Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Az 5/2026 - 24

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Kadaňovou, Ph. D., v právní věci

žalobce: X. X., nar. X.

státní příslušnost Republika Uzbekistán

bytem X.

zastoupen JUDr. Matějem Šedivým, advokátem

sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky,

sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2026, č. j. OAM-128/ZA-ZA11-ZA05-2026,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou došlou Městskému soudu v Praze dne 4. 6. 2026 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2026, č. j. OAM-128/ZA-ZA11-ZA05-2026, jímž bylo rozhodnuto, že se žalobci mezinárodní ochrana podle , , a , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neuděluje.

Podstatný obsah žaloby

2. Žalobce v podané žalobě namítl, že žalovaný nepostupoval dle zákona , (dále jen „ “), neboť nezjistil skutečný stav věci. Nelze totiž vyloučit trestní stíhání žalobce ve vlasti pro urážku a napadení úřední osoby. Je nutné zjistit, jakým způsobem postupují příslušné uzbecké orgány při takovém stíhání, jaký trest žalobci případně za takové jednání hrozí a jakým způsobem jsou tyto tresty vykonávány. I přes to, že žalobce úředníka nezranil, proti němu může být uplatněno zveličené obvinění, přičemž by mu tak hrozil nepodmíněný trest odnětí svobody. Úroveň uzbeckého vězeňství je dle něj mimořádně nízká, žalobce by byl za těchto podmínek vystaven ponižujícímu jednání, bití a strádání. V tom žalobce spatřoval důvody dle , doplňková ochrana mu však nebyla udělena. Žalobce připomněl, že v rámci s ním provedených pohovorů opakovaně poukazoval na své obavy z návratu do vlasti vzhledem ke svým problémům se státní mocí. Žalovaný však označil žalobcovy obavy za nevěrohodné a dále konstatoval, že žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany s cílem legalizovat si zde svůj pobyt. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), č.j. -81, ze dne 20. 10. 2005.

3. Dle žalobce měl žalovaný posoudit, zdali žalobci v případě návratu do vlasti hrozí vážná újma dle . Poukázal též na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. -82, ze dne 26. 3. 2008, ze kterého plyne, že povinnost nevystavit žadatele o mezinárodní ochranu mučení, ponižujícímu či nelidskému zacházení nebo trestu se uplatní, pokud hrozí „reálné nebezpečí“, že bude takovému zacházení vystaven. Je tedy třeba zkoumat, zda takové nebezpečí žalobci hrozí. Dle žalobce zde není žádný relevantní podklad, který by toto nebezpečí vyvracel, s ohledem na zásadu „v pochybnostech ve prospěch žadatele“ by tak mělo být postupováno ve prospěch žalobce.

4. Žalobce navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k novému projednání a rozhodnutí.

Vyjádření žalovaného

5. Žalovaný zrekapituloval obsah a průběh předchozího řízení a vyjádřil se k žalobní argumentaci. S žalobou nesouhlasil, neboť je dle něj nedůvodná.

6. Žalovaný uvedl, že zohlednil žalobcem uvedené skutečnosti a k těmto shromáždil relevantní a aktuální informace k situaci v zemi původu žalobce. Vycházel tedy z dostatečně zjištěného stavu věci a má za to, že jím přijaté řešení odpovídá konkrétním okolnostem tohoto případu a je odpovídajícím způsobem odůvodněno.

7. Dle názoru žalovaného žalobce neuvedl žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možné učinit závěr o jeho azylově relevantním pronásledování podle a b) , či o tom, že by mu ve vlasti hrozila vážná újma ve smyslu . Žalovaný podotkl, že žalobce vypověděl, že konflikt s úředníky proběhl pouze v ústní rovině a k žádnému fyzickému napadení úředníka nedošlo. Upozornil též, že žalobce se chce vrátit do vlasti dobrovolně, a to k lednu 2027.

8. Dále upozornil na zjevnou účelovost žalobcovy žádosti o mezinárodní ochranu, přičemž dodal, že žalobce měl svou pobytovou situaci řešit prostřednictvím jiných právních institutů, než je institut mezinárodní ochrany.

9. Navrhl tedy, aby došlo k zamítnutí žaloby.

Obsah správního spisu

10. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti.

11. Dne 2. 2. 2026 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany. Dne 12. 2. 2026 poskytl údaje k žádosti o mezinárodní ochranu a uvedl, že je tádžické národnosti a uzbecké státní příslušnosti. Sdělil, že vyznává sunnitský islám. Není politicky aktivní. Je ženatý a má čtyři děti, které žijí s manželkou v Uzbekistánu. Jeho zdravotní stav je bez omezení. Ve vlasti naposledy bydlel ve městě X., obci X., ulice X. Z Uzbekistánu vycestoval dne 17. 10. 2024, a to prostřednictvím taxi služby do Kazachstánu, odtamtud pak pokračoval letecky, přes Istanbul do Vídně. Tam si ho vyzvedl jeho slovenský zaměstnavatel, se kterým se přesunul na Slovensko, kde pracoval v automobilové továrně. Do České republiky po neshodách s tímto zaměstnavatelem přijel v prosinci 2024. V minulosti pobýval na Slovensku, v Polsku, mimo členské státy EU pak z pracovních důvodů pobýval v Ruské federaci a Kazachstánu. Bylo mu uděleno slovenské vízum č. SVK000948210 platné do dne 4. 10. 2025. Má čistý trestní rejstřík, nikdy neměl problémy se zákonem, ani ve vlasti, ani v Česku. Jako důvod pro podání žádosti o mezinárodní ochranu v České republice uvedl to, že si ve vlasti otevřel čajovnu. Z městského úřadu však dorazili úředníci s tím, že čajovnu postavil „na černo“. Žalobce se s nimi dostal do konfliktu, přičemž jednoho z nich zbil. Nahlášen policii tento incident však nebyl. Jiné důvody neuvedl.

12. Dne 12. 2. 2026 byl s žalobcem proveden pohovor v rámci tzv. Dublinského systému. Žalobce vypověděl, že je s existencí tohoto systému jen velmi zběžně obeznámen. Vyloučil, že by měl na Slovensku problémy se správními orgány a následně potvrdil, že tam odcestoval kvůli práci. Po neshodách se svým tehdejším zaměstnavatelem mu jeho známí v Praze nabídli práci v České republice. Následně žalobce konstatoval, že nebude respektovat případné rozhodnutí o přemístění, poté však uvedl, že pokud nebude mít jinou možnost, tak odjede. V České republice nemá žádné příbuzné, pouze známé.

13. Posléze byl dne 26. 3. 2026 s žalobcem proveden pohovor k jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce vypověděl, že v Uzbekistánu žije jeho manželka, čtyři děti, matka, bratr a dvě sestry. V kontaktu jsou pravidelně alespoň jednou týdně, jak s matkou, tak i s manželkou. Žalobce dále popřel, že by kdy měl v Uzbekistánu jakékoli problémy s policií, státními či bezpečnostními orgány či soudy. Popřel také problémy z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k sociální skupině či politickému přesvědčení. Bez problémů si vyřídil ve vlasti cestovní doklad a vycestoval. K vycestování jej vedl konflikt s úředníky kvůli čajovně. K tomu došlo v srpnu 2024. Úředníci z městského úřadu žalobce informovali, že mu čajovnu zbourají, na katastrálním úřadě mu však sdělili, že ji na daném místě může postavit. Řízení na katastrálním úřadě bylo „v procesu“, žalobce však neměl žádné dokumenty. Stihl postavit pouze hrubou stavbu. Když dělal střechu, dostavili se tři pracovníci městského úřadu. Přijeli i s bagrem, aby mu čajovnu zbourali. Došlo k verbální hádce, která skončila tím, že žalobce jednoho z úředníků silou fyzicky vystrčil ven ze svého pozemku. Nijak mu však neublížil, tento úředník neutrpěl žádné modřiny ani nic podobného. I přes skutečnost, že tento incident nebyl nahlášen policii, se žalobce obával, že pokud se vrátí do vlasti, celý incident nahlášen bude a žalobce pak bude čelit policejnímu vyšetřování a odsouzení. Žalobce doufal, že by úředník mohl na celou věc po uplynutí nějaké doby (cca do konce roku 2026) zapomenout. To by znamenalo, že by se žalobce mohl vrátit domů ke své rodině a byl by v pořádku, přičemž by pak mohl opět odcestovat do EU.

14. Žalovaný žalobce konfrontoval s rozporem ve výpovědi ohledně incidentu s úředníkem, neboť v rámci Poskytnutí údajů k žádosti žalobce tvrdil, že ho zbil. Žalobce tento rozpor vysvětlil tak, že v minulém pohovoru se špatně vyjádřil, mínil uvést, že úředníka nezbil, pouze vystrčil z pozemku. Na otázku žalovaného, čeho se tedy žalobce obává, uvedl, že když na sebe s úředníkem křičeli, úředník mu vyhrožoval, že to nahlásí na policii a žalobce bude zatčen. Obává se tedy, že úředník svou výhrůžku uskuteční. Žalobce však i přes výše popsaný incident setrval v Uzbekistánu až do 17. 10. 2024. Žalovanému potvrdil, že se po celou dobu bál, nemohl však vycestovat, protože musel splatit dluh, a tak to „riskl“. Po splacení dluhu vycestoval do EU. Na otázku žalovaného, proč by měla nyní být situace odlišná, když celý incident daný úředník nenahlásil v době, kdy byl žalobce stále v Uzbekistánu, žalobce uvedl, že neví, obává se však splnění výhrůžky.

15. Při následné konfrontaci se svou výpovědí na cizinecké policii dne 20. 1. 2026, kde uvedl, že do ČR (respektive do schengenského prostoru) přijel za prací, žalobce, v rámci pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, tuto informaci potvrdil a dodal, že se potřeboval v EU živit. Zároveň však uvedl, že skutečným důvodem jeho vycestování z vlasti byl výše popsaný incident s úředníkem. Tuto skutečnost na policii neuvedl, neboť se domníval, že českou policii jeho osobní problémy nezajímají. Přiznal, že do České republiky přijel pracovat ze Slovenska, trval však na tom, že důvodem, proč vycestoval z Uzbekistánu, je výše popsaný incident. Ke svému tvrzení, že by pro něj návrat do Uzbekistánu neznamenal nic zásadního, protože se tam stejně chtěl vrátit, sdělil, že se tam chtěl vrátit, ne však hned, ale až později, do konce roku 2026. Dále uvedl, že je jeho finanční situace dobrá, k čemuž žalobce tvrdil, že to pochopil tak, že měl dost peněz na nákup letenky. Žalobce však v rámci výpovědi na cizinecké policii uvedl, že do České republiky přicestoval, aby si „vydělal na cestu domů“. Žalobce konstatoval, že si chtěl vydělat daleko víc peněz, aby se mohl vrátit do Uzbekistánu s větší finanční rezervou pro svou rodinu.

16. Žalobce rovněž konfrontován se svým tvrzením, že mu v Uzbekistánu nehrozí žádné nebezpečí. K tomu tento podotkl, že když nad tím přemýšlel, možná se obává, že se něco stane, zbytečně. Dodal, že v Uzbekistánu funguje celý státní systém velmi dobře a pokud by se jeho obavy naplnily a celý incident dospěl k soudu, pomohl by mu nějaký právník a on by byl schopen soud vyhrát, neboť dotyčného úředníka nezbil.

17. Sdělil také, že podal tuto žádost o udělení mezinárodní ochrany, aby zlegalizoval svůj pobyt v České republice, přičemž zde chce zůstat maximálně do konce roku 2026, v lednu 2027 se chce nacházet v Uzbekistánu.

18. Do správního spisu byly jako podklady založeny zprávy o zemi původu Informace OAMP: Uzbekistán – Bezpečnostní a politická situace v zemi, ze dne 14. března 2025 a Informace MZV, č. j. 108366-6/2025-MZV/LPTP: Uzbekistán – Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti, Návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí, ze dne 8. dubna 2025.

19. Z první jmenované zprávy soud zjistil, že země původu žalobce je republikou. Jedná se o autoritářský režim, kde dominuje prezident volený na sedm let. Ten ve svých rukách koncentruje moc výkonnou a má kontrolu jak nad mocí zákonodárnou, tak i mocí soudní. Prezidentem byl v roce 2023 opět zvolen Šavkat Mirzijojev, podle OBSE však volby nesplňovaly demokratické standardy. V zemi se objevily případy porušování lidských práv, které je umožněno slabým fungováním právního státu a nedostatečnou transparentností. Mučení či trest smrti je nelegální. V zemi je umožněna svoboda vnitřního pohybu, zahraniční cestování, emigrace a repatriace. Výjezdní víza dříve potřebná pro většinu cest mimo Společenství nezávislých států byla v roce 2019 zrušena. Pro vycestování je nutné disponovat cestovním pasem. Azylový systém existuje a je funkční, vláda však nespolupracuje s Úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Uzbekistán ratifikoval základní úmluvy o lidských právech, není však stranou Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951. V zemi neprobíhá žádný ozbrojený konflikt.

20. Z druhé jmenované zprávy plyne, že situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu se výrazně liší v závislosti na tom, o jakou osobu se jedná. Osobám, které jsou uzbeckému režimu „nepohodlné“ či „nevyhovující“, se může stát cokoliv, a to navzdory všem zákonům, slibům a deklaracím. „Běžní“ neúspěšní žadatelé o mezinárodní ochranu dle dostupných informací nečelí žádným zvláštním postihům, znevýhodňování či diskriminaci ze strany státních orgánů či soukromých osob. Situace občanů Uzbekistánu po návratu do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí velmi obtížná, a to z hlediska obživy. O své příjmy, jichž dosahovali v zahraničí, se nezřídka dělili se svými rodinami, které setrvaly v Uzbekistánu. Po svém návratu do vlasti však nemají prakticky nic. Jejich šance na nalezení dobrého pracovního zařazení jsou, vzhledem k ohromné míře nezaměstnanosti v zemi, spíše nízké. Podobná situace by však mohla nastat i v případě, že by do zahraničí vůbec neodcestovali.

21. Dále bylo do správního spisu zařazeno i rozhodnutí Krajského ředitelství Policie Královéhradeckého kraje, č. j. KRPH-6931-19/ČJ-2026-050022-SV, o správním vyhoštění žalobce.

22. Dne 31. 3. 2026 byl žalobce předvolán k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí ve smyslu , (dále jen „s. ř.“), které mělo proběhnout dne 10. 4. 2026. Žalobce se však k seznámení se s podklady nedostavil, o čemž žalovaný dne 10. 4. 2026 učinil úřední záznam.

23. K převzetí napadeného rozhodnutí byl žalobce dne 16. 4. 2026 předvolán na den 4. 5. 2026, kdy si rozhodnutí osobně převzal, o čemž žalovaný učinil úřední záznam do spisu. Rozhodnutí tím nabylo právní moci podle .

Hodnocení věci Městským soudem v Praze

24. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán ( , , ve znění pozdějších předpisů - dále jen „ “), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (procedurální směrnice), který se navzdory derogaci procedurální směrnice použije i na řízení o žádostech o mezinárodní ochranu podaných přede dnem 12. 6. 2026 na základě článku 79 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU (procedurální nařízení).

25. Vzhledem k tomu, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu dne 2. 2. 2026 a údaje k této žádosti poskytl přede dnem 12. 6. 2026, rozhodoval soud v souladu s procedurální směrnice, procedurálního nařízení a přechodnými ustanoveními podle znění účinného přede dnem 12. 6. 2026. Soud při rozhodování vycházel z následujících ustanovení tohoto zákona, ve znění účinném do 11. 6. 2026:

26. Podle „nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v .“

27. Podle „se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.“

28. Podle ust. „se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.“

29. Podle „podkladem pro vydání rozhodnutí mohou být zejména a) žádost o udělení mezinárodní ochrany a údaje k jejímu doplnění, b) protokol o pohovoru, c) přesné a aktuální informace z různých zdrojů o státu, jehož je žadatel o udělení mezinárodní ochrany státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství o státu jejího posledního trvalého bydliště.“

30. O věci soud rozhodl bez jednání v souladu s , neboť žalovaný výslovně souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalobce ve stanovené lhůtě nesdělil, že požaduje projednat věc při jednání.

31. Soud posoudil žalobní námitky následovně.

32. Soud po seznámení se se spisovým materiálem dospěl k závěru, že žalovaný shromáždil relevantní a aktuální informace k situaci v zemi původu žalobce. Soud odakzuje na , který obsahuje demonstrativní výčet podkladů, jichž lze pro rozhodnutí o mezinárodní ochraně použít. Ustálená judikatura stanoví, že informace o zemi původu, které si správní orgán obstará za účelem zjištění reálií v zemi původu při hodnocení důvodnosti obav z pronásledování, musí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2008, č. j. -71). Žalovaný opřel závěry napadeného rozhodnutí o žalobcovu žádost o udělení mezinárodní ochrany, rozhodnutí Krajského ředitelství Policie Královéhradeckého kraje, č.j. KRPH-6931-19/ČJ-2026-050022-SV, a také o výše zmiňované zprávy, které obsahují informace o státu původu žalobce, tedy Uzbekistánu. Z hlediska relevance lze zmínit, že tyto zprávy se věnují otázkám a tématům, které korespondují s azylovými důvody žalobce. K důvěryhodnosti a vyváženosti informací lze uvést, že zprávy čerpají z poznatků Amnesty International, EUAA, MZV ČR, MZV USA, OSN a jiných zahraničních zdrojů. Uvedené zdroje soudu nezavdávají příčinu pochybovat o důvěryhodnosti prezentovaných informací. Rozličnost uvedených zdrojů je ku prospěchu jejich vyváženosti. Materiály hovoří o negativních i pozitivních aspektech dotčené problematiky. Poznatky, které zprávy přinesly, lze ověřit i z nezávislých zdrojů, jsou tedy transparentní a dohledatelné. Podklady pocházejí z roku 2025, přičemž soudu není známo, že by v Uzbekistánu docházelo k relevantním změnám. Soud dále podotýká, že žalobce nevyužil svého práva vyjádřit se ve smyslu a uvést skutečnosti, které by byly způsobilé zpochybnit informace shromážděné žalovaným.

33. K žalobcem tvrzenému skutkovému stavu přitom soud uvádí, že vzhledem k časovému odstupu od tvrzeného incidentu má soud za krajně nepravděpodobné, že by žalobce byl ve vlasti kvůli tomuto incidentu vyšetřován po návratu do země původu. (Podrobněji se k hrozbě s výše popsaným incidentem spojené vážné újmy soud vyjádří níže.) Není tedy třeba, aby žalovaný zjišťoval, jakým způsobem postupují příslušné uzbecké orgány při takovém stíhání, jaký trest žalobci případně za takové jednání hrozí a jakým způsobem jsou tyto tresty vykonávány. Nad rámec soud konstatuje, že samotný žalobce pak v rámci pohovoru uvedl, že má důvěru v uzbecký právní systém a justici a s právní pomocí by se v případě soudního řízení obhájil.

34. Dle soudu tak tyto podklady splňují výše popsané požadavky kladené i příslušnou judikaturou. Žalovaný tedy zjistil správně skutkový stav, o kterém nepanují žádné pochybnosti. K tomu soud dodává, že pouhé spekulace o možnosti zahájení trestního stíhání žalobce a následném zveličení závažnosti incidentu nemohou bez dalšího založit existenci pochybností. Soud na tomto místě připomíná existenci břemene tvrzení, jež vázne na žadateli o mezinárodní ochranu, a dále také sdíleného důkazního břemene mezi žadatelem a správním orgánem (rozsudek NSS ze dne 23. 9. 2024, č.j. -31). V žalobcových tvrzeních je řada rozporů, přičemž rozpory přesvědčivě nevysvětlil a svá tvrzení nijak nepodložil. Spekulativní charakter předestřených tvrzení se tak žalobci nepodařilo vyvrátit. Zásada „v pochybnostech ve prospěch žadatele o mezinárodní ochranu“ se zde tedy neaplikuje. Tato námitka tak není důvodná.

35. Stran námitky týkající se nedostatečného posouzení možnosti hrozící vážné újmy žalobci soud předně podotýká, jak již nastínil v tomto rozhodnutí výše, že nevyšlo najevo, že by napadený úředník na žalobce podal trestní oznámení (neučinil tak bezprostředně po incidentu, ani v následujících dvou měsících, kdy se žalobce stále zdržoval v Uzbekistánu, a ani rodinní příslušníci, s nimiž je žalobce v intenzivním kontaktu, žalobce neinformovali o tom, že by k tomu došlo v době jeho pobytu v členských státech EU). S ohledem na to soud nepovažuje za pravděpodobné, že stíhání bylo zahájeno po návratu žalobce do vlasti. K tomu soud dodává, že žalobce popřel jakékoliv problémy se státními orgány ve vlasti, neměl ani žádné problémy s vycestováním. Neuvedl také nic, z čeho by bylo možné dovodit, že by pro uzbecký režim představoval „nežádoucí“ osobu. Je tak velice nepravděpodobné, že by proti němu mělo být uplatněno „zveličené“ obvinění, neboť není jasné, z jakého důvodu by k tomu státní orgány v zemi původu žalobce měly přistoupit. Jak již soud podotkl výše, obavy žalobce jsou založeny na spekulacích ohledně možného trestního stíhání žalobce a zveličení závažnosti jeho prohřešku.

36. K tomu soud poznamenává, že žalobce sám v rámci pohovoru označil své obavy „možná za zbytečné“ a konstatoval, že se dobrovolně vrátí do vlasti k lednu 2027. Žalobce pak dále přiznal, že žádost o udělení mezinárodní ochrany podal, aby si zde zlegalizoval svůj pobyt. V rámci své výpovědi při řízení o správním vyhoštění také sdělil, že návrat do vlasti pro něj nepředstavuje nic zásadního a že mu tam nehrozí žádné nebezpečí. S tím dle názoru soudu kontrastují jím vyjádřené obavy z uvěznění, a z toho plynoucí obavy z vážné újmy dle , které popsal až v žalobě.

37. Soud dále konstatuje, že se žalobce ve svém vyjádření v rámci řízení o vyhoštění o žádném problému s úředníkem nezmínil, uváděl, že k vycestování do EU ho vedly ekonomické důvody. Existenci těchto ekonomických důvodů nepopřel ani v rámci pohovoru ke své žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Ekonomické důvody však bez dalšího nepředstavují azylově relevantní skutečnost. Žalobcova vyjádření dle názoru soudu významně podporují závěr, že bezprostředním účelem podání žádosti byla legalizace jeho pobytu a prodloužení možnosti pracovat na území České republiky, nikoli potřeba ochrany před reálným nebezpečím vážné újmy. Soud uzavírá, že žalobci nehrozí při návratu do vlasti reálné nebezpečí vážné újmy dle .

38. Soud tak neshledal, že by žalovaný postupoval v rozporu se či související judikaturou. Dále konstatuje, že napadené rozhodnutí obsahuje důvody, pro které žalovaný žalobci mezinárodní ochranu v žádné z jejích forem neudělil. Odůvodnění tedy obsahuje argumentaci, která obstojí ve světle žalobních námitek. Námitka proto není důvodná.

Závěr a náklady řízení

39. Lze shrnout, že žalobcem nebyly tvrzeny relevantní skutečnosti ve smyslu . Zároveň se v jeho případě neobjevily takové skutečnosti, ke kterým by správní orgán a soud byly povinny přihlédnout z úřední povinnosti.

40. Zdejší soud tak ze všech výše uvedených důvodů dospěl k závěru o nedůvodnosti žalobních námitek v podobě, v jaké byly žalobcem uplatněny. Zároveň v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž by bylo nutno přihlížet z úřední povinnosti. Podanou žalobu proto zdejší soud zamítl podle ustanovení jako nedůvodnou.

41. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ust. , podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci neměl úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží. Žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly, proto mu soud jejich náhradu nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokud svým významem kasační stížnost podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost ( ).

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 27. srpna 2026

JUDr. Hana Kadaňová Ph. D., v. r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje X. X.