Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 A 4/2026 - 33

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci

žalobce: P. K.

zastoupeného advokátem JUDr. Emilem Flegelem

sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha

proti

žalovanému: Městské ředitelství policie Brno

sídlem Cejl 4/6, 611 38 Brno

v řízení o žalobě na ochranu před nečinností žalovaného v řízení o žádosti žalobce o informace ze dne 7. 12. 2025, vedeném žalovaným pod sp. zn. KRPB245813/ČJ2025

takto:

I. Žalovaný musí vyřídit žalobcovu žádost o informace ze dne 7. 12. 2025, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci jako náhradu nákladu řízení částku 14 270 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. Emila Flegela, advokáta, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce podal žalovanému dne 7. 12. 2025 žádost o poskytnutí informace podle , o svobodném přístupu k informacím (dále jen „ “). Požádal specificky o fotografii či sken soupisu obsahu spisu vedeného žalovaným pod konkrétně označenou spisovou značkou.

2. Na tuto žádost reagoval žalovaný tak, že přípisem ze dne 15. 12. 2025 informoval žalobce o tom, že požadovaná informace neexistuje, nicméně žalovaný poskytuje alespoň výpis seznamu dokumentů. Zároveň žalovaný uvedl, že je informace poskytnuta v anonymizované podobě bez uvedení jmen a příjmení.

3. Žalobce má za to, že mu žalovaný část informací neposkytl (zejm. anonymizované osobní údaje), a přesto nevydal rozhodnutí o odmítnutí žádosti. Proti tomuto postupu podal žalobce stížnost podle . O ní rozhodlo Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 12. 1. 2026, č. j. MV18502/TP2026, tak, že postup žalovaného potvrdilo. Proto podal žalobce dne 15. 1. 2026 ke Krajskému soudu v Brně žalobu na ochranu proti nečinnosti.

II. Argumentace žalobce

4. Žalobce požádal žalovaného dne 7. 12. 2025 o informace dle , kdy žádal o fotografii či sken obsahu spisu vedeného povinným subjektem pod č. j. KRPB185841/TČ20250602013, jak je založen ve spisovém materiálu. Žalovaný mu místo toho poskytl výpis listin údajně obsažených ve spise. Je to nicméně úplně jiná informace, než kterou žalobce chtěl. Fotografie či sken obsahu spisu totiž jednak potvrzují, že jde skutečně o seznam listin založených do spisu – zároveň obsahuje „doprovodné“ informace, jako např. jméno policisty, poznámky, data vložení listin do spisu apod. Pokud tedy žalovaný poskytl žalobci informace dle svého uvážení a žádosti zcela nevyhověl, měl vydat rozhodnutí o odmítnutí žádosti dle . Žalobce se obrátil na Ministerstvo vnitra, které však postup žalovaného potvrdilo. Tím žalobce bezvýsledně vyčerpal prostředky nápravy před správním orgánem. Žalovaný byl povinen o odmítnutí informace (či o jejím poskytnutí) rozhodnout ve lhůtě 15 dnů od přijetí žádosti, tedy do 22. 12. 2025. Je tak nečinný.

5. V replice dodal nad rámec žalobní argumentace, že povinný subjekt měl dvě možnosti, a to poskytnout žalobci požadovanou informaci striktně dle textu jeho žádosti, nebo měl rozhodnout o odmítnutí žádosti. Ustanovení pak na žalobcův případ nedopadá, protože se týká situací, kdy povinný subjekt poskytuje informaci formou kopie dokumentu. A to v nynější věci nebylo splněno.

III. Argumentace žalovaného

6. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout. Žalobce požádal o obsah spisu ve formě fotokopie či skenu, ačkoliv taková informace neexistuje a žalovaný neměl ze zákona povinnost tuto informaci mít. Vést soupis dokumentů žalovanému neukládal ani zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ani , o archivnictví a spisové službě. Jádrem celého sporu je tedy to, že se žalobce dožaduje poskytnutí informace, která neexistuje. Žalovaný však měl za to, že na základě jednoduchých úkonů může informaci vytvořit z informací, kterými disponuje. Žalobce v podstatě chtěl seznam jednotlivých dokumentů nelistinných příloh, přičemž podoba této informace je logicky textová. Právo žadatele o informace směřuje k poskytnutí informace, nikoliv informace v žadatelem požadovaném formátu. Žalovaný tak připouští, že žalobci neposkytl kopii konkrétního dokumentu, ale vytvořil originál, a to bez osobních údajů. Zároveň žalobce ve stížnosti ministerstvu vůbec nezpochybňoval obsah ani podobu poskytnuté informace, ale jen její nosič. Osobní údaje tak žalobce výslovně nepožadoval. Pokud by žalobce sdělil, že trvá na vydání rozhodnutí o odmítnutí žádosti v rozsahu osobních údajů, tak by žalovaný takové rozhodnutí vydal. Podle žalovaného tak žalobce bezvýsledně nevyčerpal prostředky, které mu k ochraně dává procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu.

IV. Posouzení věci krajským soudem

7. Soud rozhodl ve věci samé bez jednání za podmínek , (dále jen „ “), neboť žádná ze stran jednání nepožadovala.

8. Žaloba je důvodná.

Právní úprava a judikatura

9. Krajský soud připomíná, že se zabýval pouze tím, zda je žalovaný nečinný při rozhodování o žalobcově žádosti o informace ze dne 7. 12. 2025, či nikoliv.

10. Podle povinný subjekt může odmítnout žádost o poskytnutí informace, jestliže požadovanou informaci nemá a jestliže mu povinnost ji mít nevyplývá ze zákona; to neplatí, pokud povinný subjekt může požadovanou informaci získat na základě jednoduchých úkonů z jiných informací, které povinný subjekt má, případně poskytnout postupem podle věty třetí.

11. Ustanovení zní takto:

„Poskytování informací na žádost

12. (1) Je-li informace poskytována na základě žádosti, poskytuje se za podmínek, které jsou objektivní, přiměřené, nediskriminační, nevýhradní a neomezují způsob ani účel následného využití poskytovaných informací (dále jen „standardní podmínky užití“) a ve formátech a jazycích podle obsahu žádosti o poskytnutí informace, včetně k ní se vztahujících metadat, pokud tento zákon nestanoví jinak. Povinný subjekt není povinen měnit formát nebo jazyk informace ani vytvářet k informaci metadata, pokud by taková změna nebo vytvoření metadat byly pro povinný subjekt nepřiměřenou zátěží; v tomto případě vyhoví povinný subjekt žádosti tím, že poskytne informaci ve formátu nebo jazyce, ve kterých byla vytvořena. Pokud je požadovaná informace součástí většího celku a její vynětí by bylo pro povinný subjekt nepřiměřenou zátěží, poskytne povinný subjekt takový celek v souladu s tímto zákonem. Pokud je to možné s přihlédnutím k povaze podané žádosti a způsobu záznamu požadované informace, poskytne povinný subjekt informaci v elektronické podobě.

13. (2) Je-li informace poskytována na základě žádosti, poskytuje se způsobem podle obsahu žádosti, zejména

14. a)

15. sdělením informace v elektronické nebo listinné podobě,

16. b)

17. poskytnutím kopie dokumentu obsahujícího požadovanou informaci,

18. c)

19. poskytnutím datového souboru obsahujícího požadovanou informaci,

20. d)

21. nahlédnutím do dokumentu obsahujícího požadovanou informaci,

22. e)

23. sdílením dat prostřednictvím rozhraní pro programování aplikací, nebo

24. f)

25. umožněním dálkového přístupu k informaci, která se v průběhu času mění, obnovuje, doplňuje nebo opakovaně vytváří, nebo jejím pravidelným předáváním jiným způsobem.

26.

27. (3) Pokud způsob poskytnutí informace podle odstavce 2 není možný nebo by pro povinný subjekt představoval nepřiměřenou zátěž, vyhoví povinný subjekt žádosti tím, že poskytne informaci jiným způsobem umožňujícím její účinné využití žadatelem.“

28. Podle pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti (dále jen „rozhodnutí o odmítnutí žádosti“), s výjimkou případů, kdy se žádost odloží.

29. Podle platí, že povinný subjekt posoudí žádost a nerozhodneli podle , poskytne informaci v souladu se žádostí ve lhůtě nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo ode dne jejího doplnění nebo upřesnění.

Skutková zjištění

30. Pro věc je podstatné především to, že nyní řešená žalobcova žádost není první, nýbrž druhou žádostí o tytéž, resp. obdobné informace.

31. Už dne 20. 11. 2025 požádal žalobce o informace žádostí, která zněla takto: „Žádám podle zák. č. , o svobodném přístupu k informacím, o poskytnutí soupisu součástí (obsahu) spisu vedeného povinným subjektem pod č. j. KRPB185841/TC4 2025060213.“ Na tuto žádost žalovaný odpověděl přípisem ze dne 26. 11. 2025 a poskytl žalobci seznam listin, které daný spis tvoří.

32. Žalobcova stížnost proti přípisu ze dne 26. 11. 2025 nebyla úspěšná, Ministerstvo vnitra potvrdilo postup žalovaného rozhodnutím ze dne 23. 12. 2025. Odůvodnění se opíralo o to, že žalobce chtěl v podstatě vědět pouze to, jaké y tvoří spis, a to se také dozvěděl.

33. Dne 7. 12. 2025 žalobce znovu požádal žalovaného o (obdobné) informace, ovšem tentokrát svou žádost formuloval takto: „Žádám podle zák. č. , o svobodném přístupu k informacím, o poskytnutí fotografie nebo skenu soupisu součástí (obsahu) spisu vedeného povinným subjektem pod č.j. KRPB185841/TC5 2025060213 tak, jak je založen ve spisovém materiálu.“

34. Na tuto žádost odpověděl žalovaný již výše citovaným přípisem ze dne 15. 12. 2025. K žalobcově žádosti se postavil tak, že obsah spisu nemá, neboť taková neexistuje. Zároveň ale uvedl, že jednoduchým úkonem může vypsat do číslovaného seznamu chronologicky y, které spis pod daným číslem jednacím tvoří. A žalobci poskytl znovu stejný číslovaný seznam jako v odpovědi na první žádost. Přibylo tedy vysvětlení, že žalobcem požadovaná neexistuje, nicméně praktický výsledek pro žalobce, tj. poskytnutá informace, byl v obou případech stejný.

35. Proti tomu se žalobce bránil velmi stručnou stížností. Jde o několik odstavců, z nichž věcné odůvodnění stížnosti tvoří tento: Povinný subjekt v zákonné lhůtě požadovanou informaci neposkytl, ani nevydal rozhodnutí o odmítnutí žádosti. Žádný jiný postup vyřízení žádosti přitom zákon nepřipouští.

36. Důležité je zdůraznit, že o obou žádostech rozhodovaly v obou stupních tytéž úřední osoby. A žalobce obdržel dvakrát tentýž seznam listin, které mají podle tvrzení žalovaného tvořit obsah spisu určeného žalobcem.

Právní posouzení

37. Otázkou k řešení je, zda žalovaný svým přípisem vyčerpal žalobcovu žádost, nebo zda měl vydat rozhodnutí o odmítnutí žádosti. Krajský soud musel především odpovědět na to, jestli mohl žalovaný poskytovat žalobci dvakrát tutéž informaci na základě dvou různých žádostí, nebo zda měl žalobcovu druhou žádost odmítnout.

38. Úvodem je třeba říci, že poskytování informací podle je založeno na principech maximální možné bezformálnosti, rychlosti, efektivity a jednoduchosti při poskytování informací (srov. bod 28 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2026, č. j. ). Tomu má odpovídat snaha povinných subjektů požadované informace rychle a bez jakýchkoliv procesních kliček poskytnout. Pokud by předmětem soudního přezkumu byla reakce žalovaného na první žalobcovu žádost, velmi pravděpodobně by mu soud neměl co vytknout, neboť na základě žalobcovy žádosti mu poskytl požadovanou informaci takovým způsobem a v takové formě, v jaké to pro něj bylo možné.

39. Nynější kauza se však týká žalobcovy druhé žádosti a v tomto kontextu je nutné ji posuzovat. Jádro věci tkví v tvrzení žalovaného, že žalobcem požadovaný obsah spisu neexistuje ve formě samostatné y. Při rozhodování o první žalobcově žádosti proto žalovaný správně postupoval podle (věty za středníkem), kdy jednoduchým úkonem vypsal y, které spis č. j. KRPB185841/TC42025060213, tvoří. To odpovídá výše popsaným zásadám, neboť žalovaný vyvinul snahu k tomu, aby žalobci informaci poskytl. Žalobci ale poskytnutá informace zjevně nestačila, což jasně vyplývá z druhé žádosti – jednak ji žalobce podal prakticky okamžitě po vyřízení té první, a jednak již výslovně požaduje fotografii nebo sken soupisu součástí (obsahu) spisu. Zjevně tedy reaguje na výsledek předchozího procesu a upřesňuje svůj požadavek tak, aby jej nebylo možno vyřídit poskytnutím pouhého soupisu listin jako v prvním případě.

40. Žalobci je samozřejmě možno vytknout, že svou druhou žádost nijak nevysvětlil, a to ani v následně podané stížnosti. Až v žalobě začal doplňovat, co vše mu v poskytnuté informaci chybí. O žalobcových žádostech a stížnostech nicméně rozhodovaly tytéž úřední osoby a musely si tak být vědomy výše naznačeného kontextu. Žalobci evidentně nestačila odpověď v podobě výpisu listin. Proč by jinak podával druhou, jen mírně textově odlišnou žádost?

41. V případě druhé žádosti bylo – s ohledem na její striktní formulaci ohledně formy požadované informace – podle krajského soudu jediným správným řešením odmítnutí žalobcovy žádosti podle (první věty) s odůvodněním, že požadovanou informaci povinný subjekt nemá a není povinen ji mít.

42. Žalovaný má samozřejmě pravdu v tom, že lzeli neexistující informaci jednoduše vytvořit a žalobci poskytnout, má tato cesta před odmítnutím přednost. Žalovaný ale zapomíná, že už to jednou udělal. Ustanovení (věta za středníkem) má primárně sloužit k tomu, aby došlo k uspokojení žadatele o informaci, byť nutně ne ve formě, ve které informaci požadoval. Uplatňovat jej proti výslovné vůli žadatele zkrátka nedává smysl.

43. Za této situace se měl žalovaný spíše opřít o a 2 , podle kterého má formát a způsob poskytnutí informace respektovat žádost, jeli to možné. Jelikož požadovaná forma poskytnutí (kopie nebo sken obsahu trestního spisu) podle žalovaného možná nebyla a náhradní odpověď dle věty druhé ve formě prostého výčtu listin žalobci nestačila, měl žalovaný žalobcovu žádost odmítnout.

44. Poskytnutí téže odpovědi dvakrát dostalo žalobce z hlediska přístupu k soudní ochraně do slepé uličky. Spor mezi žalobcem a žalovaným evidentně spočívá v tom, zda součástí trestního spisu č. j. KRPB185841/TC42025060213, má, či nemá být jeho obsah jako samostatná . Žalovaný tvrdí, že takový dokument neexistuje, a že ani nemá povinnost jej mít. Žalobce se jej přesto domáhá a tvrdí, že taková by existovat měla. Jedině soud by mohl autoritativně odpovědět na tuto otázku, která je mezi stranami sporná. Vyřešit to poskytnutím zcela stejné informace podruhé znamená upřít žalobci přístup k soudu, neboť zde v důsledku toho není žádné rozhodnutí, proti kterému by se žalobce mohl bránit standardní žalobou proti správnímu rozhodnutí.

45. Žalovaný tak pochybil, pokud měl žádost za vyřízenou. Ve skutečnosti měl buď poskytnout požadované informace v žalobcem určeném formátu, nebo měl vydat rozhodnutí o odmítnutí žádosti. Rozhodnout o tom měl v souladu s ve spojení s ve lhůtě 15 dnů ode dne přijetí žádosti. Jelikož žalobcovu žádost přijal 7. 12. 2025, je ke dni vydání tohoto rozsudku nečinný.

46. Závěrem je důležité zdůraznit, že žalovaný nebyl v úplně lehké pozici, protože žalobcova žádost a následná podání byla opravdu obecná a žalobce svůj záměr nevyjádřil příliš jasně. Ve druhé žádosti nebo alespoň ve stížnosti proti jejímu vyřízení měl srozumitelně vysvětlit, že mu nestačí poskytnutý seznam listin a chce získat výhradně jen sken či kopii spisového pořádku založeného ve spise, který podle něj musí existovat, protože žalovaný má povinnost jej již v této fázi řízení vytvořit. Žalobce ale žádné takové úvahy neuvedl a do určité míry tím přispěl ke špatnému pochopení žádosti ze strany žalovaného (který mu pak poskytl stejnou informaci doplněnou jen o bližší vysvětlení). Nicméně s trochou snahy a se zohledněním kontextu věci mohl žalovaný dovodit, co žalobce požaduje a co mu naopak stačit nebude. Žádat nyní po žalobci, aby podal v pořadí již třetí žádost, aby docílil vydání rozhodnutí o jejím odmítnutí, by bylo příliš formalistické. Proto se krajský soud rozhodl navzdory určitým deficitům na straně žalobce žalobě na ochranu před nečinností vyhovět.

V. Závěr a náklady řízení

47. Na základě výše uvedených úvah shledal soud žalobu důvodnou, proto uložil žalovanému vyřídit žalobcovu žádost o informace ze dne 7. 12. 2025, v řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. KRPB245813/ČJ2025. K tomu určil žalovanému lhůtu v délce 15 dnů, kterou stanoví k vydání rozhodnutí o odmítnutí žádosti [ ve spojení s a ]. Žalovaný má samozřejmě možnost namísto rozhodnutí o odmítnutí žalobcovy žádosti požadovanou informaci žalobci dodatečně poskytnout, pokud by se změnily okolnosti (např. by byl mezitím vyhotoven oficiální soupis obsahu spisu) nebo by se změnil právní náhled žalovaného na věc (např. by uznal, že bylo jeho povinností mít již během trestního řízení k dispozici soupis obsahu spisu). Krajský soud pro úplnost upozorňuje, že by se teoreticky mohla dostat „do hry“ též ustanovení a odst. 6 písm. a) , která chrání práva třetích osob v trestním řízení, účel trestního řízení a schopnost orgánů veřejné moci předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy nebo zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky.

48. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení Strana žalující měla ve věci plný úspěch, proto má vůči straně žalované právo na náhradu nákladů, které v řízení před soudem účelně vynaložila. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku za žalobu ve výši 2 000 Kč a v nákladech právního zastoupení v řízení před krajským soudem. Strana žalující náklady nevyčíslila, soud proto vyšel z obsahu soudního spisu. Zástupce strany žalující učinil celkem 2 úkony právní služby ve smyslu , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – šlo o převzetí a přípravu zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu; tento úkon je třeba uhradit bez ohledu na to, že právní zástupce zastupoval účastníka již ve správním řízení – srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2011, č. j. , č. 2414/2011 Sb. NSS], a jedno písemné podání soudu ve věci samé, tj. podání žaloby [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], Za jeden úkon náleží podle § 7 bodu 5 aplikovaného na základě § 9 odst. 5 advokátního tarifu odměna ve výši 4 620 Kč. Zástupci dále náleží paušální náhrada hotových výdajů podle advokátního tarifu ve výši 450 Kč za každý úkon. Protože zmocněný advokát je plátcem DPH, zvyšuje se tento nárok o částku 1 065 Kč odpovídající dani ve výši 21 %, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování odvést podle , o dani z přidané hodnoty, a to na 6 135 Kč za jeden úkon, celkem tedy za všechny úkony 12 270 Kč (2 x 6 135 Kč). Výše nákladů právního zastoupení za celé řízení tudíž činí 12 270 Kč a výše soudních poplatků 2 000 Kč. Celkem má strana žalovaná uhradit straně žalující částku 14 270 Kč.

49. Obecná třídenní lhůta pro splnění povinnosti uložené soudem ( ) by pro účely úhrady nákladů soudního řízení správního nebyla přiměřená. Jednak proto, že rozsudky správních soudů nabývají právní moci již okamžikem doručení ( ), a jednak proto, že podle zkušeností správních soudů mají správní orgány problém takto krátké lhůty dodržet s ohledem na své vnitřní administrativní členění a nutnost schválit odeslání peněz příslušným vedoucím zaměstnancem. Proto ji soud prodloužil na jeden měsíc.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, máli stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 26. 8. 2026

Mgr. Milan Procházka

předseda senátu