Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
175 Ad 22/2025 - 42.pdf
PDF · 0 B
No categories available
175 Ad 22/2025 - 42
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiří Derflem ve věci
žalobce: V. P., narozený dne X
bytem X
proti
žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí
sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 9. 2025, č. j. MPSV-2025/166114-421/1,
takto:
I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 26. 9. 2025, č. j. MPSV-2025/166114-421/1, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 9. 2025, č. j. MPSV-2025/166114-421/1, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ústí nad Labem (dále jen „úřad práce“) ze dne 4. 8. 2025, č. j. 482553/25/U (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím úřad práce podle zákona č. 435/2004 Sb. , o zaměstnanosti, ve znění účinném do 30. 9. 2025 (dále jen „zákon o zaměstnanosti“) přiznal žalobci podporu v nezaměstnanosti ve výši 6 039 Kč měsíčně po dobu prvních dvou měsíců, ve výši 4 645 Kč měsíčně po dobu dalších dvou měsíců a ve výši 4 181 Kč měsíčně po zbývající podpůrčí dobu. Podpora v nezaměstnanosti byla žalobci přiznána po podpůrčí dobu 5 měsíců.
Žaloba
2. Žalobce nejprve v žalobě namítal, že obě správní rozhodnutí jsou nezákonná a nepřezkoumatelná, protože správní orgány vycházely z nesprávných údajů poskytnutých zaměstnavatelem Městská doprava Teplice, p. o., IČO 17196264, sídlem Emilie Dvořákové 70, Trnovany, 415 01 Teplice (dále jen „zaměstnavatel“), pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti při skončení pracovněprávního vztahu.
3. Uvedl, že zaměstnavatel porušil zásadu § 1a odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb. , zákoník práce , (dále jen „zákoník práce zákoník práce “) vydáváním potvrzení o zaměstnání podle § 313 zákoníku práce , kde opakovaně měnil a nesprávně uváděl údaje. Konkrétně průměrný a pravděpodobný výdělek, délku pracovněprávního vztahu a způsob ukončení pracovněprávního vztahu. Dodatečná opravná potvrzení s písemným prohlášením vydaná zaměstnavatelem také neodpovídaly skutečnosti pro stanovení výše a procentní sazby podpory v nezaměstnanosti k rozhodnutí pro úřad práce a nevystavením dokumentu (Prohlášení o kontinuitě), které by potvrdilo, že dohoda o pracovní činnosti trvající od 26. 8. 2024 do 31. 12. 2024 a další navazující dohoda o pracovní činnosti od 1. 1. 2025 do 9. 6. 2025, jsou bez prodlevy, na stejné pracovní pozici a jedná se o nepřetržitý pracovněprávní vztah od 26. 8. 2024 do 9. 6. 2025, a že pro účely posuzování nároku podpory v nezaměstnanosti se dohody považují za kontinuální pracovní činnost. Toto žalobci znemožnilo možnost čerpat podporu v nezaměstnanosti z období s obvyklou pravidelnou měsíční odměnou z činnosti řidiče trolejbusu a autobusu v MHD Teplice, kterou před dlouhodobou nemocí dosahoval. Měl tak za to, že obě rozhodnutí vychází z nesprávného skutkového zjištění a při jejich vydání došlo k porušení § 3 a § 50 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád (dále jen „správní řád správní řád “) a k aplikaci § 50 zákona o zaměstnanosti.
4. Dále namítal, že ve výpovědi dle § 77 zákoníku práce k ukončení dohody o pracovní činnosti uvedl vážný důvod hodný zvláštního zřetele podle § 5 písmena c) zákona o zaměstnanosti, konkrétně důvod překážky na straně zaměstnavatele, který nezajistil absolvování povinné mimořádné lékařské prohlídky a dopravně psychologického vyšetření, která byla nezbytná pro výkon činnosti po dlouhodobé nemoci. Zaměstnavatel však do potvrzení podle § 313 odst. 2 zákoníku práce uvedl, že žalobce ukončil pracovní poměr sám podle § 77 odst. 5 písm. b) zákoníku práce a skutečný důvod i v dodatečných opravných potvrzeních nepotvrdil. Žalobce důvody v písemném rozvázání pracovněprávního vztahu dle § 77 odst. 5 písm. b) zákoníku práce ve výpovědi uvedl a zaměstnavatel dosud neopravil dodatečně v potvrzení skutečnost pro úřad práce. Žalobce konstatoval, že se jedná o vážný důvod podle zákona o zaměstnanosti, který má přímý vliv na stanovení procentní sazby podpory v nezaměstnanosti.
Vyjádření žalovaného k žalobě
5. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž podrobně zrekapituloval průběh správního řízení, napadené rozhodnutí, žalobní námitky a navrhl žalobu zamítnout.
6. Žalovaný dodal, že v napadeném rozhodnutí žalobci vysvětloval způsob výpočtu průměrného měsíčního čistého výdělku v jeho případě a rovněž uvedl, že v rozhodném období byl zaměstnavatelem žalobci vypočten průměrný nikoli pravděpodobný měsíční výdělek, neboť v rozhodném období žalobce pracoval celý měsíc leden, toliko bez jediného dne. Objasněna byla i skutečnost, že průměrný měsíční čistý výdělek nelze počítat z výdělků dosažených v roce 2024, a to bez ohledu na to, zda dvě postupně uzavřené dohody o pracovní činnosti budou hodnoceny jako navazující pracovněprávní vztah či nikoli. Podotkl, že dle jeho názoru se skutečně jedná o dva pracovněprávní vztahy. Konstatoval, že žalobce výši průměrného měsíčního čistého výdělku nenapadl. Jediné, co v odvolání žádal bylo výpočet z výdělků v roce 2024 či z ledna 2025. Podle žalovaného není o době trvání pracovněprávního vztahu na základě dvou dohod o provedení práce od 26. 8. 2024 do 31. 12. 2024 a od 1. 1. 2025 do 9. 6. 2025 sporu.
7. K porušení § 1a odst. 2 zákoníku práce žalovaný uvedl, že není kompetentní provádět kontrolu v tomto směru, ale žalobce se může obrátit podnětem na Státní úřad inspekce práce.
8. Námitku týkající se nesprávně uvedeného důvodu ukončení zaměstnání označil žalovaný za bezpředmětnou, neboť již úřad práce uznal, že poslední zaměstnání žalobce bylo ukončeno z vážných důvodů dle § 5 písm. c) zákona o zaměstnanosti. V napadeném rozhodnutí žalovaný toto potvrdil, tudíž podpora v nezaměstnanosti byla žalobci přiznána první 2 měsíce podpůrčí doby ve výši 65 %, další dva měsíce ve výši 50 % a po zbytek podpůrčí doby ve výši 45 % průměrného měsíčního čistého výdělku.
9. Žalovaný měl dále za to, že žalobní námitky neprokazují nezákonnost napadeného rozhodnutí, nesprávnost právního posouzení či nezákonné uplatnění zákona o zaměstnanosti a správního řádu . Dodal, že rozhodnutí úřadu práce neposoudil jako nepřezkoumatelné, neboť jsou v něm obsaženy všechny náležitosti, z nichž je jednoznačné, jak a proč úřad práce v případě podpory v nezaměstnanosti žalobce rozhodl a na základě jakých skutečností tak učinil. V této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2023, sp. zn. 10 As 45/2023 , podle něhož rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska přezkumu jeden celek.
Replika žalobce
10. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou, v níž uvedl, že se žalovaný věcně nevypořádal s žalobními námitkami. Uvedl, že v opravném potvrzení od zaměstnavatele podle § 313 odst. 2 zákoníku práce došlo k pochybení zaměstnavatele u uvedení údaje o výši průměrného výdělku i údaje o dalších skutečnostech rozhodných pro posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti. Sdělil, že zaměstnavatel v opravném potvrzení uvedl údaj o výši skutečného výdělku za činnost v roce 2025 za měsíc leden, ačkoliv pro jeho stanovení nebyly splněny zákonné podmínky. V rozhodném období byl převážnou část doby v pracovní neschopnosti a po jejím skončení mu nebyl umožněn návrat k výkonu práce. Měl za to, že nebylo možné stanovit průměrný čistý výdělek, ale měl být aplikován pravděpodobný výdělek podle § 355 zákoníku práce . Z výplatních lístků, které předložil ve správním řízení jednoznačně vyplývá, že počet skutečně odpracovaných hodin v měsíci lednu byl 28, 98 hodin resp. 3 dny. Namítal, že zaměstnavatel v opravném potvrzení uvedl odlišné a nesouladné údaje o výdělku a správní orgány se s tímto rozporem nijak nevypořádaly a výplatní lístky nehodnotily jako důkaz. Tím podle žalobce došlo k porušení § 3 a § 50 správního řádu .
11. K námitce důvodu ukončení pracovněprávního vztahu žalobce uvedl, že správní orgány vážný důvod uznaly při stanovení procentní sazby podpory v nezaměstnanosti, ale opomněly skutečnost, že rozhodovaly na základě chybného opravného potvrzení od zaměstnavatele, které v této části neodpovídá skutečnosti.
Posouzení věci soudem
12. Napadené rozhodnutí soud přezkoumával podle části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. s. ř. s. , která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c) , písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle § 72 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.
13. Soud přezkoumal v rámci žalobních námitek skutkový a právní stav věci a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
14. Podle § 39 odst. 1 písm. a) zákona o zaměstnanosti má nárok na podporu v nezaměstnanosti uchazeč o zaměstnání, který získal v rozhodném období zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností dobu důchodového pojištění podle zvláštního právního předpisu v délce alespoň 12 měsíců.
15. Podle § 41 odst. 1 zákona o zaměstnanosti jsou rozhodným obdobím pro posuzování nároků na podporu v nezaměstnanosti a podporu při rekvalifikaci poslední 2 roky před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání.
16. Podle § 50 odst. 1 zákona o zaměstnanosti se výše podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci stanoví procentní sazbou z průměrného měsíčního čistého výdělku, který byl u uchazeče o zaměstnání zjištěn a naposledy používán pro pracovněprávní účely v jeho posledním ukončeném zaměstnání v rozhodném období podle pracovněprávních předpisů; pokud se u něho tyto pracovněprávní předpisy neuplatňovaly vzhledem k úpravě stanovené zvláštními právními předpisy pro právní vztah, ve kterém vykonával své poslední ukončené zaměstnání, zjistí se pro účely podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci jeho průměrný měsíční čistý výdělek obdobně podle pracovněprávních předpisů.
17. Podle § 352 zákoníku práce se průměrným výdělkem zaměstnance rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.
18. Podle § 354 zákoníku práce rozhodným obdobím (mimo uplatnění konta pracovní doby) je předchozí kalendářní čtvrtletí.
19. Podle § 355 odst. 1 zákoníku práce , jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek.
20. Podle § 355 odst. 2 zákoníku práce pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.
21. Pro stanovení správné výše podpory v nezaměstnanosti je základní podmínkou zjištění příjmů žalobce za rozhodné období. Ze správního spisu plyne, že žádost o podporu v nezaměstnanosti podal žalobce dne 15. 6. 2025, tj. pro výpočet podpory v nezaměstnanosti představuje rozhodné období podle § 354 zákoníku práce první čtvrtletí roku 2025 (1/2025-3/2025). Správní orgány tedy postupovaly správně když nepřisvědčily námitkám žalobce a nezohlednily příjem žalobce za rok 2024.
22. Při stanovení výše průměrného měsíčního čistého výdělku, který je rozhodný pro výpočet podpory v nezaměstnanosti vycházely správní orgány z opravného potvrzení zaměstnavatele žalobce ze dne 10. 7. 2025, v němž je uvedeno, že zaměstnání trvalo od 1. 1. 2025 do 30. 6. 2025 a po celou tuto dobu bylo dobou důchodového pojištění. Současně je v něm uvedeno: „průměrný (popř. pravděpodobný) čistý měsíční výdělek zjištěný podle platných právních předpisů činil Kč 9 290“. Úřad práce v prvostupňovém rozhodnutí uvedl, že výše podpory v nezaměstnanosti byla stanovena z průměrného měsíčního čistého výdělku, kterého žalobce dosáhl v posledním ukončeném zaměstnání a který činil 9 290Kč. Stejně tak žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že rozhodným obdobím pro výpočet průměrného měsíčního čistého výdělku je 1. čtvrtletí roku 2025, ve kterém žalobce pro zaměstnavatele pracoval a dlouhodobá pracovní neschopnost nastala až posledním dnem měsíce ledna tj. 31. 1. 2025. Žalovaný dodal, že bylo dle zákoníku práce možné vypočítat průměrný měsíční čistý výdělek, což zaměstnavatel učinil.
23. Z uvedeného je zřejmé, že správní orgány použily pro výpočet podpory v nezaměstnanosti průměrný měsíční čistý výdělek, neboť měly za to, že tato skutečnost byla uvedena v potvrzení zaměstnavatele a byla splněna podmínka odpracovaných 21 dnů podle § 355 zákoníku práce . V potvrzení zaměstnavatele však není specifikováno, zda uvedený čistý měsíční výdělek je průměrný či pravděpodobný. Současně z výplatního listu za měsíc leden 2025, který žalobce opakovaně předkládal ve správním řízení vyplývá, že tento měsíc odpracoval 28,98 hodin, aniž by byl specifikován počet odpracovaných dnů. Z uvedeného výplatního listu, tak není zřejmé, že žalobce v lednu 2025 odpracoval 21 dnů.
24. K tomuto soud dále uvádí, že zákoník práce zákoník práce v účinném znění nedefinuje odpracovaný den. Definice odpracovaného dne byla obsažena v § 212 odst. 1 zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2020. Podle této definice se za odpracovaný považuje den, v němž zaměstnanec opracoval převážnou část směny a části směn odpracované v různých dnech se nesčítají. Závěr žalovaného (i úřadu práce) o tom, že žalobce v lednu 2025 odpracoval 21 dnů nemá oporu ve spisovém materiálu, neboť z něj není zřejmé, do kolika směn bylo uvedených 28,98 hodiny rozvrženo, resp. kolik dní žalobce odpracoval. Ze skutečnosti, že žalobce měl od 1. 1. 2025 uzavřenu dohodu o pracovní činnosti a v dlouhodobé pracovní neschopnosti byl až od 31. 1. 2025, nelze bez dalšího dovodit, kolik dnů žalobce odpracoval, a to zvláště za situace, kdy měl žalobce uzavřenu dohodu o pracovní činnosti. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že v případě, že by směny žalobce byly rovnoměrně rozloženy do 21 dnů, tak by každý z těchto dnů odpracoval toliko necelých 83 minut, což se soudu nejeví jako reálné a současně sám žalobce v replice uvedl, že odpracoval 3 dny.
25. Na základě shora uvedené soud dospěl k závěru, že závěr žalovaného, dle něhož v případě žalobce byly splněna podmínka 21 odpracovaných dnů pro použití průměrného čistého měsíčního výdělku ke stanovení výpočtu podpory v nezaměstnanosti, nemá oporu ve správním spise. Bude proto na žalovaném, aby zjistil (např. prostřednictvím zaměstnavatele žalobce) kolik dnů žalobce v měsíci lednu odpracoval a následně zda má při stanovení výše podpory v nezaměstnanosti vycházet z průměrného či pravděpodobného čistého měsíčního výdělku.
26. Soud proto napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. s. ř. s. pro vadu řízení zrušil. Tato vada řízení umožnila soudu rozhodnout bez jednání, ačkoli žalobce i žalovaný konání ústního jednání požadovali. Současně soud podle § 78 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. rozhodl, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení, v němž bude žalovaný podle § 78 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. vázán právním názorem, který soud vyslovil v tomto zrušujícím rozsudku. Zejména doplní skutkový stav tak, aby z něj bylo zřejmé, zda žalobce v rozhodném období odpracoval 21 dnů či nikoli.
27. Dalšími žalobními námitkami se soud nezabýval, neboť mu nepřísluší předjímat případné závěry, které žalovaný zaujme poté, kdy odstraní výše popsanou vadu.
28. Soud dále v souladu s § 52 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. pro nadbytečnost neprovedl žalobcem navržené dokazování, neboť pro posouzení předmětných žalobních námitek postačoval obsah správního spisu.
29. Současně soud podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce měl sice úspěch ve věci, ovšem náklady řízení mu nevznikly (řízení je osvobozeno od soudních poplatků a svá podání vůči soudu činil prostřednictvím datové schránky) a žalovanému náhrada nákladů řízení nepřísluší.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Ústí nad Labem 26. srpna 2026
JUDr. Jiří Derfl v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.