Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2297/26

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Ditou Řepkovou o ústavní stížnosti stěžovatele Národní muzeum, IČ 00023272, sídlem Václavské náměstí 1700/68, Praha 1, právně zastoupeného JUDr. Ing. Milošem Olíkem, Ph.D., LL.M., FCIArb, advokátem, sídlem Na Pankráci 1683/127, Praha 4, proti výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. května 2026 č. j. -115, v části, jíž se mění výrok II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. ledna 2026 č. j. -81, a proti výroku II rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. května 2026 č. j. -115, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Agentury PANCÉŘ s. r. o., IČ 26155788, sídlem K dubu 2330/2b, Praha 4, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených výroků rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv chráněných a a 2d.

2. Napadeným výrokem I rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 14. 5. 2026 č. j. -115, v části, kterou stěžovatel napadá, byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") ze dne 15. 1. 2026 č. j. -81, ve znění opravného usnesení ze dne 9. 3. 2026 č. j. -98, ve výroku o nákladech řízení, a to tak, že vedlejší účastnici byla uložena povinnost zaplatit stěžovateli náhradu nákladů řízení v částce 16 637,50 Kč (oproti původní částce 704 643,50 Kč, kterou určil obvodní soud). Napadeným výrokem II rozsudku městského soudu bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, a to tak, že vedlejší účastnici byla uložena povinnost zaplatit stěžovateli částku 6 655 Kč.

3. Stěžovatel namítá, že městský soud napadenými výroky rozhodl v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu, konkrétně nesprávně určil tarifní hodnotu, ze které vycházel. Kromě toho městský soud dle stěžovatele také nevypořádal dostatečně argumentaci uvedenou v odvolání.

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 a Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Dále Ústavní soud zkoumal, zda podání splňuje též podmínku přípustnosti ve smyslu .

5. Pokud jde o přípustnost ústavní stížnosti, Ústavní soud ve své judikatuře dodržuje zásadu subsidiarity. Ta se mimo jiné projevuje v tom, že ústavní stížností lze brojit pouze proti zásahu orgánu veřejné moci, k jehož nápravě není již příslušný žádný jiný orgán. Ústavní stížnost tedy představuje prostředek ultima ratio

6. Ústavní stížnost proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení považuje Ústavní soud za předčasně podanou, a tudíž nepřípustnou tehdy, je-li souběžně s ní podáno i dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé. Za této situace Ústavní soud považuje oddělení meritorního a nákladového výroku za nelogické a neefektivní, neboť by při posuzování nákladů řízení nemohl pominout úspěšnost jednotlivých účastníků řízení. Právě od této úspěšnosti v meritu věci se zásadně odvíjí otázka nákladů řízení (např. usnesení ze dne 15. 11. 2018

sp. zn.

a další).

7. V nyní posuzované věci stěžovatel dovolání do věci samé nepodal a vzhledem k tomu, že dovolání proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení není podle přípustné, neměl již k dispozici žádný procesní prostředek, kterým by se mohl proti rozhodnutí městského soudu o náhradě nákladů řízení bránit. Jak bylo nicméně Ústavnímu soudu sděleno obvodním soudem, dovolání ve věci podala vedlejší účastnice. Přípustnost ústavní stížnosti stěžovatele je tak vyloučena touto skutečností. V době rozhodování o ústavní stížnosti nebylo řízení o dovolání proti výroku ve věci samé dosud skončeno. Je třeba přihlédnout k tomu, že pokud by Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným, mohl by nejen zrušit nebo změnit rozsudek městského soudu ve výroku ve věci samé, ale také zrušit akcesorické výroky o nákladech řízení ( ). Tím by otevřel prostor k tomu, aby se městský soud opětovně zabýval i náklady řízení a aby v rámci rozhodování o nich případně přihlédl k námitkám uplatněným stěžovatelem v ústavní stížnosti. Přezkoumával-li by Ústavní soud napadené výroky rozsudku městského soudu o nákladech řízení ještě před tím, než bude ze strany Nejvyššího soudu rozhodnuto o dovolání vedlejší účastnice, nejenže by nerespektoval subsidiaritu ústavní stížnosti k jiným zákonným procesním prostředkům k ochraně práva, nýbrž by tím, byť nepřímo, mohl předjímat i výsledek řízení o dovolání, což mu nepřísluší.

8. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti pro její "předčasnost" stěžovatele nepoškozuje na jeho právu na přístup k soudu, protože podle výsledku dovolacího řízení bude mít po jeho ukončení možnost podat novou ústavní stížnost, a to tak, aby případně zohledňovala i průběh a výsledky dovolacího řízení. Tato ústavní stížnost pak (v případě splnění ostatních podmínek řízení) bude věcně projednatelná Ústavním soudem, a to i v případě, bude-li jí napaden výhradně nákladový výrok. Není totiž přijatelné, aby Ústavní soud prvotní ústavní stížnost odmítl jako "předčasnou" a následnou jako "opožděnou".

9. Z uvedených důvodů Ústavní soud soudkyní zpravodajkou ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2026

Dita Řepková v. r.

soudkyně zpravodajka