Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 Az 21/2026 - 28

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci

žalobce: J. P. G.

státní příslušnost Nigerijská federativní republika

t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, 739 51 Vyšní Lhoty 234

zastoupen JUDr. Matějem Šedivým, advokátem sídlem 110 00 Praha 1, Václavské náměstí 21

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky

sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2026 č. j. OAM-131/BA-B02-K03-2026, o udělení mezinárodní ochrany

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana podle , , a , o azylu, ve znění pozdějších předpisů, tj. ve znění do 11. 6. 2026 (dále jen zákon o azylu). Proti v záhlaví označenému rozhodnutí žalovaného podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu, v níž žalovanému vytkl, že zcela bagatelizoval důkazy jím doložené a naopak zveličil význam všech podkladů hovořících v neprospěch žádosti, a zajištěnými správním orgánem. V domovské zemi mu hrozí jednak pronásledování, protože je křesťan a dále je ohrožena jeho lidská důstojnost z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního, respektive vnitřního ozbrojeného konfliktu, čímž jsou dány důvody dle a zákona o azylu. Tyto jeho obavy vyplývají z nezávislých důkazů doložených do spisu, které nelze zpochybnit podklady zajištěnými správním orgánem. Informace MZV a zprávy MZV USA byly pořízeny v roce 2025 a jsou tak v kontextu jím tvrzených obav neaktuálními podklady, zatímco podklad nazvaný informace OAMP není nezávislým podkladem, nýbrž dokumentem sepsaným žalovaným, pročež by tento podklad neměl být vůbec připuštěn jako důkaz. Má rovněž za to, že vycestování do země původu by za současné situace bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. Již v řízení před správním orgánem poukazoval na složitou životní situaci. Obává se návratu do vlasti s ohledem na problémy kvůli tamní bezpečnosti. Jím předestřený azylový příběh jasně dokládá možné pronásledování v případě návratu do vlasti, zejména pak hrozbu vážné újmy. Upozornil na Příručku k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků vydanou Úřadem Vysokého komisaře pro uprchlíky OSN v roce 1992, z níž citoval. Namítal rovněž, že závěr žalovaného o tom, že jeho příběh je nevěrohodný stran hrozících obav, je založen pouze na subjektivním hodnocení na úrovni obecných spekulací. Je způsoben i tím, že správní orgán odmítl přispět svou aktivní činností ke zjištění skutkového stavu věci a zároveň opomíjí obecné pravidlo, dle kterého se v pochybnostech, za situace, kdy nelze průkazně tvrzení účastníka ověřit, vždy straní účastníku řízení a jeho žádosti se vyhoví. Je tedy přesvědčen, že správní orgán pochybil, pokud odmítl poskytnutí buď azylu, respektive doplňkové ochrany, neboť tento postup je v rozporu se skutečným stavem věci. V daných souvislostech žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -81, za něhož citoval. Žalovaný tak měl posoudit, zda mu hrozí v případě, že bude vrácen do státu, jehož je občanem, skutečné nebezpečí vážné újmy podle odst. 2. Tuto újmu spatřuje v nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání. Nemusí a ani nemůže být postaveno najisto, že bude vystaven takovému jednání, ale je zde nutno zkoumat, zda existuje skutečně odůvodněné a reálné nebezpečí hrozby této újmy. S ohledem na podklady založené ve správním spisu nelze vyloučit, že po návratu do vlasti mu hrozí vážná újma, ačkoliv ze strany soukromé osoby, přičemž v důsledku korupce v řadách státních orgánů se nemůže na tyto obrátit se žádostí o pomoc. Správní orgán odmítá tuto možnost s ohledem na nevěrohodnost tvrzení, avšak není žádný relevantní podklad nebo zjištění, které by takové nebezpečí vyvracelo, tedy mělo být postupováno v jeho prospěch. Správní orgán porušil své povinnosti, neboť jeho obavy řádně nevypořádal. V této souvislosti pak odkázal na konkrétní nálezy Ústavního soudu a další rozsudky Nejvyššího správního soudu. Vyslovil přesvědčení, že v jeho případě bylo evidentně porušeno právo na spravedlivý proces a správní orgán nedostál svým povinnostem na vydání řádného přesvědčivého a přezkoumatelného rozhodnutí.

2. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož obsáhle citoval. Zdůraznil, že materiály dodané žalobcem považuje jen za obecné, poukazující na zhoršenou bezpečnostní situaci v některých částech Nigérie, ale neposoudil je jako důkaz o úmyslném, státem podporovaném či přehlíženém zabíjení křesťanských věřících, navíc v místě posledního pobytu žalobce ve státě Bayelsa, které mezi útoky není ani jednou zmíněno. V Nigérii dle dostupných informací žádný válečný konflikt neprobíhá, natož pak občanská válka, byť si je vědom aktivity Boko Haram, některých akcí kočovných kmenů Fulanů, ovšem probíhajících ve zcela jiném regionu, než pobýval žalobce. Boko Haram operuje téměř výhradně na severu země, tj. na zcela jiném a tisíce kilometrů vzdáleném místě od posledního místa pobytu žalobce, státu Bayelsa. Je jen na žalobci, do jakého státu či města se navrátí, neboť má dle nigerijské y právo se usadit v kterémkoliv místě Nigérie. Sám potvrdil, že již za svého pobytu v Nigérii žil bez potíží i na jiných místech než jen v Bayelsa. Obsah žalobních námitek neshledává způsobilým zpochybnit jím vyslovené závěry.

3. Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle a nás. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ) v mezích žalobních bodů, postupoval přitom podle a rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobce se ve stanovené lhůtě na výzvu soudu dle citovaného zákonného ustanovení nevyjádřil a nesouhlas s projednáním věci bez nařízení jednání nesdělil. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

4. Ze správního spisu bylo zjištěno, že dne 2. 2. 2026 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Následně poskytl údaje k této žádosti a byl s ním proveden pohovor. Žalobce sdělil, že je státním příslušníkem Nigérie, vyznává křesťanství. Je svobodný, bezdětný, nikdy nebyl politicky aktivní. Ve vlasti žil ve městě Bayelsa, bydlel také ve městě Port High Court. Do České republiky přiletěl roku 2015. V Nigérii žijí jeho rodiče a sourozenci. Nemá o nich žádné zprávy, nemůže se s nimi spojit. Teroristi a bandité zabíjejí nevinné lidi, je to jako občanská válka. Na dotaz, jak se jej probíhající válka osobně dotýká, odpověděl, že tam bydlí jeho rodina. Situaci zná z internetu a hovořil s nějakými lidmi, kamarády, co žijí v České republice. Z vlasti odjel za kariérou fotbalisty v roce 2015. Žádné potíže s odjezdem neměl. Vlastnil sportovní vízum, které bylo prodlužováno. V roce 2015 situace v Nigérii nebyla tak nebezpečná, a proto tam žádné problémy v té době neměl. Na otázku správního orgánu, proč žádá o udělení mezinárodní ochrany, odpověděl, že chce zde hrát fotbal. Do Nigérie se nechce vrátit, protože by byl zabit bandity. Policie lidi neochrání. Asi před dvěma měsíci volal bratrovi a ten mu řekl, že bandité zabili dva bratry. Neví, kam by se přestěhoval, kde by to bylo bezpečnější. Občanská válka je v celé zemi. Vláda je špatná, nikoho neochrání. Sám byl policií dvakrát zadržen asi před 14 lety. Byly tam gangy mladých lidí a policisté se domnívali, že i on byl členem gangu, zadrželi ho bezdůvodně na ulici. Na jeden den ho zavřeli do vězení, otec jej pak vyzvedl, musel za to zaplatit. Možná ho zadrželi, protože chtěli peníze, úplatek. Po propuštění již žádné další potíže neměl. Problémy by měl i kvůli náboženství, protože je křesťan a muslimové zabíjejí křesťany. Většina banditů jsou muslimové a přepadají kostely a lidi pak zabijí. On sám žádný konkrétní problém neměl.

5. Ze správního spisu se podává, že posuzovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany je již druhou žádostí žalobce. Poprvé požádal o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky 5. 12. 2024, a to z důvodu špatné bezpečnostní situace v místě bydliště. Rozhodnutím žalovaného č. j. OAM-1638/ZA-ZA11-K03-2024 ze dne 3. 2. 2025, které nabylo právní moci 14. 2. 2025, bylo řízení o této žádosti zastaveno, neboť nebylo možné zjistit místo pobytu žalobce. Proti tomuto rozhodnutí žalobce nepodal opravný prostředek. Součástí správního spisu jsou rovněž informace shromážděné žalovaným ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Nigérii. Konkrétně žalovaný vycházel z Informace MZV ČR č. j. 125752-6/2025- MZV/LPTP, ze dne 9. 9. 2025, coby aktualizace zprávy MZV 120773-6/2024-MZV/LPTP, ze dne 9. 9. 2024, Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti, návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí, Informace OAMP z 30. 3. 2026: Možnosti ochrany před Boko Haram a z února 2026 Bezpečnostní a politická situace v zemi a ze Zprávy MZV USA o dodržování lidských práv za rok 2024 ze dne 12. 8. 2025.

6. Ze správního spisu dále plyne, že žalobci v souladu s byla dána možnost seznámit se s výše uvedenými podklady, vyjádřit se k nim, navrhnout další podklady rozhodnutí či vyjádřit námitky proti zdrojům informací a způsobu jejich získání. Žalobce této možnosti využil a doplnil, že situace v Nigérii se velmi zhoršuje, unášejí učitele jógy a zabíjejí lidi. Není tam bezpečno a lidé nemohou cestovat. Doložil dvoustránkový materiál, ke kterému uvedl, že jde o seznam míst v Nigérii, kde jsou Boko Haram aktivní. Jedná se o místa, kde se křesťané scházejí v kostelích. Boko Haram zabíjí hlavně křesťany a jde o důkaz, že hovoří pravdu.

7. V průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany je obava z návratu do vlasti z důvodu špatné bezpečnostní situace.

8. Krajský soud především dospěl k závěru, že žalovaný zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu, obstaral si dostatek informací potřebných k vydání rozhodnutí. Shromážděné informace soud považuje za zcela dostatečné a pro posuzovanou věc relevantní. Z rozhodnutí žalovaného je patrné, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, respektive jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Z obsahu správního spisu a napadeného rozhodnutí rovněž nelze dovodit, že by žalovaný nepřihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo.

9. Soud dále konstatuje, že jakkoli je smyslem práva azylu poskytnout žadateli ochranu, nejde o ochranu před jakýmkoli negativním jevem v zemi původu; azyl jako právní institut je společně s doplňkovou ochranou jednou z forem mezinárodní ochrany, avšak není univerzálním nástrojem pro poskytování ochrany před bezprávím postihujícím jednotlivce nebo celé skupiny obyvatel. Důvody pro poskytnutí azylu jsou zákonem vymezeny poměrně úzce a nepokrývají celou škálu porušení lidských práv a svobod, která jsou jak v mezinárodním, tak ve vnitrostátním kontextu uznávána. Institut azylu je aplikovatelný v omezeném rozsahu, a to pouze pro pronásledování ze zákonem uznaných důvodů, kdy je tímto institutem chráněna toliko nejvlastnější existence lidské bytosti a práva a svobody s ní spojené, třebaže i další případy vážného porušování ostatních lidských práv se mohou jevit jako natolik závažné, že by na ně taktéž bylo možno nahlížet jako na pronásledování (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -46).

10. Podle ust. § 12 písm. a) zákona o azylu se cizinci udělí azyl, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod.

11. Podle ust. § 12 písm. b) zákona o azylu, azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má.

12. Pronásledováním se podle § 2 odst. 4 zákona o azylu rozumí závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování. Původcem pronásledování nebo vážné újmy se dle § 2 odst. 6 zákona o azylu rozumí státní orgán, strana nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území státu, jehož je cizinec státním občanem nebo v němž měla osoba bez státního občanství poslední trvalé bydliště. Původcem pronásledování nebo vážné újmy se rozumí i soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území, nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou.

13. Soud považuje za nutné předeslat, že není smyslem soudního přezkumu podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto se může soud v případě shody mezi názorem soudu a odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. -86, -130, č. j. -47).

14. Pokud jde o udělení azylu z důvodu vymezených v § 12 písm. a) zákona o azylu, pak to v daném případě nepřicházelo v úvahu, protože žalobce uvedl, že nikdy nebyl politicky aktivní a neměl ve vlasti problémy s policií nebo státními orgány.

15. Pokud jde o azylový důvod podle § 12 písm. b) zákona o azylu, z ustálené judikatury správních soudů vyplývá, že žadatel o mezinárodní ochranu musí kumulativně splnit následující prvky definice uprchlíka: 1) musí se nacházet mimo zemi svého původu (tato podmínka není explicitně v zákoně o azylu stanovena, neboť se presumuje z povahy věci); 2) musí mít odůvodněný strach; 3) jemu hrozící újma musí dosahovat intenzity pronásledování; 4) ochrana v zemi původu selhala; 5) musí být pronásledován z azylově relevantních důvodů; a 6) nesmí se na něj vztahovat vylučující klauzule (viz § 15 zákona o azylu). Posuzování odůvodněnosti strachu z pronásledování je úzce spjato s dalšími kritérii, jelikož přezkum udělení azylu dle § 12 písm. b) zákona o azylu je postaven na potencialitě pronásledování v budoucnu po případném návratu žadatelů do země původu. Jedná se tedy, obdobně jako u posuzování skutečného nebezpečí vážné újmy pro účely doplňkové ochrany, o prospektivní rozhodování. Samotné ustanovení § 12 písm. b) zákona o azylu pracuje s pojmem strachu jako subjektivním prvkem a odůvodněností strachu z pronásledování jako objektivním prvkem. Zkoumána je možnost budoucího pronásledování, přičemž je využíván standard přiměřené pravděpodobnosti, což znamená, že tato možnost musí být reálná, nikoliv pouze hypotetická.

16. Standardem pro zkoumání odůvodněnosti strachu z pronásledování je test přiměřené pravděpodobnosti. Ten byl již vymezen i Nejvyšším správním soudem, že přiměřená pravděpodobnost nežádoucího důsledku návratu do země původu je dána tehdy, bývá-li tento důsledek v případech obdobných případů žadatele nikoli ojedinělý. Neznamená to však bez dalšího, že pravděpodobnost, že nežádoucí důsledek nastane, musí být nutně vyšší než pravděpodobnost, že nenastane (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -82).

17. Existencí důvodů pro udělení azylu vymezených v § 12 písm. b) zákona o azylu se žalovaný zabýval podrobně na straně 3 - 4 napadeného rozhodnutí. Soud se ztotožňuje se závěrem žalovaného, že nelze dospět k závěru, že by žalobce mohl ve vlasti pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu, tj. z důvodů jeho rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů, či že by mu takové pronásledování hrozilo v případě návratu do vlasti, jelikož o takových skutečnostech nehovořil. Žalobce jako stěžejní důvod nemožnosti vrátit se do vlasti tvrdil obavu, že bude zabit za stavu špatné bezpečnostní situace, kterou nazývá občanskou válkou, přičemž jeho dva bratři měli být zabiti a o rodičích nemá žádné informace. Taktéž zmínil zvýšené nebezpečí u osob křesťanského vyznání. Co se týká bezpečnostní situace či jejích důsledků, pak ty nejsou důvodem pro udělení azylu, jelikož se nejedná o důvod vyjmenovaný v zákoně o azylu pro jeho udělení. Ani soud ve shodě s žalovaným nenašel žádný azylově relevantní důvod, pro který by byl žalobce zvýšeně ohrožen následky špatné bezpečnostní situace například z důvodu své rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Kvůli náboženskému vyznání, kterým je křesťanství, sám nikdy žádné potíže neměl a nezmínil je ani ve vztahu ke své rodině, jejíž příslušníci žijí v Nigérii. Žalobce vyslovil obavy v případě návratu do vlasti výlučně z důvodu nelegálních aktivit, jednak teroristické skupiny Boko Haram, která ovšem operuje zcela mimo region, kde žil, jednak nelegálních skupin, označených za bandity a teroristy, tj. osoby, které ohrožují fakticky kohokoliv v Nigérii bez ohledu na jeho víru. Je třeba zdůraznit, že za pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu ve znění k datu vydání napadeného rozhodnutí, je nutno považovat pouze takové ohrožení života či svobody, které je trpěné, podporované či prováděné státní mocí, nikoliv negativní jevy, které státní orgány cíleně potírají a čelí jim. V rozsudku č. j. -37 Nejvyšší správní soud zaujal právní názor, že pouhá nedůvěra občana ve státní instituce, zdůvodňovaná tvrzením, že nejsou schopny jej ochránit proti kriminálním živlům, nelze podřadit důvodům pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu. Z podkladů rozhodnutí obsažených ve správním spise neplyne, že by aktivity nelegálních skupin nebyly v hledáčku policie či nigerijské armády. Soud ve shodě s žalovaným nespatřuje v případě návratu žalobce do vlasti odůvodněný strach z pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu.

18. Soud dále činí závěr, že žalobce nesplňuje podmínky ani pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu, ve znění k datu vydání napadeného rozhodnutí. Podle ustanovení § 14a odst. 1 zákona o azylu, doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odst. 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem nebo svého posledního trvalého bydliště.

19. Podle ustanovení § 14a odst. 2 zákona o azylu, za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

20. Smyslem a účelem doplňkové ochrany je poskytnout subsidiární ochranu a možnost legálního pobytu na území České republiky těm žadatelům o mezinárodní ochranu, kterým nebyl udělen azyl, ale u nichž by bylo z důvodů taxativně uvedených v § 14a zákona o azylu neúnosné nebo jinak nežádoucí, požadovat jejich vycestování.

21. Při hodnocení této otázky je nutno posoudit stav současný, respektive stav k návratu žalobce do země původu s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. -87, v němž Nejvyšší správní soud vyslovil, že pro zjištění okolností rozhodných pro udělení doplňkové ochrany je tedy určující doba případného návratu žadatele o azyl do jeho vlasti. Soud má za to, že správní orgán posoudil individuálně situaci žalobce na základě jeho tvrzení a tyto konfrontoval s informacemi získanými z různých zdrojů, které jsou součástí správního spisu a soud se s jeho závěry, na které v podrobnostech odkazuje, ztotožňuje. Co se týká bezpečnostní situace v Nigérii, pak je pravdou, že na území Nigérie probíhaly a nadále probíhají některé místní a regionální konflikty, které plošně nedopadají na veškeré obyvatelstvo postižených území. Není důvod se domnívat, že by se žalobce v případě návratu do vlasti dostal do odlišného (horšího) postavení než ostatní obyvatelstvo. Federální vláda, armáda apod. se snaží o řešení situace, jak plyne z podkladů rozhodnutí. Stát, kde žalobce pobýval, je možné dle veřejně dostupných informací označit za spíše klidnější, jedná se o stát Bayelsa a jak správně uvedl žalovaný, ani z žalobcem předložených listin, jejichž obsahem je seznam útoků, se žádný neodehrál ve státě Bayelsa. V Nigérii dle informací obsažených ve správním spise a veřejně dostupných informací neprobíhá žádný válečný konflikt, natož občanská válka. Aktivity Boko Haram a některé akce kočovných kmenů Fulanů probíhají ve zcela jiném regionu, než kde bydlel žalobce. Tyto konflikty se soustřeďují především na sever Nigérie a blíže středu Nigérie. Z podkladů ve spise plyne, že stát využívá jak policejních, tak armádních i mezinárodních služeb a snaží se o řešení těchto konfliktů. Žalobce nepředložil žádný důkaz, na základě kterého by bylo možno se reálně domnívat, že by mu v případě návratu do vlasti hrozilo nebezpečí mučení, nelidského nebo ponižujícího zacházení či trestu. Nehrozí mu ani vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. Nigérie se nenachází ve válečném stavu a na celém území této země neprobíhá vnitřní ozbrojený konflikt. Tvrzení žalobce uvedená před správním orgánem, ani tvrzení uvedená v žalobě, nesvědčí o reálné hrozbě nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení či trestání, tedy nejsou relevantní z hlediska doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Žalovaný řádně vyhodnotil rovněž všechny žalobcem tvrzené skutečnosti ohledně postavení křesťanů a soud souhlasí s jeho závěrem, že u žalobce nebyl nalezen žádný zvláštní znak, pro který by se měl zvýšeně obávat útoku na svoji osobu. Soud v podrobnostech odkazuje na odůvodnění rozhodnutí žalovaného, neboť se zcela ztotožňuje s jeho závěry.

22. Důvodnou soud neshledává ani žalobní námitku žalobce o tom, že podklady žalovaného, konkrétně informace OAMP není nezávislým podkladem, nýbrž dokumentem sepsaným žalovaným. K tomu soud uvádí, že byť je tento dokument zpracován žalovaným, byl vypracován na základě všeobecně respektovaných zdrojů, které jsou v tomto dokumentu specifikovány v jeho závěru. Veškeré informace jsou tedy ověřitelné a dohledatelné. Pouhá skutečnost, že žalovaný byl zpracovatelem tohoto dokumentu neznamená, že se nejedná o podklad nezávislý a že by neměl být vůbec připuštěn jako důkaz.

23. Soud uzavírá, že neshledal vady správního řízení, které předcházely vydání napadeného rozhodnutí, žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav věci. Rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, proto žalobu jako nedůvodnou zamítl podle

24. Podle soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému prokazatelně v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti žádné další náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ostrava 30. července 2026

Mgr. Jarmila Úředníčková

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje I.M.