Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
16 Az 6/2026 - 26.pdf
PDF · 0 B
No categories available
16 Az 6/2026 - 26
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci
žalobce: M., nar. X
státní příslušnost Indická republika
bytem X
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky,
sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2026, č. j. OAM-977/ZA-ZA15-HA10-R2-2023,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2026, č. j. OAM-977/ZA-ZA15-HA10-R2-2023, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2026, č. j. OAM-977/ZA-ZA15-HA10-R2-2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zastaveno řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
2. V žalobě žalobce namítl, že k postupu dle § 25 písm. d) zákona o azylu je nutná absence závažného důvodu nedostavení se. Žalobce se však k pohovoru nedostavil, jelikož mu nebylo doručeno pozvání na pohovor. Dle jeho názoru mu zásilka na adresu hlášeného pobytu nebyla poštou doručena. Žalobce zároveň odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2026, č. j. 35 Az 9/2026-35, ve kterém se soud zabýval skutkově obdobnou věcí. Současně doplnil, že se správním orgánem spolupracuje, když pravidelně navštěvuje žalovaného za účelem prodlužování platnosti průkazu žadatele o mezinárodní ochranu a 15. 6. 2026 mu nahlásil změnu adresy. Z jeho jednání je dle jeho názoru zřejmé, že zájem o řízení má a nedostavení se k pohovoru tedy nelze považovat za konkludentní zpětvzetí žádosti. Z tohoto důvodu se žalobce domníval, že je napadené rozhodnutí nezákonné a žádal o jeho zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení.
3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný měl za to, že postupoval v souladu se zákonem, když řízení zastavil, jelikož se žalobce bez závažného důvodu nedostavil k pohovoru, ač byl řádně žalovaným vyzván. Dle žalovaného je § 25 písm. d) zákona o azylu kogentní ustanovení, které jednoznačně stanovuje, jak má správní orgán rozhodnout, když dojde k naplnění v něm specifikovaných předpokladů. Žalovaný zaslal žalobci výzvu k dostavení se k pohovoru na adresu, na níž byl žalobce od 10. 9. 2023 hlášen k pobytu. Zásilka, vzhledem k neúspěšnému doručení, byla doručovatelem uložena dne 23. 4. 2026, k vyzvednutí byl žalobce vyzván a bylo mu zanecháno poučení. Jako nevyzvednutá byla dne 6. 5. 2026 vrácena odesílateli. Konstatoval, že předvolání k pohovoru bylo tedy doručeno žalobci v souladu s ustanovením § 24 zákona o azylu. Žalobce tvrzené nedoručení nikterak nedoložil ani žalovanému nezaslal žádné podání obsahující jakékoli vysvětlení či omluvu. Žalovaný současně poukázal na to, že obdobná situace nastala i při doručování předvolání k převzetí žalobou napadeného rozhodnutí. Také ta byla vrácena žalovanému jako nevyzvednutá. Žalovaný měl za to, že žalobce si své povinnosti přebírat poštu na adrese svého hlášeného pobytu musel být vědom, neboť o ní byl výslovně informován v rámci poučení pro žadatele o udělení mezinárodní ochrany, které převzal už na počátku správního řízení. Závěrem žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 23. 6. 2021, č. j. 8 Azs 50/2021-59, na usnesení NSS ze dne 26. 3. 2020, č. j. 5 Azs 57/2020-43, na rozsudek ze dne 24. 2. 2004, č. j. 5 Azs 46/2003-50 a na rozsudek ze dne 16. 11. 2004, č. j. 4 Azs 278/2004-58.
4. Z obsahu správního spisu vyplynuly následující podstatné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci:
5. Dne 18. 7. 2023 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky. Žalovaný rozhodnutím č. j. OAM-977/ZA-ZA15-HA10-2023 ze dne 4. 11. 2024 neudělil žalobci mezinárodní ochranu, neboť v jeho případě neshledal naplnění podmínek zákona o azylu pro její udělení. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal žalobu k Městskému soud v Praze, který svým rozsudkem ze dne 29. 9. 2025, č. j. 13 Az 39/2024-28 zrušil rozhodnutí žalovaného a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
6. Žalovaný v rámci posouzení žádosti o mezinárodní ochranu po zrušujícím rozsudku zdejšího soudu vyzval žalobce, aby se dne 14. 5. 2026 dostavil k doplňujícímu pohovoru. Výzva k doplňujícímu pohovoru byla žalobci doručena náhradním způsobem podle § 24 odst. 3 zákona o azylu uložením na příslušné provozovně držitele poštovní licence, neboť si žalobce nepřevzal písemnost zaslanou mu poštovní přepravou na adresu místa hlášeného pobytu. Písemnost byla uložena na příslušné provozovně držitele poštovní licence ode dne 23. 4. 2026 do dne 4. 5. 2026, aniž by byla ze strany žalobce vyzvednuta. Dne 14. 5. 2026 se žalobce k pohovoru ve věci jeho žádosti o mezinárodní ochranu nedostavil.
7. Žalovaný následně sepsal dne 14. 5. 2026 úřední záznam o tom, že se žalobce k tomuto pohovoru nedostavil, přestože mu byla výzva k pohovoru v souladu s § 24 zákona o azylu doručena.
8. Žalovaný napadeným rozhodnutím zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany z důvodu nedostavení se žalobce k pohovoru podle § 25 písm. d) zákona o azylu.
9. Městský soud v Praze přezkoumal dle § 75 s. ř. s. napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů. Po zhodnocení uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.
10. Soud vyšel v dané věci z následujících právních předpisů:
11. Podle § 24 odst. 1 zákona o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026, „[p]ísemnosti se doručují účastníku řízení ve věci mezinárodní ochrany do vlastních rukou pouze do místa jeho hlášeného pobytu nebo žadateli o udělení mezinárodní ochrany za podmínek uvedených v odstavci 2 na adresu pro doručování, nedoručuje-li ministerstvo na místě nebo prostřednictvím datové schránky.“
12. Podle § 24 odst. 2 zákona o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026, „[a]dresou pro doručování se pro účely tohoto zákona rozumí adresa uvedená v oznámení podle § 82 odst. 1, povolilo-li ministerstvo opuštění pobytového střediska podle § 82 odst. 2, nebo adresa azylového zařízení, na kterém se žadatel o udělení mezinárodní ochrany a ministerstvo dohodnou, pokud se má žadatel o udělení mezinárodní ochrany na této adrese zdržovat alespoň 15 dní. V písemném záznamu o dohodě se uvede jméno, příjmení a datum narození žadatele o udělení mezinárodní ochrany a datum, od kterého se mu má na adresu pro doručování doručovat, případně datum, do kterého se mu má na adresu pro doručování doručovat, a adresa azylového zařízení. O změně adresy pro doručování se musí žadatel o udělení mezinárodní ochrany a ministerstvo dohodnout; věta druhá platí obdobně.“
13. Podle § 24 odst. 3 zákona o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026, „[p]okud nebyl účastník řízení ve věci mezinárodní ochrany v místě doručení zastižen, doručovatel písemnost uloží v místně příslušné provozovně držitele poštovní licence nebo v azylovém zařízení, kde je účastník řízení ve věci mezinárodní ochrany hlášen k pobytu, a účastníka řízení ve věci mezinárodní ochrany o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát písemnost do 10 dnů ode dne, kdy byla písemnost uložena, poslední den této lhůty je dnem doručení.“
14. Podle § 25 písm. d) zákona o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026, „[ř]ízení se dále zastaví, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany se bez závažného důvodu nedostavil do azylového zařízení, ačkoliv k tomu byl podle tohoto zákona povinen, k poskytnutí údajů k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany nebo k pohovoru nebo neposkytuje informace nezbytné pro zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.“
15. Žalobce v žalobě namítl, že mu předmětná výzva k dostavení se k pohovoru nebyla doručena. Žalovaný naopak vycházel z toho, že předvolání bylo žalobci doručeno fikcí podle § 24 odst. 3 zákona o azylu. Uvedený institut představuje dle žalovaného zákonem předvídaný způsob doručování, jehož účelem je mimo jiné zabránit obstrukčnímu jednání účastníků řízení a zajistit efektivní průběh správního řízení. Soud má za to, že účelem institutu § 25 písm. d) zákona o azylu je žalovanému poskytnout efektivní opatření pro případ nesoučinnosti žadatele o mezinárodní ochranu tak, aby žalovaný mohl rychle reagovat na zjevnou nesoučinnost žadatele, a tedy i účelovost jím iniciovaného řízení o mezinárodní ochranu. Nejde však o prostředek účelového urychlení řízení žalovaným. Vždy bude nutné posoudit individuální okolnosti (ne)součinnosti žadatele (srovnej judikaturu uvedenou v NSS č. j. 1 Azs 36/2023 – 21).
16. Zdejší soud konstatuje, že předmětem sporu v nyní posuzované věci je způsob doručení výzvy k dostavení se k pohovoru a s tím související aplikace institutu náhradního doručení. Tento institut se svou povahou do určité míry odchyluje od základního účelu doručování, jímž je zajistit, aby měl adresát reálnou možnost seznámit se s obsahem doručované písemnosti a efektivně vykonávat svá procesní práva. Právě s ohledem na tento zásah do právní sféry adresáta zákon stanoví podmínky, za nichž mohou účinky doručení nastoupit i bez faktického převzetí písemnosti adresátem (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2013, sp. zn. III. ÚS 272/13). Pro posouzení projednávané věci je podstatné zejména to, zda byl žalobce řádně vyrozuměn o neúspěšném pokusu o doručení a zda byl náležitým způsobem vyzván k vyzvednutí zásilky. Prokázání splnění těchto podmínek přitom tíží správní orgán, který z existence účinků náhradního doručení vyvozuje právní následky. Podkladem pro posouzení správnosti doručovacího postupu jsou zejména doklady vyhotovené doručujícím orgánem, především doručenka, která představuje základní důkazní prostředek osvědčující průběh doručování (srov. rozsudek NSS ze dne 7. 1. 2021, č. j. 8 Azs 92/2020-36, bod 13).
17. Požadavky na řádné doručování byly opakovaně vymezeny v judikatuře správních soudů, včetně judikatury NSS (srov. např. rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2010, č. j. 5 As 26/2009-67, rozsudek zdejšího soudu ze dne 29. 7. 2026, č. j. 32 Az 4/2026-18, a rozsudek zdejšího soudu ze dne 9. 6. 2025, č. j. 19 Az 11/2025-18). Z ustálené rozhodovací praxe přitom vyplývá, jaké náležitosti musí doručovací obálka obsahovat, aby bylo možné učinit spolehlivý závěr o tom, že žadateli o mezinárodní ochranu byla řádně zanechána výzva k vyzvednutí zásilky včetně příslušného poučení.
18. Soud z obálky vrácené nedoručené písemnosti zjistil, že adresát byl vyzván k vyzvednutí zásilky a že mu bylo zanecháno příslušné poučení. Na přední straně obálky je zaškrtnuto prohlášení doručujícího orgánu potvrzující zanechání výzvy k vyzvednutí zásilky i poučení adresáta, přičemž je zde současně uvedeno datum zanechání výzvy, a to 23. 4. 2026. Podpis pracovníka zajišťujícího doručení a lhůta pro uložení jsou však uvedeny až na zadní straně obálky. Otisk razítka doručovatele i jeho jméno na obálce naopak zcela absentuje. V této souvislosti soud podotýká, že uvedený způsob vyznačení údajů o doručování nepůsobí zcela přehledně ani srozumitelně. Přední strana obálky totiž obsahuje zjevně vyhrazená místa určená k uvedení identifikačních údajů doručovatele i dalších skutečností významných pro posouzení průběhu doručování. Ze zadní strany obálky je dále patrné, že zásilka byla po marném uplynutí úložní doby vrácena odesílateli. Je zde uveden důvod vrácení zásilky, razítko provozovatele poštovních služeb a podpis osoby zodpovědné za vrácení. Tyto údaje nepochybně dokládají, že zásilka nebyla adresátem ve stanovené úložní době vyzvednuta a následně byla vrácena odesílateli.
19. Z rozsudku NSS ze dne 16. 7. 2021, č. j. 7 Azs 42/2021-29 vyplývá, že: „Předpokladem pro zastavení řízení podle § 25 písm. d) zákona o azylu je takový postup žadatele o mezinárodní ochranu, z nějž bude vyplývat, že vzal konkludentně svou žádost zpět, respektive od ní odstoupil. Na takové jednání však nelze automaticky bez dalšího usuzovat na základě prostého faktu, že se žadatel o udělení mezinárodní ochrany nedostavil ve lhůtě stanovené v § 3c zákona o azylu do přijímacího střediska, zvláště pak pokud žadatel se správním orgánem aktivně komunikuje a ani z jeho jednání neplyne úmysl vyhýbat se projednání své žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Porušení povinnosti dostavit se ve stanovené lhůtě do přijímacího střediska tedy samo o sobě neimplikuje, že se žadatel nedostavil bez závažného důvodu k poskytnutí údajů k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany nebo k pohovoru nebo neposkytuje informace nezbytné pro zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.“
20. Současně správní soudy opakovaně konstatovaly, že § 25 písm. d) zákona o azylu je nutné vykládat v souvislosti s čl. 28 odst. 1 procedurální směrnice, který se zabývá postupem v případě konkludentního zpětvzetí žádosti nebo odstoupení od žádosti žadatele o udělení mezinárodní ochrany (srov. rozhodnutí NSS č. j. 8 Azs 50/2021-59 ze dne 23. 6. 2021, č. 4236/2021 Sb. NSS, č. j. 7 Azs 42/2021-27 ze dne 16. 7. 2021, č. j. 1 Azs 36/2023-21 ze dne 2. 5. 2023).
21. V čl. 28 odst. 1 procedurální směrnice je mimo jiné stanoveno, že členské státy mohou vycházet z domněnky, že žadatel svou žádost o mezinárodní ochranu konkludentně vzal zpět nebo od ní odstoupil, zejména tehdy, bylo-li zjištěno, že nereagoval na výzvy k poskytnutí údajů nezbytných pro posouzení žádosti podle čl. 4 směrnice 2011/95/EU nebo se nedostavil k osobnímu pohovoru ve smyslu čl. 14 až 17 této směrnice. Uvedená domněnka se však neuplatní, prokáže-li žadatel v přiměřené lhůtě, že k těmto skutečnostem došlo z důvodů, které nemohl ovlivnit.
22. Zákon o azylu spojuje se splněním podmínek § 25 písm. d) zákona o azylu zastavení řízení. Uvedené ustanovení však nelze aplikovat mechanicky při každém nedostavení se žadatele k pohovoru. Rozhodující je, zda se žadatel k pohovoru nedostavil bez vážného důvodu a zda v důsledku toho neposkytl správnímu orgánu součinnost nezbytnou pro další vedení řízení. Smyslem citovaného ustanovení je umožnit zastavení řízení v případech, kdy je z okolností věci zřejmé, že žadatel se správním orgánem nespolupracuje a bez jeho součinnosti nelze ve věci meritorně rozhodnout (srov. rozhodnutí NSS č. j. 6 Azs 45/2018-32 ze dne 14. 6. 2018, č. j. 7 Azs 42/2021-27 ze dne 16. 7. 2021 a č. j. 1 Azs 36/2023-21 ze dne 2. 5. 2023).
23. Žalobce v žalobě poukazoval na to, že se žalovaným dlouhodobě spolupracuje, což dokládá skutečností, že se pravidelně dostavuje k žalovanému za účelem prodloužení průkazu žadatele o mezinárodní ochranu. Z evidence žadatelů o azyl vyplývá, že žalobce se osobně nebo jím zmocněná osoba dostavovala od roku 2023 pravidelně každé 3 měsíce na oddělení žalované za účelem prodloužení průkazu. Lze tak mít za to, že žalobce byl se žalovanou v pravidelném kontaktu a nic nenasvědčovalo tomu, že žalobce nehodlá poskytovat součinnost i nadále. Pravidelným prodlužováním průkazu žadatele o azyl žalobce účinně popřel závěr žalovaného, že by z jeho jednání bylo možné dovodit nezájem o vedené řízení či o vyřízení jeho žádosti o mezinárodní ochranu.
24. V soudním řízení soud žalobci doručil neúspěšně nejdříve obálku vzor I, která se soudu vrátila se sdělením, že adresát nemá schránku. Opakované doručení na obálku vzor III bylo kupodivu úspěšné, přestože k opakovanému doručení došlo v témže měsíci. Postup soudu, resp. postup pošty během soudního řízení paradoxně vedl k prokázání tvrzení žalobce o ledabylém postupu pošty při doručování žalobci. Lze tak mít za osvědčené, že žalobci nebyla ve skutečnosti řádně vložena výzva k vyzvednutí zásilky žalovaného, proto mu nebylo řádně doručeno předvolání k jednání u žalovaného. Co se týče doručování je vhodné uvést, že nově zákon o azylu umožňuje doručovat žadateli jinak něž prostřednictvím poštovního provozovatele (§ 24 odst. 4 zákona o azylu - nedoručuje-li ministerstvo na místě nebo prostřednictvím datové schránky, jiné písemnosti může zaslat pouze na adresu elektronické pošty nebo telefonní číslo žadatele o udělení mezinárodní ochrany nebo osoby, v jejímž případě je rozhodováno o přemístění; dnem doručení je následující pracovní den poté, co byla jiná písemnost ministerstvem odeslána.). Daná změna právní úpravy prokazuje snahu zákonodárce flexibilně doručovat žadatelů o azyl za účelem urychlení řízení, nikoli však s úmyslem účelově formalisticky odmítat jejich žádosti bez věcného vyřízení žádosti.
25. Soud posoudil výše uvedené skutečnosti v jejich vzájemné souvislosti, nikoli izolovaně. Přihlédl k nedostatkům na doručence výzvy k dostavení se k pohovoru, postupu pošty při doručování v soudním řízení, ke skutečnosti, že žalobce již dne 27. 7. 2023 a dne 11. 6. 2024 absolvoval pohovor, opakovaně byl se žalovaným v kontaktu při prodlužování průkazu žadatele a žalovaný disponoval jeho telefonním číslem. Ze správního spisu nevyplývá, že by žalovaný neoznámil změnu místa pobytu, vyhýbal se kontaktu se správním orgánem nebo jiným způsobem mařil průběh řízení. Souhrn uvedených okolností dle soudu vyžadoval, aby žalovaný před zastavením řízení podle § 25 písm. d) zákona o azylu postupoval se zvýšenou procesní obezřetností a učinil přiměřené kroky k ověření, zda se žalobce o konání pohovoru skutečně mohl dozvědět. Obecná povinnost žalobce zajímat se o průběh řízení a přebírat doručované písemnosti je sice dána, nezbavuje však správní orgán povinnosti postupovat v souladu se základními zásadami jeho činnosti (§ 4 správního řádu). Soud má za to, že nebyly dány podmínky pro postup dle § 25 písm. d) zákona o azylu, a proto rozhodnutí žalovaného zrušil pro nezákonnost podle § 78 odst. 1 s. ř. s. a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení, tedy k věcnému posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu.
26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalobci náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokud svým významem kasační stížnost podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost (§ 104a odst. 1 s. ř. s.).
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Praze dne 25. 8. 2026
Mgr. Kamil Tojner, v. r.
Soudce
Shodu s prvopisem potvrzuje K. T.