Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 A 25/2026 - 27

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou ve věci

žalobce: A. F. K., narozený dne X,

t. č. zajištěn v ZZC Balková, 331 65 Balková – Tis u Blatna,

proti

žalované: Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy,

sídlem Kaplanova 2055/4, 148 00 Praha 4,

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 6. 2026, čj.: KRPA-203268-10/ČJ-2026-000022-ZZC,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce byl dne 18. 6. 2026 zajištěn podle , o pobytu cizinců (dále jen „ “) za účelem správního vyhoštění na základě rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy (dále jen „žalovaná“) ze dne 18. 6. 2026, čj. KRPA-203268-10/ČJ-2026-000022-ZZC (dále jen „napadené rozhodnutí“), a to na dobu 30 dnů.

II. Obsah žaloby

2. Žalobce v žalobě namítl, že žalovaná nedostatečně zjistila skutkový stav věci, nesprávně vyhodnotila jednotlivé okolnosti případu, nevypořádala se se všemi rozhodnými skutečnostmi svědčícími ve prospěch žalobce a současně porušila zásadu přiměřenosti a subsidiarity omezení osobní svobody.

3. Žalovaná se dle žalobce spokojila převážně s citací zákonných ustanovení a obecnými úvahami, aniž by dostatečně individualizovala situaci žalobce. Žalobce považoval za v jeho věci stěžejní, že se po svém podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody dne 15. 6. 2026 dobrovolně dostavil na pracoviště cizinecké policie dne 18. 6. 2026, aby aktivně řešil svou pobytovou situaci a o den dříve již na jiné správní orgány. To je zcela v rozporu se závěrem žalované o existenci rizika útěku žalobce nebo maření výkonu správního vyhoštění. Žalobce zdůraznil, že kdyby tomu tak bylo, mohl tak učinit hned po opuštění věznice, on však zvolil postup opačný a dobrovolně se ke správním orgánům dostavil. Dobrovolné dostavení se na policii představuje dle žalobce jednu z nej významnějších skutečností svědčících o jeho ochotě spolupracovat se správními orgány. Žalovaná se však s touto skutečností vypořádala nedostatečně. Žalobce se současně ohradil proti zjištění žalované, že po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody dne 15. 6. 2026 několik dní nepobýval na území České republiky (dále jen „ČR“) s platným pobytovým oprávněním, neboť takové hodnocení pomíjí konkrétní okolnosti žalobcova případu. Několikadenní prodlení bylo způsobeno objektivními okolnostmi, protože žalobce se bezprostředně po propuštění nacházel ve zhoršeném zdravotním stavu (výrazné fyzické vyčerpání, astmatické obtíže) a potřeboval si zajistit základní osobní záležitosti související s návratem do běžného života. Nešlo tedy o dlouhodobé nelegální setrvávání ani o snahu skrývat se před státními orgány.

4. Dále žalobce uvedl, že žalovaná se dostatečně nevypořádala se samotnou skutečností podmíněného propuštění žalobce z výkonu trestu odnětí svobody. Trestní soud individuálně posuzoval žalobce, jeho chování ve výkonu trestu, dosavadní způsob života i prognózu jeho dalšího vedení řádného života na svobodě, a přitom dospěl k závěru, že lze důvodně očekávat, že žalobce povede řádný život a splní podmínky podmíněného propuštění. Za této situace je přinejmenším obtížně obhajitelné, aby žalovaná dovozovala přesný opak pouhé dva dny po tomto rozhodnutí, aniž by došlo k jakékoli podstatné změně skutkových okolností nebo chování žalobce. Závěr žalované o tom, že žalobce představuje významné riziko, pročež je nutné jej omezit na osobní svobodě, tak byla povinna přesvědčivě vysvětlit, zejména pokud jde o nové skutečnosti nastalé po jeho propuštění, které odůvodňovaly tak zásadní změnu v hodnocení. Žalovaná tak neučinila a spokojila se pouze s obecnými úvahami o riziku maření správního vyhoštění. Pouhý odkaz na předchozí trestní minulost bez zohlednění podmíněného propuštění tak nemůže obstát.

5. Žalobce dále namítl nedostatečně posouzení svého zdravotního stavu. Trpí několika závažnými chronickými onemocněními (HIV, astma), pravidelně dochází na kontroly do nemocnice, musí pravidelně užívat antiretrovirovou léčbu, jejíž přerušení může vést až ke vzniku rezistence vůči léčbě s nevratnými následky. Část jeho léků však zůstala u jeho partnerky ve společném bydlení. Žalovaná však nehodnotila, zda zajištění nepředstavuje nepřiměřené riziko pro jeho zdravotní stav, ačkoliv je zdravotní stav podstatnou okolností, kterou je správní orgán povinen při omezování osobní svobody hodnotit.

6. Žalovaná též opominula rodinné a sociální zázemí žalobce. Žalobce dlouhodobě žije v partnerském vztahu s paní MgA. T. J., Ph.D., což je doloženo ve správním spisu jejím podrobným písemným vyjádřením. Pro partnerku jakožto příjemkyni invalidního důchodu z důvodu dlouhodobých psychických obtíží představuje přítomnost žalobce významnou psychickou i praktickou podporu. Žalobce má zajištěné bydlení, pracovní příslib a vytvořené sociální vazby na území ČR. Tyto skutečnosti výrazně snižují riziko útěku. Naopak potvrzují, že žalobce má objektivní důvod setrvávat na známé adrese a spolupracovat se správními orgány.

7. Žalobce dále namítl, že ukončení jeho pobytového oprávnění proběhlo v době výkonu trestu odnětí svobody. Možnosti žalobce hájit svá procesní práva byly v této době významně omezené. Dle svých tvrzení neměl vědomost o rozhodnutí maďarských orgánů a tím méně o tom, že rozhodnutí maďarských orgánů má mít účinky pro celý schengenský prostor. Ani těmito okolnostmi se žalovaná podrobně nezabývala a uvedla pouze na své vlastní domněnky.

8. Dále žalobce upozornil na skutečnost, že žalovaná v napadeném rozhodnutí odkázala na protokol o podání vysvětlení ze dne 7. 5. 2026. V rozporu s tvrzením žalované nemohl být se žalobcem v této době sepsán, a už vůbec jej nemohl osobně podepsat, protože v té době stále vykonával trest odnětí svobody.

9. Žalobce konečně ze všech výše uvedených důvodů namítl, že žalovaná vůbec nezkoumala možnost využití některého ze zvláštních opatření podle § 123b zákona o pobytu cizinců.

10. Žalobce navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a aby bylo jeho zajištění bez zbytečného odkladu ukončeno.

III. Vyjádření žalované

11. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že žalobce nerespektoval opatření státu Maďarska na základě kterého je evidován v informačním systému smluvních států SIS II. Žalovaná je přesvědčena, že dostatečně výstižně shrnula podstatné skutečnosti skutkového stavu a uvedla, které listinné důkazní prostředky ji opravňovaly vydat napadené rozhodnutí. Žalobce byl vložen do SIS II dne 23. 2. 2024 s platností do 11. 10. 2026. žalovaná upozornila, že žalobce se nejdříve dostavil do zdravotní pojišťovny k vyřízení karty pojištěnce, samotná skutečnost, že se dobrovolně dostavil na cizineckou policii sama o sobě nevylučuje existenci obavy, že žalobce nebude respektovat povinnost vycestovat. Žalovaná dále uvedla, že žalobce si musel být vědom, že jeho pobytu byl neoprávněný. Podle § 103 písm. a) zákona o pobytu cizinců bylo přitom jeho povinností se dostavit nejpozději následující den. Pokud jako důvod svého dřívějšího nedostavení se uvedl, že odpočíval z důvodu svého zdravotního stavu, nedoložil k tomu žádné lékařské zprávy. Dobrovolné dostavení se přitom představuje pouze jednu z posuzovaných skutečností.

12. Žalovaná též nezastřela, že jí byl zdravotní stav žalobce znám, proto byl eskortován k žurnálnímu lékaři, který konstatoval, že žalobce je schopen policejních úkonů i umístění v cele. Zdravotním stavem žalobce se žalovaná zabývala na str. 6 napadeného rozhodnutí. Skutečnost o zdravotním stavu žalobce byla oznámena zařízení pro zajištění cizinců. Jeho pobyt v tomto zařízení je obdobný, jako ve výkonu trestu, a nebude mít vliv na jeho zdravotní stav stejně, jako neměl ve výkonu trestu. Chronické onemocnění přitom nepředstavuje bez dalšího překážku zajištění.

13. Ve vztahu k partnerskému vztahu žalobce žalovaná shrnula okolnosti známé. Dodala, že v zařízení pro zajištění cizinců má žalobce obdobné, avšak mírnější podmínky pro telefonický kontakt, jako měl ve výkonu trestu a které využíval na udržování vztahu s jeho přítelkyní. Je zde upraven též režim návštěv (4x týdně po jedné hodině), přičemž v poslední věznici, kdy žalobce vykonával svůj trest, jej partnerka pro velkou vzdálenost osobně nenavštěvovala. Žalobce tak může být v častém kontaktu se přítelkyní.

14. K argumentu podmíněným propuštěním žalovaná uvedla, že se jedná o zcela odlišný institut než institut zajištění podle zákona o pobytu cizinců, kdy v trestní řízení se nehodnotí existence rizika maření správního vyhoštění. Proto nebyla žalovaná tímto rozhodnutím vázána. Žalovaná dodala, že opakované páchání trestné činnosti může být v budoucnu hrozbou pro veřejný pořádek v ČR a pokud mu byl vložen záznam v SIS II, je nutné respektovat návrat.

15. Žalovaná shrnula, že rozhodnutí o zajištění nevydala pouze na základě jedné skutečnosti, ale na základě souhrnu všech individuálně posouzených okolností. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

IV. Obsah správního spisu

16. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 18. 6. 2026 se žalobce dostavil na odbor cizinecké policie za účelem vyřešení svého pobytu v ČR. Lustrací v příslušných policejních systémech bylo zjištěno, že žalobce na území pobýval v minulosti na povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana EU vydaného s platností od 5. 11. 2019 do 4. 11. 2029. Uvedené povolení k pobytu mu bylo ukončeno dne 19. 2. 2025, jelikož se žalobce nacházel v evidence SIS II. Záznam je platný od 23. 4. 2024 do 11. 10. 2026; žádajícím státem bylo Maďarsko a důvodem byla skutečnost, že žalobci byl odepřen vstup a pobyt na území členských států „0002.01 – zamítnutí vstupu“.

17. V rámci podání vysvětlení dne 18. 6. 2026, z něhož byl vyhotoven protokol, čj. KRPA-203268-9/ČJ-2026-000022-ZZC, provedeného k žádosti žalobce za účasti tlumočnice do jazyka anglického, žalobce mimo jiné uvedl, že důvodem jeho dobrovolného dostavení se na cizineckou policii byla skutečnost, že byl dne 15. 6. 2026 podmíněně propuštěn z vězení, kde vykonával trest odnětí svobody od 2. 10. 2024, další den odpočíval a následující den šel na úřad práce a VZP, kde mu řekli, e mu nemůžou vystavit novou kartičku pojištěnce, že musí jít na OAMP (Odbor azylové a migrační politiky), kam šel 17. 6. 2026. Tam mu sebrali povolení k pobytu a poslali jej na cizineckou policii. Ke svému dosavadnímu pobytu na území uvedl, že je zde od roku 2016, měl problémy v rodině. Chtěl změnit prostředí a od své sestry věděl o ČR. V roce 2021 byl v Maďarsku, kde byl také ve výkonu trestu odnětí svobody na 13 měsíců za převaděčství. Z Maďarska odjel zpět do ČR v prosinci 2022. Poté ČR opustil pouze jednou na pár dnů na různé výlety, např. Španělsko. Jinak žije v Praze.

18. Ke svým osobním a rodinným poměrům uvedl, že je rozvedený, bezdětný, v ČR má od roku 2023 partnerku české státní příslušnosti, s níž a s jejíž matkou nyní po propuštění z vězení žije na společné adrese v Praze v rodinném domě. Přítelkyně se jmenuje T. J., narozena X, vztah mají od roku 2023. Když byl ve vězení v Ruzyni, podporovala ho, navštěvovala a posílala balíky, do věznice v Kynšperku za ním již necestovala, protože musela chodit do práce a bylo to daleko. V ČR nevlastní žádný majetek, v ČR nemá žádné příbuzné, jeho rodiče žijí ve vlasti. Naposledy tam byl v roce 2021 na dva týdny poté, co onemocněl. Rodině se nelíbilo, že má HIV, měli s tím problém. Je s nimi v kontaktu, ale neví, zda by u nich mohl bydlet. Po propuštění ještě nepracoval, ale má přislíbenou práci jako prodavač, zdravotní pojištění nemá. V minulosti žádal v ČR jednou o mezinárodní ochranu v roce 2016.

19. Ke svému zdravotnímu stavu uvedl, že je schopen výslechu. Je HIV pozitivní a má akutní astma, na oboje musí brát léky. Před uvězněním i v rámci výkonu trestu každé 3 měsíce navštěvoval lékaře. Drogy neužívá, alkohol nesmí, neboť má dohled probačního úředníka.

20. Ohledně možnosti uložení mírnějších opatření podle § 123b zákona o pobytu cizinců zopakoval, že bydlí na adrese v Praze, kterou konkretizoval, se svou přítelkyní a její matkou, a tuto adresu včera hlásil také na OAMP. Nedisponuje žádnou finanční hotovostí, kterou by mohl nabídnout jako finanční záruku. Možná by mohla složit finanční záruku jeho přítelkyně nebo její matka, neví.

21. K výslovnému dotazu správního orgánu uvedl, že nevěděl o tom, že má záznam v SIS zapsaný Maďarskem, kterým mu byl zakázán vstup a pobyt na území EU. K dalšímu dotazu správního orgánu, zda vycestuje dobrovolně, žalobce uvedl, že vůbec neví, jak by to zvládal s těmi doktory ve vlasti, když bude muset, odjede. Překážkou jsou mu ale jeho přítelkyně a zdravotní stav. Závěrem nepopřel, že spáchal trestný čin, že je v podmínce a pod dohledem probačního úředníka, slíbil si ale, že už nic páchat nebude. Ghana je pro něj bezpečná země, ale léčba je v EU lepší. Žádných dalších změn ani doplnění protokolu nežádal a protokol jak správný a úplný vlastnoručně podepsal.

22. Dále je ve správním spisu založena zpráva z lékařského vyšetření žalobce ze dne 18. 6. 2026 žurnálního lékaře Policie ČR MUDr. M. O. z Fakultní nemocnice Bulovka, u soudního lékařství. Z této zprávy vyplynulo, že mluví a rozumí česky, že je HIV pozitivní a trpí astma bronchiale, je alergický na aspirin, pravidelně užívá jednou denně B. (lék na léčbu infekcí virem HIV). Subjektivně je bez potíží, je kuřák alkohol negoval, drogy kouřil THC před 2 týdny. Lékařka uzavřela, že žalobce je schopen pobytu v policejní cele, vypovídat před vyšetřujícími i policejních úkonů. Léky nemá s sebou, užije po propuštění.

23. Následně žalovaná vydala napadené rozhodnutí ze dne 18. 6. 2026, které nabylo právní moci téhož dne. Uvedla, že žalobce nerespektoval rozhodnutí orgánů Maďarska a svévolně místo vycestování cestoval do ČR. Žalovaná neuvěřila tvrzení žalobce, že o tomto nevěděl a považovala ho za účelové, zejména s ohledem na skutečnost, že žalobce byl v Maďarsku ve výkonu trestu. Žalobce tak přicestoval na území ČR bez platného oprávnění ke vstupu a pobytu a v rozporu s vydaným opatřením, což svědčí o jeho mínění o právních předpisech. Z dosavadního chování žalobce, které shrnula na první a druhé straně, uvedla, že žalobce koná vše pro to, aby zmařil opatření v podobě správního vyhoštění smluvního státu (Maďarska). S odkazem na rozsudek NSS, sp. zn. -38, se dále zabývala možností uložit žalobci mírnější opatření na str. 3-6. K uváděnému místu pobytu v ČR uvedla, že je závislé na vůli jeho přítelkyně, resp. její matky, což nepředstavuje dostatečnou objektivní záruku pro správní orgán na uložení zvláštního opatření podle písm. a). U žalobce je přitom reálný předpoklad, že se bude vyhýbat správnímu orgánům, neboť ví o skutečnosti, že zde pobývá neoprávněně, že porušil zákony ČR a je osobou vedenou v SIS II. V souvislosti s možností složení finanční záruky žalobce sám uvedl, že sám peníze nemá, možná by mohly zaplatil jeho přítelkyně nebo matka, musel by se zeptat. Toto tvrzení však nelze považovat za relevantní návrh; nelze vycházet z nejistých předpokladů či budoucích nejistých úkonů. Současně žalovaná připomněla trestní minulost žalobce a dodala, že samotná teoretická možnost složení finanční záruky neeliminuje riziko, že žalobce bude nadále pokračovat ve svém protiprávním jednání, nebo že se bude vyhýbat správnímu řízení, navíc, pokud by finanční prostředky nepocházely z jeho vlastních zdrojů. Žalovaná neshledala ani důvod k využití opatření podle písm. c) a d) citovaného ustanovení. Z dosavadní pobytové historie žalobce totiž vyplývá, že žalobce neskýtá žádnou záruku dodržování povinnosti osobně se dostavit a hlásit policii v stanovené době. Dodala, že tvrzené dobrovolné dostavení se na cizineckou policii považovala za nezbytné formální plnění jeho zákonných povinností, k nimž byl vázán po propuštění. Tato jednorázová aktivita není rovnocenná dlouhodobé součinnosti a nezakládá naději, že žalobce bude i nadále k dispozici pro správní orgán. Obdobně se žalovaná neztotožnila ani s tím, že žalobce bude plnit povinnost zdržovat se v místě určeném policii, a i toto opatření považovala v případě žalobce za neúčelné. Zdůraznila, že toto opatření je administrativní závazek, nikoliv fyzická zábrana a zopakovala konkrétní okolnosti z trestní minulosti žalobce v Maďarsku i v ČR. U cizince, který opakovaně selhával v rámci právního řádu je míra rizika k útěku vyšší než u osoby bez kriminální minulosti. Uložení tohoto opatření by v daném případě bylo v přímém rozporu se smyslem zajištění.

24. Ke zdravotnímu stavu žalobce žalovaná na str. 6 uvedla, že toto uvedl v potaz a přistupoval k němu jako ke zranitelné osobě. Tato skutečnost však sama o sobě není překážkou jeho zajištění. Konstatovala, že v zařízení pro zajištění cizinců je zajištěna základní zdravotní péče a v případě chronických onemocnění je cizincům umožněno pokračovat v medikaci, případně je jim zajištěna navazující odborná či specializovaná lékařská péče, umístění do zařízení přitom neznamená přerušení léčby. Dle veřejně dostupných zdrojů je v Ghaně rozvinutý systém veřejného zdravotnictví, kde léčba HIV je v rámci státních programů poskytovaná zdarma. Žalobce tak bude ve vlasti schopen v léčbě pokračovat a jeho obava postrádá faktický základ.

25. Ke vztahu s partnerkou žalovaná na str. 6 uvedla, že samotná existence takového vztahu, byť krátkodobého, nemůže převážit veřejný zájem na bezpečnost státu a vynutitelnost práva. Právo na soukromý a rodinný život není absolutní a podléhá legitimním omezením. Zdůraznila, že žalobce se opakovaně dopouští trestné činnosti na území smluvních států a svým jednáním přímo ohrožuje stabilitu soužití, o kterém nyní tvrdí, že je jeho primární vazbou v ČR. Navíc, žalobce může být se svou družkou v kontaktu telefonicky, či prostřednictvím videohovorů, popřípadě může za ním družka vycestovat. Po ukončení zákazu vstupu a po získání pobytového oprávnění se bude moct žalobce na území vrátit a vztah realizovat na území. Uložené opatření tak považovala žalovaná za přiměřené.

26. Samotnou stanovenou dobou zajištění se žalovaná zabývala na str. 7. Uvedla, že doba 30 dnů zajištění byla stanovena s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění, tj. předpokládané doby k zajištění letenky a vyjednání průvozu přes jiné členské státy EU, k zajištění policejní eskorty a komunikace s žalobcovým domovským státem zpravidla vyžadují přibližně 30 kalendářních dnů. Své rozhodnutí shledala přiměřeným, protože nebyly splněny podmínky pro uložení mírnějšího opatření.

27. Správní spis též obsahuje písemné vyjádření paní MgA. Terezy Janečkové, Ph.D., ze dne 19. 6. 2026, doručené prostřednictvím e-mailu se zaručeným elektronickým podpisem a následně též datovou zprávou dne 22. 6. 2026, k rozhodnutí označenému čj. KRPA-203268-19/ČJ-2026-000022-ZZC, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti žalobce uhradit náklady řízení spojené s řízením o zajištění paušální částkou (pozn. soudu: patrně však mělo jít o samotné rozhodnutí o zajištění). V něm partnerka žalobce žádala o zohlednění všech individuálních okolností při dalším posouzení žalobcovy situace, zejména skutečnost, že se dobrovolně dostavil na cizineckou policii, že měl zajištěné bydlení i práci, že má partnerku a zázemí v ČR, která ho potřebuje, že trpí chronickými onemocněními vyžadujícími léčbu, že jej soud podmíněně propustil, že k ukončení jeho trvalého pobytu došlo během výkonu trestu, kdy byly jeho možnosti obrany omezené, a že by určitě postačovalo méně omezující opatření než umístění do zařízení pro zajištění cizinců. K vyjádření přiložila též čestné prohlášení společností Hala22PP, s. r. o. a Dobrá cestaPP, s. r. o., ze dne 1. 6. 2026, adresované Okresnímu soudu v Sokolově, že poskytnou žalobci zaměstnání na pozici řidiče a pomocného AJ překladatele, vyjádření partnerky žalobce ze dne 3. 6. 2026 adresované Okresnímu soudu v Sokolově ke sp. zn. , o podpoře a socializaci do běžného života, čestné prohlášení paní K. J. ze dne 2. 6. 2026 adresované Okresnímu soudu v Sokolově ke sp. zn. , o poskytnutí bydlení, kopii předvolání ze dne 1. 6. 2026, čj. , k veřejnému zasedání o návrhu na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody na 15. 6. 2026 ve Věznici Kynšperk nad Ohří, špatně čitelnou kopii lékařské zprávy odborné plicní lékařky MUDr L. P. z Polikliniky Pod Marjánkou ze dne 25. 3. 2025, kopii ambulantní zprávy Speciální ambulance Fakultní nemocnice Bulovka – Kliniky infekčních nemocí, ze dne 14. 4. 2026, nečitelné razítko a nečitelný podpis lékaře, kopie potvrzení o držení léčivého přípravku ze dne 25. 8 2025 a ze dne 13. 6. 2025, žádost o podmíněné propuštění ze dne 11. 5. 2026, kopii lékařského potvrzení ze dne 29. 1. 2026 pro klienta, partnerku žalobce, nečitelné příjmení lékařky na razítku, kopii potvrzení o druhu pobíraného důchodu České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 2. 2026, kopii první strany rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí, čj. MPSV-2025/10570-925, nedatováno, o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením označeným symbolem „TP“ s platností ode dne 1. 7. 2023 do 30. 11. 2027.

28. Ve správním spisu je též založen výpis z Rejstříku trestů ze dne 10. 7. 2026. Z něj vyplynulo, že žalobce byl na území ČR odsouzen trestními soudy celkem dvakrát. Podmíněný trest odnětí svobody v délce 6 měsíců se zkušební dobou na 12 měsíců (do 8. 10. 2025) mu byl uložen v odvolacím řízení před Krajským soudem v Brně rozsudkem ze dne 8. 10. 2024, sp. zn. , za nedbalostní přečin podle (legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti). Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 3. 4. 2025, sp. zn. byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 24 měsíců do věznice s ostrahou za zločin podle a 4, písm. d) (legalizace výnosů z trestné činnosti), dílem ve stádiu pokusu. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 15. 6. 2026, sp. zn. , byl žalobce podmíněně propuštěn z výkonu trestu s dohledem, přičemž mu byla stanovena zkušební doba 5 let do 15. 6. 2031.

29. Žalobce dne 24. 6. 2026 (tj. po podání žaloby v této věci) podal žádost o mezinárodní ochranu. Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, vydalo rozhodnutí ze dne 1. 17. 2026, čj. OAM-826/BA-BA02-BA03-Z-2026, o zajištění žalobce ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Doba trvání zajištění byla stanovena do 11. 10. 2026.

30. Žalovaná následně vydala příkaz k ukončení zajištění ze dne 2. 7. 2026, čj. KRPA-203268-25/ČJ-2026-000022-ZZC, s ohledem na rozhodnutí o zajištění podle zákona o azylu.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

31. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu žalobcem uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán, a vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( a 2 věta první , , dále jen „ ), přičemž přihlížel i k případným nezákonnostem nad rámec žalobních bodů v souladu se závěry rozsudku velkého senátu Soudního dvora Evropské unie ze dne 8. 11. 2022 ve spojených věcech C-704/20 a C-39/21.

32. Soud dále konstatuje, že skutečnost, že žalobce byl v průběhu řízení před soudem tzv. „přezajištěn“ podle zákona o azylu z důvodu podání žádosti o mezinárodní ochranu, tj. jeho zajištění podle zákona o pobytu cizinců bylo ukončeno tak, jak vyplynulo z předloženého správního spisu, není důvodem pro upuštění od meritorního přezkumu napadeného rozhodnutí, jako tomu bylo v minulosti na základě § 172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném do 20. 1. 2019, neboť takový postup by byl v rozporu s právem EU, a to s čl. 15 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. 12. 2008, o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (dále jen „návratová směrnice“), a s a y základních práv Evropské unie ve spojení s čl. 5 odst. 4 a 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod uveřejněné pod č. 209/1992 Sb. (k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu – dále jen „NSS“ – ze dne 29. 11. 2017, čj. -20, č. 3683/2018 Sb. NSS). Toto ustanovení bylo posléze zrušeno Ústavním soudem (nález ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. ). Soud proto pokračoval v meritorním přezkumu a ve věci rozhodl bez jednání, protože postupoval dle § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců.

33. Na základě přezkoumání napadeného rozhodnutí a uplatněných žalobních námitek v konfrontaci s obsahem správního spisu soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

34. Podle § 124 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců policie je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění nebo trestu vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie, Islandskou republikou, Lichtenštejnským knížectvím, Norským královstvím nebo Švýcarskou konfederací zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud je cizinec evidován v informačním systému smluvních států.

35. Podle § 123b odst. 1 téhož zákona zvláštním opatřením za účelem vycestování cizince z území nebo z území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „zvláštní opatření za účelem vycestování“) je

a) povinnost cizince oznámit policii adresu místa pobytu, zdržovat se tam, každou jeho změnu oznámit následující pracovní den policii a ve stanovené době se na adrese místa pobytu zdržovat za účelem provedení pobytové kontroly,

b) složení peněžních prostředků ve volně směnitelné měně ve výši předpokládaných nákladů spojených se správním vyhoštěním (dále jen „finanční záruka“) cizincem, kterému je zvláštní opatření za účelem vycestování uloženo; peněžní prostředky za cizince může složit státní občan České republiky nebo cizinec s povoleným dlouhodobým anebo trvalým pobytem na území (dále jen „složitel“),

c) povinnost cizince osobně se hlásit policii v době policií stanovené, nebo

d) povinnost cizince zdržovat se v místě určeném policií a ve stanovené době být v tomto místě přítomen za účelem provedení pobytové kontroly.

36. Soud především uvádí, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné a dostatečně odůvodněné. Jak konstantně ve své judikatuře uvádí NSS: „Z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů a jaké úvahy jej vedly k uložení sankce v konkrétní výši“ (srov. např. rozsudek NSS ze dne 24. 6. 2010, čj. -46, ze dne 4. 2. 2010, čj. -53, nebo ze dne 23. 7. 2009, čj. -109). Těmto požadavkům na odůvodnění rozhodnutí žalovaná v projednávané věci dostála, neboť v napadeném rozhodnutí srozumitelně popsala, z jakých skutkových a právních okolností vycházela, jakými úvahami byla při svém rozhodování vedena a co ji vedlo k žalobcovu zajištění. Soud dospěl k závěru, že žalovaná se žalobcovou konkrétní situací podrobně zabývala a napadené rozhodnutí je odůvodněno dostatečně a plně v souladu s , .

37. Žalobce v žalobě však namítal, že žalovaná nezjistila skutkový stav dostatečně a nezohlednila individuální okolnosti jeho případu, zejména (i) že se na cizineckou policii dostavil dobrovolně, což žalobce považuje za zcela klíčové pro jeho věc, (ii) že jen několik pár dnů před jeho zajištěním rozhodl trestní soud o jeho podmíněném propuštění, (iii) jeho zdravotní stav, (iv) jeho rodinné a sociální poměry, (v) a že neměl vědomost o ukončení jeho dosavadního povolení k pobytu a povinnosti opustit schengenský prostor.

38. K tomu soud předně uvádí, že se s věcným posouzením případu žalobce žalovanou zcela ztotožnil a v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

39. Pokud jde o první a pro žalobce dle jeho slov klíčovou skutečnost, že se na pracoviště cizinecké policie dostavil dobrovolně a nesnažil se před státními orgány skrývat, soud především upřesňuje skutková zjištění, která vyplynula ze správního spisu a z vlastní výpovědi žalobce při podání jeho vysvětlení. Z nich vyplynulo, že žalobce se dva dny po svém podmíněném přepuštění z vězení snažil kontaktovat jako první úřad práce a zdravotní pojišťovnu, nikoliv cizineckou policii. Z toho vyplývá, že žalobcův primární úmysl nebyl řešit samotnou legálnost svého pobytu či zajistit si nějaké platné povolení k pobytu, ale možnosti se zaměstnat. Teprve poté, co u navštívených institucí neuspěl, obrátil se dle jejich doporučení na odbor azylové a migrační politiky, resp. cizineckou policii. Tím je jeho klíčový argument co do jeho původního úmyslu značně oslaben.

40. I kdyby soud tuto skutečnost pominul, samotná dobrovolnost dostavení se na pracoviště cizinecké policie může být relevantní z hlediska řízení o správním vyhoštění, nikoliv však z hlediska podmínek pro zajištění dle § 124 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců (viz výše bod 34.). Žalobce na území ČR prokazatelně pobýval nelegálně a je evidován v SIS II, proto byly splněny podmínky pro jeho zajištění. V žalobcově případě mu byl ze strany smluvního státu – Maďarska – uložen zákaz vstupu a pobytu na území schengenského prostoru, a byl o tom vložen též záznam do evidence SIS II. Soud přitom upozorňuje, že předmětem tohoto řízení není a nemůže být rozhodnutí jiného smluvního státu o zákazu vstupu a pobytu na území (zde Maďarska). Mezi členskými státy EU platí v cizinecké oblasti zásada vzájemné důvěry (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 17. 4. 2018, čj. -29, č. 3773/2018 Sb. NSS). Není proto důvod k zpochybnění maďarského rozhodnutí o zákazu vstupu a pobytu na území členských států EU.

41. Z výpisu ze SIS II vyplývá, že žalobci byl uložen zákaz vstupu a pobytu na území členských států z důvodu páchání trestné činnosti, za kterou byl v Maďarsku též odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Nic nenasvědčuje tomu, že by při doručení rozhodnutí nastaly nějaké komplikace, tj. že by se žalobce o uložených povinnostech nedozvěděl. Ostatně, z pohledu zákona o pobytu cizinců není nutné, aby měl žalobce povědomost o záznamu v SIS II.

42. V projednávané věci je tak podstatné, že byly splněny podmínky podle § 124 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců. Na to nemůže mít vliv skutečnost, že žalobce porušil zákaz vstupu a pobytu na území členských států po dobu „pouze“ pár dnů, neboť uvedené podmínky neobsahují žádnou možnost správního uvážení toliko v závislosti na délce neoprávněného pobytu.

43. Žalobce za svůj dosavadní desetiletý pobyt v schengenském prostoru opakovaně porušoval právní předpisy členských států EU. V Maďarsku byl v roce 2021 na 13 měsíců odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za převaděčství, což přiznal při podání vysvětlení. Poté, v roce 2022 přijel do ČR, kde byl odsouzen dokonce dvakrát, nejdříve v roce 2023 podmíněně za nedbalostní přečin legalizace výnosů z trestné činnosti, následně v roce 2025 též k již nepodmíněnému trestu odnětí svobody za zločin legalizace výnosů z trestné činnosti. Z policejní evidence CIS – Pozorka, k tomu soud nad rámec nezbytně nutného dále doplňuje, že z anotace rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 3. 4. 2025, sp. zn. , vyplynulo, že žalobce se vydával na sociální síti Facebook za lékaře jménem Jan Kučera s legendou, že působí jako lékař na zahraničních misích v Jemenu a na Ukrajině. Pod smyšlenými, uměle navozenými problémy vylákal z několika lidí celkem 1.183.551 Kč. Jeho jednání proto nelze zlehčovat. Soud nemá k dispozici rozsudek maďarského trestního soudu, žalobce však byl odsouzen k nepodmíněnému trestu a slovinské orgány považovaly jeho čin za natolik závažný, že rozhodly o vyhoštění. Žalobce dále v rozporu s vydaným rozhodnutím o zákazu vstupu a pobytu cestoval do ČR a zjevně neměl v úmyslu schengenský prostor opustit. Žalovaná tak dle názoru soudu jeho dosavadní negativní přístup k právním předpisům posoudila adekvátně.

44. Žalobce dále tvrdil, že zde má rodinné a sociální zázemí, konkrétně přítelkyni, jejíž matka mu přislíbila možnost bydlení v jejím domě. Žalobce sice uvedl, že s přítelkyní mají vztah od roku 2023, v roce 2024 však byl již podmíněně odsouzen a v říjnu 2024 pak nastoupil do výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody (2. 10. 2024 – 15. 6. 2026). Za těchto okolností musel žalobce počítat s tím, že jeho pobytová situace zde je nejistá, nemohl tak spoléhat na svůj relativně krátkodobý vztah, kdy bezmála polovinu doby jejich vztahu vykonával trest ve vězení. Soud přitom nijak nezlehčuje intenzitu citové vazby, kterou uváděla i přítelkyně žalobce ve vyjádření k rozhodnutí o zajištění, nicméně tato skutečnost nemůže sama o sobě převážit nad veřejný zájem na dodržování právních předpisů a povinností cizinců při jejich pobytu na území. Bylo na rozhodnutí žalobce, zda se bude dopouštět trestné činnosti, přitom tak činil jak v Maďarsku, tak v ČR, a zde dokonce úmyslně s cílem se nelegálně finančně obohatit. Přítelkyně žalobkyně je přitom evidentně dospělou a svéprávnou osobou, která navzdory své částečné invaliditě pracuje a zajišťuje si své životní potřeby vlastními silami, není tak po hmotné či finanční stránce na žalobci jakkoliv závislá, čehož důkazem je i skutečnost, že byla schopna se o sebe vlastními silami postarat i v poměrně dlouhé době žalobcova pobytu ve vězení.

45. Pokud žalobce nyní argumentuje svým podmíněným propuštěním, je potřeba připomenout, že ani po vydání takového rozhodnutí trestního soudu nelze žalobce považovat za trestně zachovalého či bezúhonného, naopak, žalobce nadále pokračuje v uloženém výkonu trestu, avšak v již v mírnější formě, kdy soud dospěl k závěru, že pro tyto účely již není nezbytné jej držet ve vězení. Ničeho to však nevypovídá o tom, zda žalobce zkušební dobu a dohled skutečně dodrží. Přitom v této souvislosti oprávněně vznikají pochybnosti, neboť z jeho dosavadní pobytové historii je zřejmé, že žalobce dříve uloženou podmínku nedodržel a krátce na to se dopustil další trestní činnosti, za kterou byl již ve vězení. Soud tak shrnuje, že byť lze žalobci přisvědčit, že trestní soud musel při rozhodování o jeho podmíněném propuštění zvažovat osobu žalobce a další skutečnosti, kdy závěrem bylo vyhovění návrhu žalobce na podmíněné propuštění, trestní soud však tak činil na základě zcela jiných ustanovení jiného zákona, jejichž smysl a účel je odlišný od zákona o pobytu cizinců. Zatímco trestní soud uvěřil žalobci, že se po podmíněném propuštění již nebude dopouštět další trestní činnosti a může tak zbytek svého trestu vykonat na svobodě, žalovaná v řízení o zajištění posuzuje osobu žalobce a další okolnosti z hlediska dosažení jeho vyhoštění, tj. jeho vycestování z území ČR i schengenského prostoru, zjednodušeně řečeno, zda lze spoléhat na to, že žalobce dodrží povinnost území opustit, resp. v případě uložení zvláštních opatření (k tomu viz níže) další uložené povinnosti. Je přitom evidentní, že žalobce ani poté, co si odpykal nepodmíněný trest v Maďarsku, nerespektoval uložený zákaz pobytu a místo, aby vycestoval z území schengenského prostoru, na tomto území zůstal a odjel do jiného smluvního státu, konkrétně do ČR, kde se opět dopouštěl natolik závažné trestné činnosti, že musel být omezen na osobní svobodě a od společnosti izolován.

46. K námitce zdravotního stavu žalobce soud uvádí, že žalovaná od počátku řízení o jeho zdravotních obtížích věděla, a tak s ním i zacházela – z tohoto důvodu byl žalobce předveden k posouzení žurnální lékařce, zda je schopen policejních úkonů a umístění do cely; tato skutečnost je doložena ve správním spisu. Z tohoto vyšetření vyplynulo, že žalobce aktuálně netrpěl zdravotními problémy a byl dostatečně poučen i medikován. Ze správního spisu přitom nevyplynulo, že by mu bylo v léčbě bráněno nebo že by neměl možnost požádat o léky či je v předepsaném termínu užít. Žalobce ostatně nic takového netvrdil ani v žalobě. Z provedeného podání vysvětlení žalobce přitom nevyplynuly ani žádné zdravotní potíže žalobce, které by během tohoto úkonu zažíval, či že by z tohoto důvodu bylo potřeba dokonce podání vysvětlení přerušit, či dokonce přivolat lékařskou pomoc. Protokol o svém vysvětlení přitom bez problémů či žádostí o další doplnění žalobce vlastnoručně podepsal. Námitka žalobce, že žalovaná odkázala na protokol o podání vysvětlení ze dne 7. 5. 2026, který se nemohl uskutečnit, neboť by se musel konat v době, kdy byl žalobce ještě ve vězení, soud považuje za zcela bezpředmětnou a účelovou, neboť z označení protokolu číslem jednacím je naprosto zřejmé, že jde o protokol ze dne 18. 6. 2026 a v odůvodnění napadeného rozhodnutí tak došlo pouze k chybě v psaní, která má čistě administrativní charakter.

47. Dále je zřejmé, že žalobci byla během výkonu trestu odnětí svobody poskytována základní zdravotní péče, včetně zohlednění jeho speciálních diagnóz (zejména HIV pozitivita), kdy dle vlastních tvrzení žalobce při podání vysvětlení docházel každé tři měsíce na speciální nemocniční pracoviště na kontroly. Není proto důvod předpokládat, že by žalobce neměl zajištěnou dostatečnou zdravotní péči v zařízení pro zajištění cizinců, které se svým režimem, byť mnohem mírnějším, výkonu trestu podobá.

48. Žalobce dále namítal, že je napadené rozhodnutí nepřiměřené a žalovaná měla uložit mírnější opatření.

49. v transponuje směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. 12. 2008, o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (dále jen „návratová směrnice“), podle kterého nemohou-li být v konkrétním případě účinně uplatněna jiná dostatečně účinná, avšak mírnější donucovací opatření, mohou členské státy zajistit státního příslušníka třetí země, o jehož navrácení probíhá řízení, za účelem přípravy návratu nebo výkonu vyhoštění. Jednou z podmínek pro zajištění cizince za účelem správního vyhoštění, je skutečnost, že v daném případě nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování. Správní orgán při rozhodování o uložení zvláštního opatření přezkoumává, zda by jeho uložením nebyl ohrožen výkon správního vyhoštění. Přihlíží k dopadům do rodinného a soukromého života cizince.

50. Z výše citovaných ustanovení zákona o pobytu cizinců a návratové směrnice je však zřejmé, že důvodem, který ospravedlňuje zajištění stěžovatele (jakožto krajní prostředek), je obava, že by se výkonu rozhodnutí o vyhoštění vyhýbal. Zvláštní opatření je možno považovat za účinná, pokud jimi lze dosáhnout daného konkrétního účelu zajištění mírnějšími prostředky – bez fyzického zajištění žadatele. V této souvislosti lze přiměřeně odkázat také na závěry rozšířeného senátu NSS vyslovené v usnesení ze dne 28. 2. 2017, čj. -38, č. 3559/2017 Sb. NSS, podle kterého „[m]ožnost aplikace zvláštního opatření namísto zajištění cizince a tomu korespondující úvahy správního orgánu budou nutně záviset na důvodu zajištění“ (body [32] a [36]). Správní orgán však musí při rozhodování o zajištění vždy individuálně posoudit veškeré skutkové okolnosti případu, tj. osobní, majetkové i rodinné poměry cizince, charakter porušení povinností souvisejících s vyhošťovacím řízením, jeho dosavadní chování a respektování veřejnoprávních povinností stanovených ČR nebo jinými státy EU, a na jejich základě odůvodnit vyloučení aplikace mírnějších donucovacích prostředků, tj. zvláštních opatření (srovnej též další rozhodnutí NSS, např. rozsudek NSS ze dne 15. 7. 2011, čj. -50, ze dne 16. 11. 2011, čj. -64, ze dne 7. 12. 2011, čj. -51, ze dne 22. 8. 2022, č. -35, či usnesení ze dne 1. 4. 2025, čj. -54). V rozsudku ze dne 9. 10. 2019, čj. -19, NSS uvedl, že „[u]ložení mírnějšího opatření je vázáno na předpoklad, že cizinec bude schopen plnit povinnosti z toho plynoucí, a zároveň neexistuje důvodná obava, že by byl uložením zvláštního opatření ohrožen výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. Nesplnění jednoho nebo druhého předpokladu je zcela samostatným důvodem pro závěr, že nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování ve smyslu § 123b zákona o pobytu cizinců (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 3. 2014, č. j.: -30).“

51. V této souvislosti soud opět odkazuje na závěry žalované v napadeném rozhodnutí podrobně shrnuté výše a ztotožňuje se s nimi. Ačkoliv nelze podle judikatury NSS v samotném nevycestování bez dalšího spatřovat důvod pro odmítnutí uložení zvláštních opatření, žalovaná tyto důvody spatřovala ve více okolnostech, které ve svém souhrnu zakládaly odůvodněné obavy, že by žalobce mohl výkon rozhodnutí o správním vyhoštění mařit. Soud se s tímto závěrem žalované ztotožňuje. Žalobce opakovaně nerespektoval povinnosti mu vyplývající z norem cizineckého práva i práva trestního, a to na území více smluvních států. Svým chováním dal jednoznačně najevo, že platné právní předpisy a uložené povinnosti nehodlá dodržovat. Dále sám uvedl, že nemá ani dostatek financí ke složení finanční záruky. Soud proto přisvědčuje žalované, že uložení mírnějších opatření namísto zajištění by nebylo v případě žalobce účelné, neboť jeho dosavadní chování zakládá značné pochybnosti o jeho ochotě tato opatření plnit. Dle názoru soudu uvedené skutečnosti mají reálný potenciál dosáhnout cíle zajištění, a to realizaci správního vyhoštění žalobce. Z tohoto důvodů nemohl žalobce očekávat, že když uvede adresu svého pobytu, správní orgán mu uvěří, že dodrží příslušné povinnosti podle § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Finanční záruku žalobce žádnou nenabídl, protože dle svých slov neměl k tomu dostatečné prostředky. Možnost, že by se mohl zeptat své přítelkyně či její matky, zda by ji nesložily místo ní, považovala žalovaná zcela správní za nedostatečnou záruku, a to i s ohledem na riziko, že by žalobce neměl dostatečnou motivaci podmínky finanční záruky dodržet, pokud by nebyla hrazena z jeho vlastních zdrojů.

52. Žalovaná se tedy dle názoru soudu dostatečně věnovala všem zvláštním opatřením uvedeným v § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců a upozornila na všechny okolnosti případu, které vyhodnotila jako nerelevantní či nedostatečné k tomu, aby převážily veřejný zájem na bezpečnost státu a vynutitelnost práva. Soud se s jejími závěry ztotožňuje. Zároveň je nutné přihlédnout i ke kontextu případu, zejména závažné trestní minulosti žalobce. Soud proto uzavírá, že žalovaná nemohla uložit žádné zvláštní opatření a postupovala v souladu se zákonem o pobytu cizinců, když žalobce zajistila.

53. Pokud jde o přiměřenost doby zajištění na 30 dnů, žalovaná tuto dobu odůvodnila odhadem předpokládané doby k zajištění letenky nebo vyjednání průvozu přes jiné členské státy EU, k zajištění policejní eskorty a komunikace s žalobcovým domovským státem zpravidla vyžadují přibližně 30 kalendářních dnů. Své rozhodnutí shledala přiměřeným, protože nebyly splněny podmínky pro uložení mírnějšího opatření. Soud považuje hodnocení přiměřenosti napadeného rozhodnutí za dostatečné a přezkoumatelné.

54. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu podle jako nedůvodnou zamítl.

55. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalované náklady řízení nevznikly, ani je nepožadovala.

VI. Závěr a náklady řízení

56. Ze všech shora uvedených důvodů soud neshledal žádnou z žalobních námitek důvodnou, a proto žalobu zamítl podle

57. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží. Žalovaná naopak ve věci úspěch měla, avšak žádné náklady řízení nad rámec její úřední činnosti ji nevznikly a žádné náklady řízení ani neuplatňovala, proto jí soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 17. července 2026

Mgr. Darina Michorová

samosoudkyně