Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 A 54/2025 - 102

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka v právní věci

žalobkyně: E. S.

zastoupená advokátem Mgr. Ing. Martinem Matějkou

sídlem Jana Babáka 2733/11, 612 00 Brno

proti

žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje

sídlem Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno

za účasti osoby

zúčastněné na řízení: 1) M. H.

2) F. H.

oba zastoupeni advokátem Radkem Motzkem

sídlem Opletalova 600/6, 602 00 Brno

o žalobě proti výroku III. rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2025, č. j. JMK 67314/2025, sp. zn. S – JMK 170706/2024 OKSÚ,

takto:

I. Výrok III. rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 26. 5. 2025, č. j. JMK 67314/2025, sp. zn. S – JMK 170706/2024 OKSÚ, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 269 Kč, a to k rukám jejího advokáta Radka Motzkeho do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Osobám zúčastněným na řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně podanou žalobou brojí proti výroku III. výše označeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Brna (stavebního úřadu) ze dne 11. 9. 2024, sp. zn. OSR/MMB/0583014/2024/Srb, č. j. MMB/0838556/2024, jímž podle , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon z roku 2006), ve spojení s , stavebního zákona (nového), a v souladu s , o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, vydal společné povolení pro stavbu s názvem „Rekonstrukce bytu X, na pozemku parc. č. X, k. ú. X, obec X, a to k žádosti stavebníků – osob zúčastněných na řízení.

II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě

2. Ve včas podané žalobě ( , , dále jen „ “), splňující též ostatní podmínky řízení ( , a ), žalobkyně navrhla krajskému soudu, aby rozhodnutí žalovaného ve výroku III. zrušil.

3. Žalobkyně namítá, že od počátku upozorňovala na to, že z důvodu zvýšení budovy č. p. 37 bude muset dojít ke zcela odlišnému řešení oplechování styčné spáry mezi stavbami, které slouží k utěsnění prostoru mezi nimi. Aby bylo oplechování funkční, bude muset být spojeno s podstatným rozšířením na střechu sousední budovy č. p. Y a dokonce s úpravami části její střešní krytiny. Nikdy však nebyl udělen souhlas vlastnic sousedního bytového domu podle § 184a stavebního zákona z roku 2006. Ani jeden z rozhodujících orgánů se otázkou oplechování reálně nezabýval, oba pouze opakovaly jedinou větu z projektové dokumentace, která se ho týká, a sice že oplechování bude provedeno v souladu s ČSN 73 3610 – Navrhování klempířských konstrukcí. Takové konstatování je samo o sobě dle žalobkyně zcela nevypovídající. Vzhledem k tomu, že souvisejícím otázkám nebyla ze strany rozhodujících orgánů věnována prakticky žádná pozornost, byla žalobkyně nucena nechat si zpracovat odborné stanovisko (stanovisko Ing. J. B., autorizované osoby v oboru IP00 pozemní stavby, ze dne 17. 7. 2025, které přikládá k podané žalobě). To potvrzuje, že řešení navržené v projektové dokumentaci není technicky správné, neodpovídá ČSN a nebude funkční. Stavební úřad se snaží navodit dojem, že nedojde k ničemu jinému než výměně stávajícího oplechování, což je zcela v rozporu s realitou: realizací nástavby dojde ke změně výškových poměrů budov, nemluvě o celé řadě technických komplikací popsaných výše. Žalovaný pak připouští, že dojde k zásahu do sousední budovy, dle jeho názoru se však nejedná o zásah, který by si žádal opatření stavebního úřadu. Ani stavebního zákona, ani však žádný přesah na sousední nemovitost nepřipouštějí.

4. Další, zcela zásadní, vadou dle žalobkyně je, že není dodržená povinná minimální výška komína podle závazné normy ČSN 73 4201 – Komíny a kouřovody, a to jak ve vztahu ke střeše nové nástavby domu č. p. X, tak ve vztahu ke střeše sousední budovy č. p. Y ve vlastnictví žalobkyně. Uvedené též plyne z odborného stanoviska Ing. B.

5. V neposlední řadě žalobkyně namítá procesní pochybení žalovaného, resp. stavebního úřadu, pokud žalobkyni nevyzvali k odstranění vad jí podaného odvolání postupem podle .

III. Vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení

6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě pouze ve stručnosti odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí s tím, že všechny námitky byly vypořádány stavebním úřadem či žalovaným.

7. Osoby zúčastněné na řízení se ztotožňují s argumentací žalovaného a považují žalobu za nedůvodnou. K námitce žalobkyně, že jí hrozí újma v důsledku nedostatečně provedeného zaplechování spáry mezi domy, uvádí, že s provedením zaplechování způsobem dle návrhu žalobkyně nebo způsobem obdobným počítají. Osoby zúčastněné na řízení uvádějí, že tento způsob řešení při předchozích jednáních opakovaně nabízely, žalobkyně jej však odmítala.

IV. Posouzení věci soudem

8. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů ( ) napadené rozhodnutí žalovaného, včetně řízení předcházející jeho vydání, a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nezákonné [ ].

9. Žalobkyně v podané žalobě za stěžejní námitku považuje absenci jejího souhlasu coby spoluvlastnice sousedního pozemku a stavby (bytového domu na ulici X č. p. Y) na parc. č. XA v k.ú. X podle § 184a stavebního zákona, neboť z důvodu realizace stavebního záměru bude muset dojít ke zcela odlišnému řešení oplechování styčné spáry mezi stavbami, které slouží k utěsnění prostoru mezi nimi. Oplechování funkční bude muset být spojeno s podstatným rozšířením na střechu sousední budovy a budou muset být provedeny úpravy části její střešní krytiny. Ačkoliv shodnou námitku vznesla již v průběhu stavebního řízení prostřednictvím námitek, resp. v odvolání, stavební úřad, resp. žalovaný se s ní dle žalobkyně vypořádaly nedostatečným způsobem.

10. Krajský soud se s touto námitkou ztotožňuje, přičemž způsob, jakým se žalovaný s uvedenou odvolací námitkou vypořádal, zatížil napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti.

11. Nepřezkoumatelnost je vadou správního rozhodnutí, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2003, č. j. -78, rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz). Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2016, č. j. -51, bod 24) vyplývá, že „[P]řezkoumatelné rozhodnutí je rozhodnutí srozumitelné, s dostatkem důvodů podporujících výrok rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je dána především tehdy, opřel-li soud rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem nebo pokud zcela opomněl vypořádat některou z námitek uplatněných v žalobě (viz např. rozsudek ze dne 27. 6. 2007, č. j. –58, rozsudek ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004–73).“ Ačkoliv byl tento právní názor vysloven ve vztahu k soudnímu rozhodnutí, lze jej vztáhnout i rozhodnutí správních orgánů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. -45). Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. -74). Současně je třeba zdůraznit, že na rozhodnutí správních orgánů obou stupňů je třeba v rámci soudního přezkumu nahlížet jako na jeden celek, tedy že rozhodnutí se mohou vzájemně argumentačně doplňovat v obou směrech (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu dne 14. 10. 2021, č. j. -60). Nemůže být sporu o tom, že pokud by žalovaný zcela opomenul vypořádat některou z odvolacích námitek, která by mohla ve prospěch žalobce ovlivnit výrok rozhodnutí, a k jejímu implicitnímu vypořádání by nedošlo ani argumentačním základem napadeného rozhodnutí, bylo by takové rozhodnutí nepřezkoumatelné.

12. Krajský soud zdůrazňuje, že vada nepřezkoumatelnosti v nyní projednávaném případě nespočívá v tom, že by stavební úřad, resp. žalovaný zcela opomenuly vznesenou námitku a v ní nastolenou otázku ohledně nezbytnosti doložení souhlasu podle § 184a stavebního zákona z roku 2006 vypořádat. Po podrobnějším seznámení se s obsahem napadeného rozhodnutí i rozhodnutí stavebního úřadu a v kontextu skutkových zjištění vyplývajících ze správního spisu má nicméně krajský soud za to, že v odůvodnění absentuje podrobnější vypořádání této námitky. Stavební úřad se totiž s touto námitkou vypořádal velmi povrchně, bez opory ve skutkových zjištěních, a nadto i v přímém rozporu se svým vlastním procesním postupem i názorem účastníků řízení, včetně samotných stavebníků. Žalovaný pak tato pochybení aproboval rovněž velmi strohým zdůvodněním odkazujícím na závěry stavebního úřadu.

13. Krajský soud považuje za stěžejní spornou otázku, které správní orgány nevěnovaly dostatečnou pozornost, zda bylo nezbytnou součástí žádosti o vydání společného povolení doložení souhlasu podle § 184a stavebního zákona z roku 2006.

14. Podle § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona z roku 2006 stavebník k žádosti o stavební povolení připojí „souhlas k provedení stavebního záměru podle § 184a.“

15. Podle § 184a odst. 1 a 2 stavebního zákona z roku 2006 pak platí: „(1) Není-li žadatel vlastníkem pozemku nebo stavby a není-li oprávněn ze služebnosti nebo z práva stavby požadovaný stavební záměr nebo opatření uskutečnit, dokládá souhlas vlastníka pozemku nebo stavby. Není-li žadatel o povolení změny dokončené stavby jejím vlastníkem, dokládá souhlas vlastníka stavby. K žádosti o povolení změny dokončené stavby v bytovém spoluvlastnictví vlastník jednotky dokládá souhlas společenství vlastníků, nebo správce, pokud společenství vlastníků nevzniklo. (2) Souhlas s navrhovaným stavebním záměrem musí být vyznačen na situačním výkresu dokumentace, nebo projektové dokumentace.“

16. Tato úprava vychází především z principu, že nositelé věcných práv, tj. vlastníci a oprávnění z práva stavby a ze služebnosti jsou oprávnění v rozsahu těchto práv požadovaný záměr uskutečnit. Svědčí jim proto jak soukromoprávní titul k realizaci stavby, tak jsou oprávněni podat žádost o povolovací rozhodnutí nebo jiný úkon stavebního úřadu. Stavební úřad v takovém případě u práva stavby nebo služebnosti pouze zkoumá, zda stavební záměr koresponduje s předmětem práva stavby a služebnosti. V ostatních případech stavební úřad nezkoumá povahu, obsah, ani rozsah oprávnění provést stavbu, ale vyžaduje souhlas vlastníka pozemku nebo stavby k uskutečnění stavebního záměru s tím, že pro potřeby veřejnoprávního posuzování se prakticky jedná o souhlas s podáním žádosti o povolovací rozhodnutí nebo jiného úkonu předmětného stavebního záměru podle stavebního zákona, de facto o prokázání aktivní procesní legitimace. V případě vydání veřejnoprávního oprávnění je pak na stavebníkovi, aby si zajistil potřebný soukromoprávní titul. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 11. 5. 2022, č. j. -47, vyslovil, že „souhlas vlastníka pozemku nebo stavby dle § 184a stavebního zákona z roku 2006 sám o sobě nemá soukromoprávní účinky v tom smyslu, že by zakládal oprávněnost stavby. Souhlas je totiž udělován toliko v režimu stavebního řízení, které je nezávislé na tom, zda je stavebník z hlediska soukromého práva oprávněn příslušný záměr realizovat.“

17. Z obsahu správního spisu vyplývá, že stavební úřad obdržel dne 4. 4. 2024 žádost osob zúčastněných na řízení o vydání společného stavebního povolení k předmětnému záměru. V reakci na to stavební úřad v souladu s § 94l odst. 6 stavebního zákona z roku 2006 dne 24. 4. 2024 adresoval stavebníkům výzvu doplnění žádosti (č. j. MCBS/2024/0071254/SRBJ), v níž je vyzval k odstranění nedostatků žádosti spočívajících mimo jiné v absenci „souhlasu k umístění a provedení stavebního záměru podle § 184a stavebního zákona“. Dne 21. 5. 2024 pak stavební úřad vydal oznámení o zahájení společného územního a stavebního řízení. Žalobkyně (společně se spoluvlastnicí domu Ing. J. S.) adresovala stavebnímu úřadu námitky vůči stavebnímu záměru, v nichž mimo jiné namítala, že jim stavebník sdělil, že „v rámci rekonstrukce měníme střechu šikmou na pultovou a mezi budovami bude potřeba změnit oplechování. Stavební úřad požaduje s tímto souhlas, a to ve formě podpisu na koordinačním situačním výkresu a řezu“. Z jejich strany nicméně nebyl udělen souhlas s oplechováním dle výkresu. V návaznosti na to stavební úřad nařídil (č. l. 8 správního spisu) na 3. 9. 2024 ústní jednání, jehož účel vymezil jako „pokus o dosažení dohody o námitkách mezi žadatelem a účastníky řízení.“ Z protokolu z tohoto jednání (č. l. 9 správního spisu) pak vyplývá, že k námitce č. 3 (oplechování) se vyjádřil projektant tak, že „je nutné provést oplechování na hranici pozemku z důvodu ochrany spáry mezi sousedícími stěnami. Novým oplechováním nové zástavby se zlepší stav stávající sousední štítové stěny, která je v současnosti neomítnutá.“ K dohodě o této námitce nedošlo.

18. Stavební úřad následně dne 11. 9. 2024 vydal citované společné povolení. K uplatněné námitce konstatoval, že „dle projektové dokumentace bude stávající oplechování nahrazeno novým oplechováním dvorní nástavby objektu X, provedeným dle ČSN 73610 – Navrhování klempířských konstrukcí. Stavební úřad konstatuje, že navrhovaný záměr nástavby má být realizován výlučně na pozemku parc. č. X a stavbě č. p. X. K tomu byl doložen souhlas spoluvlastníků jednotek dle § 184a stavebního zákona. Řešení styku mezi konstrukcemi sousedních objektů oplechováním je standardní stavební detail dle ČSN 73610. Jedná se o nezbytné opatření zabraňující zatékání dešťových srážek mezi objekty, které nahradí stávající oplechování mezi objekty.“ Na základě výše uvedeného stavební úřad dospěl k závěru, že „souhlas vlastníků pozemku parc. č. XA a stavby č. p. Y dle § 184a stavebního zákona v tomto případě není zapotřebí.“ (str. 7 stavebního povolení).

19. Odvolací námitku žalobkyně pak žalovaný v napadeném rozhodnutí vypořádal tak, že shledal, že stavební úřad v rámci posuzování záměru ve společném řízení se v řízení uplatněnými námitkami dostatečným způsobem zabýval a přiměřeným způsobem k nim při svém rozhodování přihlížel. „Nad rámec svých povinností se pokusil o smírné řešení, k dohodě o námitkách však nedošlo. Proto stavební úřad námitky vyhodnotil jednotlivě, na základě obecných požadavků na výstavbu, závazných stanovisek a technických norem. Námitky (žalobkyně) uplatněné v odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu toto vypořádání námitek nikterak nerozporují. KrÚ vypořádání námitek shledal dostačující, věcnou argumentaci stavebního úřadu pak za opodstatněnou a srozumitelnou.“ (str. 6-7 rozhodnutí).

20. S tímto názorem žalovaného ohledně řádného způsobu vypořádání předmětné námitky a řešení sporné otázky se nicméně krajský soud neztotožňuje. Jak totiž vyplývá jak ze samotného odůvodnění stavebního povolení, tak i z jeho předcházejícího procesního postupu, stavební úřad sám neměl nastolenou spornou otázku postavenou najisto (i s oporou ve skutkových zjištěních). Na straně jedné totiž po stavebníkovi vyžadoval předložení souhlasu vlastníků sousedního pozemku (domu) se stavebním záměrem dle § 184a stavebního zákona z roku 2006, jehož absenci považoval za nedostatek žádosti. Ten také následně o něj usiloval, a to opakovaně, k čemuž ostatně stavební úřad sám za účelem pokusu o smírné řešení a vypořádání předmětné námitky nařídil ústní jednání. Aby pak stavební úřad na straně druhé v samotném stavebním povolení povinnost předložit předmětný souhlas dle § 184a stavebního zákona z roku 2006 zcela negoval s odůvodněním, že není třeba, neboť to nevyžaduje charakter stavebního záměru, který má být výlučně realizován na pozemku ve vlastnictví stavebníka a zásah v podobě výměny oplechování označil za stavební detail. Takto vnitřně rozporné zdůvodnění vznesené námitky krajský soud nemůže hodnotit za dostatečně srozumitelné a věcné vypořádání, jak činí žalovaný. Nelze totiž odhlédnout od skutečnosti, že ze situačního výkresu i ze samotného charakteru stavebního záměru (nástavba a výměna typu střechy ze šikmé na pultovou) jednoznačně vyplývá, že oplechování spáry u sousedícího domu nebude pouze „vyměněno“, jak uvádí stavební úřad, ale dojde k jeho nahrazení oplechováním novým, včetně omítnutí domu ve spoluvlastnictví žalobkyně. Tuto skutečnost opakovaně stvrdil i samotný stavebník (projektant) ať již v průběhu stavebního řízení, tak činí i ve vyjádření k žalobě.

21. Krajský soud tímto nevyslovuje kategorický závěr ohledně toho, zda ve vztahu ke stavebnímu záměru (s ohledem na charakter stavebních zásahů do sousedního domu) bylo povinností stavebníků dokládat i souhlas vlastníků sousedícího domu, tedy žalobkyně, ve smyslu § 184a stavebního zákona z roku 2006. Z toho důvodu ani neshledal za potřebný k důkazu provést a hodnotit žalobkyní přiložené stanovisko Ing. J. B., autorizované osoby v oboru IP00 pozemní stavby, ze dne 17. 7. 2025. K tomu jen krajský soud pro stručnost dodává, že ani osoby zúčastněné na řízení přitom ve svém vyjádření k žalobě závěry tohoto stanoviska ohledně způsobu oplechování zásadním způsobem nezpochybňují. Pochybení žalovaného nicméně spatřuje v tom, že aproboval způsob, jakým se s touto otázkou vypořádal stavební úřad, ačkoliv se jednalo o zdůvodnění velmi stručné, oporu ve skutkových zjištěních postrádající a nadto argumentačně i z hlediska procesního postupu vnitřně rozporné a nekonzistentní. Bez doplnění této argumentace a případně i skutkových zjištění do správního spisu nemůže závěr správních orgánů o nepotřebnosti souhlasu stavebním záměrem dotčených vlastníků sousedního pozemku dle § 184a stavebního zákona z roku 2006 obstát. Bude tak na žalovaném, případně na stavebním úřadu, aby tento nedostatek zhojil.

22. Pokud jde o zbývající žalobní námitky, pouze nad rámec výše uvedeného krajský soud dodává následující. Předně mu není příliš zřejmé, v čem konkrétně mělo žalobkyní namítané procesní pochybení stavebního úřadu při aplikaci spočívat. Jak vyplývá z obsahu správního spisu, žalobkyně a Ing. J. S. podaly odvolání proti stavebnímu povolení dne 9. 10. 2024, a to prostřednictvím zmocněného zástupce společnosti EZRA reality s.r.o. K výzvě stavebního úřadu ze dne 18. 10. 2024 pak reagovaly podáním ze dne 5. 11. 2024, v němž žalobkyně stavebnímu úřadu sděluje, že s odvoláním „souhlasí v plném rozsahu.“ Žalobkyně tak v tomto sdělení nikterak nevyslovila jakoukoliv pochybnost nad úplností či dostatečností obsahu podaného odvolání, resp. nežádala o prodloužení lhůty k doplnění své odvolací argumentace. Stavební úřad podané odvolání shledal za dostačující, a proto neměl důvod k učinění výzvy k odstranění vad.

23. K námitce týkající se výšky komína a rozporu s normou ČSN 73 4201 – Komíny a kouřovody, krajský soud zdůrazňuje, že se jedná o námitku uplatněnou až v žalobě. V námitkách, resp. v odvolacím řízení uplatněna nebyla (na rozdíl od námitky dodržení odstupu vikýře či zastínění, které naopak v žalobě vzneseny nejsou). Podle zásady koncentrace řízení lze nové důkazní návrhy a skutková tvrzení uplatňovat až v odvolání jen tehdy, pokud je nebylo možné vznášet dříve ( ). Koncentrace se neuplatní pouze v případě, že účastník řízení nemohl své námitky vznést dříve z objektivních důvodů nebo jestliže se jeho námitky týkají veřejného zájmu, jehož ochranu je správní orgán povinen zajistit z úřední povinnosti (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2021, č. j. -107). Koncentrace řízení se – v případě, že jde o správní řízení zahájené na žádost, a pouze v rozsahu zjišťování skutkového stavu – „přenáší“ i do řízení o žalobě proti rozhodnutí před správními soudy. Žalobce zde tudíž nemůže úspěšně uplatňovat tvrzení a důkazy, u nichž mu nic nebránilo je uplatnit již v řízení před správním orgánem prvního stupně, avšak ke své škodě tak neučinil (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2021, č. j. -76, bod 22).

V. Závěr a náklady řízení

24. Krajský soud proto z výše uvedených důvodů podle zrušil žalobou napadené rozhodnutí v jeho výroku III. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení ( ). V dalším řízení je žalovaný vázán právním názorem zdejšího soudu ( ).

25. Krajský soud rozhodl ve věci samé bez jednání podle

26. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle , podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

27. Žalobkyně dosáhla v řízení o žalobě plného úspěchu, a proto má právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Odměna zástupce žalobkyně činí dle , . a a d) , ve znění pozdějších předpisů za dva úkony právní služby (příprava a převzetí věci a sepis žaloby) 2 x 4 620 Kč a náhrada hotových výdajů činí dle citované vyhlášky 2 x 450 Kč. Celková výše nákladů řízení žalobkyně tak činí 10 140 Kč. Protože zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšují se náklady řízení o částku 2 129 Kč, odpovídající dani (21 %), kterou je povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ). Žalobkyni dále přísluší náhrada za zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 3 000 Kč.

28. Celkem tedy byla žalobkyni vůči žalovanému přiznána náhrada nákladů ve výši 15 269 Kč. K jejímu zaplacení soud určil přiměřenou lhůtu.

29. O náhradě nákladů osob zúčastněných na řízení rozhodl krajský soud podle , podle něhož osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení soud plnění žádné povinnosti neuložil, krajský soud jim náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť jim v souvislosti s plněním povinnosti, uložené soudem, žádné náklady nevznikly, a soud neshledal pro to ani jiný důvod zvláštního zřetele.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 31. srpna 2026

Zuzana Bystřická v.r.

předsedkyně senátu

-113

USNESENÍ

Krajský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Zuzanou Bystřickou v právní věci

žalobkyně: E. S.

zastoupená advokátem Mgr. Ing. Martinem Matějkou

sídlem Jana Babáka 2733/11, 612 00 Brno

proti

žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje

sídlem Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno

za účasti osoby

zúčastněné na řízení: 1) M. H.

2) F. H.

oba zastoupeni advokátem Radkem Motzkem

sídlem Opletalova 600/6, 602 00 Brno

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2019, zn. 73/3/2019,

takto:

Výrok II. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2026, č. j. -102, ve znění: „Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 269 Kč, a to k rukám jejího advokáta Radka Motzkeho do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku“ se opravuje tak, že správně zní: „Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 15 269 Kč, a to k rukám jejího advokáta Mgr. Ing. Martina Matějky do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku“.

Odůvodnění:

30. Krajský soud v Brně vydal dne 31. 8. 2026, č. j. -102, kterým shledal žalobu žalobkyně za důvodnou, a proto žalobou napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2025, č. j. JMK 67314/2025, sp. zn. S – JMK 170706/2024 OKSÚ, v jeho výroku III. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (výrok I.). Dále pak rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).

31. Po vydání výše uvedeného rozsudku krajský soud zjistil, že ve výroku II. tohoto rozsudku došlo ke zjevné nesprávnosti, když soud ve výroku zaměnil osoby zástupců (advokátů) účastníků řízení, kdy za advokáta žalobkyně chybně označil Radka Motzkeho (ve skutečnosti advokát osob zúčastněných na řízení), namísto Mgr. Ing. Martina Matějky, který je advokátem žalobkyně na základě plné moci ze dne 10. 6. 2025 (č. l. 3 spisu).

32. Dle předseda senátu opraví v rozsudku i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku, vydá o tom opravné usnesení a může odložit vykonatelnost rozsudku do doby, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.

33. S ohledem na skutečnost, že v označení osoby advokáta žalobkyně došlo s ohledem na obsah spisu ke zjevné nesprávnosti v psaní, rozhodl soud podle ve spojení s tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

Poučení:

Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Na základě běží od doručení opravného usnesení znovu lhůta pro podání kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2026, č. j. -102.

Brno 10. září 2026

JUDr. Zuzana Bystřická v.r.

předsedkyně senátu