Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 Ad 41/2025 - 35

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci

žalobce: nezletilý J.F.

zastoupen zákonnou zástupkyní M. H.

proti

žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí

sídlem 128 00 Praha 2, Na Poříčním právu 1

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 9. 2025 č. j. MPSV-2025/181278-923, ve věci příspěvku na péči

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 9. 2025 č. j. MPSV-2025/181278–923 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se nezletilý žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Ostravě ze dne 25. 11. 2024 č. j. 145298/2024/KAR, kterým byl žalobci zvýšen příspěvek na péči z částky 7 400 Kč na 16 100 Kč měsíčně od srpna 2024. Žalobce namítal, že zásadně nesouhlasí se závěrem žalovaného, že zvládá základní životní potřebu g) výkon fyziologické potřeby. Prokázání nezvládání této základní životní potřeby by vedlo k uznání IV. stupně závislosti - úplná závislost, a tím pádem nároku na vyšší příspěvek. Žalovanému vytkl, že, chybně posoudil, že funkční poruchy nezletilého nedosahují úrovně těžké nebo úplné poruchy ve vztahu k této základní životní potřebě. Duševní a mentální funkční postižení: Nezvládání důkladné očisty a nutnost každodenního pobízení a dohledu je přímým důsledkem závažného dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu: Atypický autismus, ADHD, nerovnoměrný kognitivní výkon v praktickém fungování středně těžká mentální retardace, emoční impulzivita a snížená seberegulace.

2. Právě poruchy kognitivního řízení chování a seberegulace, které jsou prokázány v lékařských zprávách, vedou k tomu, že není schopen aktivně a spolehlivě zajistit důkladnou očistu po toaletě a bez každodenní mimořádné péče či dohledu tuto činnost neprování ve standardu odpovídajícím jeho věku.

3. Žalovaný sice správně uvádí, že pro účely příspěvku na péči se nevyžaduje plné 100% zvládnutí, avšak nedůkladná očista ve věku 14 let je s ohledem na biologické a sociální standardy neschopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu, pokud k ní nedochází z důvodu dočasného selhání, ale na podkladě trvalé těžké funkční poruchy v oblasti kognice a seberegulace. Úkony spojené s osobní hygienou v této intimní oblasti, které nejsou prováděny důkladně, představují závažné riziko pro zdraví a sociální integritu nezletilého, a proto vyžadují každodenní mimořádnou péči jiné osoby.

4. Žalobce má za to, že funkční porucha na podkladě jeho diagnóz dosahuje v dané základní životní potřebě úrovně, která odůvodňuje uznání osmé nezvládané základní životní potřeby.

5. Absence objektivních podkladů: žalovaný se v posouzení opírá pouze o posudkové hodnocení, které však není podloženo objektivními pozorováními z jiného prostředí než domácího. Sdělení školy ze dne 3. 2. 2025 prokazuje, že škola nemohla posoudit jeho schopnost samostatné očisty, protože vzhledem ke zkrácené výuce dosud ve škole fyziologickou potřebu nevykonal. Chybí tak objektivní data pro potvrzení zvládání.

6. Příčinná souvislost a těžká funkční porucha: žalovaný chybně posoudil funkční schopnosti a podcenil míru těžké funkční poruchy plynoucí z diagnóz atypický autismus a středně těžká mentální retardace.

7. Ve vyjádření k podkladům zdůraznil, že má problémy s jemnou motorikou a z důvodu mentálního postižení nechápe, jak moc je správné provést očistu. Tím se vyvrací závěr PK MPSV, že mentální funkce jsou dostačující. Porucha je přímo důsledkem postižení.

8. Argument žalovaného, že „nedůkladná očista není pro účely příspěvku na péči rozhodující“, je v přímém rozporu se zjištěnými důsledky, které vyžadují každodenní mimořádnou péči jiné osoby.

9. Bez dohledu/dopomoci si nezletilý ušpiní ruce a poté dostává záchvaty vzteku, které zhoršují situaci. Dochází k zašpinění prstů, rukou a následně i okolních předmětů a stěn.

10. Neschopnost úkon provést důkladně vede k porušení přijatelného hygienického standardu a k výrazným problémům v chování (agrese/vzteku), které představují těžkou funkční poruchu v oblasti seberegulace a hygieny.

11. Judikatura Nejvyššího správního soudu (např. rozsudky č. j. -36, č. j. -45) opakovaně zdůrazňuje, že nezvládání základní životní potřeby musí být posuzováno nejen z hlediska fyzické, ale i mentální schopnosti činnost zahájit, provést a dokončit. Pokud osoba není schopna pochopit smysl či postup úkonu, nelze jej považovat za zvládnutý.

12. Při každém výkonu fyziologické potřeby potřebuje trvalý dohled, motivaci a fyzickou dopomoc. V opačném případě dochází k zašpinění rukou, okolí, a následným afektivním reakcím (záchvaty vzteku, pláč, úzkost). Tyto projevy jsou přímým důsledkem jeho neurovývojové poruchy a potvrzují existenci těžké funkční poruchy ve smyslu

13. Žalobce shrnul, že žalovaný chybně posoudil funkční schopnosti a podcenil míru těžké funkční poruchy vyplývající z diagnóz atypický autismus, ADHD a středně těžká mentální retardace. Posouzení neodpovídá , o sociálních službách, ani příloze č. 1 k Uvedl, že dle judikatury NSS (rozsudek č. j. -22, rozsudek č. j. -37) platí, že posudkový orgán musí zohlednit všechny podklady dle zákona o sociálních službách a posudek musí být úplný, přesvědčivý a vypořádat se se všemi rozpory. Nezvládnutí, byť jedné z aktivit vymezených pro danou potřebu znamená nezvládnutí celé základní životní potřeby ( ). Ústavní soud v nálezu sp. zn. zdůraznil, že u osob s poruchami autistického spektra je třeba vnímat, že jejich celkový stav pohody a kvality života může být zajištěn pouze dostatečnou mírou sociální a osobní péče, která kompenzuje dopad zdravotního postižení.

14. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Shrnul průběh správního řízení, odkázal na příslušnou právní úpravu a zopakoval závěry z posudku PK MPSV a z napadeného rozhodnutí ve vztahu k namítané základní životní potřebě.

15. V replice k vyjádření žalovaného žalobce uvedl, že vyčerpávající vyjádření žalované, byť podrobné, nevyvrací podstatné procesní a hmotněprávní vady napadeného rozhodnutí, ale naopak je potvrzuje svým formálním a mechanickým přístupem, který opomíjí podstatu zdravotního postižení žalobce a zásady judikatury NSS. Žalovaný argumentuje, že změna v posouzení základních životních potřeb konkrétně dodatečné uznání základní životní potřeby „stravování“ – nevedla ke změně stupně závislosti, a proto nebyl důvod původní rozhodnutí zrušit dle . Tento argument je mylný a odhaluje zásadní nepochopení účelu správního řízení a povahy procesní vady. Cílem správního řízení není pouze zařazení do škatulky (stupně závislosti), ale především úplné, přesné a správné zjištění skutkového stavu. Žalovaný sám konstatuje, že PK MPSV korigovala původní posudek IPZS a došla k odlišnému skutkovému závěru – uznala 7 namísto původních 6 nezvládaných základních životních potřeb. Tím byla prokázána materiální nesprávnost původního rozhodnutí Úřadu práce, které bylo vydáno na základě neúplného a chybného posouzení. Ust. ukládá odvolacímu orgánu potvrdit rozhodnutí, pouze pokud „neshledá důvod pro postup podle odstavců 1 až 4“. Žalobce znovu zdůrazňuje, že potvrzení rozhodnutí Úřadu práce za situace, kdy PK MPSV zjistila jiný skutkový stav (navýšení na 7 nezvládaných základních životních potřeb), je procesním pochybením. Žalovaný tím de facto potvrdil věcně nesprávné rozhodnutí prvního stupně, čímž porušil . Logika zákona je jasná: pokud odvolací orgán zjistí, že původní rozhodnutí nebylo založeno na správných skutkových podkladech, nemůže je prostě „potvrdit“ jen proto, že konečná kvantitativní škatulka (6-7 základních životních potřeb = stupeň III) zůstává stejná. Je povinen řízení vrátit, aby prvostupňový orgán vydal rozhodnutí nové, které bude reflektovat již správně zjištěný skutkový stav od samého počátku. Jinak se stává právní stav nesrozumitelným a vnitřně rozporným: současně platí rozhodnutí založené na 6 ZŽP i úřední zjištění, že jich je nezvládáno 7. Tím, že žalovaný tuto povinnost ignoroval a rozhodnutí potvrdil, znemožnil řádný a transparentní přezkum celé věci a porušil zásady řádné správy ( a 3 ), které vyžadují, aby každé rozhodnutí bylo nejen formálně, ale i materiálně správné. Tato procesní vada je sama o sobě důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí.

16. Pokud jde o nesprávné posouzení základní životní potřeby „výkon fyziologické potřeby“. Argumentace žalovaného této části představuje klasický příklad pouhého mechanického výčtu faktů bez pochopení jejich příčinné souvislosti a kvalitativního dopadu. Žalovaný zcela pomíjí podstatu zdravotního postižení žalobce – kombinaci atypického autismu, ADHD a středně těžké mentální retardace – a redukuje posouzení na otázku, zda jsou fyzicky přítomny „těžké anatomické ztráty“.

17. Žalovaný opakovaně uvádí, že „mentální funkce se jeví jako dostačující“, a že žalobce je „šikovný v jemné motorice“. Tato tvrzení jsou v přímém rozporu se stanovenými diagnózami a popisují pouze izolovaný, potenciální fyzický předpoklad, nikoli komplexní schopnost vykonat výkon v reálném životě. Zjištěné diagnózy (atypický autismus, středně těžká mentální retardace) nezpůsobují primárně tělesnou slabost rukou, ale způsobují těžkou poruchu v těchto oblastech: Žalobce v důsledku mentální retardace a autistického myšlení nechápe biologický a sociální význam důkladné očisty. Nevidí souvislost mezi nedokonalou hygienou a rizikem infekce, zdravotních komplikací či sociálního odmítnutí. Pro něj jde o abstraktní, nesmyslný požadavek. ADHD a autismus způsobují závažné deficity v exekutivních funkcích – v plánování, sledování kroků, kontrole kvality vlastního výkonu a seberegulaci emocí. I když fyzicky uchopí toaletní papír, jeho kognitivní procesy mu neumožňují systematicky a spolehlivě zajistit, že očista bude dokončena v potřebném standardu. Úkon je přerušovaný, nedůsledný, ovlivněný momentálními podněty nebo afekty. Z důvodu mentální retardace a autismu nechápe abstraktní koncept hygienického standardu a zdravotních rizik spojených s exkrementy. Pro něho není očista smysluplným úkonem, ale stresujícím procesem, který není schopen mentálně uchopit, zahájit a dokončit v přijatelném standardu. Právě proto vyžaduje trvalý dohled, pobízení a fyzickou dopomoc. Bez této vnější regulace (kterou poskytuje zákonný zástupce) úkon „selhává“ - ne z lenosti, ale proto, že vnitřní regulační mechanismy žalobce jsou v této oblasti kvůli jeho postižení těžce poškozeny. Neschopnost provést očistu není projevem „lenosti“ či „nevychovanosti“, ale přímým důsledkem těžké poruchy exekutivních funkcí a jemné motoriky. Biologický věk 15 let (v roce 2025) je v hlubokém rozporu s jeho mentálním věkem, což žalovaný zcela ignoruje. Žalovaný ve svém rozhodnutí i vyjádření bagatelizuje nezvládání očisty jako „nedůkladnost“, která údajně nedosahuje intenzity těžké funkční poruchy. Tento závěr je v přímém rozporu s medicínskou podstatou diagnóz atypický autismus a středně těžká mentální retardace. Z důvodu mentální retardace a autismu nechápe abstraktní koncept hygienického standardu a zdravotních rizik spojených s exkrementy. Pro něj není očista smysluplným úkonem, ale stresujícím procesem, který není schopen mentálně uchopit, zahájit a dokončit v přijatelném standardu. Závěr žalovaného, že „občasná nedůkladnost“ není rozhodující, a že se nevyžaduje „100% zvládnutí“. Tento argument je nepřijatelný a odtržený od reality. Standard 14letého chlapce: Nedůkladná očista, která vede k zašpinění rukou, prádla a okolí, již principiálně není „přijatelným standardem“ pro dospívajícího jedince. Jedná se o závažný hygienický deficit.

18. Žalovanému vytkl, že zcela ignoruje popsané a reálné důsledky. U osob s autismem je typická zvýšená citlivost na určité vjemy. Jak bylo doloženo, nedůkladná očista vede k zašpinění rukou, které u žalobce spouští afektivní záchvaty, agresi a sebezraňování. Tyto projevy jsou jasným důkazem, že žalobce úkon nezvládá, neboť jeho provedení vede k destabilizaci celkového zdravotního a psychického stavu. Nedůkladná očista vede k afektivním záchvatům vzteku, pláči a úzkosti žalobce, když si uvědomí (nebo je mu ukázáno) následné ušpinění. Tyto záchvaty jsou přímým a pravidelným důsledkem jeho neurovývojové poruchy a jasně dokazují, že úkon není zvládán na úrovni, která by umožňovala jeho psychosociální pohodu a bezpečí.

19. Návrh žalovaného použít „vlhčený toaletní papír“ je technicistní a naivní. Pomůcka je k ničemu, pokud osoba nemá kognitivní schopnost ji systematicky a správně aplikovat. Problém není v suchosti papíru, ale v narušeném kognitivním plánu a kontrole výkonu.

20. Žalobce poukázal na rozpor závěrů žalovaného s judikaturou NSS, která je v této věci jednoznačná a žalovaný ji ve svém vyjádření fakticky obchází:

21. Nezvládání základní životní potřeby se posuzuje i z hlediska mentální schopnosti činnost zahájit, provést a dokončit. Pokud osoba „není schopna pochopit smysl či postup úkonu, nelze jej považovat za zvládnutý“.

22. Přesně to je jeho případ. Schopnost fyzicky provést pohyb (otřít se) je irelevantní, pokud jeho mentální postižení znemožňuje pochopení „proč“ a „jak dobře“ to má udělat, a pokud bez vnější kontroly výsledek pravidelně nedosahuje potřebného hygienického minima.

23. Hodnocení v „přirozeném prostředí“ neznamená ignorování jiných prostředí.

24. Tvrzení žalovaného, že absence možnosti pozorování ve škole není relevantní, je zavádějící. Skutečnost, že škola nemohla posoudit tuto schopnost, protože žalobce v důsledku svého zdravotního stavu (zkrácená výuka) potřebu ve škole nevykonává, není argument pro „zvládání“. Naopak, je to indikátor omezení, které jeho postižení přináší. Správný závěr by byl: „Vzhledem k tomu, že jediným pozorovatelným prostředím je domov, kde je úkon prováděn nedůkladně a s nutností dohledu, nelze činit závěr o samostatném zvládání.“

25. Krajský soud v souladu s ustanovením a 2 , , ve znění pozdějších předpisů přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů včetně řízení, které předcházelo jeho vydání dle skutkového a právního stavu k datu vydání napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

26. Ze správních spisů zjistil krajský soud následující skutečnosti. Rozhodnutím Úřadu práce České republiky, Krajské pobočky v Ostravě ze dne 25. 11. 2024 č. j. 145298/2024/KAR byl nezletilému žalobci zvýšen příspěvek na péči z částky 7 400 Kč na 16 100 Kč měsíčně od srpna 2024. Bylo tak rozhodnuto na základě návrhu na změnu výše příspěvku na péči podaného dne 21. 8. 2024 a na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen IPZS) ze dne 10. 8. 2024 o tom, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není žalobce schopen zvládat šest základních životních potřeb: b) orientace, c) komunikace, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby. Platnost posouzení byla IPZS stanovena ode dne 21. 8. 2024 do 8. 8. 2028. IPZS dospěl k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je atypický autismus s projevy agrese v terénu ADHD, nerovnoměrný kognitivní výkon, v praktickém fungování střední mentální retardace. V písemném vyjádření k podkladům rozhodnutí žalobce namítal a detailně popisoval nezvládání základních životních potřeb stravování a výkon fyziologické potřeby. Úřad práce následně požádal IPZS o doplnění posouzení závislosti. IPZS setrvalo na svém závěru, že žalobce zvládá základní životní potřeby stravování a výkon fyziologické potřeby.

27. Rozhodnutím Úřadu práce – Krajské pobočky v Ostravě ze dne 25. 11. 2024 č. j. 145298/2024/KAR byl poté zvýšen příspěvek na péči z částky 7 400 Kč na 16 100 Kč měsíčně od srpna 2024. K namítané základní životní potřebě g) výkon fyziologické potřeby je v odůvodnění citovaného rozhodnutí pouze stroze uvedeno „potřebu reguluje, očistu provede většinou sám“. Na tomto místě soud konstatuje, že zcela schází hodnocení každé z dílčích aktivit této základní životní potřeby dle přílohy číslo 1 Tento strohý závěr je převzat z posudku IPZS ve spojení s jeho doplňujícím vyjádřením z 12. 11. 2024.

28. Proti uvedenému rozhodnutí Úřadu práce krajské pobočky v Ostravě ze dne 25. 11. 2024 č. j. 145298/2024/KAR podal žalobce odvolání, v němž bylo namítáno nesprávné posouzení základní životní potřeby stravování a výkon fyziologické potřeby. Ve vztahu k základní životní potřeby g) výkon fyziologické potřeby bylo žalobcem namítáno, že při použití toalety není schopen provést důkladnou očistu jako jeho vrstevníci. Odkázal na sociální šetření, při němž jeho rodiče uváděli, že není schopen sám provést očistu, je prováděn dohled, dopomoc, hygienické návyky nejsou vyvinuté a naučené, je nutné ho k hygieně pobízet, dohlížet a pomoci. V lékařských zprávách je navíc uvedeno, že má problémy s úchopem a nezvládá například zapínání zipu, knoflíku, neobleče triko, nezaváže tkaničky.

29. O odvolání žalovaný rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 9. 9. 2025 č. j. MPSV- 2025/181278-923, jímž odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.

30. Žalovaný jako odvolací správní orgán si vyžádal posouzení zdravotního stavu nezletilého žalobce Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních České republiky. Z posudku PK MPSV ČR v Ostravě ze dne 10. 6. 2025 vyplývá, že posudková komise zasedala ve složení předseda komise MUDr. P. V., další lékařkou, a to s odborností psychiatrie, byla paní MUDr. M. T. V posudkové komisi zasedala rovněž tajemnice. Žalobce jednání posudkové komise nebyl přítomen. Posudek obsahuje diagnostický souhrn, podle něhož u žalobce jde o poruchu autistického spektra, poruchu pozornosti s hyperaktivitou, nerovnoměrný kognitivní výkon, vývojovou dysfázii, astigmatismus myopicus, četná rizika v raném období. Posudek obsahuje strohá zjištění ze stěžejních lékařských nálezů. V rámci posudkového zhodnocení posudková komise k namítané základní životní potřebě výkon fyziologické potřeby uvedla, že v doložené dokumentaci není uvedena anatomická nebo funkční ztráta úchopové schopnosti obou rukou, není anatomická ztráta obou dolních končetin, není těžké duševní postižení spojené se sociální dezintegrací. Je šikovný v jemné motorice. Mentální funkce se jeví jako dostačující ke zvládání těchto činností, zvládá všech pět aktivit „1) včas používat WC, 2) zaujmout vhodnou polohu, 3) vyprázdnit se, 4) provést očistu, 5) používat hygienické pomůcky“. Posudková komise uvedla, že dle dostupné dokumentace nebyla shledána žádná funkční porucha duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností na úrovni poruchy těžké či úplné, která by u této základní životní potřeby a dále životních potřeb mobilita, stravování, odůvodňovala každodenní mimořádnou péči, důležitá je tedy funkční porucha na podkladě zdravotního postižení, nikoli samotná diagnóza.

31. Ze správního spisu se podává, že žalovaný požádal PK MPSV ČR v Ostravě o doplnění posudku s argumentací, že jej nelze považovat za úplný, celistvý a přesvědčivý, co se týče zdůvodnění hodnocení schopnosti zvládání namítaných a neuznaných základních životních potřeb stravování a výkon fyziologické potřeby. Doplňující posudek byl vypracován PK MPSV ČR v Ostravě 18. 8. 2025. Posudková komise zasedala ve složení předseda komise MUDr. P. V., členy komise byly dále MUDr. S. O., odbornost psychiatrie a tajemnice Ing. M.K. Žalobce jednání posudkové komise přítomen nebyl. Posudková komise se v posudku vyjádřila k sociálnímu šetření, které dle jejího názoru není v rozporu s lékařskými nálezy. Uvedla, že sociálním šetřením se zjišťovala schopnost samostatného života osoby v přirozeném sociálním prostředí, nikoli však příčinná souvislost mezi dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a nezvládáním základní životní potřeby. K žalobou namítané základní životní potřebě výkon fyziologické potřeby posudková komise vyslovila závěr, že „v doložené dokumentaci není uvedena anatomická nebo funkční ztráta úchopové schopnosti obou rukou, není anatomická ztráta obou dolních končetin, není těžké duševní postižení spojené se sociální dezintegrací. Je šikovný v jemné motorice. Mentální funkce se jeví jako dostačující ke zvládání těchto činností. Dle sociálního šetření očistu provede sám, ale občas nedůkladně. Je nutno připomínat, aby si umyl ruce, ale to je aktivita patřící do tělesné hygieny, která je uznána za nezvládanou. Zvládá všech pět aktivit 1) včas používat WC, 2) zaujmout vhodnou polohu, 3) vyprázdnit se, 4) provést očistu, 5) používat hygienické pomůcky“. Dle dostupné dokumentace nebyla shledána žádná funkční porucha duševních, mentálních, tělesných, smyslových funkčních schopností na úrovni poruchy těžké či úplné, která by u této a dále základní životní potřeby mobilita, odůvodňovala každodenní mimořádnou péči. Důležitá je tedy funkční porucha na podkladě zdravotního postižení, nikoli samotná diagnóza. PK MPSV uvedla, že hodnotí odlišně od lékaře IPZS v případě základní životní potřeby d) stravování, protože se duševní a mentální schopnosti žalobce nejeví dostatečné k tomu, aby byl schopen bez každodenní mimořádné péče, zejména vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, najíst se a napít (za použití příboru), konzumovat stravu v obvyklém denním režimu. Ve škole tyto činnosti provádí pod dohledem. Posudková komise uzavřela, že žalobce není osobou do 18 let věku, která se podle , ve znění , považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni IV., jde o osobu do 18 let věku, která se podle , ve znění , považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III. (těžká závislost). Z důvodů dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby a není neschopen zvládat osm nebo devět základních životních potřeb, není však schopen zvládat šest nebo sedm základních životních potřeb. Tento stav byl i ode dne 21. 8. 2024.

32. Součástí správního spisu je i záznam ze sociálního šetření. Sociální šetření bylo provedeno v místě bydliště nezletilého žalobce. Sociální pracovnice zaznamenala, že péče o nezletilého žalobce je poskytována denně dle aktuálních potřeb nezletilého. Poskytuje ji hlavně matka paní M. H., která zabezpečuje veškerý chod domácnosti a potřebnou péči. Po dobu pobytu nezletilého žalobce ve Speciální škole Komenského vše potřebné zabezpečuje vedení školy, asistentka, případně ihned kontaktují rodiče. Nezletilý žalobce nikdy není sám bez dohledu dospělé osoby. Sociální šetření bylo provedeno v ranních hodinách v přirozeném prostředí nezletilého. Dveře přišla otevřít matka a během pár minut přišel od lékaře otec a oba byli přítomni po celou dobu šetření. Nezletilý žalobce seděl vedle matky na gauči, v průběhu šetření vstal a začal se pohybovat po místnostech. Rodiče sdělili, že nezletilý nevydrží být dlouho v klidu, sedět, stát. Takto bezdůvodně se pohybuje v průběhu celého dne, taktéž i v noci chodí po bytě. V úvodu šetření se rodiče zmínili o zdravotních problémech nezletilého, který se delší dobu léčí s problémy u odborných lékařů. Otec nezletilého žalobce upřesnil, že od narození jsou problémy, ale pozoruje, jak s věkem se stav syna zhoršuje. Léčil se i v Opavě cca před pěti až šesti lety, má velké psychické problémy. Dále se léčí s problémy ADHD, u psychologa, psychiatra, na logopedii, neurologii, očním, v Ostravě na oddělení lékařské genetiky, absolvoval vyšetření na EEG, SPC při ZŠ. Otec rovněž dodal a matka nezletilého žalobce potvrdila, že nezletilý je hyperaktivní, nezvladatelný, sám si ubližuje, ničí věci, má nečekané záchvaty, je nebezpečí, že zaútočí na přítomné osoby, má posunutý práh bolesti. Nikdy nemůže být sám bez dohledu dospělé osoby. Vyžaduje pomoc, dopomoc, dohled, doprovod. K žalobou namítané základní životní potřebě výkon fyziologické potřeby je v záznamu ze sociálního šetření uvedeno, že nezletilý žalobce cítí potřebu vyprazdňování, sám je schopen se včas přemístit. Manipulaci s oblečením provede, zaujme vhodnou polohu, fyziologickou potřebu provede. Rovněž očistu provede sám, ale občas nedůkladně. Otec žalobce upřesnil, že se stává, že po špatné očistě je vše na toaletě špinavé, nutno kontrolovat, umýt toaletu, stěny, když se chytí rukama. Naučil se splachovat, zhasnout, ale je nutno to kontrolovat. Nutno připomínat, aby si šel umýt ruce, stále zapomíná. Po dobu pobytu ve Speciální škole Komenského na toaletu jej doprovází asistentka, čeká před dveřmi. Žalobce má problémy v orientaci. V rámci zjištění k základní životní potřebě stravování záznam ze sociálního šetření obsahuje údaj o tom, že žalobce má problémy s jemnou motorikou. Hlavní rozhovor byl veden s matkou a otcem nezletilého žalobce, za jeho přítomnosti. Nezletilý má problém s vyjadřováním se, nesrozumitelně komunikuje stručně, jednoslovně, většinou na vše sdělil „ne“ nebo se nevyjádřil vůbec. Rodiče sdělili, že nezletilý v průběhu dne často sedí a dívá se mimo, nereaguje, bylo tomu tak i v průběhu šetření. Správní spis obsahuje zprávu Fakultní nemocnice Ostrava ze dne 12. 3. 2025 o genetickém vyšetření nezletilého žalobce, v níž se kromě jiného konstatuje, že u žalobce jde o neurologické onemocnění charakterizované abnormální migrací neuronů během vývoje mozku spojené s opožděným vývojem, neurologickým postižením, mikrocefalií, ADHD. Při kontrole 2023 stav nezletilého progreduje, zhoršování, LMR překlasifikována na SMR: středně těžká mentální retardace, přidala se psychiatrická problematika (emoční impulsivita, agresivita, impulsivita, pseudohalucinace). Neurovývojová porucha související s genem ARF1 je charakterizována poruchou psychomotorického vývoje (od mírně až po těžkou mentální retardaci), motorické zpoždění spolu se zpožděním řeči, mikrocefalie, záchvaty různých typů, u některých i nález na MRI periventrikulární nodulární heterotopie. Lékařky MUDr. A. H., Ph.D. a prim. MUDr. D. G. v závěru zprávy doporučují odevzdat tuto zprávu MUDr. M., dětskému psychiatrovi MUDr. V. i v SPC (psycholog) a PLDD. Z genetického hlediska se jedná o nález kauzální v důležitém neurovývojovém genu ARF1: diagnóza, která vznikla následkem této de novo změny je bez možnosti kauzální léčby; jedná se o jedince trvale zdravotně postiženého; jsou a budou nezbytně nutné opakované kontroly ve výše uvedených odborných ambulancích a lze očekávat ve zprávě uvedené komplikace. Dítě je vzhledem k charakteru onemocnění plně závislé na péči, pomoci a dohledu druhé osoby, a to i v běžných denních úkonech, je nezbytný 24hodinový dozor, lze doporučit všechny tyto skutečnosti zohlednit při přidělování sociálních a zdravotních výhod včetně ZTP/P a poskytování příspěvku na péči o osobu blízkou.

33. Podle ustanovení , o sociálních službách, ve znění k datu vydání napadeného rozhodnutí (dále jen zákon o sociálních službách), příspěvek na péči (dále jen příspěvek) se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto zákona při zvládání základních životních potřeb osob. Náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu.

34. Podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona o sociálních službách, nárok na příspěvek má osoba uvedená v § 4 odst. 1, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8 nebo § 8a, pokud jí tuto pomoc poskytuje osoba blízká nebo asistent sociální péče uvedený v § 83 nebo poskytovatel sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb podle § 85 odst. 1, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc nebo dětský domov, anebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu; nárok na příspěvek má tato osoba i po dobu, po kterou je jí podle zvláštního právního předpisu poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace.

35. Podle ustanovení § 8 odst. 1 zákona o sociálních službách, osoba do 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat čtyři nebo pět základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat šest nebo sedm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat osm nebo devět základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby.

36. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách, při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost.

37. Podle ustanovení § 9 odst. 4 zákona o sociálních službách, při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

38. Podle § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách, pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.

39. Podle ustanovení § 9 odst. 6 zákona o sociálních službách, bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanoví prováděcí právní předpis.

40. Tímto prováděcím předpisem je , kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách.

41. Podle ustanovení , kterou si provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, schopnost osoby zvládat základní životní potřeby se pro účely stanovení stupně závislosti hodnotí podle aktivit, které jsou pro jednotlivé základní životní potřeby vymezeny v příloze číslo 1 k této vyhlášce.

42. Podle § 1 odst. 2 téže vyhlášky, schopnost osoby zvládat základní životní potřeby pro účely stanovení stupně závislosti se hodnotí v přirozeném sociálním prostředí a s ohledem na věk fyzické osoby.

43. Podle § 1 odst. 3 citované vyhlášky, při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se hodnotí za a) tělesné struktury a b) tělesné funkce duševní, mentální, smyslové, oběhové, dechové, hematologické, imunologické, endokrinologické, metabolické, zažívací, vylučovací, neuromuskuloskeletální, včetně hrubé a jemné motoriky, a funkce hlasu, řeči a kůže, a to ve vztahu k rozsahu a tíži poruchy funkčních schopností.

44. Podle § 1 odst. 4 vyhlášky, za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotní služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Přijatelným standardem se rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby. Podle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení.

45. Podle , pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze číslo 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

46. Podle přílohy číslo 1 , kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, se za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu považuje stav, kdy osoba je schopna 1) včas použít WC, 2) zaujmout vhodnou polohu, 3) vyprázdnit se, 4) provést očistu, 5) používat hygienické pomůcky.

47. Krajský soud předesílá, že při rozhodování o příspěvku na péči je zásadním a rozhodujícím důkazem posudek o závislosti osoby. Správní orgány mají při posuzování žádosti o příspěvek na péči jasně stanovená pravidla a meze, ve kterých se při svém rozhodování musejí pohybovat. V rámci posuzování stupně závislosti osoby na pomoci jiné fyzické osoby správní orgány vycházejí z příslušných posudků, v nichž je stanoveno, jakou ze základních životních potřeb osoba zvládá či nikoli. Správním orgánům ani soudům nepřísluší činit medicínské závěry. U posudků je třeba klást zvýšený důraz na jejich jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost. Posuzovaný zdravotní stav musí být popsán dostatečně jasně a přesně, aby nevyvstávaly žádné další pochybnosti. Posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodnými skutečnostmi, přihlédnout k potížím udávaným účastníkem řízení, výsledkům sociálního šetření a lékařským zprávám. Své závěry musí posudková komise náležitě podložit a odůvodnit. Je nezbytné, aby posudek obsahoval vysvětlení, jakým způsobem posudková komise hodnotila veškeré posudkové podklady, které z nich považovala za relevantní, příp. z jakého důvodu se od závěrů uvedených v některých z nich odchýlil.

48. Je třeba rovněž zdůraznit, že v souladu s vyhl. č. , kterážto je prováděcím právním předpisem a obsahuje bližší vymezení schopnosti zvládat základní životní potřeby, posudková komise musí posoudit zvládnutí dané životní potřeby skrze dílčí aktivity vymezené pro jednotlivé potřeby v příloze č. 1 vyhlášky. Nezvládnutí, byť jen jedné z vymezených aktivit, znamená nezvládnutí dané životní potřeby ( vyhlášky). Pokud správní orgán shledá neúplnost posudku, je namístě, aby v případě, že posudek nedá na některou dostatečnou odpověď, skutkový stav zjišťoval dále, dokud nebude zjištěn bez pochybností.

49. Posuzovaný zdravotní stav musí být popsán dostatečně jasně a přesně, aby nevyvstávaly žádné další pochybnosti. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, které způsobují jeho nepřesvědčivost či neúplnost, totiž správní orgán nemůže nahradit vlastní úvahou, pro níž nemá potřebnou odbornou erudici (viz například rozsudek NSS č. j. -25). Nenaplnění uvedených požadavků je vadou řízení před správním orgánem ve smyslu

50. Krajský soud neshledává důvodnou žalobní námitku žalobce, že žalovaný pochybil a zatížil řízení vadou tím, že za situace, kdy zjistil nový, odlišný skutkový stav (uznal, že žalobce nezvládá sedm základních životních potřeb namísto šesti základních životních potřeb), a že i přesto, že by konečná dávka zůstala ve III. stupni, měl podle rozhodnutí zrušit a věc vrátit správnímu orgánu I. stupně s tím, že potvrzení rozhodnutí předpokládá jeho věcnou správnost. Dle názoru soudu zásada dvojinstančnosti řízení porušena nebyla, neboť v průběhu odvolacího řízení si žalovaný musel vyžádat nové posouzení zdravotního stavu posudkovou komisí MPSV ČR od data podání žádosti ke dni jednání posudkové komise. Posudková komise musela zdravotní stav žalobce posoudit komplexně od začátku zahájeného správního řízení, neboť se jeho zdravotní stav mohl v průběhu odvolacího řízení změnit. Tímto postupem nebyla porušena zásada dvojinstančnosti řízení, neboť řádný opravný prostředek, tj. odvolání, žalobce podal vůči rozhodnutí správního orgánu I. stupně a zabýval se jím nadřízený orgán, který vedl odvolací řízení.

51. Důvodnými soud naopak shledává námitky žalobce, které se vztahují k posouzení schopnosti žalobce zvládat základní životní potřebu g) výkon fyziologické potřeby. Žalovaný napadené rozhodnutí opírá zejména, ne-li výlučně, o závěry posouzení zdravotního stavu žalobce na podkladě posudku PK MPSV ČR Ostrava ze dne 10. 6. 2025 ve spojení s doplňujícím posudkem ze dne 18. 8. 2025. Především je třeba zdůraznit, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nezletilého žalobce je zejména porucha autistického spektra (podle dřívější klasifikace atypický autismus), dále se u něho jedná o poruchu pozornosti s hyperaktivitou, nerovnoměrný kognitivní výkon, vývojovou dysfázii. Posudek posudkové komise sestává ze stručných útržků odborných nálezů, na jejichž základě činí závěry, které jsou s použitými podklady, zejména pak se sociálním šetřením a již citovanou zprávou Fakultní nemocnice Ostrava o genetickém vyšetření žalobce v přímém rozporu, aniž by tyto rozpory posudková komise dostatečně odůvodnila. V době rozhodování žalovaného byl nezletilý žalobce ve věku 15 let. Závěr posudkové komise, že žalobce zvládá všechny aktivity v rámci základní životní potřeby výkon fyziologické potřeby, není podpořen žádnou argumentací a není tedy řádně odůvodněn. Názor posudkové komise, že v „v doložené dokumentaci není uvedena anatomická nebo funkční ztráta úchopové schopnosti obou rukou, není anatomická ztráta obou dolních končetin, není těžké duševní postižení spojené se sociální dezintegrací, je šikovný v jemné motorice, mentální funkce se jeví jako dostačující ke zvládání těchto činností a že dle sociálního šetření očistu provede sám, ale občas nedůkladně“, není ničím odůvodněn a nelze seznat z čeho tak posudková komise dovozuje. To, že se jí něco nějak jeví, je zcela nedostačující a takovou nepřezkoumatelnou argumentaci nelze akceptovat. Posudková komise se fakticky nezabývala tím, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních a smyslových funkčních schopností nezletilého žalobce dostatečný k pravidelnému zvládání uvedené základní životní potřeby, tedy, zda zvládá každou z dílčích aktivit vymezených v příloze číslo 1 , ve znění pozdějších předpisů, kterou se provádějí některá ustanovení o sociálních službách a zda je nezletilý, kterému je již 16 let, schopen rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost základní životní potřeby, to vše v přijatelném standardu oproti svým vrstevníkům. Nezvládnutí, byť jen jedné z vymezených aktivit, znamená nezvládnutí dané životní potřeby ( vyhlášky). Opačný závěr musí posudková komise dostatečně a přesvědčivě zdůvodnit (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -32). Krajský soud dospěl k závěru, že posudek PK MPSV ve spojení s jeho doplněním nelze považovat za úplný a přesvědčivý a je tak v konečném důsledku nepřezkoumatelný. Takovýto posudek nemohl být podkladem pro posouzení rozhodných otázek zvládání žalobou namítané základní životní potřeby.

52. V kontextu toho, že v soudní judikatuře se opakovaně zdůrazňuje, že posudkové orgány, správní orgány, musejí mít na zřeteli, že s ohledem na sociálně citlivou situaci osob závislých na pomoci jiné fyzické osoby a důležitost příspěvku jim poskytovaného, je zapotřebí postupovat při posuzování stupně závislosti osoby důkladně, považuje soud postup posudkových orgánů a žalovaného vůči žalobci s ohledem na zjištěný zdravotní stav za hrubě asociální a necitlivý.

53. Napadené rozhodnutí bylo proto nutno zrušit pro vady řízení ve smyslu , neboť žalovaný vycházel z neúplného a nepřesvědčivého posouzení otázek zvládání namítané základní životní potřeby g) výkon fyziologické potřeby a rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. V dalším řízení je třeba posudkové závěry posudkové komise doplnit přezkoumatelně a pravdivě tak, aby z nich bylo zřejmé, z jakých důvodů žalobce ve světle citovaných posudkových kritérií zvládá či nezvládá bez pomoci jiné osoby aktivity v rámci namítané základní životní potřeby.

54. Podle soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť podle obsahu spisu procesně úspěšnému žalobci žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ostrava 28. července 2026

Mgr. Jarmila Úředníčková

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje I.M.