Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

41 A 3/2026 - 38

USNESENÍ

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudců Richarda Galise a Miroslava Makajeva ve věci

žalobkyně: J. B,

bytem X

zastoupená advokátkou Mgr. Janou Havlovou, LL.M.

sídlem Hráského 406, Benešov

proti

žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje

sídlem Zborovská 81/11, Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2025, č. j. 155349/2025/KUSK,

takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyni se ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení vrací soudní poplatek ve výši 3 000 Kč.

Odůvodnění:

Vymezení věci

1. Městský úřad V. (dále jen „městský úřad“) rozhodnutím ze dne 25. 7. 2025, č. j. 36306/2025/ÚPŽP-Pr (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), rozhodl o přestupku podle , na ochranu zvířat proti týrání (dále jen „ “). Podle městského úřadu se měl uvedeného přestupku dopustit M. N. (dále jen „obviněný“), a to tím, že dne 22. 9. 2024 v 13:10 hodin jako řidič motorového vozidla při průjezdu obcí H. po komunikaci č. 121 u domu č. p. X svým vozidlem bez úmyslného zavinění srazil kočku, která mu vběhla pod zadní kola. Následně zjistil, že kočka nebyla střetem s vozidlem usmrcena. Situaci vyhodnotil tak, že na kočku šlápl, čímž došlo k jejímu usmrcení, aniž by byl naplněn důvod k jejímu usmrcení podle zákona na ochranu zvířat. Za tento přestupek uložil městský úřad obviněnému pokutu ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně byla vlastníkem usmrceného zvířete a v přestupkovém řízení vystupovala jako poškozená. Městský úřad v rámci prvostupňového rozhodnutí uložil obviněnému mimo pokuty a povinnosti uhradit náklady řízení také povinnost nahradit žalobkyni škodu ve výši 1 000 Kč v souladu s , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „ “), a se zbytkem nároku na náhrady škody ji dle zákona o odpovědnosti za přestupky odkázal na občanskoprávní nebo jiné řízení.

2. Obviněný se proti prvostupňovému rozhodnutí bránil odvoláním, o němž žalovaný rozhodl v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) tak, že prvostupňové rozhodnutí zrušil dle , , a přestupkové řízení zastavil, neboť „skutkový stav nebyl dostatečně objasněn ani prokázán a nelze jej hodnotit jako porušení zákona na ochranu zvířat“.

3. Žalobkyně se žalobou podle a násl. , (dále jen „ “), domáhá zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí. Shrnuje procesní a skutkový vývoj celé věci a tvrdí, že byla vydáním napadeného rozhodnutí přímo dotčena na právu na řádné projednání přestupku, ochranu práv poškozené a zákonné rozhodnutí o nároku na náhradu škody. Domnívá se, že je aktivně legitimována podle Napadené rozhodnutí je podle žalobkyně nepřezkoumatelné, nezákonné a došlo také k porušení procesních předpisů.

4. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. Obsáhle cituje rozhodnutí Ústřední veterinární správy, s nímž se ztotožňuje a považuje je za zcela zásadní. Nemá za to, že by byla zkrácena procení práva žalobkyně.

5. V replice žalobkyně v podstatě opakuje žalobní argumentaci.

Procesní předpoklady

6. Soud se předně musel zabývat otázkou přípustnosti žaloby.

7. Podle nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle zákona nepřípustný.

8. Podle kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. Za rozhodnutí se považuje také závazné stanovisko, které brání vydání povolení či souhlasu.

9. Podle je žaloba nepřípustná, domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno.

10. Podle jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími.

11. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) se v rozsudku ze dne 6. 5. 2026, č. j. – 41, zabýval otázkou, za jakých podmínek je soudně přezkoumatelné usnesení o zastavení řízení dle . Soud si je vědom toho, že v projednávané věci bylo přestupkové řízení zastaveno dle speciálního zákona o odpovědnosti za přestupky [byť toto konkrétní ustanovení žalovaný v napadeném rozhodnutí neuvedl, nicméně z výroku je patrné, že řízení zastavil zřejmě podle písm. a) tohoto ustanovení]. Rozšířený senát však své úvahy pojal obecně a jejich klíčovým prvkem nebyl některý z konkrétních důvodů pro zastavení řízení dle , ale obecnější předpoklad, že jde o zastavení řízení zahájeného z moci úřední – což platí i pro řízení přestupkové v nyní projednávané věci. Ostatně rozšířený senát jako jeden z příkladů pro svou argumentaci použil právě i zastavení přestupkového řízení (viz bod 49 rozsudku), přestože zákona o odpovědnosti je speciální vůči .

12. Rozšířený senát zde předně obecně vysvětlil rozdíl mezi důvodem pro odmítnutí žaloby dle ve spojení s a a a dle V prvém případě jsou ze soudního přezkumu vyloučena „ne-rozhodnutí“, tedy takové úkony správního orgánu, které sice mají formu „individuálního správního aktu, jak takovému pojmu rozumí hlavní proud doktríny správního práva“, avšak do práv a povinností jednotlivce nezasahují. Návrh týkající se „ne-rozhodnutí“ je nepřípustný. Tato nepřípustnost se tak odvíjí od objektivní povahy jednání veřejné správy, které je návrhem napadeno. Musí jít o taková jednání, která mají sice výše popsanou formu, avšak nezasahují (protože podle své povahy ani nikdy nemohou zasáhnout) do práv a povinností žádného jednotlivce, takže nejde o „rozhodnutí“ ve smyslu Naproti tomu důvod odmítnutí návrhu podle je založen na vztahu mezi konkrétním jednotlivcem a konkrétním jednáním veřejné správy, proti němuž dotyčný jednotlivec návrhem brojí. Objektivně může jít o jednání, které je způsobilé zasáhnout do práv a povinností (nějakého) jednotlivce. Podstatné však zde je, že není způsobilé zasáhnout do práv a povinností konkrétně toho, kdo proti němu brojí návrhem.

13. Své závěry pak rozšířený senát shrnul tak, že „žalobu proti usnesení správního orgánu podle o zastavení správního řízení zahájeného z úřední povinnosti krajský soud odmítne podle ve spojení s a , pokud bylo usnesení vydáno v řízení, jehož zahájení si žádný jednotlivec nemohl vynutit žalobou na ochranu před nezákonným zásahem (rozsudek rozšířeného senátu č. j. -39, Žaves), a současně podle zákona nepřipadalo v úvahu ani skončení správního řízení jiným způsobem, pro žalobce z nejrůznějších úhlů pohledu příznivějším nebo majícím pro něj v podstatných ohledech odlišný právní význam.“ Naopak „[p]okud bylo usnesení o zastavení správního řízení vydáno v řízení, u něhož nelze vyloučit vynucení si jeho zahájení žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, ale žaloba proti usnesení byla podána osobou, jejíž právní pozice se zastavením správního řízení oproti situaci před jeho zahájením nemohla zhoršit, a současně podle zákona nepřipadalo v úvahu ani skončení správního řízení jiným způsobem, pro žalobce z nejrůznějších úhlů pohledu příznivějším nebo majícím pro něj v podstatných ohledech odlišný právní význam, krajský soud žalobu odmítne podle jako žalobu podanou osobou k tomu zjevně neoprávněnou.“

14. Přestupkové řízení je typickým příkladem řízení, jehož zahájení si nelze vynutit zásahovou žalobou (viz bod 84 rozsudku rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 3. 2021, č. j. – 39, č. 4178/2021 Sb. NSS, Žaves; rozšířený senát sice výslovně hovoří jen o „třetích osobách“, ovšem ani sám přestupce si samozřejmě jeho zahájení nemůže vynutit – nečinnost správního orgánu při zahájení takového řízení se nemůže negativně dotknout jeho hmotných práv). Soud jen pro úplnost podotýká, že současný již opustil tzv. návrhové přestupky a podmiňuje zahájení některých přestupkových řízení toliko souhlasem osoby přímo postižené spácháním přestupku (viz zákona o odpovědnosti za přestupky); o takové řízení se nyní ovšem nejedná, a nadto tato osoba nemůže přestupkové řízení svým návrhem zahájit, a nemůže proto být dotčena na svých právech jeho nezahájením z moci úřední (viz rozsudek NSS ze dne 26. 1. 2024, č. j. – 32). V úvahu tedy připadá odmítnutí žaloby pro nepřípustnost dle ve spojení s a Podmínkou je, že „podle zákona nepřipadalo v úvahu ani skončení správního řízení jiným způsobem, pro žalobce z nejrůznějších úhlů pohledu příznivějším nebo majícím pro něj v podstatných ohledech odlišný právní význam“. Soud má za to, že dle zákona nepřicházelo v úvahu žádné rozhodnutí, které by bylo pro žalobkyni příznivější (či mělo odlišný právní význam).

15. V této souvislosti je podstatné, že dosavadní judikatura NSS již opakovaně dovodila, že se „poškozený nemůže domáhat zahájení přestupkového řízení, neboť poškozený či jiné osoby odlišné od obviněného nemohou napadat výrok správního rozhodnutí týkající se viny či sankce (nyní správního trestu) nebo zastavení řízení o přestupku. Posouzení viny a případné uložení trestu v rámci správního trestání se totiž odehrává výlučně ve vztahu státu a obviněného. Třetí osoba (ať již je touto osobou jiný obviněný, poškozený či jiná osoba) nemá subjektivní právo domáhat se zahájení řízení o přestupku (či dříve též o jiném správním deliktu) s jiným subjektem nebo požadovat uznání jeho viny“ (viz již citovaný rozsudek č. j. – 32, bod 26 a tam citovaná judikatura). Judikatura vychází z toho, že právní sféra poškozeného je rozhodnutím ve věci přestupku „dotčena toliko stran přiznání či nepřiznání nároku na náhradu škody, příp. stran rozsahu tohoto nároku, nikoli však v tom ohledu, zda vstupní podmínka případného přiznání nároku, tedy posouzení viny obviněného z přestupku, byla či nebyla správně posouzena. Poškozený proto může podat žalobu toliko proti výroku správního orgánu o náhradě škody, nikoli proti výroku týkajícímu se posuzování viny obviněného z přestupku či sankce za přestupek uložené.“ (viz již rozsudek NSS ze dne 31. 10. 2007, č. j. – 100, č. 2276/2011 Sb. NSS, a shodně např. z poslední doby bod 15 rozsudku NSS ze dne 12. 8. 2022, č. j. – 32). Tomuto hmotněprávnímu vymezení poškozeného odpovídá i jeho procesní postavení v přestupkovém řízení. Poškozený je účastníkem v části řízení, která se týká jím uplatněného nároku na náhradu škody nebo nároku na vydání bezdůvodného obohacení a může se odvolat pouze proti výroku o nároku na náhradu škody nebo nároku na vydání bezdůvodného obohacení a výroku o nákladech spojených s uplatněním nároku na náhradu škody nebo nároku na vydání bezdůvodného obohacení [§ 68 písm. b) a § 96 odst. 1 písm. b) zákona o odpovědnosti za přestupky; viz bod 16 cit. rozsudku č. j. – 32].

16. Napadeným rozhodnutím bylo přestupkové řízení zastaveno a prvostupňové rozhodnutí zrušeno jako celek, tj. včetně výroku o náhradě škody. Samotný výrok o zastavení řízení není žalobkyně oprávněna napadnout žalobou, neboť se týká posouzení viny obviněného (viz výše). Za této situace tak žalobkyně nemůže dosáhnout žádného příznivějšího rozhodnutí. Zastavení přestupkového řízení totiž v každém případě implikuje, že obviněnému nelze uložit povinnost k náhradě škody. Jinými slovy o nároku na náhradu škody se v případě zastavení řízení vůbec nerozhoduje, a rozhodnutí tak nemá obsahovat výrok, který by žalobkyně mohla napadnout [viz § 93 odst. 1 písm. h) zákona o přestupcích a contrario, resp. § 86 odst. 1 tohoto zákona, dle kterého správní orgán řízení toliko zastaví, aniž by jakkoliv rozhodoval o náhradě škody, shodně viz rozsudek NSS ze dne 23. 5. 2011, č. j. – 84, který se sice vztahuje k předchozí právní úpravě, ta ovšem byla obdobná nynější, viz a 77 , o přestupcích]. Nemůže-li žalobkyně napadnout a zvrátit zastavení přestupkového řízení („vstupní podmínku“ pro případné přiznání náhrady škody, resp. vůbec rozhodnutí o uplatněném nároku dle výše citované judikatury), nemůže ani dosáhnout žádného pro ni lepšího či významně jiného výsledku přestupkového řízení (vydání výroku o náhradě škody, natož v podobě pro ni příznivější).

17. Soud zdůrazňuje, že žalobkyně ani není osobou aktivně legitimovanou podle , u nichž se závěry rozšířeného senátu neuplatní (viz bod 46 výše citovaného rozsudku). Žalobkyně má subjektivní práva, která mohla být obecně vzato dotčena v řízení před správním orgánem, a svou aktivní legitimaci tak může opírat jen o V daném případě však napadá úkon, který není rozhodnutím ve smyslu tohoto ustanovení. Aktivní legitimaci dle ostatně dosud judikatura dovodila pouze pro navrhovatele u dřívějších návrhových přestupků, a nikoliv pro poškozeného (viz bod 27 již cit. rozsudku č. j. – 32).

18. Soud též poukazuje na to, že NSS v nedávném rozsudku ze dne 21. 4. 2026, č. j. – 37, posuzoval skutkově v podstatě totožnou situaci, v níž aproboval závěr krajského soudu o odmítnutí žaloby včetně toho, že žalobce (stěžovatel – poškozený) nebyl aktivně legitimován ani dle V tehdejší věci také správní orgán prvního stupně uznal obviněnou vinnou a o nároku stěžovatele na náhradu škody rozhodl (odkázal jej do občanskoprávního řízení), avšak odvolací správní orgán toto rozhodnutí zrušil a přestupkové řízení zastavil. Přesto NSS dospěl k závěru o absenci aktivní procesní legitimace stěžovatele. Dílčí skutkový rozdíl spočívající v tom, že správní orgán prvního stupně na rozdíl od městského úřadu stěžovateli nepřiznal náhradu škody ani částečně a zcela jej odkázal na občanskoprávní řízení, soud nepokládá za rozhodující. I proti výroku o odkázání do občanskoprávního řízení by se totiž stěžovatel mohl soudně bránit, byl-li by součástí napadeného rozhodnutí (viz již citovaný rozsudek NSS č. j. – 100). Navíc samotným prvostupňovým rozhodnutím žalobkyně ještě nezískala žádná práva, do nichž by mohlo být zasaženo jeho zrušením napadeným rozhodnutím, neboť nikdy nenabylo právní moci. Zásah do práv žalobkyně tak v nynější věci ani nelze spatřovat v tom, že v prvním stupni jí městský úřad zčásti náhradu škody přiznal, kdežto žalovaný řízení zastavil a prvostupňové rozhodnutí jako celek zrušil.

19. Soud si je vědom toho, že NSS v rozsudku č. j. – 37 akceptoval odmítnutí žaloby dle Tento postup ovšem vycházel z předchozí judikatury, která byla krátce poté korigována shora citovaným rozsudkem rozšířeného senátu, a nic nemění na tom, že žalobu je třeba odmítnout [byť dle jiného ustanovení – písm. d) pro nepřípustnost].

20. Lze dodat, že zastavením přestupkového řízení žalobkyně nemůže být ani zkrácena na svém právu domáhat se cestou občanskoprávní žaloby náhrady škody vůči tomu, kdo byl v původním řízení obviněn z přestupku, a v občanském soudním řízení pak navrhovat důkazy k prokázání svého tvrzení, že uvedená osoba za způsobenou škodu skutečně odpovídá. Pokud přestupkové řízení neskončilo rozhodnutím o tom, že byl spáchán přestupek, a kdo jej spáchal, soud v občanském soudním řízení není výsledkem takového přestupkového řízení vázán ( , , a contrario, viz rozsudek NSS ze dne 26. 6. 2009, č. j. – 46, či bod 24 rozsudku NSS č. j. – 37).

21. Nad rámec nutného odůvodnění soud podotýká, že ačkoliv žalobkyně tvrdí, že byla zkrácena na právu na „zákonné rozhodnutí o nároku na náhradu škody“, resp. že jsou krácena její práva poškozené, ve skutečnosti neformuluje jediný žalobní bod, který by se přímo týkal samotné otázky náhrady škody. Je tedy zřejmé, že se snaží zejména zvrátit posouzení viny obviněného, což jí ve správním soudnictví nepřísluší. Soud nicméně připomíná, že napadené rozhodnutí o zastavení přestupkového řízení může být podrobeno přezkumnému řízení dle a násl. . Žalobkyně se tedy může pokusit o jeho zrušení či změnu alespoň cestou podnětu vůči nadřízenému správnímu orgánu žalovaného, v němž popíše své výhrady vůči jeho zákonnosti a procesnímu postupu žalovaného.

22. Ze shora uvedených důvodů soud žalobu prvním výrokem odmítl jako nepřípustnou podle ve spojení s a

23. Druhým výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s , dle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.

24. Třetím výrokem soud rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku podle věty třetí , o soudních poplatcích. Soudní poplatek bude žalobkyni vrácen ve lhůtě podle zákona o soudních poplatcích.

Poučení:

Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 23. července 2026

Lenka Oulíková v. r.

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: Mgr. E. M.