Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 A 10/2026 - 35

8

č. j.

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci

žalobkyně:

Mgr. I. M., IČO: 10900195,

sídlem X,

proti

žalovanému:

Úřad pro ochranu osobních údajů,

sídlem Pplk. Sochora 27, 170 00 Praha 7,

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2025, č. j. UOOU-00453/25-11,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2025, č. j. UOOU-00453/25-11, se zrušuje, a věc se vrací k dalšímu řízení.

II. Rozhodnutí společnosti ČEPRO, a.s., IČO: 601 93 531, se sídlem Dělnická 213/12, 170 00 Praha 7, ze dne 24. 4. 2025, č. j. 010085/OPS/2025-OD, se zrušuje a věc se jí vrací k dalšímu řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3000 Kč, a to do 1 měsíce od právní moci rozsudku k rukám žalobkyně.

Odůvodnění:

I.

Základ sporu

1. Dne 31. 10. 2024 podala žalobkyně společnosti ČEPRO, a.s., IČO: 601 93 531, se sídlem Dělnická 213/12, 170 00 Praha 7 (dále jen „povinný subjekt“), jako povinnému subjektu podle , o svobodném přístupu k informacím (dále jen „ “), žádost o poskytnutí písemného znění souhlasů vydaných podle , zákon o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „ “), včetně souvisejících podkladů a odborných posudků, vztahujících se k osmi konkrétně označeným stavbám nacházejícím se v ochranném pásmu produktovodu. Povinný subjekt žádost rozhodnutím ze dne 13. 12. 2024, č. j. 024066/OPS/2024-OD (dále jen „původní prvostupňové rozhodnutí“), odmítl s odkazem na neexistenci požadovaných informací podle . Toto rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 4. 2025, č. j. UOOU-00453/25-6 (dále jen „původní druhostupňové rozhodnutí“), zrušil pro nepřezkoumatelnost a věc vrátil povinnému subjektu k novému projednání.

2. Povinný subjekt následně rozhodnutím ze dne 24. 4. 2025, č. j. 010085/OPS/2025-OD (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), žádost znovu odmítl s tím, že ani po provedeném vyhledávání v interních evidencích a u příslušných útvarů požadovanými informacemi nedisponuje. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 12. 2025, č. j. UOOU-00453/25-11, zamítl a rozhodnutí povinného subjektu potvrdil. Podstatou sporu je otázka, zda povinný subjekt (společnost ČEPRO) dostatečně prokázal neexistenci požadovaných informací a zda byly splněny podmínky pro odmítnutí žádosti o informace podle .

II.

Obsah žaloby, vyjádření žalovaného a replika žalobkyně

3. Žalobkyně předně namítá nepřezkoumatelnost a nezákonnost napadeného rozhodnutí. Tvrdí, že žalovaný bez dostatečného odůvodnění změnil právní závěry vyslovené v původním druhostupňovém rozhodnutí. Zatímco v něm považoval dosavadní vyhledávání požadovaných informací za nedostatečné a požadoval prověření dalších zdrojů informací, v napadeném rozhodnutí označil za dostačující v zásadě totožný postup povinného subjektu. Žalovaný se tak měl za nezměněných skutkových okolností odchýlit od svého předchozího právního názoru, aniž přesvědčivě vysvětlil důvody této změny. Tím podle žalobkyně porušil zásadu legitimního očekávání, předvídatelnosti správního rozhodování a zákaz překvapivých rozhodnutí.

4. Dále zpochybňuje závěr žalovaného o neexistenci požadovaných informací. Má za to, že souhlasy podle musely být ve vztahu k označeným stavbám vydány, neboť jejich existence a realizace předpokládala splnění zákonných podmínek pro povolení stavební činnosti v ochranném pásmu produktovodu. Tvrzení povinného subjektu, že požadovanými dokumenty nedisponuje, proto považuje za nevěrohodné. Současně nesouhlasí s úvahou žalovaného, že o vydání souhlasů nemuselo být vůbec požádáno, a poukazuje na to, že některé ze staveb byly realizovány až po 1. 7. 2013, kdy vydávání těchto souhlasů náleželo povinnému subjektu.

5. Povinný subjekt nevyužil všechny dostupné prostředky k jejich dohledání a omezil se převážně na vyhledávání v interních evidencích a dotazy na zaměstnance. Podle žalobkyně měl provést také vyhledávání ve fyzických spisech a archivech, případně si vyžádat příslušné dokumenty od stavebních úřadů, v jejichž spisech se měly nacházet. Takový postup by podle ní nepředstavoval vytváření nové informace, nýbrž dohledání již existujících dokumentů.

6. Konečně namítá porušení zásady dvojinstančnosti správního řízení. Žalovaný měl v napadeném rozhodnutí sám doplnit skutkové a právní úvahy, které měly být obsaženy již v prvostupňovém rozhodnutí povinného subjektu, a nahrazovat tak jeho činnost. Tím byla žalobkyně zkrácena na svých procesních právech, neboť proti těmto novým úvahám nemohla v průběhu správního řízení brojit. Z uvedených důvodů navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí i jemu předcházejícího prvostupňového rozhodnutí.

7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhuje její zamítnutí. Uvádí, že napadené rozhodnutí je zákonné a dostatečně odůvodněné. Nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že by se v napadeném rozhodnutí bez vysvětlení odchýlil od závěrů původního druhostupňového rozhodnutí. Skutkový stav v obou řízeních nebyl totožný, neboť po zrušení původního prvostupňového rozhodnutí byl doplněn o další skutková zjištění a o podklady dokládající rozsah vyhledávání provedeného povinným subjektem.

8. Povinný subjekt na základě pokynů obsažených v původním druhostupňovém rozhodnutí provedl doplněné vyhledávání požadovaných informací. Kromě prověřování údajů v elektronickém evidenčním systému vyhledával informace také podle vlastníků dotčených nemovitostí a ověřoval jejich existenci u zaměstnanců příslušných útvarů. Tyto úkony byly podloženy spisovým materiálem a představovaly dostatečné úsilí k ověření, zda požadované informace existují.

9. K námitce nesprávného závěru o neexistenci informací žalovaný uvádí, že nelze automaticky vycházet z předpokladu, že požadované souhlasy musely být ve všech případech vydány. Nelze podle něj vyloučit situaci, kdy o jejich vydání vůbec nebylo požádáno, případně kdy se jednalo o starší stavební záměry realizované za odlišné právní úpravy. Povinný subjekt dostatečně doložil, že požadovanými informacemi nedisponuje, a byly proto splněny podmínky pro aplikaci .

10. Žalovaný dále nesouhlasí s názorem, že povinný subjekt byl povinen obracet se za účelem dohledání požadovaných dokumentů na stavební úřady. Takový postup by podle něj přesahoval rozsah povinností stanovených . Povinný subjekt je povinen poskytovat informace, kterými disponuje, nikoliv vyhledávat své případné dokumenty u jiných orgánů veřejné moci.

11. K námitce porušení zásady dvojinstančnosti žalovaný uvádí, že v napadeném rozhodnutí pouze hodnotil podklady založené ve správním spise a nepřekročil meze své přezkumné pravomoci. Má za to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy a že žaloba není důvodná.

III.

Posouzení žaloby

12. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán ( a 2 ), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. O podané žalobě soud rozhodl v souladu s bez nařízení jednání, když účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (souhlas žalovaného byl v souladu s větou druhou presumován) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

13. Při posouzení věci vycházel městský soud z následující právní úpravy.

14. Podle d (dále jen „ “) „[s]vobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.“

15. Podle „[i]nformací se pro účely tohoto zákona rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na ě, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního.“

16. Podle „[p]ovinný subjekt může odmítnout žádost o poskytnutí informace, jestliže požadovanou informaci nemá a jestliže mu povinnost ji mít nevyplývá ze zákona; to neplatí, pokud povinný subjekt může požadovanou informaci získat na základě jednoduchých úkonů z jiných informací, které povinný subjekt má, případně poskytnout postupem podle věty třetí.“

17. Městský soud posoudil stěžejní část argumentace žalovaného, podle níž mohla být žalobkynina žádost o informace odmítnuta podle § 11b zákona o svobodném přístupu k informacím.

18. Podle § 11b zákona o svobodném přístupu k informacím povinný subjekt může odmítnout žádost o poskytnutí informace, jestliže požadovanou informaci nemá a jestliže mu povinnost ji mít nevyplývá ze zákona; to neplatí, pokud povinný subjekt může požadovanou informaci získat na základě jednoduchých úkonů z jiných informací, které povinný subjekt má, případně poskytnout postupem podle § 4a odst. 1 věty třetí.

19. Citované ustanovení bylo s účinností od 1. 1. 2023 do vloženo Již předtím ovšem judikatura dovozovala možnost povinného subjektu žádost o informace odmítnout za prakticky totožných podmínek (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2015, č. j. 6 As 136/2014‑41, č. 3223/2015 Sb. NSS). Ostatně i důvodová zpráva k návrhu uvádí, že toliko výslovně zakotvuje možnost odmítnout požadovanou informaci, kterou již dovodila judikatura, a to v souladu s podmínkami touto judikaturou vymezenými. Městský soud tedy konstatuje, že při výkladu lze i nadále vycházet z dosavadních závěrů vyslovených v judikatuře.

20. Ty shrnul Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 10. 1. 2019, č. j. 1 As 359/2018‑30, bodu [26] takto: „Důvody pro odmítnutí informace jsou jak zákonné, tak i faktické (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2015, č. j. –43). Jedním z důvodů pro faktické odmítnutí žádosti o informace je neexistence požadované informace (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2008, č. j. –56). Než však může povinný subjekt odmítnout žádost o informace s ohledem na jejich neexistenci, musí vyvinout jistou míru úsilí, aby požadovanou informaci nalezl. Povinný subjekt tedy musí nejprve zkoumat, zda požadovanými informacemi fakticky disponuje. Pokud zjistí, že požadované informace má (i když je ze zákona shromažďovat nemusí), je povinen je žadateli poskytnout, nejedná-li se o některou z výluk dle až 11 . Skutečnost, zda měl povinný subjekt zákonem stanovenou povinnost danými údaji disponovat, je relevantní až v okamžiku, kdy povinný subjekt po šetření zjistí, že požadované informace skutečně nemá, jelikož byly vymazány nebo odstraněny (srov. výše citovaný rozsudek ze dne 7. 4. 2015, 6 As 136/2014–43). V této souvislosti je vhodné připomenout, že pokud povinný subjekt má požadovanými informacemi dle zákona disponovat, a tyto fakticky nemá, musí je opět vytvořit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2012, č. j. –67).“

21. Z citovaného rozsudku plyne, že povinný subjekt nejprve musí vyvinout odpovídající úsilí, aby požadovanou informaci nalezl a poskytl žadateli, a to bez ohledu na to, zda má zákonnou povinnost touto informací disponovat. Teprve pokud zjistí, že informaci, jež je předmětem žádosti, nemá, může se zabývat otázkou, zda mu zákon ukládá povinnost ji mít, či nikoliv, a zda tedy může žádost o její poskytnutí odmítnout postupem podle .

22. Zákon o svobodném přístupu k informacím je založen na principech maximální možné bezformálnosti, rychlosti, efektivity a jednoduchosti při poskytování informací. To zrcadlově i pro povinné subjekty znamená, že by v maximální možné míře měly postupovat otevřeně, kreativně a v tomto typu případů volit řešení respektující právo na široký přístup k informacím vyplývající z d. Stejně tak musí správní orgány odlišné od povinného subjektu (odvolací orgány) respektovat zásadu součinnosti a při vyřizování žádostí o informace být povinným subjektům nápomocny.

23. Městský soud přitom přisvědčuje žalobkyni v tom, že závěry napadeného rozhodnutí nejsou ve vztahu k aplikaci dostatečně podloženy obsahem správního spisu. Ostatně již v původním druhostupňovém rozhodnutí žalovaný dospěl k závěru, že povinný subjekt neprokázal neexistenci požadovaných informací dostatečným způsobem. Poukázal zejména na to, že samotný negativní výsledek vyhledávání v elektronickém systému ještě neumožňuje učinit spolehlivý závěr o neexistenci požadovaných informací, zejména vztahují-li se tyto informace ke starším stavebním záměrům a nebylo-li postaveno najisto, že elektronická evidence je schopna takové historické informace úplně a spolehlivě vyhledat.

24. V původním druhostupňovém rozhodnutí žalovaný dále zdůraznil, že není zřejmé, jaké další kroky by bylo třeba za účelem dohledání požadovaných informací provést a zda by v posuzované věci nešlo o mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací ve smyslu . Výslovně přitom připustil možnost vyhledávání mimo elektronický systém, a to i za cenu administrativně a technicky náročného postupu, který by mohl zahrnovat fyzické dohledávání dokumentace a její odborné posouzení. Současně poukázal na potřebu řádně dokumentovat průběh takového vyhledávání prostřednictvím úředních záznamů zachycujících konkrétní skutková zjištění a jednotlivé kroky učiněné při dohledávání požadovaných informací.

25. Napadené rozhodnutí uvádí, že povinný subjekt po vrácení věci provedl další šetření. Podle jeho odůvodnění byly údaje obsažené v žádosti předloženy příslušným interním útvarům, které vyhledávaly informace v elektronickém systému, a současně byli osloveni zaměstnanci útvarů podílejících se na vyřizování žádostí v ochranných pásmech produktovodů, aby ověřili, zda se požadované informace nenacházejí mimo oficiální evidenční systém. Také toto šetření mělo skončit s negativním výsledkem.

26. Uvedené závěry však podle názoru městského soudu nemají dostatečnou oporu ve správním spise. Soud ve spise nalezl dokument označený jako „Spisový záznam – Žádost o poskytnutí informací ze dne 30. 10. 2024“, z něhož by mohla vyplývat existence interní e-mailové komunikace mezi jednotlivými zaměstnanci povinného subjektu, mimo jiné právníky, specialisty ESN, technology, specialisty GIS a dalšími interními pracovníky. Z tohoto dokumentu však nelze ověřit, jaké konkrétní úkony byly jednotlivými útvary skutečně provedeny, jaké evidenční či archivní zdroje byly prověřovány, v jakém rozsahu bylo vyhledávání provedeno ani jaké konkrétní skutkové závěry z jednotlivých šetření vyplynuly.

27. Ve správním spise zejména absentují úřední záznamy jednotlivých útvarů nebo jiné obdobné dokumenty, které by zachycovaly průběh a výsledky tvrzeného vyhledávání mimo elektronický systém. Není tak doloženo, zda a jak byly prověřovány fyzické spisy, archivní dokumentace nebo jiné evidenční zdroje, které by mohly obsahovat požadované souhlasy či související podklady. Z obsahu správního spisu rovněž nevyplývá, kdo konkrétně takové vyhledávání provedl, kdy bylo provedeno, jaký okruh dokumentace byl prověřován a na základě jakých zjištění bylo následně uzavřeno, že požadované informace neexistují.

28. Městský soud vzal v úvahu i věcný základ požadované informace.

29. Podle , pokud to technické a bezpečnostní podmínky umožňují a nedojde-li k ohrožení života, zdraví, bezpečnosti nebo majetku osob či životního prostředí, fyzická či právnická osoba provozující skladovací zařízení nebo produktovod nebo ropovod udělí na žádost stavebníka písemný souhlas se stavební činností, povolením a prováděním staveb, zemními pracemi, zřizováním skládek a uskladňováním materiálu v ochranném pásmu skladovacího zařízení, produktovodu nebo ropovodu. Souhlas musí obsahovat podmínky, za kterých byl udělen; bez souhlasu nelze činnosti podle věty první uskutečnit.

30. Souhlas podle citovaného je zákonnou podmínkou přípustnosti stavební činnosti, povolení a provádění staveb, zemních prací, zřizování skládek a uskladňování materiálu v ochranném pásmu skladovacího zařízení, produktovodu či ropovodu. Bez něj tyto činnosti nelze uskutečnit.

31. Nejde tedy jen o informativní vyjádření provozovatele. Je to písemný, obsahově podmíněný souhlas, kterým se pro konkrétní záměr individuálně ověřuje, zda jsou zachovány technické a bezpečnostní požadavky a zda nevznikne zákonem vymezené riziko. Souhlas umožňuje činnost, kterou ochranné pásmo jinak omezuje; sám o sobě ovšem nenahrazuje povolení záměru podle stavebního zákona ani další požadované akty.

32. Ochranné pásmo chrání bezpečný a spolehlivý provoz zařízení, život, zdraví, majetek i životní prostředí. Je vymezeno 150 m na všechny strany od půdorysu zařízení; dříve vzniklá pásma podle zůstala zachována, včetně pásma 300 m od osy potrubí. Na činnosti v těchto „starých“ pásmech se však použije nynější režim (čl. II ).

33. Zákon používá formulaci „udělí“: jsou-li splněny technické a bezpečnostní předpoklady a nehrozí vyjmenovaná rizika, provozovatel nemá prostor pro libovolné odmítnutí. Souhlas však může a musí obsahovat podmínky, za nichž lze záměr realizovat.

34. Důvodová zpráva k novele č. uvádí, že účelem souhlasového režimu je minimalizace rizik pro bezpečnost a spolehlivost provozu, život, zdraví a majetek osob.

35. Z relevantní judikatury lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, ze dne 12. 1. 2022, č. j. - 57, výstavba v ochranném pásmu není plošně zakázána, avšak může nastat pouze s písemným souhlasem provozovatele; soud výslovně označil souhlas za podmínku pro územní rozhodnutí podle tehdejší úpravy. Podmínky souhlasu se mají promítnout do projektové dokumentace a následného povolení.

36. Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne 23. 5. 2023, č. j. -262 (viz bod 170 a násl. rozsudku), konstatuje, že umístění i provedení zástavby v ochranném pásmu produktovodu je podmíněno souhlasem provozovatele; povinnost projednat záměr s provozovatelem plyne ze zvláštního předpisu i bez jejího výslovného zopakování v územním plánu.

37. Městský soud z uvedeného dovodil, že souhlas je soukromoprávní úkon provozovatele, nikoli jako závazné stanovisko či správní rozhodnutí. Provozovatel tedy při jeho vydání nevystupuje jako správní orgán. To odpovídá i závěru soudu v rozsudku sp. zn. , že zájmy provozovatele jsou v povolovacím procesu chráněny právě tímto podmíněným souhlasem, i když sám provozovatel nemusí být účastníkem řízení. Nicméně tento souhlas rovněž není fakultativním interním stanoviskem provozovatele. Za splnění zákonných podmínek provozovatel produktovodu udělí na žádost stavebníka písemný souhlas a bez tohoto souhlasu nelze příslušné činnosti v ochranném pásmu uskutečnit. Souhlas je tedy zákonem předvídaným písemným aktem, který představuje nezbytný předpoklad realizace stavební činnosti v ochranném pásmu.

38. Pokud žalobkyně žádá právě o souhlasy vztahující se ke konkrétním stavbám, které byly v ochranném pásmu skutečně realizovány, pak lze podle mého názoru legitimně očekávat, že takové dokumenty byly alespoň v určité době vytvořeny. Jinak by totiž vyvstávala otázka, na základě čeho byla zákonná podmínka vyžadovaná splněna.

39. Za této situace nelze přezkoumat správnost závěru povinného subjektu, podle něhož požadované informace nejsou k dispozici ani v jediné oficiální evidenci, ani v jiné formě u útvarů, v jejichž působnosti je vydávání souhlasů podle , ani navazujícího závěru, že povinný subjekt již nedisponuje dalšími možnostmi či nástroji jejich vyhledání. Tyto závěry totiž představují skutkové hodnocení, které musí být podloženo konkrétními zjištěními zachycenými ve správním spise. Takové podklady však soud ve spise nenalezl.

40. Městský soud si je současně vědom toho, že fyzické dohledávání historické dokumentace může být časově i administrativně náročné. Právě na tuto situaci však reagoval žalovaný již v původním druhostupňovém rozhodnutí, v němž výslovně připustil možnost využití institutu mimořádně rozsáhlého vyhledávání informací podle . Současně uvedl, že výsledkem takového vyhledávání může být i negativní zjištění o neexistenci požadované informace. Podmínkou ovšem je, aby průběh vyhledávání byl řádně dokumentován a aby z obsahu správního spisu bylo možné ověřit, jaké kroky byly za účelem dohledání požadované informace skutečně učiněny.

41. Právě tento požadavek však v nyní posuzované věci splněn nebyl. Z obsahu správního spisu nelze ověřit, že by po vydání původního druhostupňového rozhodnutí proběhlo takové vyhledávání mimo elektronický systém v rozsahu předpokládaném žalovaným. Stejně tak nelze ověřit, že by výsledky tohoto vyhledávání byly zachyceny v úředních záznamech nebo jiných dokumentech umožňujících jejich následný přezkum. Závěr povinného subjektu o neexistenci požadovaných informací proto postrádá dostatečný skutkový podklad.

42. Městský soud proto dospěl k závěru, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí bez odpovídající opory ve správním spise odchýlil od závěrů vyslovených v původním druhostupňovém rozhodnutí. Nebylo totiž prokázáno, že nedostatky vytýkané žalovaným v původním druhostupňovém rozhodnutí byly v dalším řízení skutečně odstraněny. Za tohoto stavu nelze považovat skutkový stav za dostatečně zjištěný pro závěr, že byly splněny podmínky pro odmítnutí žádosti podle . Žalobní námitky směřující proti tomuto závěru jsou proto důvodné.

IV.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

43. Na základě všech shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že je třeba napadené rozhodnutí zrušit bez nařízení jednání podle , neboť nelze považovat skutkový stav za dostatečně zjištěný pro závěr, že byly splněny podmínky pro odmítnutí žalobkyniny žádosti podle . Ze stejných důvodů soud zrušil i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí povinného subjektu, a věc se vrací k dalšímu řízení přímo povinnému subjektu.

44. Městský soud v Praze neshledal, že by za dané procesní situace bylo možné nařídit povinnému subjektu poskytnout informace podle , avšak že je to právě povinný subjekt, který bude povinen v řízení pokračovat a v dalším řízení postupovat v souladu s právním názorem vysloveným městským soudem v tomto rozsudku. Městský soud proto s ohledem na charakter a zákonný režim poskytování informací (viz bod 22 tohoto rozsudku) po zrušení obou rozhodnutí vrátil věc přímo povinnému subjektu k dalšímu řízení.

45. O nákladech řízení rozhodl městský soud podle , kdy ve věci úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení, které představuje zaplacený soudní poplatek 3 000 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 29. červenec 2026

JUDr. Slavomír Novák v.r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.