Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 A 18/2026 - 29

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci

žalobkyně:

X., narozená dne X.

bytem X.

zastoupená advokátem JUDr. Simonem Mesropyanem, Ph.D.

sídlem Rybná 678/9, 110 00 Praha 1

proti

žalovanému:

Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky

sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7

o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 24. 3. 2026, zaevidované pod č. 383802,

takto:

I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že vrátil dne 24. 3. 2026 žalobkyni jako nepřijatelnou její žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod č. 383802, byl nezákonný.

II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu ze dne 24. 3. 2026, zaevidované pod č. 383802.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 12 270 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala určení, že zásah žalovaného, kterým jí vrátil žádost jako nepřijatelnou podle , o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace (dále jen „ “), byl nezákonný.

II. Obsah žaloby

2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že musela kvůli invazi opustit Ukrajinu, dne X. vstoupila na území členských států EU a získala dočasnou ochranu na Kypru, která byla následně dne X. zrušena. Podala žádost o dočasnou ochranu v ČR, která byla shledána nepřijatelnou, žalobkyně však uspěla u Městského soudu v Praze, který rozhodl rozsudkem ze dne 28. 5. 2025, č. j.: -43. Žalovaný následně její žádost posoudil meritorně a zamítl ji. Žalobkyně podala další žádost o dočasnou ochranu, která jí byla vrácena jako nepřijatelná.

3. Žalovaný nesprávně postupoval podle ust. , ačkoli správní soudy opakovaně vyloučily možnost jeho aplikace. Žalobkyně nebyla ke dni podání žádosti držitelkou dočasné ochrany v jiném členském státu EU a uvedené zákonné ustanovení je v rozporu s unijním právem. Směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále jen „směrnice 2001/55/ES“) stanovuje minimální harmonizační rámec, od něhož se členské státy EU mohou odchýlit jen ve prospěch žadatele, a proto nelze rozšiřovat výčet osob vyloučených z poskytnutí dočasné ochrany. Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále jen „prováděcí rozhodnutí Rady“), nevylučuje použití a směrnice 2001/55/ES. však obsahuje ust. až e), které nemá oporu ve směrnici 2001/55/ES ani prováděcím rozhodnutí Rady. Důsledkem posouzení žádosti jako nepřijatelné je bezprostřední hrozba nuceného návratu na Ukrajinu, kde probíhá válečný konflikt.

4. Vyloučení možnosti přesunu osob vysídlených z území Ukrajiny mezi členskými státy EU ani nebylo záměrem unijního zákonodárce. Žalobkyně upozornila na čl. 26 odst. 4 směrnice 2001/55/ES, bod 15 preambule prováděcího rozhodnutí Rady, který vylučuje uplatnění čl. 11 směrnice 2001/55/ES, a sdělení Komise: Operační pokyny k provádění prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana 2022/C 126 I/01 (dále jen „operační pokyny Komise“).

5. Na základě výše uvedeného žalobkyně navrhla, aby soud určil, že posouzení žádosti o dočasnou ochranu jako nepřijatelné představuje nezákonný zásah žalovaného, aby stanovil zákaz porušování práva žalobkyně na dočasnou ochranu a aby obnovil stav před vrácením žádosti.

III. Vyjádření žalovaného

6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyně získala dočasnou ochranu v jiném členském státu EU. Ministerstvo vnitra v souladu s ust. zaslalo Evropské komisi oznámení o vyčerpání kapacit. Podle žalovaného není jisté, zda je ust. skutečně v rozporu s právem EU. Dokud nebude Soudním dvorem EU jednoznačně zodpovězena otázka týkající se přesunu osob, které získaly dočasnou ochranu v jiném členském státu EU, bude žalovaný nejspíše stále aplikovat ust. Podle žalovaného by soud měl zvážit podání předběžné otázky. Právo na přemístění do jiného členského státu nelze dovozovat z politické dohody členských států, že nebudou aplikovat směrnice 2001/55/ES. Členský stát nemá povinnost vydat povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany osobě, která již požívá dočasnou ochranu v jiném členském státu. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout.

IV. Obsah správního spisu

7. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobkyně dne 24. 3. 2026 podala žádost o poskytnutí dočasné ochrany, ve které uvedla, že v X. získala dočasnou ochranu na Kypru, která byla ukončena X. Na žádosti je vyznačeno, že je nepřijatelná, protože žadatelka je nebo byla držitelkou dočasné ochrany v jiném členském státě EU nebo Schengenského prostoru a bylo učiněno prohlášení podle ust.

8. Dále jsou součástí správního spisu oznámení Ministerstva vnitra adresované Evropské komisi ze dne 25. 8. 2025, č. j.: MV-136110-1/OAM-2025, a výpisy z informačního systému členských států Temporary Protection Platform (TPD) a z CIS.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

9. Městský soud v Praze věc posoudil v souladu s ust. a násl. , (dále jen „ “), a vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (ust. ). Po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

10. Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože s tímto postupem vyslovili souhlas účastníci ve smyslu ust.

11. Podle ust. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

12. Podle ust. ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky uděluje dočasnou ochranu cizincům, na které se povinně vztahuje rozhodnutí Rady Evropské unie podle .

13. Podle ust. ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky dále, je-li účinné rozhodnutí Rady Evropské unie podle , uděluje dočasnou ochranu cizinci, který doloží, že a) byl ke dni uvedenému v rozhodnutí Rady Evropské unie podle držitelem platného povolení k trvalému pobytu na území Ukrajiny a b) jeho vycestování do státu, jehož je státním občanem, nebo části jeho území, anebo v případě osoby bez státního občanství do státu nebo části jeho území jeho posledního trvalého bydliště před vstupem na území Ukrajiny, není možné z důvodu hrozby skutečného nebezpečí podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky.

14. Podle ust. žádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže a) není podána osobně, b) je podána cizincem, který není uveden v , c) je podána cizincem, který o dočasnou nebo mezinárodní ochranu požádal v jiném členském státě Evropské unie, d) je podána cizincem, kterému byla udělena dočasná nebo mezinárodní ochrana v jiném členském státě Evropské unie, e) je podána cizincem, který je občanem Evropské unie, státu, který je vázán mezinárodní smlouvou sjednanou s Evropskou unií, z níž mu vyplývá právo na volný pohyb rovnocenné takovému právu občanů Evropské unie, nebo státu, který je vázán Dohodou o Evropském hospodářském prostoru, nebo f) je podána cizincem, který je nebo byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie nebo státě uplatňujícím Schengenský hraniční kodex v plném rozsahu, poté, co Ministerstvo vnitra Evropské komisi zaslalo oznámení podle .

15. Správní soud může poskytnout ochranu podle ust. an. , pokud jsou kumulativně splněny následující podmínky. Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle ust. an. poskytnout [vizte rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 17. 3. 2008, č. j.: 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS]. Soud si je vědom, že byl vyslovený názor již částečně modifikovaný, nebyl však překonaný, a proto se domnívá, že je relevantní pro projednávanou věc (srov. např. rozsudky NSS ze dne 6. 2. 2026, č. j.: -33, či ze dne 23. 3. 2026, č. j.: -42).

16. V projednávané věci byly splněny první, druhá a pátá podmínka, protože vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobkyni pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jejích práv bez ohledu na udělení dočasné ochrany jiným členským státem EU v minulosti. Vrácení žádosti pro nepřijatelnost může být zásahem ve smyslu ust. (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 5. 2017, č. j.: -52). Čtvrtá podmínka byla rovněž splněna, a proto se soud zaměřil na splnění třetí podmínky, a to na otázku zákonnosti takového zásahu.

17. Žalobkyni byla v minulosti udělena dočasná ochrana na Kypru, které se v X. měla vzdát. Sice se domnívala, že žalovaný postupoval podle ust. , jednalo se však o písm. f) téhož ustanovení. Na celkovou důvodnost její argumentace však uvedená skutečnost neměla vliv, protože ještě během loňského roku žalovaný vracel žádosti o dočasnou ochranu jako nepřijatelné s odkazem na zmíněné písm. d) a začala se vytvářet jednoznačná judikatura. Do zákona bylo následně zakotveno písm. f) a soudy navázaly na svá dřívější rozhodnutí týkající se písm. d), neboť se samotná podstata problému nezměnila, stále se jedná o otázku osob vysídlených z Ukrajiny, které v minulosti získaly dočasnou ochranu v jiném členském státu EU.

18. K ust. již existuje stálá judikatura, podle níž konstantně postupuje městský soud i NSS. V projednávané věci se nenachází žádné okolnosti, kvůli kterým by se soud musel odchýlit od rozhodovací praxe. Lze například upozornit na právní větu rozsudku NSS ze dne 10. 12. 2025, č. j.: -18, ve které se uvádí: „Žádost osoby požívající dočasné ochrany na základě prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382, která žádá o povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany v České republice, na něž této osobě vzniká nárok na základě směrnice Rady 2001/55/ES, není správní orgán oprávněn vrátit této osobě jako nepřijatelnou dle ve spojení s , o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění účinném od 3. 9. 2025, z toho důvodu, že této osobě je nebo bylo uděleno povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany také v jiném členském státě Evropské unie.“ Na důvod vrácení žádosti dle se vztahuje předchozí judikatura NSS týkající se nezákonnosti vrácení žádosti o povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany (srov. rozsudky NSS ze dne 1. 4. 2025, č. j.: -27, ze dne 26. 2. 2026, č. j.: -22, ze dne 26. 3. 2026, č. j.: -18, či ze dne 16. 4. 2026, č. j.: -27). Žalobkyně v žalobě odkázala na řadu rozsudků od NSS i krajských soudů. Vzhledem k totožnému a dlouhodobému postupu žalovaného v obdobných případech existuje značné množství soudních rozhodnutí, jejichž argumentace je shodná.

19. Žalovaný není oprávněn žádost o dočasnou ochranu vrátit jako nepřijatelnou z důvodu, že žadateli je nebo bylo uděleno povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany v jiném členském státu EU. Je povinen žádost přijmout a vést o ní řádné správní řízení. V případě žalobkyně je třeba, aby žalovaný ověřil, zda jí byla dočasná ochrana skutečně udělena jiným státem a zda ke dni rozhodování stále trvá. Pokud by dočasná ochrana v jiném členském státě trvala, žalovaný musí žalobkyni poučit o nemožnosti čerpání práv plynoucích z dočasné ochrany ve více členských státech současně. Jestliže bude žalobkyně trvat na tom, že si přeje uvedená práva využívat výlučně v ČR, žalovaný musí ověřit, zda vydáním povolení k pobytu na území ČR dojde dle práva dotčeného hostitelského státu automaticky k zániku předchozího pobytového oprávnění. V případě kladného zjištění vydá oprávnění k pobytu, v opačném případě (či pokud se mu nepodaří právní úpravu v hostitelském členském státě zjistit) vyzve žalobkyni, aby sama v přiměřené lhůtě učinila kroky k ukončení pobytového oprávnění v jiném hostitelském státě. Žalovaný jí k tomu poskytne součinnost (srov. rozsudky NSS ze dne 3. 4. 2025, č. j.: , a ze dne 10. 12. 2025, č. j.: -18). Splněna tak byla i třetí podmínka vyplývající z rozsudku NSS ze dne 17. 3. 2008, č. j.: 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS.

20. Žalovanému bylo během správního řízení známo, že žalobkyni byla v minulosti udělena dočasná ochrana na Kypru, měla se jí však vzdát. Žalovaný si ale pouze vyhledal žalobkyni v systému TPD a další informace si nezjišťoval, což však nelze považovat za dostačující. Neověřil řádně stav jejího pobytového oprávnění na Kypru. Systém TPD není veřejným rejstříkem a nevztahuje se na něj princip materiální publicity (srov. rozsudky NSS ze dne 1. 4. 2025, č. j.: -27, a ze dne 19. 9. 2025, č. j.: -17).

21. Žalobkyně v žalobě upozornila na , , a 2 a směrnice 2001/55/ES, které obsahují účel právní normy a vyloučení z dočasné ochrany, dále na ust. , o dočasné ochraně cizinců, a ust. Poukázala i na možnost přesídlení podle směrnice 2001/55/ES a v jeho souvislosti i na operační pokyny Komise. Žalobkyně dále uvedla, že vyloučit možnost přesídlení nebylo záměrem unijního zákonodárce, a připomněla prováděcí rozhodnutí Rady 2022/382, v jehož souvislosti soud upozorňuje na aktuální rozsudek NSS ze dne 11. 6. 2026, č. j.: -19, v němž se uvádí: „Výkladem ex post nelze popřít skutečný obsah rozhodnutí členských států, který je zřejmý z jejich společného prohlášení: „S cílem podpořit členské státy, které jsou hlavními vstupními místy hromadného přílivu vysídlených osob prchajících před válkou z Ukrajiny, na něž se vztahuje prováděcí rozhodnutí Rady ze dne 4. března 2022, a s cílem prosazovat rovnováhu mezi úsilím všech členských států se členské státy dohodly, že nebudou uplatňovat článek 11 směrnice 2001/55/ES na osoby, které požívají dočasné ochrany v daném členském státě v souladu s uvedeným prováděcím rozhodnutím Rady a které se přesouvají bez povolení na území jiného členského státu, pokud se členské státy na dvoustranném základě nedohodnou jinak.“ Již z textu prohlášení jednoznačně vyplývá, že se od něj nelze jednostranně odchýlit. Zároveň je zřejmé, že státy tímto prohlášením aktivovaly napříč celou EU možnost, s níž výslovně počítá poslední věta směrnice o dočasné ochraně: „Na základě dvoustranné dohody členské státy mohou rozhodnout, že tento článek nebudou používat.“ Není přitom podstatné, že se jedná o dohodu mnohostrannou, neboť i na ni lze nahlížet jako na sérii dvoustranných dohod. To potvrzuje rovněž prováděcí rozhodnutí Rady z roku 2022 (bod 15 jeho odůvodnění). Skutečnost, že na vyloučení se nic nezměnilo, pak plyne i z prováděcího rozhodnutí Rady z roku 2025 (bod 5 odůvodnění), přičemž normativním obsahem tohoto prováděcího rozhodnutí (stejně jako všech předchozích, která následovala po prováděcím rozhodnutí Rady z roku 2022) je „pouhé“ prodloužení trvání dočasné ochrany o další rok. Výklad dále obsažený v bodu 6 odůvodnění tohoto prováděcího rozhodnutí pouze upřesňuje, že práva v souvislosti s dočasnou ochranou nemají být čerpána ve dvou státech zároveň. Nevyvrací však možnost jejich čerpání postupně, tedy možnost druhotné volby státu pobytu, jak již Nejvyšší správní soud ve výše zmiňované judikatuře opakovaně konstatoval.“ Argumentace žalobkyně je v souladu s aktuální ustálenou judikaturou, která konstatovala rozpor ust. s unijním právem a na niž soud odkázal výše. Čl. 29 směrnice 2001/55/ES však není přiléhavý na její případ, protože není osobou vyloučenou z poskytnutí dočasné ochrany podle téže směrnice. Její případ je však typickým příkladem nezákonného postupu žalovaného, který stále nerespektuje velké množství soudních rozhodnutí, ačkoli je jejich logika shodná. V projednávané věci se nenachází žádná odlišnost, která by soud vedla k nutnosti odlišného přístupu.

22. Soud se v projednávané věci věnoval pouze zásahu žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti žalobkyni, není však povinen a ani oprávněn zkoumat možnost vysídlení a ani situaci na Ukrajině. Věcné posouzení bude úlohou žalovaného v dalším řízení.

23. S ohledem na výše uvedené důvody soud určil, že zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni vrátil její žádost jako nepřijatelnou, byl nezákonný. Žalovanému zakázal pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikázal mu, aby obnovil stav před vrácením uvedené žádosti.

24. Soud rozhodl bez jednání v souladu s ust. Žalobkyně k žalobě připojila následující přílohy: emaily s žádostí o zrušení dočasné ochrany a odpověď na ni, které soud zaslal žalovanému, a rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 9. 2025, č. j.: OAM-0400750-17/DO-2024, jehož obsah je znám žalovanému z úřední činnosti. Žalovaný se k zaslaným podkladům nevyjádřil. Soud se nezabýval ověřováním stavu pobytového oprávnění žalobkyně na Kypru, protože se mu bude věnovat žalovaný v dalším řízení.

25. Žalovaný je povinen žádost žalobkyně přijmout, vést o ní řádné správní řízení, v jeho rámci poučit žalobkyni o jejích právech a v návaznosti na její případná tvrzení, důkazní návrhy či jiné procesní kroky ověřit, zda povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany bylo žalobkyni na Kypru zrušeno, či je stále platné. Pokud je stále platné, tak zjistí, zda vydáním povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany v ČR její předchozí obdobné pobytové oprávnění na Kypru zanikne, a pokud tomu tak nebude, poskytne žalobkyni přiměřenou lhůtu k tomu, aby učinila potřebné kroky k ukončení takového povolení a aby uvedenou skutečnost žalovanému doložila.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. ; žalobkyně byla ve věci samé úspěšná, proto jí přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náklady vynaložené žalobkyní v daném řízení představují náklady právního zastoupení spočívající v odměně za 2 úkony právní služby ( , , a d) – tj. převzetí zastoupení a písemné podání k soudu) v částce 4 620 Kč za jeden úkon, celkem 9 240 Kč a náhradu hotových výdajů v částce 450 Kč za jeden úkon, celkem 900 Kč ( téže vyhlášky). Soud žalobkyni dále přiznal i částku odpovídající příslušné sazbě DPH (zaokrouhlené na celé koruny nahoru dle , daňový řád) ve výši 2 130 Kč. Celková výše nákladů tak činí 12 270 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 27. srpna 2026

JUDr. Václav Kočka-Amort, v. r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje K. T.