii měl strážník za povinnost žalobce poučit o právu odepřít výpověď, ale i o povinnosti uvést rozhodné skutečnosti již na místě kontroly, neboť k později uvedeným skutečnostem nebude přihlédnuto nebo budou považovány

za účelové. Rovněž měl být žalobce výslovně dotázán, zda je vozidlem stavby. Samotné tvrzení, že kolem tramvajové zastávky pouze projíždí, nevylučuje, že je vozidlem stavby. Správní orgány použily proti obhajobě žalobce jediný důkaz, a to videozáznam s jeho vyjádřením, který byl získán v rozporu s právními předpisy, neboť žalobce nebyl řádně poučen o svých právech.

15. Dále žalobce namítl, že zákaz stanovený dopravní značkou B1 byl fakticky neproveditelný a nebylo možné jej respektovat bez porušení jiného právního předpisu. Zákaz nebyl avizován dopředu, tj. před vjezdem do křižovatky. Na fotografii založené ve spise je viditelné, že dopravní značení označující objízdnou trasu je umístěno až za tímto zákazem. Místo umístění dopravní značky dle fotografie se nachází ještě v křižovatce (na samotné její hranici, která je dána zakřivením okraje vozovky dle § 2 písm. x) zákona o silničním provozu. Řidič, který přijede

k tomuto místu, nemá možnost jednání v souladu s právním předpisem. Buď může pokračovat

v jízdě nebo couvat nebo se otočit, což však zakazuje § 24 odst. 4 písm. b) zákona o provozu

na pozemních komunikacích. Provedení dopravní značky tak nedávalo řidičům možnost pokračovat v jízdě způsobem, který by byl v souladu s právními předpisy. Jde o případ kolize právních povinností, kdy účastník provozu neměl zákonnou možnost, jak se zachovat

v souladu se všemi právními předpisy současně. Adresát právní normy nemůže být činěn odpovědným za porušení povinnosti, jejíž splnění bylo objektivně nemožné. Proto žalobce nejednal zaviněně, neboť porušení povinnosti nebylo dáno ani jeho úmyslem, ani nedbalostí, ale vadou umístění dopravního značení, které neumožňovalo bezpečně a zákonně reagovat.

Vyjádření žalovaného:

16. Žalovaný ve vyjádření především odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Správní orgán prvého stupně se s námitkami žalobce podrobně vypořádal, odvolání bylo blanketní a nebylo ani následně odůvodněno. Žalobce se nezúčastnil žádného z ústních jednání, nevyužil možnosti klást otázky svědkům. Nyní se snaží přinášet argumentaci do řízení o správní žalobě, kde jsou však takové námitky nepřípustné. Žalovaný se k nim vyjadřuje pouze nad rámec již uvedeného.

Ve vztahu k 1) skutku považuje žalovaný obsah výroku prvostupňového rozhodnutí

za dostatečný, když je v něm místo přestupku nezaměnitelně specifikováno „mimo obec Ostrava, na dálnici D1, 354 km, ve směru jízdy do Polska“ s tím, že v tomto místě byla stanovena nejvyšší povolená rychlost 110 km/h dopravní značkou B 20a. Skutečnost, že v daném místě platí uvedená dopravní značka, byla bez důvodných pochybností prokázána fotodokumentací a výpovědí svědka Č. K námitce bezdůvodného snížení rychlosti žalovaný uvedl, že řidič je povinen řídit se dopravní značkou bez ohledu na svůj subjektivní úsudek o její zákonnosti, potřebnosti apod. V daném místě je však snížení rychlosti provedeno kvůli zvlněnému povrchu dálnice, což je všeobecně známo.

17. K 2) skutku žalovaný uvedl, že z fotodokumentace vyplývá, že pravý jízdní pruh (po pravé straně tramvajového ostrůvku) byl uzavřen a označen “zábranou pro označení uzavírky“ (dopravní zařízení Z 2 dle přílohy č. 10 , kterou se provádějí pravidla na místních komunikacích, v platném znění-dále jen „prováděcí vyhláška“). Dopravní značka B1 „zákaz vjezdu“ byla tedy umístěna při pravém okraji pozemní komunikace, tedy při pravém okraji tramvajového pásu, tj. při pravém okraji fakticky průjezdné části vozovky (ovšem dovoleně průjezdné pouze pro tramvaje a vozidla stavby). Kromě toho podle prováděcí vyhlášky mohou být sloupky nebo stojany přenosných dopravních značek v odůvodněných případech umístěny výjimečně i na vozovce. Značka tedy byla umístěna řádně a v souladu se zákonem.

18. Dále žalovaný uvedl, že videozáznamem, který strážnice pořídila při silniční kontrole, je prokázáno, že žalobce hlídce strážníků sdělil „však já jenom projíždím tady…“, dále na otázku, zda si nevšiml dopravní značky, uvedl, že „nevšiml“ a dále je jím prokázáno, že silniční kontrole žalobce byli po celou dobu přítomni dva členové hlídky městské policie, přičemž strážník K. prováděl lustraci žalobce. Strážnice R. pak při výslechu popsala situaci shodně s videozáznamem, mimo jiné vypověděla, že žalobce sdělil, že pouze projíždí. Není tedy pravda, že žalobce neměl možnost na místě nic říct a že nic nesdělil. Verze žalobce, že vezl materiál

na stavbu, je v dané situaci zjevně účelová. Žalobce řídil osobní motorové vozidlo značky Audi, ve kterém se standardně materiál na stavbu nepřeváží. Hlídce, která ho zastavila, sdělil, že jenom projíždí. Svou obhajobu na místě samém neuplatnil, ačkoliv mu v tom nic nebránilo, a ačkoliv by tímto sdělením, případně ukázáním materiálu strážníkům mohlo být osvětleno, že se na něj zákaz vjezdu nevztahuje. Takové jednání lze přitom logicky očekávat od osoby nepravdivě obviněné

z přestupku. Na výslovný dotaz pak žalobce sdělil, že si dopravní značky nevšiml. Pak také nemohl vědět, že v daném místě je dovolen vjezd vozidlům stavby. Jakkoliv není podezřelý

z přestupku povinen uvádět cokoliv na svou obhajobu ani na místě, ani ve správním řízení, platí současně, že správní orgán je oprávněn hodnotit tvrzení obviněného mj. také z časového hlediska jeho uplatnění a s ohledem na celý kontext jeho jednání v dané situaci, což správní orgán také činil.

19. K žalobnímu tvrzení, že nemohl zákaz vjezdu respektovat, aniž by porušil jinou právní povinnost, žalovaný uvedl, že povinností řidiče je nevjet do křižovatky, nedovoluje-li mu situace pokračovat v jízdě v křižovatce a za křižovatkou (§ 22 odst. 3 zákona o silničním provozu). Nevznikla tedy nutnost dokazování v tomto směru, neboť tyto skutečnosti nebyly ve správním řízení nijak zpochybněny. Nad rámec však žalovaný předložil dokumentaci k rozhodnutí Úřadu městského obvodu Poruba č. 85/2025 ze dne 7. 5. 2025, o předmětné uzavírce, z níž vyplývá umístění dopravního značení a vedení objízdných tras. Mimo jiné je z ní zřejmé, že přenosná svislá dopravní značka, umístěná na chodníku po pravé straně vozovky v úrovni přechodu

pro chodce, která je zachycena na fotografii ve spise a kterou žalobce považuje za označení objízdné trasy, je určena pro chodce a označuje směr chůze k zastávkám tramvaje (směr Vřesina, směr Centrum). Dopravní značky vyznačující objízdnou trasu pro motorová vozidla (směr Hlučín, směr FNO) byly umístěny ještě před křižovatkou s ulicí nábřeží Svazu protifašistických bojovníků ve směru jízdy žalobce. Nerespektování této dopravní značky (IS 11 b) pak není přestupkem, neboť nejde o značku příkazovou, nýbrž informativní, která sama o sobě neukládá řidiči povinnost. Povinnost žalobci ukládala dopravní značka B1, zákaz vjezdu, tuto povinnost žalobce porušil. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

20. Žalobce v replice doručené soudu dne 21. 4. 2026 setrval na své dosavadní argumentaci k oběma skutkům. Pokud jde o skutek 1) rozhojnil dosavadní důvody o odkazy na judikaturu NSS k otázce označení místa přestupku. K 2) skutku označil argumentaci žalovaného za vnitřně rozpornou, kdy na jedné straně tvrdí, že dopravní značka B1 byla umístěna při pravém okraji pozemní komunikace a proti tomu argumentuje, že ve výjimečných a odůvodněných případech může být umístěna i na vozovce. Není tedy zřejmé, jak na umístění značky B1 nahlíží. Neudržitelný je také výklad žalovaného, že pravým okrajem pozemní komunikace se rozumí pravý okraj tramvajového pásu. Tramvajový pás je podle § 2 písm. aa) zákona o silničním provozu pouze jednou ze součástí pozemní komunikace, ta však zahrnuje například také krajnici (§ 2 písm. v) zákona o silničním provozu.). Značka tedy nebyla umístěna při pravém okraji komunikace a žalovaný netvrdí, že by byly splněny podmínky pro její výjimečné a odůvodněné umístění přímo na vozovce. Značka byla umístěna v rozporu s právním předpisem. Dále žalobce předestřel polemiku s tím, jak žalovaný vnímá vyjádření žalobce, které učinil vůči strážníkům Městské policie a setrval na své dosavadní argumentaci. Podle žalobce žalovaný nijak nevyvrátil žalobní tvrzení, podle něhož byl zákaz stanovený dopravní značkou B1 fakticky nevykonatelný, neboť byla umístěna až za křižovatkou, při vjezdu do křižovatky nebyla viditelná a nebyla umístěna při pravém okraji vozovky. Žalobce dále poukázal na § 2 odst. 6 prováděcí vyhlášky a zdůraznil, že v případě zákazu vjezdu umístěného bezprostředně za křižovatkou nepochybně bezpečnost provozu vyžadovala umístění předběžné značky.

Posouzení návrhu na zrušení OOP soudem:

21. Krajský soud se v posuzované věci nejprve zabýval návrhem na zrušení předmětného OOP. Primárně přitom posuzoval splnění podmínek řízení ( , , v platném znění-dále jen „ “). Pokud jde o otázku místní příslušnosti, krajský soud nesdílí názor navrhovatele, že příslušným k projednání návrhu na zrušení OOP je Městský soud v Praze.

22. Podle ust. věty druhé ten, kdo je oprávněn ve věci, ve které bylo opatření obecné povahy užito, podat ve správním soudnictví žalobu nebo jiný návrh, může současně s takovou žalobou nebo návrhem navrhnout zrušení tohoto opatření obecné povahy nebo jeho části; jsou-li však žaloba nebo jiný návrh podány po uplynutí lhůty podle , může navrhnout pouze, aby soud rozhodl, že se takové obecné povahy nebo jeho část v této věci nepoužijí, pokud by jinak byly dány důvody pro jejich zrušení.

23. Z citovaného ustanovení soud dovodil, že přezkum užitého OOP musí být učiněn současně s přezkumem správního rozhodnutí, v němž bylo tohoto OOP užito. Je proto nezbytné, aby řízení o návrhu a řízení o žalobě proběhlo současně. Na tomto principu je také vystavěna judikatura správních soudů (srov např. rozsudek NSS ze dne 25. 10. 2023 č. j. -47). Proto krajský soud nepřistoupil k postoupení návrhu na zrušení OOP Městskému soudu v Praze, když má za to, že zdejší soud je příslušný k rozhodnutí o návrhu a o žalobě ve společném řízení.

24. S ohledem na výše učiněné závěry krajský soud z důvodu vhodnosti spojil obě věci

ke společnému řízení (výrok I. tohoto rozsudku).

25. Dále se krajský soud zabýval důvodností návrhu na zrušení OOP.

26. V rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) je ustálen závěr, že dopravní značka je OOP, resp. je jeho vnějším projevem (srov. rozsudky NSS ze dne 7. 1. 2009, č. j. -100, č. 1794/2009 Sb. NSS, ze dne 18. 7. 2012, č. j. -30, č. 2709/2012 Sb. NSS). NSS ve zmíněném rozsudku č. j. -100 dospěl k závěru, že i stanovení místní úpravy provozu, k němuž došlo před 1. 4. 2008 (tj. za účinnosti znění ustanovení zákona o silničním provozu, z něhož plynulo, že se na proces přijímání stanovení místní úpravy provozu nevztahoval ), provedené způsobem zakládajícím pro účastníky provozu odlišné povinnosti, než by měli podle obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích, je nutno považovat za OOP, neboť splňuje všechny nutné materiální znaky.

27. I v případě, pokud by ke stanovení místní úpravy provozu došlo před 1. 4. 2008, je krajský soud oprávněn takový akt přezkoumat jako OOP. Soudní judikatura mu totiž přiznává formu OOP

z hlediska své materiální povahy. V nyní projednávané věci přitom není sporu o tom, že se jedná o úpravu provozu omezující rychlost na dálnici dopravní značkou č. B 20a na 110 km/h. Jedná se tedy o omezení (stanovení povinnosti) nad rámec úpravy provozu na pozemních komunikacích.

28. V nyní souzené věci je však situace poněkud odlišná než v odkazované judikatuře, a to z toho důvodu, že není postaveno najisto, zda OOP, které upravovalo místní poměry na předmětném úseku dálnice ke dni 23. 5. 2025, vůbec existovalo, neboť žalovaný je nebyl schopen krajskému soudu ani blíže identifikovat, např. datem účinnosti, číslem jednacím apod. Soud tedy měl nedostatek jakýchkoliv podkladů ve věci. To, že odpůrce tvrdí, že v daném místě se prokazatelně místní úprava provozu spočívající v omezení nejvyšší dovolené rychlosti na 110 km/h nacházela již ke dni 20. 7. 2015, ještě neznamená, že tato úprava měla legitimní povahu. Místní úpravu provozu účinnou ke dni spáchání přestupku (23. 5. 2023) tedy evidentně nelze nijak identifikovat. Potřebné podklady se nepodařilo získat ani od správce komunikace ŘSD.

29. Za této situace krajský soud dospěl k závěru, že pro absolutní nedostatek podkladů pro řízení

dle nedošlo k aktivaci pravomoci soudu rozhodnout o incidenčním návrhu.

30. Na základě výše uvedeného krajskému soudu nezbylo než pro nedostatek podmínek řízení, které jsou neodstranitelné, návrh na přezkum předmětného OOP v souladu s ustanovením

odmítnout (výrok II. tohoto rozsudku).

Přezkoumání napadeného rozhodnutí soudem:

31. Výše učiněný závěr soudu, že nelze posoudit, zda místní úprava aplikovaná v žalobou napadeném rozhodnutí měla legitimní základ, však zásadním způsobem dopadá na přezkum žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2025 č. j. MSK 140393/2025.

32. Jestliže neexistuje podklad, který by ke dni spáchání přestupku legitimizoval místní úpravu provozu na dálnici D1 v předmětné lokalitě, je napadené rozhodnutí, co se týče 1) skutku, nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Soudu proto nezbylo než napadené rozhodnutí zrušit ve smyslu pro vadu řízení spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti

pro nedostatek důvodů (výrok III. tohoto rozsudku).

33. S ohledem na výše uvedené se krajský soud již pro nadbytečnost nezabýval dalším žalobním tvrzením týkajícím prvního přestupku, a to nepřesného určení místa jeho spáchání.

34. Ačkoliv se vyslovená nepřezkoumatelnost týká pouze prvního z přestupků, jimiž byl žalobce uznán vinným, vzhledem ke společnému řízení nezbylo krajskému soudu než zrušit napadené rozhodnutí jako celek.

35. Krajský soud se dále v tomto rozsudku vyjádří k žalobním bodům vztahujícím se k druhému skutku, z nějž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k)

ve spojení s § 4 písm. c) zákona o silničním provozu.

36. Žalobce v podané žalobě brojil proti závěrům správních orgánů ohledně tohoto přestupku

ve dvou rovinách. Předně tvrdil, že se zákaz vjezdu na něj nevztahoval, protože vezl materiál

na stavbu a dále tvrdil, že umístění značky bylo provedeno nesprávně.

37. Z obsahu videozáznamu pořízeného při silniční kontrole krajský soud zjistil, že žalobce kontrolujícím městským strážníkům sdělil „já tady jenom projíždím“ a dále uvedl, že si dopravní značky zákazu vjezdu nevšiml. Z obsahu videozáznamu dále vyplývá, že žalobce u sebe neměl žádné doklady, takže musel být příslušníky městské policie lustrován. Po celou dobu lustrace žalobce mlčel, opakovaně se dlouze díval do svého mobilního telefonu nebo se díval z okna. K samotnému skutku, ze kterého byl obviňován, neuvedl nic. Policisté v průběhu šetření přestupku vystupovali klidně a profesionálně. Po celou dobu šetření byli oba policisté na místě s žalobcem, projednávání přestupku nebylo poznamenáno žádným spěchem, rychlostí či nervozitou policistů, jak tvrdí žalobce v žalobě.

38. Žalobní tvrzení, že umístění značky je nesprávné a že na žalobce se zákaz vjezdu nevztahoval, protože vezl materiál na stavbu, je tak v přímém rozporu s tvrzením žalobce zachyceným

na videozáznamu, kde tvrdí, že místem pouze projíždí a dopravní značky si nevšiml. Vyjádření žalobce na videozáznamu hodnotí soud jako jeho spontánní a autentickou reakci na vzniklou situaci.

39. Dle usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 2. 5. 2017 č. j. -71 skutečnost, že obviněný z přestupku byl v řízení před správními orgány zčásti či zcela pasivní, automaticky neznamená, že jeho tvrzení zpochybňující zjištěný skutkový a právní stav a jím odpovídající důkazní návrhy, které jako žalobce poprvé uplatnil až v řízení před krajským soudem, jsou

bez dalšího nepřípustné. Podle NSS lze vymezit dvě situace, jejichž rozlišujícím kritériem je správné a úplné zjištění skutkového stavu ( ). Pokud správní orgány opatří takovou sadu důkazů, z níž po jejich řádném zhodnocení lze učinit závěr o tom, že se obviněný skutku dopustil a zároveň neexistují rozumné důvody zakládající pochybnosti o správnosti a úplnosti skutkových zjištění, změna pasivního postoje obviněného ve správním řízení v aktivitu v soudním řízení zřejmě nepovede k jeho úspěchu (srov. usnesení rozšířeného senátu č. j.

-76, bod 44).

40. Rozšířený senát NSS dále dovodil, že odlišná situace nastane tehdy, neprovedou-li správní orgány dostatečné zjištění skutkového stavu věci, tedy úplné dokazování rozhodných skutečností, a přesto rozhodnou o vině. Pak obviněný v řízení před soudem jistě může poukázat na možné jiné rozumně se nabízející varianty skutkového děje, případně k tomu nabídnout důkazy. Je

na krajském soudu, aby v mezích možností soudního přezkumu tato tvrzení podrobil konfrontaci s napadeným rozhodnutím a s obsahem správního spisu a případným dokazováním „oddělil zrno od plev“, tzn. nepravděpodobné či jinak bizarní námitky obviněného eliminoval (srov. usnesení rozšířeného senátu, bod 45).

41. V nyní souzené věci má krajský soud obsahem správního spisu za prokázané, že žalobce v rámci projednání přestupku na místě s městskou policií vystupoval způsobem popsaným v bodě 39 tohoto rozsudku. V dalším řízení před správním orgánem I. stupně po sdělení obvinění z tohoto přestupku žalobce podáním doručeným správnímu orgánu I. stupně dne 19. 8. 2025 vzal

na vědomí rozšíření obvinění o tento přestupek, předestřel svou verzi projednání přestupku

na místě (obdobně jako v žalobě), která je však v rozporu s obsahem videozáznamu a dále uvedl, že se na daném místě nacházel proto, že přivážel materiál na stavbu v rámci brigády a zaměstnavatel jej ujistil, že je vozidlo stavby a může tam vjet, což odpovídá tomu, že pro vozidla stavby byla výjimka. Dále tvrdil, že na místě žádná značka zákazu vjezdu nebyla a takovou značku nemíjel. Rovněž tvrdil, že strážníci jej nenechali nic říct, jednali s ním povýšeně, velmi zrychleně, přičemž pokud by tak nečinili, mohli se dozvědět již na místě tyto skutečnosti a nemuseli sepisovat oznámení. Žalobce uvedl, že materiál vyložil a na místě se nijak nezdržoval. K ústnímu jednání nařízenému za účelem projednání přestupku se žalobce nedostavil, odvolání podané blanketně dne 25. 9. 2025 ani na výzvu správního orgánu nedoplnil. Veškerou další argumentaci předestřel až v žalobě.

42. Jak vyslovil rozšířený senát NSS v usnesení ze dne 2. 5. 2017 č. j. -71, je právem obviněného zvolit si způsob obhajoby, bez ohledu na to je povinností správního orgánu zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Krajský soud je v mezích žalobních bodů povinen přezkoumat, zda správní orgány nezávisle na případné pasivitě obviněného v řízení o přestupku této své povinnosti v rozsahu potřebné pro rozhodnutí o přestupku dostály.

43. Na základě obsahu správního spisu krajský soud dospěl k závěru, že správní orgány obou stupňů ve svých závěrech ohledně druhého přestupku vycházely z vyjádření žalobce učiněného

na videozáznamu ze dne 26. 5. 2025, kde žalobce výslovně uvedl „jen projíždím tudy“ a dále uvedl jednoznačně, že dopravního značení zákazu vjezdu mimo vozidla stavby si nevšiml. Skutečnosti plynoucí z videozáznamu byly potvrzeny svědeckou výpovědí příslušnice městské policie str. L. R. ve svědecké výpovědi ze dne 19. 8. 2025. Z pohledu krajského soudu provedené důkazy nezpochybnitelně prokazují, že se žalobce daného přestupku dopustil.

44. Žalobcova pozdější, až v žalobě uplatněná obhajoba, že vezl materiál na stavbu, a proto pro něj zákaz vjezdu neplatil, jakož i tvrzení o nesprávném umístění dopravní značky, považuje krajský soud za účelové a nevěrohodné.

45. Pokud by žalobce skutečně vezl materiál na stavbu, musel by toto tvrzení věrohodně prokázat, např. pracovní smlouvou, dohodou o provedení práce apod. uzavřenou se subjektem, který stavbu realizoval. Žalobce v žalobě nic takového konkrétně netvrdil ani neosvědčil. Jeho tvrzení proto soud shledal zcela nevěrohodným a účelovým, když je v přímém rozporu s vystupováním žalobce v průběhu dopravní kontroly. Žalobci nic nebránilo, aby tuto argumentaci předestřel již hlídce městské policie. Z videozáznamu vyplývá, že k tomu měl dostatečný časový prostor. Policisté řešení přestupku s žalobcem nijak neuspěchali, žalobce nebyl pod žádným tlakem, jak se snaží navodit v žalobním tvrzení a z pohledu soudu měl dostatečný prostor k vysvětlení své přítomnosti v místě zákazu vjezdu. Soud neshledává žádné relevantní skutečnosti, pro které by žalobce v dané situaci nemohl tuto svou obhajobu uplatnit již při policejní kontrole. Žalobní tvrzení je vyvráceno především obsahem videozáznamu. Správní orgány opatřily dostatečné množství důkazů, které přestupek, jenž je žalobci kladen za vinu, jasně a nepochybně prokazují. Opatřené důkazy samy o sobě s dostatečnou přesvědčivostí vedou k závěru, že se žalobce skutku dopustil, a přitom neexistují žádné rozumné důvody k pochybám o věrohodnosti a úplnosti skutkových zjištění pro posouzení viny žalobce z přestupku. Žalobní tvrzení, že žalobce vezl materiál na stavbu, a proto pro něj neplatil zákaz vjezdu, je variantou skutkového děje, jejíž pravdivosti soud ve světle dostatečně zjištěného skutkového stavu věci neuvěřil (srov. přiměřeně usnesení rozšířeného senátu ze dne 2. 5. 2017 č. j. -71, bod 48).

46. Krajský soud jako nevěrohodné odmítá také tvrzení žalobce o nesprávně umístěné dopravní značce zákazu vjezdu. Z obsahu žaloby (bod 7) je seznatelné, že žalobce za umístění dopravní značky považuje dopravní značení na fotografii, která je přílohou oznámení o přestupku, na níž je zachycena přenosná svislá dopravní značka „zákaz vjezdu“ doplněná dodatkovou tabulí „mimo vozidel stavby a tram“ umístěná před zátarasem stojícím před přechodem pro chodce. Tato dopravní značka je však umístěna v místě, kde již nebylo možné projet, jak je patrno také z videozáznamu. Lze proto přijmout vysvětlení žalovaného, že jde o značení určené především pro chodce. Nejedná se o dopravní značku vyznačující objízdnou trasu pro motorová vozidla, taková značka byla umístěna před křižovatkou ul. Nábřeží SPB a ul. 17. listopadu ve směru jízdy žalobce, jak vyplývá z plánku zachycujícího dopravní situaci na mapě, který je přílohou oznámení přestupku. Argumentace žalobce v bodě 7 žaloby je tak mimoběžná s reálným stavem vyznačujícím objízdnou trasu pro motorová vozidla. Tomu také odpovídá vyjádření žalobce zachycené na videozáznamu, že si žádné dopravní značky nevšiml. Žalobní tvrzení považuje krajský soud proto i v této části za zcela irelevantní. Krajský soud neshledal důvod doplňovat obsah správního spisu o důkaz předložený žalovaným v podobě dokumentace k silniční uzavírce pro nadbytečnost, když má za to, že správní spis je bez dalšího dostatečným podkladem

pro soudní přezkum napadeného rozhodnutí.

47. Na základě výše uvedené argumentace krajský soud žalobní námitky směřující proti druhému skutku, vymezenému ve výroku II. rozhodnutí správního orgánu I. stupně, jímž byl žalobce uznán vinným z přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu

ve spojení s § 4 písm. c) téhož zákona, neshledal důvodnými.

Náklady řízení:

48. O nákladech řízení ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2025 č. j. MSK 140393/2025 krajský soud na základě výše uvedeného rozhodl ve smyslu ust.

tak, že procesně úspěšný žalobce má nárok na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000 Kč a dále z nákladů za právní zastoupení, a to za 3 úkony právní služby po 4 620 Kč (převzetí a příprava, sepis žaloby, replika), 3 x režijní paušál po 450 Kč ke každému z těchto úkonů ( , , a c), , advokátního tarifu, v platném znění), tj. celkem 15 210 Kč. Tato částka byla v souladu s ust. zvýšena o částku odpovídající příslušné sazbě daně, kterou je zástupkyně žalobce povinna uhradit podle zvláštního právního předpisu, tj. na 18 404 Kč. Celkové náklady žalobce v tomto soudním řízení představuje částka 21 404 Kč.

49. Vzhledem k odlišné úpravě a , , v platném znění (dále jen „ “), týkající se nabytí právní moci rozhodnutí, stanovil soud žalovanému k plnění lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (ust. , a

). Podle ust. za použití ust. zavázal soud žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobce v řízení zastupovala.

50. O náhradě nákladů řízení ve věci návrhu na zrušení OOP rozhodl krajský soud podle ust.

věty prvé , jelikož návrh byl omítnut (výrok V. tohoto rozsudku).

51. V souvislosti s odmítnutím návrhu rozhodl krajský soud také o vrácení zaplaceného soudního poplatku za návrh ve výši 5 000 Kč žalobci, a to podle ust. § 10 odst. 3 zákona č. 459/1991 Sb.,

o soudních poplatcích, v platném znění, protože návrh byl odmítnut před prvním jednáním soudu (výrok VI. tohoto rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Ostrava 25. srpna 2026

JUDr. Miroslava Honusová

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje P.S.