Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
15 A 13/2026 - 35.pdf
PDF · 0 B
No categories available
15 A 13/2026 - 35
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a JUDr. Martiny Vernerové ve věci
žalobce: J. D., narozený dne X
bytem X
zastoupený JUDr. Václavem Luťchou, advokátem
sídlem nám. Jiřího z Lobkovic 2406/9, 130 00 Praha 3
proti
žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje
sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2026, č. j. KUUK/046679/2026,
takto:
I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 10. 3. 2026, č. j. KUUK/046679/2026, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 21 404,10 Kč do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2026, č. j. KUUK/046679/2026, kterým bylo jako opožděné zamítnuto odvolání, které žalobce podal proti rozhodnutí Městského úřadu Žatec, stavebního úřadu a životního prostředí (dále jen „stavební úřad“) ze dne 13. 1. 2025, č. j. MUZA 2049/2025 (dále jen „rozhodnutí stavebního úřadu“), kterým stavební úřad podle § 94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2023 a § 13a vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, schválil stavební záměr „Autobusové zastávky v Holedečku“ na pozemku parc. č. 1734/2 (ostatní plocha), parc. č. 1738/1 (ostatní plocha), parc. č. 1738/4 (ostatní plocha) a parc. č. 1738/5 (ostatní plocha) v katastrálním území Holedeč.
2. Podstatou věci je posouzení situace spočívající v tom, že žalobce dne 26. 11. 2025 podal přímo žalovanému podání, které žalovaný podle jeho obsahu posoudil jako odvolání opomenutého účastníka proti prvostupňovému rozhodnutí. Žalovaný toto odvolání stavebnímu úřadu jakožto orgánu, u kterého mělo být podáno podle § 86 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), postoupil až dne 28. 1. 2026, tedy den po uplynutí roční odvolací lhůty podle § 84 odst. 1 správního řádu. Stavební úřad následně žalovanému předal spis a žalovaný jako správní orgán příslušný k rozhodování odvolání žalobce zamítl jako opožděné.
Žaloba
3. Žalobce uvedl, že je v rámci společného jmění manželů vlastníkem nemovitostí, které přímo sousedí s pozemky, na kterých byl realizován stavební záměr „Autobusové zastávky v Holedečku“. Stavební úřad s ním však v řízení vůbec nejednal a nebylo mu oznámeno ani konečné rozhodnutí, ačkoliv jeho vlastnická práva byla stavbou autobusové zastávky a z ní plynoucími dopravními omezeními (mj. znemožněním bezpečného vjezdu zemědělské techniky do areálu) přímo dotčena. Ostatně i sám žalovaný žalobce považoval za opomenutého účastníka řízení před stavebním úřadem.
4. Proti prvostupňovému rozhodnutí, které nikdy neviděl, se bránil nejprve z pozice jednatele společnosti Agrofarma Holedeč s.r.o. odvoláním ze dne 4. 9. 2025 podaným Krajskému úřadu Ústeckého kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství. To bylo v části týkající se stavebního řízení postoupeno žalovanému (nikoli stavebnímu úřadu) dne 12. 9. 2025 a jako nepřípustné zamítnuto dne 30. 1. 2026. Před vydáním tohoto rozhodnutí neměl žalobce o řízení žádné informace, ačkoli se dne 11. 12. 2025 na stav řízení dotazoval. Není mu tedy ani známo, zda v tomto případě žalovaný odvolání stavebnímu úřadu před vydáním svého rozhodnutí postoupil.
5. Žalobce dne 26. 11. 2025 podal podání označené jako Podnět k provedení přezkumného řízení, ve kterém tvrdil, že s ním stavební úřad vůbec nejednal, čímž porušil jeho práva. Dne 6. 1. 2026 mu bylo dáno na vědomí, že si žalovaný vyžádal spis. Dne 28. 1. 2026 žalovaný rozhodl o postoupení podání stavebnímu úřadu, neboť podání materiálně posoudil jako odvolání opomenutého účastníka. Dne 10. 3. 2026 žalovaný zamítl odvolání jako opožděné, což odůvodnil tím, že bylo postoupeno věcně a místně příslušnému orgánu až dne 28. 1. 2026, tedy den poté, co uplynula roční objektivní lhůta pro podání odvolání opomenutého účastníka dle § 84 odst. 1 správního řádu.
6. Žalobce měl za to, že žalovaný měl při vyřizování podání Agrofarmy Holedeč s.r.o. ze dne 4. 9. 2025 postupovat tak, že měl vydat poučení, podle kterého má žalobce jakožto fyzická osoba podat odvolání u stavebního úřadu, a tím mu umožnit uplatnění jeho procesního práv. Místo toho vyčkal, až uběhne objektivní lhůta a pak odvolání odmítl jako nepřípustné. Tento postup žalobce označil za od počátku účelový.
7. Podání ze dne 26. 11. 2025 bylo podle svého obsahu odvoláním opomenutého účastníka a jako takové mělo být v souladu s § 12 správního řádu bezodkladně postoupeno stavebnímu úřadu. K tomu však došlo až po více než dvou měsících – přesně den poté, co dle žalovaného uplynula objektivní lhůta k podání odvolání opomenutého účastníka. Žalobce je přesvědčen, že žalovaný v jeho případě úmyslně vyčkal do uplynutí objektivní lhůty, aby pak mohl odvolání jako opožděné zamítnout. Takový postup je podle žalobcem odkazované judikatury protiústavní, lhůta pro podání odvolání mu proto měla zůstat zachována.
Vyjádření žalovaného k žalobě
8. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí. Žalobce podle něj v žalobě nedůvodně směšuje úkony, které učinil jménem právnické osoby Agrofarma Holedeč s.r.o., s úkony, které učinil jako fyzická osoba. Tato jednání je však třeba důsledně rozlišovat. K podání Agrofarmy Holedeč s.r.o. ze dne 4. 9. 2025 upřesnil, že dne 12. 9. 2025 mu nebylo odborem dopravy a silničního hospodářství předáno odvolání k vyřízení, ale bylo mu pouze na vědomí zasláno sdělení, kterým odbor dopravy a silničního hospodářství podání vyřídil. Přesto žalovaný ještě telefonicky ověřil u stavebního úřadu, že mu odvolání totožného obsahu bylo doručeno dne 3. 9. 2025. Proto žalovaný ve věci již nečinil další kroky. Nedošlo tak ke krácení práv Agrofarmy Holedeč s.r.o., natož pak žalobce, který jako fyzická osoba v této věci nefiguroval.
9. Jde-li o podání žalobce ze dne 26. 11. 2025, navzdory jeho označení bylo z obsahu zřejmé, že se žalobce považoval za účastníka řízení, se kterým stavební úřad nejednal. To však podle žalovaného neznamená, že žalovaný musel podání automaticky vyhodnotit jako odvolání opomenutého účastníka, případně jej v souladu se zásadou vstřícnosti a bez zbytečného odkladu poučit, aby své podání korigoval. Sám žalobce – ve správním řízení navíc zastoupený advokátem – by měl podle žalovaného vědět, čeho se domáhá, a podle toho také jednat. Aby tedy mohl žalovaný podání řádně posoudit a vyhodnotit, vyžádal si dne 6. 1. 2026 u stavebního úřadu kompletní spis, což je v obdobných situacích standardní postup.
10. V mezidobí, dne 17. 12. 2025, obdržel žalovaný od žalobce podání nazvané Dotaz na stav odvolacího řízení. V té době však žalovaný žádné odvolací řízení ve věci nevedl. Telefonicky proto kontaktoval stavební úřad, aby ověřil, proč ještě nebylo odvolání ve věci předáno.
11. Dne 13. 1. 2026 od stavebního úřadu obdržel spis se stanoviskem a současně i odvoláním Agrofarmy Holedeč s.r.o., které vyhodnotil jako nepřípustné. Ze stanoviska nebylo zřejmé, že by žalobce mohl být ve věci opomenutým účastníkem, stavební úřad jej za něj nepovažoval.
12. Žalovaný doplnil, že pro případné zahájení přezkumného řízení je stanovena lhůta dvou měsíců ode dne, kdy se správní orgán o důvodu zahájení přezkumného řízení dozví. V kontextu podání žalobce byl proto prioritně vázán touto lhůtou.
13. K závěru o tom, že je žalobce opomenutým účastníkem, žalovaný dospěl až po nastudování kompletního spisového materiálu. Ačkoli to není zcela zřejmé, podání žalobce bylo postoupeno obratem poté, co žalovaný k tomuto závěru dospěl. Nesouhlasí proto s tím, že by vyčkával uběhnutí objektivní lhůty a že jeho postup byl od počátku účelový. S ohledem na rozsah a objem vyřizované agendy není v jeho silách vyřizovat doručená podání obratem. Zde věc navíc zkomplikoval fakt, že zastupující advokát nehájil práva žalobce řádně.
Replika žalobce
14. Žalobce v replice konstatoval, že podstatou jeho argumentace není zpochybnění toho, že by on a Agrofarma Holedeč s.r.o. nebyly odlišné právní subjekty, ale poukaz na to, že žalovanému byly okolnosti související s namítaným opomenutím účastníka známy již několik měsíců před podáním ze dne 26. 11. 2025. Toto podání i podání ze dne 4. 9. 2025 směřovalo proti témuž rozhodnutí a vycházelo ze skutkově stejných námitek. Ke sdělení ze dne 12. 9. 2025 žalobce namítl, že žalovaným tvrzené skutečnosti z něj nevyplývají. Pokud odvolání skutečně obdržel stavební úřad, bylo namístě vydat usnesení podle § 12 správního řádu a podatele o tom vyrozumět, což však neučinil. Pokud se navíc odvolání od 12. 9. 2025 nacházelo u stavebního úřadu, ten byl povinen ve lhůtě 30 dnů od doručení odvolání předat spisový materiál spolu se stanoviskem odvolacímu orgánu. To se nestalo. Žalovaný tak měl podle žalobce učinit opatření proti nečinnosti.
15. Žalovaný dále podle žalobce opomíjí, že samotný spis si vyžádal až po marném uplynutí třicetidenní lhůty pro vydání rozhodnutí. Přitom ani netvrdí existenci jakékoli překážky, která by mu bránila tak učinit bezprostředně po obdržení podání.
16. Žalobce uzavřel, že v dané věci byl žalovaný opakovaně upozorněn na existenci problému, disponoval dostatkem času k nápravě, a přesto vyčkal až do okamžiku, kdy mohl proti žalobci argumentovat opožděností podání.
Posouzení věci soudem
17. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 76 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť zjistil podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
18. S ohledem na procesní povahu napadeného rozhodnutí je soud přezkoumal výhradně z hlediska včasnosti podaného odvolání žalobce jakožto opomenutého účastníka stavebního řízení, neboť účastenství žalobce žalovaný považoval za nesporné.
19. Jakkoli tomu žalobce i žalovaný ve svých vyjádřeních věnovali velké množství prostoru, z hlediska zákonnosti napadeného rozhodnutí nemají relevanci případné procesní nedostatky v řízení o odvolání Agrofarmy Holedeč s.r.o., a soud se jimi tedy nemohl zabývat.
20. Jen pro úplnost proto soud konstatuje, že by tedy bylo bez významu to, že jiný odbor krajského úřadu při postupovaní podání nedodržel přesný postup stanovený správním řádem, že nebyla dodržena lhůta pro vydání rozhodnutí o odvolání Agrofarmy Holedeč s.r.o. nebo že žalovaný v tomto řízení neřešil nečinnost podřízeného stavebního úřadu. Těmito námitkami by se navíc soud ani zabývat nemohl, neboť byly uplatněny až po uplynutí dvouměsíční lhůty pro rozšíření žalobních bodů dle § 306 odst. 2 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon.
21. Listiny ze správního spisu dokládají, že poslední z osob, které stavební úřad považoval za účastníky, paní M. Š., bylo prvostupňové rozhodnutí doručeno fikcí dne 27. 1. 2025. Potvrzen je průběh vyřizování podání žalobce ze dne 26. 11. 2025. Samotné podání je stručné a – jak ostatně uvedl i žalovaný ve svém vyjádření – navzdory svému označení je z něj zřejmá v podstatě jediná skutečnost, a sice že se žalobce dovolává své ochrany jakožto opomenutý účastník stavebního řízení. O obsahu podání tedy není pochyb. Přestože bylo žalovanému doručeno 26. 11. 2025, k žádosti o předložení spisového materiálu přistoupil až dne 6. 1. 2026, tedy více než měsíc po jeho obdržení. Spis obdržel dne 13. 1. 2026 spolu se stanoviskem stavebního úřadu, ve kterém stavební úřad odůvodnil, proč žalobce nepovažoval za účastníka.
22. Soud tedy zjistil, že podstatné okolnosti věci nejsou sporné a že účastníci se rozcházejí hlavně v náhledu na to, jak naložit s postoupeným odvoláním.
23. Podle § 84 odst. 1 správního řádu platí, že osoba, která byla účastníkem, ale rozhodnutí jí nebylo správním orgánem oznámeno, může podat odvolání do 30 dnů ode dne, kdy se o vydání rozhodnutí a řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování, dozvěděla, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy bylo rozhodnutí oznámeno poslednímu z účastníků, kterým ho správní orgán byl oznámil; zmeškání úkonu nelze prominout. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro účastníky uvedené v § 27 odst. 1.
24. Podle § 86 odst. 1 správního řádu se odvolání podává u správního orgánu, který napadené rozhodnutí vydal.
25. Podle § 12 správního řádu platí, že dojde-li podání (§ 37) správnímu orgánu, který není věcně nebo místně příslušný, bezodkladně je usnesením postoupí příslušnému správnímu orgánu a současně o tom uvědomí toho, kdo podání učinil (dále jen „podatel“). Má-li správní orgán, jemuž bylo podání postoupeno, za to, že není věcně nebo místně příslušný, může je usnesením postoupit dalšímu správnímu orgánu nebo vrátit jen se souhlasem svého nadřízeného správního orgánu. Usnesení vydaná podle tohoto ustanovení se pouze poznamenají do spisu.
26. Judikatura správních soudů obecně vychází z toho, že podání věcně nebo místně nepříslušnému správnímu orgánu nemá stejné právní účinky jako podání příslušnému správnímu orgánu. Samotné porušení povinnosti věcně nebo místně nepříslušného správního orgánu podle § 12 správního řádu bezodkladně postoupit podání příslušnému správnímu orgánu neznamená, že by toto podání mělo mít poté, co příslušnému správnímu orgánu po opožděném postoupení skutečně dojde, stejné právní účinky, jako kdyby mu došlo dne, kdy nejpozději by při bezodkladném postoupení podání bylo možné jeho dojití předpokládat (viz rozbor judikatury v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2025, č. j. 4 Ads 184/2024-20).
27. Tento výchozí závěr byl rozšířen v rozsudku ze dne 9. 1. 2008, č. j. 2 As 47/2007-53, ve kterém Nejvyšší správní soud stejně jako soud v nynější věci posuzoval odvolání, které nebylo podáno u správního orgánu, který napadené rozhodnutí vydal, ale u odvolacího správního orgánu. Vycházeje ze zákazu libovůle v něm soud připustil, že úmyslné porušení povinnosti bezodkladně postoupit návrh příslušnému správnímu orgánu vedoucí k propadnutí lhůty k odvolání by za situace, kdy by s ohledem na konkrétní okolnosti věci bylo možné předpokládat postoupení odvolání ještě před uplynutím zákonné lhůty k jeho podání, mělo za následek její zachování.
28. „Pokud by nepříslušný orgán ve lhůtě určené k podání odvolání zjistil, že odvolání bylo podáno u nepříslušného orgánu a orgán příslušný k podání odvolání by mu byl zároveň znám, avšak přesto by odvolání příslušnému orgánu nepostoupil, nýbrž by úmyslně vyčkal na propadnutí lhůty k podání odvolání určené, znamenalo by následné zamítnutí odvolání pro opožděnost natolik extenzivní výklad zákona, že by vybočil z mezí ústavnosti (…)“.
29. Správní orgán, který je příslušný k rozhodnutí o odvolání, tedy nesmí svou nečinností úmyslně ovlivnit jeho včasnost tím, že je postoupí až po marném uplynutí lhůty k jeho podání. Sám musí při rozhodování o odvolání zohlednit, zda při postoupení podání postupoval v souladu s § 12 správního řádu.
30. Soud tedy shrnuje, že rozhodně ne každé porušení povinnosti bezodkladně postoupit odvolání příslušnému správnímu orgánu má za následek – prakticky řečeno – to, že se na odvolání má hledět jako na podané v odvolací lhůtě. V daném případě je však soud na základě kombinace následujících zjištění přesvědčen, že pochybení žalovaného při postupování podání nemá jít k tíži žalobce.
31. Důležitým faktorem ve věci je samotný obsah podání žalobce ze dne 26. 11. 2025. Jde o stručné a jednoduché podání se zcela zřejmým obsahem. Sám žalovaný se o něm ostatně i ve vyjádření v žalobě vyjádřil tak, že navzdory jeho označení bylo z obsahu zřejmé, že se žalobce považoval za účastníka řízení, se kterým stavební úřad nejednal. Již toto mělo vést žalovaného ke zvýšené ostražitosti, neboť pokud by se tvrzení žalobce ohledně jeho účastenství skutečně potvrdilo, nebylo jistě žádoucí mu v důsledku pozdního postoupení odvolání příslušnému správnímu orgánu způsobit újmu další.
32. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 3. 2013, č. j. 9 As 172/2012-32, k výkladu § 12 správního řádu rozvedl, že „termín ‚bezodkladně‛ vyjadřuje skutečnost, že nesmí docházet k neodůvodněným prodlevám, resp. že by postup dle § 12 správního řádu neměl být odkládán na pozdější dobu. Nicméně podání, k jehož vyřízení není správní orgán, jemuž bylo doručeno, příslušný, musí být přijato, předáno konkrétní úřední osobě, která jej vyřídí, náležitě vyřízeno a v neposlední řadě expedováno tak, aby jej obdržel příslušný orgán. Aspekty vyřízení podání se odehrávají v konkurenci shodných činností u jiných věcí u daného správního orgánu, které je též třeba vyřídit a které tak prodlužují dobu k postupu dle § 12 správního řádu, aniž by se dalo hovořit o porušení bezodkladnosti. Z tohoto důvodu nemusí v každém jednotlivém případě ‚bezodkladně‛ znamenat ‚ihned‛ či ‚do jednoho dne‛. V podmínkách jednotlivých případů může být bezodkladné postoupení podání i postoupení provedené též druhý den po jeho obdržení.“
33. V nyní projednávané věci se však nejednalo o dny, neboť k prvnímu kroku ve věci – vyžádání správního spisu – došlo až po více než měsíci od obdržení žalobcova podání. Šlo přitom o pouhé vyžádání spisu, tedy v obdobných situacích v zásadě automatizovaný a z hlediska časové náročnosti zanedbatelný krok. Žalovaný takto významnou prodlevu ve svém vyjádření nijak nevysvětlil.
34. V rozporu se svým tvrzením o jasném obsahu podání naopak žalovaný argumentoval, že s ohledem na název podání „Podnět k provedení přezkumného řízení“ se cítil být vázán především dvouměsíční lhůtou dle § 96 odst. 1 správního řádu. Tuto argumentaci soud považuje s ohledem na obsah podání a dřívější vyjádření žalovaného za účelovou i proto, že podobně i v přezkumném řízení by byl správní orgán vázán lhůtou jednoho roku od právní moci rozhodnutí. Vyžádání si spisu až 6. 1. 2026 v případě rozhodnutí ze dne 13. 1. 2025 by proto v každém případě svědčilo minimálně o nesvědomitém přístupu k věci.
35. Konečně se pak žalovaný nemůže při obhajobě svého postupu opírat ani o stanovisko stavebního úřadu ze dne 13. 1. 2026, které obdržel spolu se spisem. Není překvapivé, že prvostupňový orgán, který s žalobcem jako účastníkem ve svém řízení nepočítal, toto zopakoval i ve svém stanovisku. Přezkumným orgánem měl být právě žalovaný. Toto stanovisko jej tedy nemohlo oprávněně utvrdit v tom, že ve věci „nebylo kam spěchat“, a s posouzením a postoupením věci vyčkat další dva týdny.
36. Soud zdůrazňuje, že žalobce prvostupňové rozhodnutí stavebního úřadu neobdržel, a nebyl tedy poučen, jakým způsobem se proti němu bránit. Žalovaný oproti tomu měl dostatek času, prostoru a na dosah poznatky potřebné k tomu, aby žalobci jakožto opomenutému účastníkovi stavebního řízení umožnil domoci se ochrany svých práv. Ze zjištěných skutečností však namísto toho vyplývá, že svým neodůvodněně pomalým přístupem zapříčinil, že podání bylo příslušnému správnímu orgánu postoupeno až po uplynutí roční lhůty tak, aby následně bylo zamítnuto jako opožděné, a žalovaný v konečném důsledku se vyhnul očekávatelnému meritornímu přezkumu stavebního řízení. K postoupení odvolání stavebnímu úřadu navíc došlo pouhý den po uplynutí roční lhůty dle § 84 odst. 1 správního řádu, která byla zjistitelná z listin založených ve správním spise, který měl žalovaný v té době k dispozici.
37. V daném případě žalovaný tím, že nepostupoval podle § 12 správního řádu a podané odvolání bezodkladně nepostoupil stavebnímu úřadu, porušil povinnost šetřit oprávněné zájmy žalobce podle § 2 odst. 3 správního řádu. Na základně zjištěných okolností tak mělo být na podané odvolaní nahlíženo jako na včas podané.
38. Žalobce navrhl provedení dokazování, u většiny navrhovaných důkazních prostředků však šlo buď přímo o správní spisy, nebo o listiny v těchto spisech založené. Jimi se přitom v řízení před správním soudem dokazování neprovádí. Jedinou výjimkou byla listina označená žalobcem jako „Sdělení Krajského Ústeckého kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 12. 9. 2025“, kterou soud ve spise nedohledal. Jelikož se však tato listina měla podle tvrzení žalobce týkat odvolání, které bylo učiněno společností Agrofarma Holedeč s.r.o., soud jí s ohledem na výše uvedený závěr o tom, že průběh řízení o odvolání Agrofarma Holedeč s.r.o. je v projednávané věci bez významu, dokazování neprovedl.
39. Soud shledal žalobu důvodnou a napadené rozhodnutí žalovaného podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. pro vadu řízení zrušil. Zároveň soud podle § 78 odst. 4 s. ř. s. rozhodl o vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení, v němž je ve smyslu § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán výše uvedenými závěry soudu.
40. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci plný úspěch, soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. uložil žalovanému zaplatit mu do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 21 404,10 Kč. Náhrada se skládá ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 3 000 Kč, z částky 13 860 Kč za tři úkony právní služby právního zástupce žalobce po 4 620 Kč podle § 7, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), [převzetí a příprava zastoupení – písm. a); podání žaloby – písm. d), podání repliky – písm. d)], z částky 1 350 Kč jako náhrady hotových výdajů advokáta [tři režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu] a z částky 3 194,10 Kč představující 21% DPH, neboť zástupce žalobce je plátcem DPH.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Ústí nad Labem 25. srpna 2026
JUDr. Petr Černý, Ph.D. v. r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.